1 Azs 310/2018

Rubrum

1 Azs 310/2018 - 45 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: T. F., zastoupena JUDr. Jiří Dolejšem, advokátem se sídlem Nádražní 47, Havlíčkův Brod, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2017, č. j. OAM-582/ZA-ZA05-K01-PD1-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2018, č. j. 29 Az 16/2017 - 51, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Odměna ustanoveného advokáta JUDr. Jiřího Dolejše, s e u r č u j e částkou 6.800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 8. 12. 2014 byla žalobkyni udělena doplňková ochrana dle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) na dobu 24 měsíců, neboť nebylo možné vyloučit přelití ozbrojeného konfliktu přímo do oblasti posledního trvalého pobytu žalobkyně a současně nebylo možno k řešení obav žalobkyně využít přesídlení v rámci Ukrajiny, neboť mimo uvedenou krizovou oblast neměla žalobkyně žádné ekonomické ani rodinné zázemí a s ohledem na její věk si ho může velmi obtížně zajistit vlastními prostředky.

2. Rozhodnutím ze dne 27. 1. 2017 neprodloužil žalovaný žalobkyni doplňkovou ochranu podle § 53a odst. 4 zákona o azylu. V období od udělení doplňkové ochrany došlo na Ukrajině k podstatnému vývoji stran bezpečnostní situace, ta se ve srovnání s rokem 2014 stabilizovala, bezpečnostní incidenty se omezily na okolí tzv. linie dotyku, tedy 1 Azs 310/2018 hranice mezi územím kondolovaným povstalci z Luhanské a Doněcké republiky a ukrajinskou armádou. V oblasti města Marhanets, dřívějšího místa pobytu žalobkyně, a jeho okolí v Dněpropetrovské oblasti, ukrajinští občané již nečelí bezpečnostním rizikům. Proto žalovaný shledal, že pominuly důvody, pro které byla žalobkyni doplňková ochrana udělena. Žalovaný dále posoudil i nové skutečnosti, které žalobkyně uvedla, tedy tvrzenou špatnou ekonomickou situaci na Ukrajině, pokračující válku a porušování lidských práv a skutečnost, že v ČR žádají o azyl její dcera s dítěte. Žalovaný neshledal, že by bylo možno tyto okolnosti podřadit pod důvody pro udělení doplňkové ochrany.

3. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který žalobu jako nedůvodnou zamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

4. Proti rozhodnutí krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

5. Bezpečnostní situace se dle stěžovatelky nestabilizovala, naopak přerostla v další eskalaci bojových a násilných akcí. O tom svědčí vyhlášení válečného stavu. Celým děním od roku 2014 je stěžovatelka silně stresována a představa navrácení na Ukrajinu, kde probíhají přípravy na válku, ji dále traumatizuje. Má obavy o svůj život a život svých blízkých. V domovské oblasti dnes prakticky nemá žádné zázemí, její 86 letá matka s dcerou žijí v obci Ch. v Chersonské oblasti přímo dotčené vyhlášením válečného stavu. Stěžovatelka dále brojí proti podkladům, ze kterých žalovaný při rozhodování vycházel, neboť situaci na Ukrajině rozhodně nelze označit jako zkonsolidovanou a bezpečnou, ba naopak. Krajský soud pak své rozhodnutí postavil na tomto nesprávném skutkovém základě. Napadené rozhodnutí se pak dle názoru stěžovatelky nedostatečně vypořádalo s jejími námitkami.

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodoval na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, s přihlédnutím k individuálním okolnostem případu a v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. K situaci k Chersonské oblasti odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018, č. j. 8 Azs 132/2018, k Dněpropetrovské oblasti pak na usnesení ze dne 25. 5. 2017, č. j. 10 Azs 85/2017. Vyhlášení výjimečného stavu pak není způsobilé zpochybnit rozhodnutí žalovaného ani rozsudek krajského soudu, neboť z všeobecně dostupných informací je známo, že tento třicetidenní stav byl ukončen dne 26. 12. 2018 a již netrvá. Kasační stížnost nadto dle žalovaného nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky.

7. Ve stanovisku k vyjádření žalovaného stěžovatelka opakuje, že ani v Chersonské oblasti, která byla dotčena válečnými přípravami, a obyvatelé zde neustále žijí v napětí, ani v Dněpropetrovské oblasti nemá žádné zázemí. S ohledem na danou situaci nemá žádné jistoty, které naznačuje žalovaný ve svém rozhodnutí a jeho vyjádření považuje za účelové s cílem zlehčit její postavení před soudem.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem pokračování 1 Azs 310/2018 - 46

8. Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s § 104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou.

9. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

10. Nejvyšší správní soud primárně odkazuje na svou judikaturu týkající se prodlužování doplňkové ochrany. Meritem rozhodnutí podle § 53a zákona o azylu je posouzení, zda situace v zemi původu znamená pro cizince hrozbu skutečného nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu. Tuto skutečnost je správní orgán povinen při každé žádosti o prodloužení doplňkové ochrany hodnotit (srov. rozsudek ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 Azs 21/2011 - 57, či usnesení ze dne 31. 8. 2009, č. j. 7 Azs 59/2009 - 124). Správní orgán zkoumá zejména, zda nadále trvá původní důvod udělení doplňkové ochrany, nebo zda se naopak situace v domovském státě stabilizovala a tato změna je natolik významná a má trvalou povahu, že odůvodňuje zamítnutí žádosti o prodloužení doplňkové ochrany (srov. usnesení ze dne 4. 3. 2018, č. j. 6 Azs 369/2017 - 41).

11. V nyní projednávané věci žalovaný v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu hodnotil, zda trvají důvody, pro které byla stěžovatelce udělena doplňková ochrana dle § 14a zákona o azylu. Zároveň se vypořádal s tvrzeními, která stěžovatelka uvedla jako důvody pro prodloužení doplňkové ochrany týkající se špatné bezpečnostní a ekonomické situace na Ukrajině. Žalovaný nedospěl k závěru, že by stěžovatelce v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu, což doložil podklady, které v průběhu správního řízení shromáždil.

12. Tento závěr dále přezkoumal krajský soud a to ve vztahu k § 14a odst. 2 písm. b), c) a d) zákona o azylu. Rozhodnutí považoval za obsažné, podložené řadou objektivních a aktuálních zpráv a informací o situaci v oblastech Ukrajiny, které jsou jednak zasaženy dlouhodobě probíhajícím konfliktem, jednak oblastí, které s těmito sousedí. Poukázal na skutečnost, že v době udělení doplňkové ochrany byl konflikt v počátcích a z bezpečnostního důvodu tak nebylo možné zcela vyloučit, že se nebude šířit do dalšího okolí. V mezidobí však je naprosto patrné, a nic se nezměnilo ani v průběhu doby, která uplynula mezi vydáním napadeného rozhodnutí a obdobím, kdy rozhodoval o žalobě, že tento konflikt je situován ve dvou oblastech jihovýchodní Ukrajiny a ohraničen tzv. linií dotyku, na další území země původu stěžovatelky nepřerůstá. Stěžovatelka má v zemi původu nejbližší příbuzné, kteří jí mohou podpořit v případě návratu do vlasti, tedy má 1 Azs 310/2018 sociální zázemí v rodině. Nedobrá ekonomická situace země postihuje všechny obyvatele prakticky bez většího rozdílu a nemůže být momentem, který by bylo lze hodnotit jako důvod, spadající pod ustanovení § 14a odst. 2 zákona o azylu.

13. Ke stěžovatelkou vytýkané nedostatečnosti a neaktuálnosti podkladů, ze kterých žalovaný vycházel, soud poznamenává, že požadavky na informace o zemi původu vyjádřené v judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS) žalovaný respektoval. Stěžovatelka měla možnost předložit vlastní podklady či navrhnout důkazy v rámci své výpovědi či v rámci seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Žalovaný pracoval s informacemi o zemi původu, které byly relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální ve vztahu ke stěžovatelkou uvedeným skutečnostem a ověřené z různých zdrojů.

14. Co se týče vlastní bezpečnostní situace na Ukrajině, i zde odpovídá judikatura Nejvyššího správního sodu na vznášené námitky (srov. usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17 či ze dne 30. 4. 2015, č. j. 9 Azs 13/2015 - 69, potvrzované i aktuální judikaturou např. usnesení ze dne 31. 10. 2018, č. j. 5 Azs 45/2018 - 31 či rozsudek ze dne 14. 2. 2018, č. j. 1 Azs 402/2017 - 48). Chersonská oblast, kde žije stěžovatelčina matka a sestra, ani Dněpropetrovská oblast, kde žila stěžovatelka před svým odchodem do ČR a pobývá tam její další sestra, se nenachází v zóně, která by byla zasažena boji.

15. Nejvyšší správní soud konstatuje, že s ohledem na výše uvedené neshledal, že by krajský soud posuzoval případ v rozporu s ustálenou judikaturou. Stejně tak se krajský soud v napadeném rozsudku vyjádřil k námitkám, které stěžovatelka v žalobě uváděla. Poukázal přitom na výsledky správního řízení a v něm shromážděné informace a důkazy, tyto podřadil pod jednotlivé, na posuzovaný případ dopadající hmotněprávní normy. Rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný.

16. Nejvyšší správní soud uzavírá, že krajský soud se nedopustil pochybení, které by mělo dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Nejedná se ani o případ, kdy by bylo třeba učinit judikaturní odklon, vypořádat se s otázkou judikaturou dosud neřešenou nebo řešenou rozdílně.

17. Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že nikterak nezlehčuje pozici stěžovatelky a chápe její obtížnou situaci. Přeje-li si však stěžovatelka pobývat a pracovat v České republice, má možnost za splnění dalších podmínek upravit svůj pobytový status na základě zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a změně některých zákonů.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů shledal, že kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a kasační stížnost proto odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a odst. 1 s. ř. s. pokračování 1 Azs 310/2018 - 47

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

20. Nejvyšší správní soud stěžovatelce usnesením ze dne 7. 11. 2018, č. j. 1 Azs 310/2018 - 23, ustanovil zástupcem JUDr. Jiřího Dolejše, advokáta. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát (§ 35 odst. 9 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal advokátovi odměnu za dva úkony právní služby, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a doplnění kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], ve výši 2 x 3.100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5. téže vyhlášky], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Celkem tedy odměna ustanoveného zástupce činí částku ve výši 6.800 Kč, jež mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. února 2019 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu