1 Azs 371/2020

Rubrum

1 Azs 371/2020 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: A. G., zastoupeného Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 7. 2020, č. j. CPR-46674- 3/ČJ-2019-930310-V246, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, č. j. 53 A 4/2020-28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a její posouzení krajským soudem

1. Žalobce byl dne 21. 10. 2018 zajištěn hlídkou Policie České republiky a následně zadržen pro podezření přečinu z maření výkonu úředního rozhodnutí o dříve uloženém správním vyhoštění. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žalobci uložila podle § 119 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění na dobu pěti let, po kterou mu nelze umožnit vstup na území států Evropské unie. Žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

2. Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) shora označeným rozsudkem zamítl. Podle soudu se správní orgány 1 Azs 371/2020 řádně zabývaly kritérii, která je nutno vážit při rozhodování o správním vyhoštění cizince, i otázkou přiměřenosti dopadů rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaná podrobně zhodnotila vliv vyhoštění na žalobcův soukromý a rodinný život. Správní orgán prvního stupně stanovil délku správního vyhoštění s přihlédnutím ke všem okolnostem věci.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

3. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“).

4. Stěžovatel má za to, že správní orgány nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nepřihlédly ke specifickým okolnostem případu a nešetřily oprávněné zájmy stěžovatele. Krajský soud se řádně nezabýval žalobní námitkou týkající se doby vyhoštění. Pokud trestní soud zvolil jako postačující sankci vyhoštění v délce tří let, neměl by správní orgán při hodnocení méně závažného protiprávního jednání ukládat správní vyhoštění ve výrazně vyšší výměře, aniž by jakkoliv zohlednil trest vyhoštění. Z okolností posledního neoprávněného pobytu vyplývá, že stěžovatel nepobýval na území České republiky v rozporu se zákonem úmyslně. O existenci dřívějšího rozhodnutí o vyhoštění, jehož výkon měl mařit, nevěděl. Stěžovatel je proto přesvědčen o nepřiměřenosti rozhodnutí o správním vyhoštění, pokud jde o jeho délku.

5. Stěžovatel dále konstatoval, že správní orgány nedostatečně posoudily přiměřenost zásahu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Správní orgány neodůvodnily přezkoumatelně délku doby vyhoštění. Délka pěti let uložená v rozhodnutí o správním vyhoštění představuje velice dlouho dobu, značně a zcela nedůvodně převyšující trest vyhoštění. Stěžovatel rovněž poukázal na skutečnost, že tato doba je zcela nepřiměřená délce tvrzeného nelegálního pobytu stěžovatele.

6. Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 12. 11. 2020, č. j. 1 Azs 371/2020-25, kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.

7. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku, v němž především vyslovila požadavek, aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci respektující zdejší právní řád. Uvedla též, že využíváním opravných prostředků v rámci správního či soudního řízení se cizincům bezdůvodně prodlužuje doba jejich pobytu na území České republiky.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

9. Kasační stížnost není důvodná. pokračování 1 Azs 371/2020 - 39

10. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stručně formulovanou námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Stěžovatel považoval za nepřezkoumatelný způsob, jakým se krajský soud zabýval námitkou týkající se stanovené doby vyhoštění. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že krajský soud se námitkou nepřiměřenosti délky doby vyhoštění zabýval zejména v bodech 41 a 42 napadeného rozsudku, v nichž se ztotožnil se závěry správních orgánů. Shrnul závěry, k nimž správní orgány dospěly, a neshledal důvody pro to, aby se od nich odchýlil. Nejvyšší správní soud setrvale zastává názor, že pokud je rozhodnutí žalovaného důkladné a náležitě odůvodněné, může si krajský soud (ztotožní-li se s posouzením žalovaného) osvojit jeho závěry se souhlasnou poznámkou (rozsudek ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS). Napadený rozsudek proto nelze označit za nepřezkoumatelný.

11. Jádrem kasační argumentace je tvrzená nepřiměřenost doby správního vyhoštění v délce pěti let ve srovnání s dobou aktuálního trestu vyhoštění v délce tří let uloženého trestním soudem. Krajský soud při posuzování totožné žalobní námitky vycházel z kritérií Evropského soudu pro lidská práva (rozhodnutí velkého senátu ze dne 18. 10. 2006 ve věci Üner proti Nizozemsku, č. 46410/99) a hledisek stanovených v § 174a zákona o pobytu cizinců. Správní orgány jsou při posuzování přiměřenosti rozhodnutí o vyhoštění povinny zohlednit mj. závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, nikoliv délku trestu vyhoštění. Nejvyšší správní soud přisvědčil krajskému soudu v tom, že není případné srovnávat délku trestu vyhoštění a správního vyhoštění, neboť se jedná o dva odlišné instituty, které sledují rozdílný účel. Zatímco účelem trestu vyhoštění je zabránit cizincům v dalším páchání trestné činnosti na území České republiky, správní vyhoštění vyjadřuje zájem státu na tom, aby se cizinec na území státu déle nezdržoval. Jedná se přitom o preventivní, nikoliv represivní správní opatření. Nadto odsouzení v trestním řízení nezakládá překážku ne bis in idem ve vztahu k řízení o správním vyhoštění (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2019, č. j. 3 Azs 11/2019-47, nebo ze dne 29. 8. 2017, č. j. 9 Azs 176/2017-26). Správní orgány proto nepochybily, pokud při rozhodování o délce doby správního vyhoštění nezohlednily délku doby trestu vyhoštění.

12. Správní orgány při rozhodování o správním vyhoštění a délce jeho doby vzaly v potaz jak polehčující, tak přitěžující okolnosti případu. Délku doby správního vyhoštění v polovině zákonem určené sazby stanovily s ohledem na závažnost opakovaného protiprávního jednání stěžovatele. Nejvyšší správní soud připomíná, že stěžovateli bylo již dříve vícekrát uloženo správní vyhoštění (v letech 2008, 2013 a 2014) i trest vyhoštění (v letech 2009 a 2019). Stěžovatel byl uznán vinným ze spáchání přečinu padělání veřejné listiny a poté ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování a dalšího přečinu padělání veřejné listiny. Ani v jednom z případů neuposlechl správního vyhoštění či trestu vyhoštění a nevycestoval z území členských států Evropské unie. Všechny tyto okolnosti, a to včetně spolupráce stěžovatele v průběhu správního řízení, správní orgány zohlednily při ukládání správního vyhoštění. Jejich úvaha je proto přezkoumatelná, náležitě odůvodněná a vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, jak lze seznat rovněž z obsahu správního spisu. Nejvyšší správní soud neshledal, že by správní orgány vybočily z mezí správního uvážení nebo jej zneužily (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2009, č. j. 5 As 49/2008-62). Za takové situace nelze krajskému soudu vytknout, že se ztotožnil s náležitě podloženými závěry správních orgánů.

13. Nelze přisvědčit ani stěžovatelově námitce, že nevěděl o nelegálnosti svého pobytu na území České republiky. Stěžovatel při výslechu uvedl, že v minulosti mu bylo 1 Azs 371/2020 několikrát uloženo vyhoštění správními orgány i soudy. Proti rozhodnutím se odvolal, ale nevěděl, jak řízení dopadla, neboť se v nich nechal zastupovat. Tvrzení o nevědomosti stěžovatele svědčí spíše o jeho lhostejnosti vůči dodržování právních předpisů. Především však neobstojí ve srovnání s opakovanou trestnou činností, jíž se stěžovatel úmyslně dopouštěl, navíc s přihlédnutím k jejímu charakteru (mj. užívání padělaných dokladů). Stěžovatel se od 31. 10. 2008, kdy mu skončila platnost víza, zdržoval na území České republiky neoprávněně, byť s výjimkou doby řízení ve věci udělení mezinárodní ochrany a pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody. Po značnou dobu byl zařazen v Evidenci nežádoucích osob, od roku 2013 nepřetržitě až do současnosti. Veškeré okolnosti proto svědčí ve prospěch závěru, že stěžovatel si nepochybně musel být vědom svého jednání v rozporu s právními předpisy a s ním spojenými důsledky v podobě vyhoštění. Neobstojí ani námitka, že doba vyhoštění je zcela nepřiměřená vůči délce tvrzeného nelegálního pobytu stěžovatele, neboť ten zde – s výše uvedenými výjimkami – prokazatelně nelegálně pobýval od konce roku 2008.

IV. Závěr a náklady řízení

14. Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Nejvyšší správní soud nezjistil ani žádný důvod pro zrušení napadeného rozsudku z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl tedy kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalované, které by jinak jako úspěšné účastnici právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. dubna 2021 JUDr. Josef Baxa předseda senátu