1 Azs 64/2026

Rubrum

1 Azs 64/2026 - 39 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Ivo Pospíšila a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobce: M. F. M., zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 1. 2026, č. j. MV-192417-4/SO-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2026, č. j. 21 A 6/2026-28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. Tato věc se týká procesních otázek souvisejících s řízením o žádosti žalobce o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – osoba samostatně výdělečně činná podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Žalobce požádal Ministerstvo vnitra o vydání tohoto pobytového oprávnění. Ministerstvo usnesením ze dne 22. 10. 2025 podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, řízení o žádosti zastavilo, neboť žalobce i přes výzvu nedoložil všechny její zákonné náležitosti (konkrétně potvrzení finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky). Žalovaná zamítla odvolání žalobce a napadené usnesení potvrdila.

2. Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. Městský soud přisvědčil správním orgánům v tom, že nedostatky žalobcovy žádosti bránily věcnému rozhodnutí o ní. Kromě toho městský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 14. 1. 2016, č. j. 10 As 46/2015 - 43, uvedl, že ze správního řádu neplyne povinnost rozhodovat o neprodloužení lhůty k odstranění vad žádosti formou usnesení. 1 Azs 64/2026

3. Žalobce (dále „stěžovatel“) v kasační stížnosti nesouhlasí se závěrem, podle něhož neposkytoval součinnost při odstraňování vad žádosti. Tvrdí, že na výzvy správního orgánu reagoval a postupně doplnil všechny požadované náležitosti kromě potvrzení o bezdlužnosti u finančního úřadu. Ještě před uplynutím lhůty opakovaně žádal o její prodloužení, neboť mu finanční úřad potvrzení dosud nevydal. Správní orgán však žádosti nevyhověl a řízení zastavil, přestože podle stěžovatele šlo jen o formální nedostatek a potvrzení doložil v odvolacím řízení.

4. Stěžovatel dále namítá, že o jeho žádosti o prodloužení lhůty mělo být podle § 39 správního řádu rozhodnuto usnesením, a nikoli neformálním sdělením. Proti usnesení by mohl podat odvolání. Městský soud se s touto žalobní námitkou nevypořádal. Závěrem stěžovatel poukázal na délku svého pobytu v České republice, podnikatelské zázemí a dopad napadeného rozhodnutí do svého pobytového postavení.

5. Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s napadeným rozsudkem a odkázala na své vyjádření k žalobě.

6. Kasační stížnost je jako celek přípustná a projednatelná. Vzhledem k tomu, že v předcházejícím řízení u městského soudu rozhodoval specializovaný samosoudce [§ 31 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], musí NSS posoudit, jestli kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud tomu tak není, NSS kasační stížnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítne jako nepřijatelnou. Kasační stížnost je přijatelná v případě, kdy se (i) dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou NSS, (ii) týká právních otázek, které dosavadní judikatura řeší rozdílně, (iii) pokud je třeba učinit judikaturní odklon, a (iv) pokud by NSS v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledal zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, či ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11).

7. Úvodem NSS zdůrazňuje, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.), a proto je nutno, aby reagovala právě na toto rozhodnutí a závěry v něm vyslovené. K tomu ovšem nesmí docházet pouze formálně, ale je nutno vést skutečnou a právně kvalifikovanou polemiku se závěry krajského soudu. Kasační stížnost, která nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s. a je nepřípustná ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 2. 5. 2022, č. j. 6 As 71/2022-16, ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, ze dne 24. 3. 2021, č. j. 1 Afs 273/2019-50, nebo ze dne 5. 11. 2020, č. j. 7 Ads 242/2020-15). NSS zjistil, že tento nedostatek tíží většinu kasačních námitek.

8. Stěžovatel namítá, že o neprodloužení lhůty mělo být rozhodnuto usnesením a že městský soud tuto námitku opomenul; tvrdí tedy, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Tato kasační námitka je přípustná. Městský soud se související žalobní námitkou zabýval v bodě 17 napadeného rozsudku. Uvedl, že ze správního řádu neplyne povinnost rozhodnout o neprodloužení lhůty k odstranění vad žádosti formou usnesení, a odkázal na rozsudek NSS č. j. 10 As 46/2015 - 43 (shodně též rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2017, č. j. 5 As 291/2016 - 34). Takové vypořádání, byť stručné, nevybočuje 1 Azs 64/2026 - 40 pokračování z požadavků kladených na přezkoumatelnost soudního rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016 - 123, č. 3668/2018 Sb. NSS, bod 29). Z napadeného rozsudku je zřejmé, proč městský soud neshledal tuto žalobní námitku důvodnou. Stěžovatel s těmito závěry polemizuje pouze tvrzením, že pokud by bylo vydáno usnesení, mohl by proti němu podat odvolání. Tato hypotetická možnost však nezpochybňuje ustálený judikaturní závěr, že správní řád pro negativní vyřízení žádosti o prodloužení lhůty nepředepisuje formu usnesení. S touto ustálenou judikaturou je napadený rozsudek zcela v souladu.

9. Zbývající kasační námitky pak NSS posoudil jako nepřípustné.

10. Stěžovatel správním orgánům vytýká přepjatý formalismus a tvrdí, že byl dostatečně procesně aktivní a chybějící potvrzení bylo nepodstatné. Tato část kasační argumentace je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s., neboť směřuje pouze proti postupu správních orgánů, aniž by však stěžovatel svou argumentaci směřoval vůči odůvodnění napadeného rozsudku. Městský soud v bodech 15, 16 a 18 svého rozsudku vysvětlil, že potvrzení o daňové bezdlužnosti bylo zákonem stanovenou náležitostí žádosti, jejíž absence nepředstavovala pouhou formální vadu. Zabýval se i tím, že lhůta k odstranění vad byla jednou prodloužena, přesto stěžovatel o vydání chybějícího potvrzení nepožádal ani do vydání usnesení ministerstva o zastavení řízení. S těmito závěry stěžovatel v kasační stížnosti nepolemizuje.

11. Také kasační námitka, podle níž stěžovatel doložil potvrzení v odvolacím řízení, což zhojilo nedostatek žádosti, je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Stěžovatel opakuje, že potvrzení o bezdlužnosti předložil v odvolacím řízení a že trvání na koncentraci řízení bylo formalistické. Nereaguje však na rozhodovací důvody městského soudu, který v bodě 15 napadeného rozsudku vyšel z § 82 odst. 4 správního řádu a uzavřel, že k novému důkazu lze v odvolacím řízení přihlédnout jen tehdy, pokud jej účastník nemohl uplatnit dříve. Městský soud také zdůraznil, že žádost o vydání potvrzení byla zaevidována finančním úřadem až dne 7. 11. 2025, tedy po vydání usnesení ministerstva ze dne 22. 10. 2025, a že stěžovatel nevysvětlil, proč nemohl o potvrzení požádat dříve. Stěžovatel tyto závěry městského soudu v kasační stížnosti nezpochybnil.

12. Stěžovatel dále poukazuje na délku svého pobytu v České republice, podnikatelské zázemí a dopady rozhodnutí do svého pobytového postavení. Tuto argumentaci uplatnil již v žalobním řízení a městský soud se jí zabýval v bodě 19 napadeného rozsudku. Dospěl k závěru, že ve správním řízení nevyšly najevo okolnosti odůvodňující posouzení přiměřenosti z hlediska práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, v čem je tento závěr nesprávný, a pouze setrvává na obecné argumentaci o důsledcích zastavení řízení. I tato kasační námitka je proto nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s.

13. Kasační soud uzavírá, že městský soud vycházel z relevantní judikatury a jeho závěry jsou s ní v souladu. V projednávané věci ani nedošlo k zásadnímu pochybení, které by mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou (§ 104a odst. 1 s. ř. s). 1 Azs 64/2026

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51-53). Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nevznikly náklady nad rámec běžné činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. července 2026 Sylva Šiškeová předsedkyně senátu