1 Azs 374/2017

Rubrum

1 Azs 374/2017 - 38 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudců JUDr. Marie Žiškové a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: V. T. T., zastoupeného JUDr. Jiřím Burešem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2017, č. j. OAM-955/ZA-ZA11-HA10-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2017, č. j. 53 Az 1/2017 – 31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

1. V záhlaví specifikovaným rozhodnutí žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu ve smyslu § 12, § 13, §14, §14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

2. Žalobce se u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného. Krajský soud nejprve rekapituloval, že žalobce je student a po studiu by chtěl pracovat. Žádost o prodloužení pobytu podal o den později, tj. po vypršení zákonné lhůty. Soud žalobu zamítl s tím, že legalizace pobytu není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Bez ohledu na subjektivní přání žalobce dospěl krajský soud k závěru, že pouhá existence rodinných vazeb v ČR nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v žádné její formě. 1 Azs 374/2017 II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

3. Stěžovatel po celou dobu řízení uváděl, že v minulosti disponoval platným povolením k pobytu, které si však neprodloužil a následně mu bylo uloženo správní vyhoštění. Z tohoto důvodu (tj. pro legalizaci svého pobytu) požádal o udělení mezinárodní ochrany. Na území ČR má materiální i rodinné zázemí, řádně studuje, žije zde s otcem a družkou. Do vlasti se nemůže vrátit, protože by se zpět do ČR již nedostal. K tomu stěžovatel namítal porušení § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu.

4. Správní orgán i krajský soud měly řádně zhodnotit, že družka a otec žalobce pobývají na území ČR, a to zejména s ohledem na namítaný článek 8 Úmluvy. Rovněž měly zohlednit též celkovou dobu, po kterou stěžovatel žije v ČR, možnost stěžovatele legalizovat si svůj pobyt na území ČR za tuto dobu, jakož i finanční situaci stěžovatele. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2013, č. j. 5 Azs 7/2012 - 28 a ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71. V současné době nemá jakoukoli jinou možnost legalizovat si svůj pobyt na území České republiky dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále zákon o pobytu cizinců).

5. Žalovaný sice v průběhu řízení uvedl, že stěžovateli nic nebrání si legálně vyřídit pobytové oprávnění dle zákona o pobytu cizinců. Měl by však v takovém případě odkázat, jakým způsobem si může stěžovatel, či kdokoli jiný z Vietnamu, požádat o pobytové oprávnění, když je zcela nemožné podat jakoukoli žádost o pobytové oprávnění z Vietnamu. Žadatel se nejdříve musí registrovat v systému Visapoint, což je zcela nemožné, neboť systém je nefunkční.

6. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na své dosavadní argumentaci a navrhl kasační stížnost odmítnout pro nepřijatelnost.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

8. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. pokračování 1 Azs 374/2017 - 39

9. Možností udělení doplňkové ochrany z důvodu ochrany soukromého a rodinného života se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, ze dne 25. 1. 2013, č. j. 5 Azs 7/2012 - 28, č. 2836/2013 Sb. NSS, ze dne 21. 4. 2010, č. j. 9 Azs 3/2010, ze dne 21. 5. 2010, č. j. 6 Azs 5/2010.

10. V rozsudku ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, sice Nejvyšší správní soud připustil, že již pouhá nutnost vycestování cizince z území České republiky pro něj může představovat nepřiměřený zásah do jeho rodinného či soukromého života. Ve vztahu k možnému porušení mezinárodních závazků České republiky a naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany se však bez přistoupení dalších okolností bude jednat o velmi výjimečný institut. Žalovaný i krajský soud se touto otázkou zabývali dostatečně, současně zohlednili ekonomickou a celkovou situaci na území Vietnamu. Ani Nejvyšší správní soud neshledal výjimečné důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu výše uvedené judikatury.

11. Potřeba legalizace pobytu na území České republiky není zákonným důvodem pro přiznání azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 – 69). Pokud stěžovatel hodlá setrvat na území České republiky, je třeba, aby o to usiloval právě prostřednictvím institutů zákona o pobytu cizinců, nikoli na základě zákona o azylu, který je určen pro specifické případy, o jaký se zde nejedná.

12. Nad rámec kasační soud (k namítané nefunkčnosti systému Visapoint) podotýká, že podle Ministerstva zahraničních věcí mohou zájemci o víza a pobyty na území ČR podávat od 24. 11. 2017 žádosti opět prostřednictvím e-mailu, telefonu nebo tzv. živé fronty (popř. kombinací všech těchto možností v závislosti na specifických podmínkách daného teritoria.

13. Všechny stěžovatelem namítané otázky již byly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, a to bezrozporně; není zde ani důvod pro judikaturní odklon. Soud neshledal ani žádné zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu či aplikaci hmotného nebo procesního práva. Kasační stížnost proto svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a není tedy důvod pro její přijetí k věcnému projednání. Soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

IV. Závěr a náklady řízení

14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. března 2018 JUDr. Filip Dienstbier 1 Azs 374/2017 předseda senátu