1 Azs 343/2020

Rubrum

1 Azs 343/2020 - 82 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: S. D., zastoupen Mgr. Pavolem Kehlem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2019, č. j. OAM-403/ZA-P07-VL13-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 8. 2020, č. j. 32 Az 7/2019-45, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce požádal dne 7. 5. 2018 o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod podání žádosti uvedl, že se nechce vrátit na Ukrajinu a na území ČR chce legalizovat svůj pobyt. V průběhu řízení nadto doložil několik lékařských zpráv o svém zdravotním stavu. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neudělil.

2. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud se ztotožnil se závěrem, že žalobcova žádost je účelová. Tomu nasvědčuje jeho dlouholetý neoprávněný pobyt v ČR a skutečnost, že o mezinárodní ochranu požádal až v okamžiku, kdy vyhledal lékařské ošetření po prodělaném úrazu.

3. Rovněž zdůvodnění žalovaného, proč žalobci neudělil humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu, krajský soud označil za přezkoumatelné a odpovídající skutkovému stavu. 1 Azs 343/2020 Žalovaný totiž posoudil rodinnou, sociální i ekonomickou situaci žalobce a rovněž přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu. Žalobce sám doložil lékařské zprávy a také žalovaný si u nemocničního zařízení, v němž se žalobce léčil, vyžádal vyjádření k jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu ani nižší úroveň zdravotní péče v zemi původu nezakládá právo na udělení azylu (srov. např. rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 3 Azs 226/2005-68). Aktuální lékařské zprávy, které žalobce doložil v průběhu soudního řízení, dle krajského soudu neprokazují žádné závažné zhoršení jeho zdravotního stavu, popisují toliko stav po výše uvedeném zranění a plyne z nich doporučení rehabilitace. Okolnosti, za nichž žalobce dobrovolně opustil svou vlast (legální odjezd za prací v roce 1998 a ekonomické potíže), rovněž nepředstavují důvody pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu.

4. Krajský soud přisvědčil i závěru žalovaného, dle kterého vycestování žalobce není v rozporu s mezinárodními závazky ČR [§ 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu]. Žalobce uvedl, že je svobodný a bezdětný. Nezmínil se o žádné konkrétní osobě či osobách, s nimiž by na území ČR realizoval svůj osobní a soukromý život. Jeho dlouholetý pobyt v ČR byl neoprávněný. Nadto neudělení mezinárodní ochrany zpravidla neznamená natolik intenzivní zásah do rodinného a soukromého života, aby byl v rozporu s mezinárodními závazky ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008-71).

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

5. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl zrušení napadeného rozsudku i rozhodnutí žalovaného.

6. Konkrétně stěžovatel namítá, že krajský soud i žalovaný rozhodnutí řádně neodůvodnili a nerozhodli na základě řádně zjištěného skutkového stavu, a to ve vztahu k důvodům pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu a důvodům pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu.

7. Stěžovatel žije v ČR již od roku 1998, za tu dobu si zde vytvořil silné vazby a naučil se česky. Na Ukrajině již žádné vazby nemá a po návratu by byl prakticky bezdomovcem. Má závažné zdravotní problémy a na Ukrajině se mu nedostane náležité lékařské péče. Žalovaný neshromáždil dostatek podkladů, které by prokazovaly, že by tamější lékařská péče byla pro stěžovatele dostupná. Z těchto důvodů rozhodnutí žalovaného rovněž nepřiměřeně zasahuje do soukromého a rodinného života žalobce, a je tedy v rozporu s mezinárodními závazky ČR [§ 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu], konkrétně s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Žalovaný i krajský soud tuto otázku posoudili nepřezkoumatelně a krajský soud i věcně nesprávně, neboť vzal v potaz pouze rodinný, nikoli však soukromý život žalobce.

8. Skutečnost, že stěžovatele vedla k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany také snaha o legalizaci pobytu na území ČR, nepostačuje sama o sobě k nevyhovění žádosti. Stěžovatel konzistentně v průběhu správního i soudního řízení uváděl, že o pokračování 1 Azs 343/2020 - 83 mezinárodní ochranu požádal kvůli své aktuální situaci. Hrozilo mu, že bude navrácen do země původu, v níž nemá zázemí. Skutečnost, že stěžovatel před podáním žádosti pobýval v ČR neoprávněně, není sama o sobě relevantní ve vztahu k důvodům pro udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud přehlédl, že situace stěžovatele byla v době podání žádosti i vydání rozsudku neřešitelná instituty zákona o pobytu cizinců.

9. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakoval obsah napadeného rozhodnutí a ztotožnil se se závěry krajského soudu. Dále vyjádřil předsvědčení, že kasační stížnost není důvodná, a Nejvyšší správní soud by ji proto měl zamítnout.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

10. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny podmínky řízení, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je podána oprávněnou osobou, včas a je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je však také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s § 104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výklad institutu přijatelnosti a výčet jeho typických kritérií Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění pro stručnost nyní odkazuje.

11. Sám stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti ve skutečnosti, že se kasační soud dosud údajně dostatečně nezabýval vztahem přímo aplikovatelného čl. 8 Úmluvy a institutu doplňkové ochrany a humanitárního azylu v situacích skutkově podobných té stěžovatelově.

12. Nejvyšší správní soud však konstatuje, že neshledal naplnění kritérií přijatelnosti kasační stížnosti.

13. Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku. Dospěl přitom k závěru, že se krajský soud věnoval podstatě žalobní argumentace a srozumitelně vysvětlil, proč ji nepovažuje za důvodnou. Vycházel také z toho, že žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně a řádně hodnotil všechny skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, jeho rozhodnutí tak bylo patřičně zdůvodněno. Krajský soud se podrobně zabýval stěžovatelem tvrzenými důvody, které shodně s žalovaným neshledal jako relevantní pro udělení doplňkové ochrany; rovněž vysvětlil, proč shledal, že při zvažování udělení humanitárního azylu žalovaný nepřekročil meze správního uvážení.

14. Pokud jde o vztah důvodů k udělení mezinárodní ochrany a čl. 8 Úmluvy, existuje již ustálená judikatura kasačního soudu, která dává odpověď na řešené otázky. Krajský soud námitku týkající se nepřiměřeného zásahu rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele a z toho plynoucího porušení mezinárodních závazků České republiky posoudil v intencích této ustálené judikatury (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65).

15. Nejvyšší správní soud se již zabýval i ostatními otázkami, které stěžovatel předestřel v kasační stížnosti. K námitce týkající se humanitárního azylu je třeba připomenout, že na 1 Azs 343/2020 jeho udělení není právní nárok a rozhodnutí o něm podléhá správnímu uvážení. Jak kasační soud konstatoval v rozsudku ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48, „správní rozhodnutí pak podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry“. Krajský soud přitom těmto nárokům na soudní přezkum dostál.

16. Rovněž otázkou, zda jsou stěžovatelem tvrzené skutečnosti důvodem pro udělení doplňkové ochrany, se kasační soud již ve své judikatuře zabýval. Jak správně uvedl krajský soud, z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že nižší úroveň zdravotnictví v zemi původu bez přistoupení dalších okolností nemůže založit důvod pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 3 Azs 226/2005-68, ze dne 26. 7. 2007, č. j. 2 Azs 30/2007-69, či usnesení ze dne 2. 8. 2018, č. j. 6 Azs 98/2018- 22). Taková nedostatečná úroveň zdravotní péče v zemi původu by musela dosahovat úrovně označitelné za mučení nebo nelidské či ponižující zacházení ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2009, č. j. 6 Azs 34/2009-89), nebo by muselo existovat riziko skutečného nebezpečí vážného, rychlého a nevratného zhoršení zdravotního stavu cizince vedoucího k intenzivnímu utrpení nebo výraznému snížení předpokládané délky života (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 12. 2016, Paposhvili proti Belgii, stížnost č. 41738/10). V projednávaném případě stěžovateli nic takového nehrozí.

17. Samotná skutečnost, že o mezinárodní ochranu stěžovatel nepožádal ihned po svém příchodu do ČR a že chce nyní docílit legalizace pobytu, nevylučuje udělení mezinárodní ochrany. Musel by však být dán některý z důvodů pro její udělení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2019, č. j. 8 Azs 27/2019-52), což v daném případě nenastalo. Ani tato námitka tak nezakládá přijatelnost kasační stížnosti.

18. Nejvyšší správní soud tedy neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, a proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle § 104a s. ř. s.

19. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. dubna 2021 JUDr. Josef Baxa předseda senátu