1 Azs 44/2005
č. j. 1 Azs 44/2005-45
V PLATNOSTI- KS Ostrava 60 Az 72/2004-8
- NSS 1 Azs 44/2005-45
Citované zákony (7)
Rubrum
č. j. 1 Azs 44/2005 - 45 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: I. L., zastoupeného JUDr. Taťánou Chvalovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Jana Masaryka 45, proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 22. 3. 2004, č. j. OAM-993/VL-18-12-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2004, č. j. 60 Az 72/2004-8, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2004, č. j. 60 Az 72/2004-8, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
Rozhodnutím ze dne 22. 3. 2004, č. j. OAM-993/VL-18-12-2004, žalovaný zamítl žalobcovu žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal žalobu ze dne 26. 3. 2004, jež byla z větší části (vyjma předtištěných formálních náležitostí) sepsána rusky. Usnesením ze dne 5. 4. 2004 krajský soud vyzval žalobce, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení odstranil vady podání, a to předložením překladu svého podání ze dne 26. 3. 2004 do českého (tedy úředního) jazyka, a dále uvedením žalobních bodů, z nichž musí být patrné konkrétní skutkové a právní důvody, pro které považuje napadené výroky č. j. 1 Azs 44/2005 - 46 rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Současně ho poučil o tom, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, soud řízení o jeho podání odmítne. Žalobce na tuto výzvu nereagoval, krajský soud proto usnesením ze dne 17. 6. 2004 žalobu odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s. V odůvodnění uvedl, že podle § 18 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. má účastník právo jednat ve své mateřštině, tedy jen při ústním jednání před soudem má právo používat svůj mateřský jazyk. Písemná podání je však účastník řízení povinen předkládat v úředním (českém) jazyce a stejně tak písemnosti soudu jsou účastníkovi doručovány v jazyce českém. O tom byl žalobce poučen ve výzvě, na tuto však nereagoval a své podání nedoplnil. Žaloba tak postrádá žalobní body podle § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a pro tento nedostatek nelze v řízení před soudem pokračovat. Ve včas podané kasační stížnosti doplněné k výzvě soudu, žalobce namítl, že krajský soud usnesením žalobu zamítl, přestože podle § 37 odst. 5 s. ř. s. ji může jen odmítnout. Dále uvedl, že použití cizího jazyka nemůže být samo o sobě důvodem pro odmítnutí podání. Soud je povinen učinit si sám závěr o obsahu takového podání, byť i za pomoci úředního překladu tak, aby mohl posoudit, zda skutečně trpí vadami, pro které nelze v řízení pokračovat. V daném případě tak však soud neučinil. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. O této žádosti Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval, neboť rozhodl přímo ve věci samé. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích důvodů vymezených stížnostními body (§ 109 odst. 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost důvodnou. V posuzované věci se bylo třeba se zřetelem k obsahu a důvodům kasační stížnosti zaměřit na přezkoumání zákonnosti postupu krajského soudu a jeho rozhodnutí, jímž byla žaloba odmítnuta podle § 37 odst. 5 s. ř. s. V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu musí žaloba obsahovat podle § 71 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání a) označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, b) označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, c) označení výroku rozhodnutí, které žalobce napadá, d) žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, e) jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést, f) návrh výroku rozsudku. Ze soudního spisu plyne, že žalobcovo podání ze dne 26. 3. 2004 obsahuje předtištěnou část spočívající v označení krajského soudu, žalobce a žalovaného, a v označení podání za žalobu proti rozhodnutí žalovaného, přičemž proměnné údaje (identifikační data žalobce a datum vydání a číslo jednací napadeného rozhodnutí žalovaného) byly vypsány ručně, a dále souvislý rukou psaný text v azbuce. Krajský soud v napadeném usnesení, stejně jako ve výzvě k odstranění vad podání ze dne 5. 4. 2004, vyslovil již výše uvedený názor, že účastník řízení má právo na tlumočníka pouze pro účely nařízeného ústního jednání před soudem. č. j. 1 Azs 44/2005 - 47 Nejvyšší správní soud však tento názor nesdílí. Podle čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. Smyslem tohoto ustanovení je zajistit, aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, nebyl znevýhodněn a mohl se soudem komunikovat v jazyce, kterému rozumí a kterým hovoří. Soudní řád správní neobsahuje konkrétní ustanovení o právu jednat před soudem ve své mateřštině. Se zřetelem k ustanovení § 64 s. ř. s. (podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu), bylo třeba postupovat podle § 18 o. s. ř. Podle prvého odstavce tohoto ustanovení mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle odstavce druhého pak soud účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český jazyk, ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Z § 18 o. s. ř. tedy vyplývá, že k tomu, aby soud ustanovil tlumočníka, nestačí pouze zjištění, že jde o účastníka, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, ale současně musí být splněna i další podmínka, tedy to, že musí vyjít taková potřeba v řízení najevo. V posuzované věci má kasační soud za to, že potřeba ustanovit žalobci tlumočníka v řízení před krajským soudem najevo vyšla, a to zejména se zřetelem k obsahu podání ze dne 26. 3. 2004, jehož podstatná část byla sepsána v ruském jazyce. Žalobce sice nereagoval na výzvu krajského soudu k odstranění vad podání a k předložení překladu do českého jazyka, jestliže však krajský soud zastával názor, že podání (žaloba) ze dne 26. 3. 2004 neobsahuje náležitosti uvedené v § 71 odst. 1 s. ř. s., tím spíše pro něj musela vyvstat nutnost přeložit rusky psaný text, a to za účelem posouzení, zda žaloba je způsobilá k projednání či nikoliv. Při posuzování postupu krajského soudu tak dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud pochybil, pokud v dané věci neustanovil žalobci tlumočníka. Tím, že krajský soud nemohl posoudit tu část žaloby sepsanou v ruském jazyce, nebyly vytvořeny předpoklady pro posouzení toho, zda předmětná žaloba obsahovala náležitosti podle § 71 odst. 1 s. ř. s. Závěr krajského soudu, že žaloba postrádá vymezení žalobních bodů, tak byl za této situace předčasný. Výše uvedené závěry o právu žalobce na tlumočníka odpovídají ústavně-konformnímu výkladu předmětných ustanovení, plynoucímu z čl. 37 odst. 4 Listiny a též z čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Luedicke, Belkacem a Koç proti Německu, podle kterého se záruka čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy neomezuje na tlumočení při soudním jednání, ale vztahuje se na překlad či tlumočení všech úkonů řízení zahájeného proti obviněnému, kterým potřebuje rozumět k tomu, aby se mu dostalo spravedlivého procesu]. Další stížní námitka, poukazující na formální vadu napadeného usnesení, je pak nepřípadná, když z originálu usnesení založeného v soudním spise je patrné, že krajský soud postupující podle § 37 odst. 5 s. ř. s. žalobu odmítl a nikoli zamítl, jak tvrdí žalobce. Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 č. j. 1 Azs 44/2005 - 48 odst. 1 s. ř. s.), v němž, vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 3 s. ř. s.), rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. října 2006 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.