1 Azs 94/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Bartoše v právní věci žalobkyně: R. Z., zastoupena JUDr. Milanem Milerem, advokátem se sídlem Hartigova 1965/208, Praha 3, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 6. 2026, č. j. CPR-12582-4/ČJ-2026-930310-V230, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2026, č. j. 13 A 22/2026 - 27, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2026, č. j. 13 A 22/2026 - 27 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval vadami řízení před Městským soudem v Praze, které spočívají v projednání vnitřně rozporné žaloby a nepřeposlání vyjádření žalované.

2. Při pobytové kontrole bylo zjištěno, že žalobkyně pobývá na území bez oprávnění. Žalovaná po provedeném řízení nejprve jedním rozhodnutím rozhodla o správním vyhoštění žalobkyně a poté druhým rozhodnutím stanovila povinnost nahradit náklady řízení o správním vyhoštění. Proti oběma žalobkyně podala odvolání, které žalovaná opět dvěma samostatnými rozhodnutími vydanými v tentýž den zamítla.

3. Následně žalobkyně podala žalobu, kterou městský soud vyhodnotil jako žalobu směřující pouze proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o správním vyhoštění, a napadeným rozsudkem ji zamítl. Při tom vyšel z dispoziční zásady, skutečnosti, že žalobkyně byla zastoupena advokátem, a z formálního označení napadeného rozhodnutí v žalobě spolu s tím, že toto rozhodnutí žalobkyně také k žalobě přiložila (bod 12 napadeného rozsudku). Při přezkumu rozhodnutí o nákladech neshledal městský soud prostor k přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění (bod 13 tamtéž). Uzavřel, že náhradu nákladů řízení o správním vyhoštění správní orgány uložily v souladu s právem (body 15 a 16 tamtéž) a že námitky žalobkyně ohledně nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života při uložení náhrady jsou nepodložené (bod 17 tamtéž). Ostatní námitky pak podle městského soudu nebyly relevantní, neboť směřovaly přímo proti správnímu vyhoštění (bod 19 tamtéž).

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností, v níž navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

5. Stěžovatelka poukázala na to, že odvolání podala proti oběma rozhodnutím zároveň. Městský soud pochybil, pokud se nijak nevypořádal se správním vyhoštěním. Tím zcela pominul zásah do práva na soukromý a rodinný život stěžovatelky. K němu připomněla, že na území České republiky žije její manžel s povoleným trvalým pobytem. V případě vyhoštění tak dojde k přerušení rodinných vazeb s tím, že se s ohledem na současnou geopolitickou situaci již nemusí na území ČR nikdy vrátit. Stěžovatelka poukázala také na svůj národnostní původ a opakované verbální i fyzické útoky v zemi původu. V ní již nemá žádné vazby, sociální zázemí nebo majetek. Důvody pro její setrvání na území dle jejího názoru převažují nad veřejným zájmem.

6. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že předmětem řízení je pouze způsob rozhodování správního soudu, který „nehodlá blíže komentovat“. Plně se s názorem v napadeném rozsudku ztotožnila, a proto navrhla kasační stížnost zamítnout.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

7. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná a byla podána v zákonné lhůtě, proto je nutné se zabývat její přijatelností. Podle § 104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) totiž platí, že rozhodoval-li před krajským (městským) soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Podstatný přesah má podobu rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského (městského) soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS; či nověji ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11).

8. Kasační soud v projednávané věci shledal, že městský soud zásadně pochybil při rozhodování o podané žalobě, jelikož 1) projednal vnitřně rozpornou žalobu; a 2) vyjádření žalované nezaslal žalobkyni. Kasační stížnost tedy je přijatelná. Kasační soud proto přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Kasační stížnost je důvodná. III.a K vnitřní rozpornosti žaloby

9. Stěžovatelka předně namítala, že městský soud pochybil, jestliže se nijak nevypořádal s rozhodnutím o správním vyhoštění a s tím související argumentací. Námitka je důvodná.

10. Klíčovým ustanovením je § 37 odst. 5 s. ř. s., dle kterého [p]ředseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu.

11. Nejvyšší správní soud již k odstraňování vad uvedl, že je namístě, „pokud je rozporný samotný petit či je rozpor mezi obsahem žaloby a navrženým petitem; jinak řečeno, pokud formulovaný petit jednoznačně nevypovídá o tom, čeho se žalobce ve skutečnosti podanou žalobou domáhá, resp. jaký typ žaloby podává, či z petitu vyplývá záměr podat dva různé typy žaloby“ (rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2022, č. j. 1 As 158/2021 - 28, bod 14). Rozpor přitom musí být kvalifikovaný, neboť k výzvě má dojít „v případech významného rozporu mezi obsahem žaloby a žalobním petitem, případně při absenci žalobního petitu. Rozpor mezi obsahem žaloby (návrhu) a navrženým petitem přitom musí dosahovat takové intenzity, že kvůli němu není zřejmé, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhá“ (rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2021, č. j. 7 As 150/2020 - 38, bod 16). Výzvu je nutné učinit i v případě, že z žaloby není zřejmé, proti kterým rozhodnutím směřuje (rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2019, č. j. 5 Afs 126/2018 - 27, body 18 až 23).

12. Žaloba podaná k městskému soudu je výslovně označena jako směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o správním vyhoštění, o čemž svědčí i petit. Z tohoto rozhodnutí také stěžovatelka citovala závěry a přiložila jej jako přílohu k žalobě.

13. Žaloba ovšem obsahuje také citaci výroku z rozhodnutí o správním vyhoštění s tím, že žalovaná nedostatečně zhodnotila soulad rozhodnutí s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech a Úmluvou o ochraně základních práv a svobod. Současně rozvíjela důvody, proč by stěžovatelka neměla být vyhoštěna do země původu (např. manžel s trvalým pobytem, léčba, příslušnost k národnostní menšině, …).

14. Ačkoliv stěžovatelka byla zastoupena advokátem již v řízení o žalobě a její žaloba nepředstavuje nejuchopitelnější právní text, je v ní očividný rozpor. Na jedné straně totiž formálně brojí proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o správním vyhoštění, nicméně uvedené důvody směřují proti samotnému rozhodnutí o správním vyhoštění. Je zřejmé, že argumentace stěžovatelky ohledně příslušnosti k národnostní menšině a důvodů, proč by neměla být vyhoštěna, směřuje právě proti rozhodnutí o správním vyhoštění. Toho si byl vědom i městský soud, když se odmítl těmito důvody zabývat (bod 19 napadeného rozsudku). Nelze ani přehlédnout, že rozhodnutí o správním vyhoštění a o náhradě nákladů řízení s tím spojených a také rozhodnutí o odvoláních, byla vždy vydána v totožný den a liší se vždy pouze jednou číslicí v jinak dlouhém čísle jednacím.

15. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že podaná žaloba obsahuje dostatečně intenzivní rozpor mezi jejím obsahem a petitem. Tento rozpor měl městský soud před rozhodnutím odstranit prostřednictvím výzvy podle § 37 odst. 5 s. ř. s., což neučinil. Jeho striktně formalistický postup s odvoláním na dispoziční zásadu a to, že rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatelka neoznačila jako napadené rozhodnutí (bod 12 napadeného rozsudku), je nezákonný. III.b K nepřeposlání vyjádření žalované k žalobě

16. Kromě uvedeného Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že městský soud nepřeposlal stěžovatelce vyjádření žalované k žalobě a věc rovnou rozhodl. Tuto vadu posoudil z úřední povinnosti jako vadu, která může mít vliv na zákonnost rozhodnutí (§ 109 odst. 4 s. ř. s.; k tomu např. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2023, č. j. 4 As 142/2023 - 55, body 29 a 30).

17. Pravidla postupu projednávání věcí mimo jiné určují, že předseda senátu [d]ošlé vyjádření [žalovaného správního orgánu] doručí žalobci a osobám zúčastněným na řízení; přitom může žalobci uložit, aby podal repliku (§ 74 odst. 1 věta třetí s. ř. s.). To je projevem zásady kontradiktornosti řízení, která vyžaduje, aby každá ze stran měla „možnost nejen předložit důkazy a argumenty, které považuje za nutné, aby její požadavky uspěly, ale také možnost seznámit se všemi důkazy a vznést k nim připomínky za účelem ovlivnit rozhodnutí soudu. Z principu kontradiktornosti vyplývá, že rozhodnutí soudu nemůže být založeno na ničem, co nebylo předmětem diskuse stran, resp. co jim nebylo předloženo k diskusi“ (nález ÚS ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. IV. ÚS 216/16, bod 20). Z toho plyne, že soud je „povinen doručit účastníku vyjádření jiného účastníka, a to zejména pokud z něj bude při rozhodování vycházet. V situaci, kdy bylo ve věci samé rozhodnuto bez nařízení jednání, je nutno tento závěr aplikovat ještě důsledněji“ (rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2007, č. j. 2 Afs 91/2007 - 90; nověji poté např. č. j. 4 As 142/2023 - 55, body 25 až 28).

18. Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že po vyjádření žalované k žalobě (č. l. 22 spisu městského soudu) následuje přílohová obálka správního spisu (č. l. 23 tamtéž) a následně již pouze napadený rozsudek. V něm přitom městský soud rekapituluje vyjádření žalované, z něhož mimo jiné přebírá argumentaci, podle níž stěžovatelka napadá pouze rozhodnutí o nákladech (bod 3 napadeného rozsudku).

19. Z uvedeného je zřejmé, že městský soud nedoručil vyjádření žalované stěžovatelce, ačkoliv obsahovalo pro řízení a výsledek relevantní argumentaci. Jelikož současně nedal výslovně najevo, že s ním nepracoval anebo že nemělo na konečné rozhodnutí vliv, lze předpokládat, že k němu přihlédl (obdobně rozsudek NSS č. j. 4 As 142/2023 - 55, bod 24). Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.

IV. Závěr a náklady řízení

20. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že městský soud pochybil, pokud před rozhodnutím stěžovatelku nevyzval k odstranění vnitřního rozporu mezi obsahem a petitem žaloby tak, aby bylo zřejmé, které správní rozhodnutí napadá. Současně měl městský soud stěžovatelce před vydáním rozhodnutí doručit vyjádření žalované. V dalším řízení tak městský soud nejdříve vyzve stěžovatelku k vyjasnění, které či která správní rozhodnutí vlastně napadá, a na základě jejího procesního postupu následně znovu o žalobě rozhodne. Při tom neopomene zasílat relevantní vyjádření účastníků řízení druhé straně sporu.

21. Za této situace bylo předčasné vypořádávat další kasační námitky stěžovatelky. Současně kasační soud doplňuje, že nerozhodoval o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudního poplatku, stejně jako netrval na zaplacení soudního poplatku. Soudní přezkum rozhodnutí o náhradě nákladů řízení o správním vyhoštění (jak toto řízení koncipoval městský soud) je totiž od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 bodu i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (viz rozsudek NSS ze dne 7. 2. 2018, č. j. 6 As 17/2018 - 12, bod 8). Nejvyšší správní soud pak ani nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť po provedení nezbytných procesních úkonů rovnou přistoupil k rozhodnutí o kasační stížnosti. Rozhodování o tomto návrhu se tak stalo bezpředmětným.

22. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek městského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je městský soud vázán uvedeným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodne městský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 věta první s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. srpna 2026 Ivo Pospíšil předseda senátu