1 Azs 410/2019

Rubrum

1 Azs 410/2019 - 25 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: A. K., zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2018, č. j. OAM-188/ZA-ZA11-LE24-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019, č. j. 13 Az 44/2018 - 29, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 26. 2. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že do České republiky přicestoval na začátku roku 2018. V zemi původu se obává nástupu do armády, předvolání mu nezaslali, ale volali mu na mobilní telefon. Taktéž uvedl, že bydlí v O., což je nedaleko Krymu, a obává se teroristických útoků. Žalovaný vydal dne 13. 7. 2018 napadené rozhodnutí, kterým žalobci neudělil mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) neshledal důvodnou a zamítl ji. Uvedl, že žalobce nebyl v zemi původu pronásledován z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, obava z nástupu do vojenské služby sama o sobě není azylově relevantní a konflikt probíhající na Ukrajině nedosahuje takové intenzity, že by každý civilista byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Útoky radikálů z Pravého sektoru na veřejných místech jsou dle zpráv o zemi původu ojedinělými incidenty.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného 1 Azs 410/2019

3. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Namítá, že městský soud nevzal v úvahu obavy stěžovatele z ozbrojeného konfliktu a nástupu do armády. Ani situaci v západní části země nelze zlehčovat, neboť v důsledku činnosti Pravého sektoru vybuchly nálože v Mukačevu a ve Lvově. Přinejmenším důvod udělení doplňkové ochrany tak je v případě stěžovatele naplněn. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť městský soud argumentaci stěžovatele nevyvrátil.

4. Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že stěžovatel v řízení o žádosti nesdělil žádné azylově relevantní skutečnosti. Městský soud poté všechny námitky proti napadenému rozhodnutí dostatečně vypořádal. Kasační stížnost pokládá žalovaný za nepřijatelnou.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

5. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se soud podle § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.

6. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O žádný z těchto případů se však ve věci stěžovatele nejedná.

7. Odmítání nástupu k výkonu vojenské služby nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona o azylu a není ani důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 - 49, ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44, nebo usnesení ze dne 17. 6. 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 - 31). Azylovou irelevanci obav stěžovatele z nástupu vojenské služby městský soud přezkoumatelně a přiléhavě pojednal v bodě 22. napadeného rozsudku.

8. Hrozba vážné újmy by mohla představovat důvod přiznání doplňkové ochrany dle § 14a odst. 1 zákona o azylu pouze v případě, že žadateli hrozí reálné nebezpečí (k výkladu tohoto pojmu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82). Ozbrojený konflikt probíhající na Ukrajině se nedotýká celého území, a nelze tudíž předpokládat, že by byl každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Jedná se o konflikt izolovaný pouze ve pokračování 1 Azs 410/2019 - 26 východní části země, jehož intenzita i v dotčených oblastech výrazně klesá (srov. např. usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17, ze dne 10. 12. 2015, č. j. 8 Azs 131/2015 - 24, ze dne 24. 2. 2016, č. j. 6 Azs 267/2015 - 23, nebo ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Azs 118/2016 - 36). Obavy z ojedinělých útoků radikálů z Pravého sektoru proto samy o sobě nepředstavují důvod udělení doplňkové ochrany, jak uvedl městský soud v bodech 19. - 21. napadeného rozsudku. I v této části se městský soud žalobní argumentací stěžovatele náležitě zabýval.

9. Napadený rozsudek tedy splňuje požadavky judikatury Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, nebo ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 - 91), judikatura Nejvyššího správního soudu nabízí dostatečnou odpověď na vznesené námitky, krajský soud se nedopustil hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva a kasační stížnost svým významem nepřesahuje podstatně zájmy stěžovatele. Soud proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu § 104a s. ř. s.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3, větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. prosince 2019 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu