10 Ads 233/2014

Rubrum

10 Ads 233/2014 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Petra Mikeše v právní věci žalobce: D. K., zast. JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem Matiční 730/3, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 4. 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 10. 2014, čj. 18 Ad 24/2014 – 24, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Jarmile Bajerové, advokátce, se p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1573 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 26. 2. 2014 žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku. Žalovaná v prvním stupni jeho žádost zamítla rozhodnutím ze dne 18. 3. 2014, z důvodu nesplnění podmínek § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, tj. z důvodu, že žalobce ke dni 21. 4. 2014, od kterého žádal přiznání důchodu, nezískal potřebnou dobu pojištění podle § 29 odst. 1 písm. g) cit. zákona (potřebných 31 let), ani podle § 29 odst. 3 (potřebných 30 let doby pojištění dle § 11 a 13) cit. zákona. Námitky proti uvedenému rozhodnutí žalovaná v druhém stupni zamítla rozhodnutím označeným v záhlaví. 10 Ads 233/2014

2. Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu ke krajskému soudu. Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.

3. Stručnou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení uvedeného rozsudku krajského soudu z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti stěžovatel zcela obecně namítá, že § 11 a § 13 zákona o důchodovém pojištění porušují čl. 10 a 30 Listiny. Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že není příslušný odstraňovat tvrdostí tohoto zákona. Stěžovatel však neměl na mysli odstranění tvrdosti v jeho konkrétním případě, nýbrž všeobecně. Proto, pokud správní orgán i soud rozhodovaly podle § 11 a 13 cit. zákona, jsou jejich rozhodnutí nezákonná, neboť porušily čl. 10 a 30 Listiny.

4. Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila dne 10. 11. 2014. Ve svém vyjádření uvedla, že podle čl. 41 odst. 1 Listiny se lze práv domáhat pouze v mezích zákonů, které čl. 30 Listiny provádějí. Z údajů v dávkovém spise i z údajů uvedených stěžovatelem je zřejmé, že k požadovanému datu přiznání starobního důchodu získal stěžovatel celkem pouze 16 let a 347 dnů pojištění a 12 let a 237 dnů pojištění dle § 11 a § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, tudíž nesplnil zákonem stanovené podmínky pro přiznání požadované dávky důchodového pojištění. Žalovaná z těchto důvodů navrhuje, aby zdejší soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.

5. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; neshledal přitom vady, kterými je soud povinen se zabývat i bez návrhu (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Stěžovatel formálně uplatňuje námitku podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., která je po obsahové stránce formulována velmi stručně a zcela obecně. Kvalita a preciznost ve formulaci obsahu stížnostních bodů a jejich odůvodnění v kasační stížnosti v podstatě předurčuje obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2011, čj. 1 As 67/2011-108, a ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004-54).

8. Stěžovatel namítá, že § 11 a § 13 zákona o důchodovém pojištění jsou v rozporu s právy zaručenými v čl. 10 a čl. 30 Listiny základních práv a svobod. Požaduje odstranění jejich přílišné tvrdosti, a to nejen v jeho konkrétním případě, ale též všeobecně. V čem spočívá přílišná tvrdost dopadající na jeho případ, však stěžovatel žádným způsobem nekonkretizoval, a to ani poté, co byl na to upozorněn již v rozhodnutí žalované.

9. Podle § 31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže získal dobu pojištění stanovenou podle § 29 odst. 1 nebo 3 a do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše a) 3 roky, pokud jeho důchodový věk je nižší než 63 let, b) 5 roků, pokud jeho důchodový věk činí alespoň 63 let a dosáhl věku alespoň 60 let. V § 11 a § 13 zákona o důchodovém pojištění jsou rozsáhle konkretizovány pojmy „doba pojištění“ a „náhradní doba pojištění“, které jsou klíčové pro přiznání nároku na dávku důchodového pojištění. 10 Ads 233/2014 - 25 pokračování

10. Čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chrání právo na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména. Článek 30 Listiny chrání právo občanů na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Podrobnosti tohoto práva stanoví zákon.

11. Stěžovatel nikdy nezpochybnil závěr žalované, že nesplňuje zákonem požadované doby pojištění, jakožto jednu z kumulativních podmínek pro přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku. Tuto skutečnost má proto soud za nespornou a věcně jí samostatně nepřezkoumával. Právě zákon o důchodovém pojištění je tím zákonem, na který v podrobnostech odkazuje čl. 30 Listiny.

12. V projednávané věci nevznikla potřeba předložit věc Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2 Ústavy, o což pravděpodobně stěžovatel primárně usiluje. V dané věci nevyvstaly pochybnosti o ústavnosti § 11 a § 13 zákona o důchodovém pojištění; o to více za situace, kdy stěžovatel ani jen náznakem nespecifikoval, v čem pociťuje neústavnost a tvrdost cit. norem. Soudní moc tu není od toho, aby volně a dle své úvahy přepisovala zákony na poli sociálního zabezpečení.

13. Lze tedy uzavřít, že kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) nebyl dán. Jediná kasační námitka je proto nedůvodná.

14. Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady přesahující rámec její obvyklé činnosti nevznikly, proto jí zdejší soud náhradu nákladů nepřiznal.

16. Stěžovateli byla v řízení před krajským soudem usnesením ze dne 29. 7. 2014, čj. 18 Ad 24/2014-18, ustanovena zástupkyně. Podle § 35 odst. 8 s. ř. s., poslední věty zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Podle stejného ustanovení, první věty za středníkem, ve spojení s § 120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.

17. Za jeden úkon právní služby v dané věci náleží mimosmluvní odměna ve výši 1000 Kč [§ 9 odst. 2 ve spojení s § 7 bodem 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Ustanovená zástupkyně učinila v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby, kterým je podání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], tj. náleží jí odměna 1300 Kč. Zástupkyně stěžovatele dále doložila osvědčení o registraci k DPH (č. l. 12 spisu NSS), a proto jí náleží navýšení o částku odpovídající 21 % DPH, tedy 273 Kč. Celková výše odměny ustanovené zástupkyně tak činí 1573 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. 10 Ads 233/2014 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. ledna 2015 Zdeněk Kühn předseda senátu