1 Azs 76/2016

Rubrum

1 Azs 76/2016 - 27 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: A. L., zastoupeného Mgr. Milanem Musilem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, pošt. přihrádka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2015, č. j. OAM-279/LE-BE02-LE22- 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2016, č. j. 32 Az 8/2015 – 43, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

1. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové. Namítal, že žalovaný rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, pokud jde o důvody žalobcovy žádosti o mezinárodní ochranu, a že nesprávně hodnotil relevanci ekonomických a sociálních důvodů. Žalovaný nesprávně posoudil rovněž hrozbu vojenské služby žalobce v případě návratu do země původu, a to v situaci existujícího ozbrojeného konfliktu. Žalobce se pro případ návratu na Ukrajinu obával politického pronásledování kvůli svým politickým názorům na probíhající konflikt a zdůraznil, že na tyto politické důvody nebyl v řízení před správními orgány dotazován.

3. Krajský soud žalobu zamítl. Žalobce neuváděl žádné potíže politického charakteru ani žádné jiné potíže se státními orgány země svého původu, takže nelze dospět k závěru, že by byl pronásledován ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Nebylo ani prokázáno, že by mohl mít důvodné obavy z pronásledování z důvodu své rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů podle § 12 písm. b) zákona o azylu, nebo že by mu takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Tyto zákonné důvody poskytnutí azylu nelze rozšiřovat a 1 Azs 76/2016 přiřazovat k nim sociální a ekonomické důvody (nemožnost najít práci v zemi původu a snahu o její nalezení v České republice). Azylově relevantním důvodem není ani snaha vyhnout se vojenské službě, a to ani v případě rizika účasti ve vojenském konfliktu.

4. Soud neshledal ani důvody poskytnutí azylu podle § 13 (sloučení rodiny) ani podle § 14 (humanitární azyl) zákona o azylu. U žalobce neshledal ani důvody pro udělení doplňkové ochrany ve smyslu § 14a nebo 14b tohoto zákona. Situace na Ukrajině nemá povahu ozbrojeného konfliktu ohrožujícího civilní obyvatelstvo, jak vyžaduje § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu, a žalobce netvrdí žádné individualizované nebezpečí, plynoucí pro něho ze situace na Ukrajině (kromě již uvedeného nebezpečí povolání k výkonu vojenské služby).

5. Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá, že krajský soud stejně jako žalovaný nezjistil řádně úplný a aktuální skutkový stav pokud jde o skutečnosti odůvodňující udělení azylu. Při vědomí odlišné judikatury správních soudů dovozuje, že k právům, jejichž ochrany se lze v řízení o udělení mezinárodní ochrany dovolat, náleží i právo nebýt vystaven tíživé ekonomické situaci, jmenovitě nedostatku pracovních příležitostí, jsou-li důsledkem politického vedení v zemi původu. Odkazuje přitom na ústavní a mezinárodněprávní zakotvení hospodářských, sociálních a kulturních práv v Listině základních práv a svobod, resp. ve Všeobecné deklaraci lidských práv a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech

6. Nedostatečné zjištění skutkového stavu a jeho hodnocení žalovaným i krajským soudem namítá stěžovatel rovněž ve vztahu k bezpečnostní situaci na Ukrajině a k nebezpečí, že v případě návratu bude muset nastoupit vojenskou službu a mohl by být nasazen i do ozbrojeného konfliktu. Zdůrazňuje přitom politickou povahu konfliktu a vyjadřuje obavu ze svého pronásledování pro odmítání tohoto konfliktu.

7. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popírá její důvodnost a nespatřuje v postupu soudu ani svém žádné pochybení. S odkazem na odůvodnění svého rozhodnutí a rozsudek krajského soudu se poté vyjadřuje k jednotlivým stěžovatelovým námitkám. Mimo jiné uvádí, že podle Informace Ministerstva zahraničních věcí č. j. 115045-LPTP ze dne 9. října 2015, týkající se výkonu vojenské služby na Ukrajině, vojáci základní vojenské služby nejsou povoláváni do zóny bojových operací; mohou zde sloužit pouze dobrovolně. Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost.

8. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se podle § 104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit pokračování 1 Azs 76/2016 - 28 judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

9. Stěžovatel toliko obecně konstatuje, že shledává přesah vlastních zájmů v zásadních pochybeních krajského soudu a žalované při zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů a v nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky žalovanou a soudem, které mají přímý dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

10. Nejvyšší správní soud podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve výše uvedeném smyslu nezjistil, kasační stížnost je proto nepřijatelná.

11. Krajský soud se zevrubně zabýval hodnocením skutkové situace stěžovatele a jejím posouzením z hlediska jednotlivých typů mezinárodní ochrany. Stěžovatel v žádné fázi řízení neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno učinit závěr, že ve své vlasti vyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod a že by byl proto byl v zemi původu pronásledován ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Rovněž neuvedl nic, co by mohlo svědčit o jeho odůvodněném strachu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b), nebo co by mohlo být důvodem pro udělení humanitárního azylu podle § 14 tohoto zákona. Soud pečlivě vyhodnotil i to, zda nejsou v případě stěžovatele důvody pro udělení doplňkové ochrany podle § 14 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud proto neshledal zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

12. Nejvyšší správní soud neshledal důvod odchýlit se od své soustavné judikatury, podle níž ekonomické důvody, včetně nemožnosti získání zaměstnání v zemi původu, nejsou azylově relevantními důvody (za všechny např. rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 – 54, z pozdější doby např. usnesení ze dne 18. 3. 2013 č. j. 9 Azs 4/2013 - 28). Na tom nic nemění ani stěžovatelem namítaný vývoj globalizace světa ani tzv. imigrační krize a její řešení státy Evropské unie. Ústavními a mezinárodními dokumenty, na které stěžovatel v této souvislosti poukazuje, byla Česká republika vázána dávno před vydáním uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. I kdyby z nich bylo možno dovodit stěžovatelem tvrzená práva, nemohou být tedy bez dalšího důvodem změny soudní judikatury.

13. Rovněž otázkou povahy konfliktu na Ukrajině a jeho možnými dopady na situaci žadatelů o mezinárodní ochranu se Nejvyšší správní soud vyjádřil opakovaně ve své judikatuře (např. v usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17) a na těchto závěrech soud setrvává i dnes, kdy se stav ozbrojeného konfliktu na Ukrajině spíše uklidňuje, než že by docházelo k jeho eskalaci.

14. Nejvyšší správní soud také opakovaně odmítl chápat brannou povinnost v zemi původu žadatele o mezinárodní ochranu, včetně „hrozby“ mobilizace, jako azylově relevantní okolnosti (za všechny např. v rozsudku ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 – 49).

15. Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro její přijetí k věcnému projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou 1 Azs 76/2016 řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o § 60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. dubna 2016 JUDr. Lenka Kaniová předsedkyně senátu