1 Azs 66/2005

Rubrum

1 Azs 66/2005-47 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: G. A., zastoupeného JUDr. Koljou Kubíčkem, advokátem se sídlem Urbánkova 3360, 143 00 Praha 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra se sídlem Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 5. 12. 2003, č. j. OAM- 1275/AŘ-2002, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004, č. j. 48 Az 104/2004-31, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 5. 10. 2001 neudělil žalovaný žalobci azyl podle § 12 odst. 1, 2, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; zároveň vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 tohoto zákona. Rozklad, jímž žalobce napadl toto rozhodnutí, ministr vnitra zamítl svým rozhodnutím ze dne 5. 12. 2003 a rozhodnutí vydané v I. stupni potvrdil. Žalobu, jíž žalobce brojil proti rozhodnutí ministra vnitra, Krajský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 13. 10. 2004. Poté, co zrekapituloval skutkové okolnosti případu a dosavadní průběh správního řízení, se zabýval spornou právní otázkou, tj. zda jsou u žalobce dány důvody pro udělení azylu; zhodnotil však věc stejně jako žalovaný. Jak vyplynulo z dokazování ve správním řízení, žalobce nebyl ani pronásledován za uplatňování politických práv a svobod [§ 12 písm. a) zákona o azylu], ani u něj není dán důvod k udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce byl na Ukrajině vystaven osočování ze strany spoluobčanů pro svou národnost a byl zadržen policií, neboť nebyl schopen prokázat svou totožnost; jednání soukromých osob mu však nezakládá důvod pro udělení azylu, stejně jako nelze spatřovat pronásledování ve výkonu povinností státního orgánu při zjišťování totožnosti osoby. 1 Azs 66/2005-48 Proti zamítavému rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) včas kasační stížnost. Zdůvodnil ji tak, že napadené rozhodnutí jednak trpí vadou řízení, spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spise, případně je s ním v rozporu, a při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit, neboť je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost; jednak je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. K tomuto druhému důvodu stěžovatel ještě dodal, že soud své rozhodnutí krátce odůvodnil na straně 3. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel požádal též o to, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek; tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti - stala bezpředmětnou. Kasační stížnost není přípustná. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Stěžovatel uvedl coby stížní body téměř doslovnou citaci textu ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.; tuto citaci nijak nerozvinul. Důvody kasační stížnosti uvedené v § 103 odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecnými kategoriemi, které musí stěžovatel v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj vydaná rozhodnutí, jaké argumenty stěžovatel postrádá v rozhodnutích správního orgánu či soudu apod. Pouhá paragrafová či slovní citace některého zákonného ustanovení – ve stěžovatelově případě ustanovení soudního řádu správního – tak jako stížní bod neobstojí. Kvalitu stížního bodu nemá ani jediný konkrétnější údaj obsažený v kasační stížnosti, totiž to, že soud odůvodnil své rozhodnutí (toliko) krátce na straně 3: stěžovatel totiž ani v nejmenším nenaznačil, co vlastně soud při své argumentaci opominul a proč je tvrzená stručnost jeho odůvodnění na závadu. Na straně 3 svého rozhodnutí se soud krom toho vyjadřuje k různým výrokům – podle § 12, § 13, § 14 i § 91 zákona o azylu. Ze stěžovatelovy kasační stížnosti není zřejmé ani to, ke kterém výroku se namítaná nesrozumitelnost a nedostatek důvodů vztahuje, natožpak v čem tyto tvrzené vady spočívají a jak by měly být napraveny. Pouhá citace zákonného ustanovení nedoplněná o právní argumenty ani o skutkové důvody není tedy stížním bodem, jak jej má na mysli § 103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž tzv. jiným důvodem podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Opírá-li se kasační stížnost o takový důvod, je v této části nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Jelikož stěžovatelova kasační stížnost neobsahuje žádné jiné důvody, které by bylo možno věcně přezkoumat, Nejvyšší správní soud ji odmítl [§ 104 odst. 4 a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. 1 Azs 66/2005-49 P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 2. listopadu 2005 JUDr. Marie Žišková předsedkyně senátu