1 Azs 458/2020

Rubrum

1 Azs 458/2020 - 29 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: Y. Y., zastoupené Mgr. Pavlom Kehlem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2020, č. j. OAM-417/ZA-ZA11-D02-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2020, č. j. 19 Az 22/2020-28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně, státní příslušnice Běloruské republiky, požádala dne 15. 7. 2020 v České republice o udělení mezinárodní ochrany. Ke dni podání žádosti byla držitelkou víza typu C, které vydalo Španělské království dne 10. 10. 2019 s platností od 11. 10. 2019 do 9. 10. 2020 s možností více vstupů a délkou pobytu na 90 dní.

2. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. Současně rozhodl, že státem příslušným k posouzení žádosti je v souladu s čl. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), Španělské království. 1 Azs 458/2020

3. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Shodně se žalovaným konstatoval, že žalobkyně byla držitelkou platného víza, a proto bylo namístě užít čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III, nikoliv čl. 12 odst. 4 téhož nařízení. Druhé z uvedených ustanovení na projednávaný případ nedopadá, neboť se týká případů, kdy žadatel není držitelem žádného platného povolení k pobytu nebo víza, ale je držitelem pouze povolení k pobytu nebo víza, jejichž platnost již skončila. Proto nebylo pro posouzení příslušnosti potřebné zjišťování předchozích povolení k pobytu nebo víz žalobkyně. Žalovaný se rovněž dostatečně věnoval možné aplikaci čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III. K tvrzením žalobkyně o předchozím pobytu na území České republiky a její životní situaci městský soud uvedl, že se jedná o nové skutečnosti, které žalobkyně mohla uvést již v řízení před žalovaným. Napadené rozhodnutí soud neshledal nepřezkoumatelným.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Namítla, že žalovaný se nedostatečně a nesprávně vypořádal s kritérii pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný nezjistil rozhodné okolnosti ve smyslu čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III, konkrétně fakt, že stěžovatelka v letech 2016 až 2018 v souladu s platným pobytovým oprávněním pobývala na území České republiky, ač mu tato skutečnost měla být známa z úřední činnosti. Smyslem nařízení Dublin III je zajistit stav, kdy žadatel o mezinárodní ochranu podává žádost o udělení mezinárodní ochrany v zemi, k níž má nejpevnější vazbu. Pouto k České republice, které si stěžovatelka při pobytu v letech 2016 až 2018 vytvořila, je pevnější než vazba ke Španělskému království. Nelze vyloučit, že by žalovaný i při zohlednění této skutečnosti dospěl k totožnému závěru; své rozhodnutí by však měl v tomto směru odůvodnit a předejít tak jeho nepřezkoumatelnosti.

5. Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o přiznání odkladného účinku.

6. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka měla v řízení o udělení mezinárodní ochrany povinnost tvrzení. Tvrzené skutečnosti o pobytu na území České republiky v předcházejících letech proto mohla uvést již ve správním řízení. Žalovaný navrhl odmítnutí, případně zamítnutí kasační stížnosti.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

7. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se soud podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vymezil typové situace, v nichž je kasační stížnost přijatelná. Ve věci stěžovatelky však podmínky přijatelnosti naplněny nejsou. pokračování 1 Azs 458/2020 - 30

8. Podle čl. 12 odst. 2 nařízení Dublin III platí, že „pokud je žadatel držitelem platného víza, je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný členský stát, který toto vízum udělil, ledaže bylo vízum uděleno jménem jiného členského státu v rámci ujednání o zastupování podle článku 8 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech. V tom případě je k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu příslušný zastupovaný členský stát.“.

9. Podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III „pokud je žadatel držitelem pouze jednoho nebo více povolení k pobytu, jejichž platnost skončila před méně než dvěma roky, nebo jednoho či více víz, jejichž platnost skončila před méně než šesti měsíci a na základě nichž mohl vstoupit na území členského státu, použijí se odstavce 1, 2 a 3, dokud žadatel neopustil území členských států.“.

10. V projednávané věci není sporu, že stěžovatelka byla v okamžiku podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany dne 15. 7. 2020 držitelkou platného víza. Toto vízum vydalo Španělské království dne 10. 10. 2019 s platností od 11. 10. 2019 do 9. 10. 2020. Podle relevantní právní úpravy je proto jednoznačně dána příslušnost Španělského království k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu jakožto státu, který toto vízum udělil. Obdobnou procesní situací se stejným vyústěním se zabýval např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2016, č. j. 2 Azs 113/2016-26. Článek 12 odst. 4 nařízení Dublin III na případ stěžovatelky nedopadá, neboť nejsou naplněny předpoklady pro jeho aplikaci.

11. Tvrzení stěžovatelky o silnějších vazbách vytvořených k České republice nemá vliv na uplatnění výše popsaného kritéria určujícího příslušnost členského státu k posouzení žádosti. Článek 7 nařízení Dublin III výslovně stanovuje pořadí kritérií a tím i členských států příslušných k posouzení žádosti. Skutečnost, že žalovaný nezohlednil předchozí stěžovatelčin pobyt, ačkoliv mu tato informace měla být známa z úřední činnosti, proto není vadou, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé nebo jeho nepřezkoumatelnost.

IV. Závěr a náklady řízení

12. Napadený rozsudek splňuje požadavky judikatury Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, nebo ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006-91), neodchyluje se od dosavadní judikatury kasačního soudu a městský soud se nedopustil ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle § 104a s. ř. s.

13. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl o věci samé bezodkladně, nezabýval se návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 za použití § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. 1 Azs 458/2020 V Brně dne 14. ledna 2021 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu