1 Azs 426/2017

Rubrum

1 Azs 426/2017 - 26 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní žalobce: S. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2017, č. j. OAM-949/ZA-ZA02-P07-ODMO-2015, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2017, č. j. 22 Az 3/2017 – 41, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 10. 2017, č. j. 22 Az 3/2017 - 41, k žalobě podané žalobcem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 5. 2017, č. j. OAM-949/ZA-ZA02-P07-ODMO-2015. Tímto rozhodnutím žalovaný odňal žalobci mezinárodní ochranu ve formě doplňkové ochrany, neboť vyhodnotil, že se změnila bezpečností situace v zemi původu žalobce, Afghánistánu, konkrétně v oblasti kolem Kábulu, odkud žalobce pochází. Doplňková ochrana byla žalobci udělena rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2016, č. j. OAM-949/ZA-ZA02-K03-2015, na dobu 24 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí o udělení doplňkové ochrany“), tj. od 3. 6. 2016 do 3. 6. 2018.

2. Krajský soud shledal, že závěry žalovaného nemají oporu v nashromážděných podkladech, neboť není zřejmé, na základě čeho dovodil, že se bezpečnostní situace v Afghánistánu natolik zlepšila, že již není v případě žalobce důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Dle krajského soudu je skutkový stav předložený žalovaným značně zkreslený a nemá oporu ve správním spise. Krajský soud uvedl, že nemínil tvrdit, že by bylo jednoznačně prokázáno, že v případě žalobce neexistují důvody pro odnětí doplňkové ochrany. Zdůraznil však, že bylo povinností žalovaného náležitě vyhodnotit uváděné skutečnosti v pravdivém kontextu ve spise založených zpráv o situaci v zemi původu, a v 1 Azs 426/2017 případě potřeby rovněž doplnit dokazování o další zdroje tak, aby byl skutkový stav zjištěn takovým způsobem, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti. Žalovaný tedy dle krajského soudu neučinil vše nezbytné pro to, aby byl v souladu s § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a jeho závěry nemají potřebnou oporu ve spise ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (stěžovatel) v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které především namítá, že z informací, které obstaral, jednoznačně vyplývá, že v době od udělení doplňkové ochrany žalobci došlo v Afghánistánu k podstatnému vývoji událostí, v důsledku něhož již civilní osoby nejsou nevyhnutelně ohroženy na své bezpečnosti. Stěžovatel tak dospěl k závěru, že v případě žalobce již pominuly důvody, pro které mu byla udělena doplňková ochrana, a v případě jeho návratu do vlasti mu již nehrozí nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že obstaral dostatek informací o Afghánistánu, včetně oblasti kolem hlavního města Kábulu, kde se žalobce naposledy zdržoval. Stěžovatel dále nesouhlasí s hodnocením soudu, že by použité informace o Afghánistánu byly zastaralé nebo neaktuální. Následně stěžovatel uvádí, že videa na flashdisku předloženém žalobcem se netýkala přímo žalobce, proto je stěžovatel nepoužil jako podklad pro své rozhodnutí.

4. Stěžovatel zdůrazňuje, že bezpečnostní incidenty se v Afghánistánu uskutečňují již pouze na dílčích a omezených místech a v oblastech, které nejsou pod plnou kontrolou centrální afghánské vlády, nejedná se tudíž již o násilí, které by postihovalo celé území Afghánistánu jako v době, kdy byla dotyčnému doplňková ochrana udělena. Právě oblast v okolí Kábulu, odkud žalobce pochází, patří v současné době k nejbezpečnějším oblastem v celém Afghánistánu.

5. Stěžovatel považuje napadený rozsudek za nezákonný a nepřezkoumatelný. Domnívá se, že jeho kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť se v daném případě jedná o právní otázku, která je již dostatečně řešena judikaturou Nejvyššího správního soudu a napadený rozsudek je s touto judikaturou v rozporu. Dle názoru stěžovatele je naplněna i další podmínka přijatelnosti kasační stížnosti, neboť krajský soud pochybil při výkladu hmotného práva.

6. Kasační stížnost je přípustná. Jelikož se jedná o věc mezinárodní ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve v souladu s § 104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou.

7. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by pokračování 1 Azs 426/2017 - 27 bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

8. Stěžovatel k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti, respektive podstatnému přesahu vlastních zájmů, uvedl, že jeho kasační stížnost podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť se v daném případě jedná o právní otázku, která je již dostatečně řešena judikaturou Nejvyššího správního soudu, a napadený rozsudek krajského soudu je s touto judikaturou v rozporu. Stěžovatel se dále domnívá, že v napadeném rozhodnutí je zásadní pochybení, které může mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele, neboť krajský soud pochybil při výkladu hmotného práva. Stěžovatel však tyto výtky nijak blíže nekonkretizoval.

9. V nyní posuzované věci je klíčovou otázkou to, zda závěry žalovaného mají oporu v nashromážděných podkladech, konkrétně to, zda je z podkladů zřejmé, že se bezpečnostní situace v Afghánistánu natolik zlepšila, že již není v případě žalobce důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Nejvyšší správní soud shledává, že tato otázka je otázkou čistě skutkovou, z výše uvedených typových případů, ve kterých je kasační stížnosti přijatelná, tak připadá v úvahu pouze případ (4), tj. zásadní pochybení v napadeném rozhodnutí krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.

10. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu je „správní orgán povinen k tvrzením uvedeným v řízení o mezinárodní ochraně zajistit maximální možné množství důkazů a obstarat dostatečně přesné, aktuální a důvěryhodné informace o zemi původu žadatele“ (srov. rozsudek ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016 - 32, rozsudek ze dne 25. 11. 2017, č. j. 2 Azs 283/2017 - 30, či usnesení ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013 - 38, či ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014 - 48). Z konstantní judikatury dále vyplývá, že správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí z žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně (srov. např. rozsudek ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003 - 41).

11. V posuzované věci krajský soud nepochybil, když vyhodnotil, že závěry žalovaného, že se v oblasti kolem Kábulu, odkud stěžovatel pochází, zlepšila bezpečnostní situace natolik, že již přestala být důvodem pro udělení doplňkové ochrany, nemají oporu v nashromážděných podkladech. Krajský soud rovněž nepochybil, jestliže usoudil i na částečnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, pokud se nijak nevypořádal a neprovedl důkazy předložené žalobcem k atentátům, které se měly v době od 23. 7. 2016 – 11. 1. 2017 v Kábulu uskutečnit. Žalovaný tedy výše předestřeným povinnostem nedostál, a krajský soud toto pochybení žalovaného ve svém rozsudku správně vyhodnotil.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. 1 Azs 426/2017 V Brně dne 5. dubna 2018 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu