10 Ads 56/2014

Rubrum

10 Ads 56/2014 – 48 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: H. S., zemřelá dne 19. 2. 2014, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2013, č. j. MPSV-UM/11955/13/4S-OLK, v řízení o kasační stížnosti H. Š., zastoupené Mgr. Robertem Šupem, advokátem se sídlem Klíčová 199/2, Mariánské Lázně, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 2. 2014, č. j. 73 Ad 40/2013-41, takto:

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 2. 2014, č. j. 73 Ad 40/2013-41, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Zástupci stěžovatelky, advokátovi Mgr. Robertu Šupovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada nákladů řízení ve výši 3146 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně pobírala příspěvek na péči odpovídající I. stupni (lehká závislost). Dne 21. 1. 2013 podala u Úřadu práce České republiky - krajská pobočka v Olomouci žádost o zvýšení přiznaného příspěvku. Po provedeném sociálním šetření Úřad práce konstatoval, že zdravotní stav žalobkyně je dostatečný na samostatné zvládání většiny základních životních 10 Ads 56/2014 potřeb a tedy, že žalobkyně není vůbec osobou závislou ve smyslu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Rozhodnutím ze dne 17. 6. 2013 tedy Úřad práce návrh na změnu výše příspěvku na péči zamítl. Žalobkyně s posouzením svého zdravotního stavu nesouhlasila, a proto se odvolala k žalovanému, jenž odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

2. V průběhu řízení před Krajským soudem v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“), dne 19. 2. 2014, žalobkyně zemřela. Krajský soud proto usnesením označeným v záhlaví řízení na základě § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s § 107 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil, jelikož povaha věci neumožňuje v řízení dále pokračovat.

II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti

3. Nejvyšší správní soud obdržel dne 13. 3. 2014 kasační stížnost H. Š., dcery zemřelé žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“). Stěžovatelka v kasační stížnosti nesouhlasí se zastavením řízení před krajským soudem. Jelikož o žalobkyni pečovala po odejmutí příspěvku na péči až do doby jejího úmrtí, považuje se za oprávněného procesního nástupce žalobkyně. Stěžovatelka v kasační stížnosti, resp. v jejím doplnění uvádí, že vázat procesní nástupnictví na existenci (splatnost) příspěvku na péči by bylo přepjatým formalismem.

III. Právní názor Nejvyššího správního soudu

4. Co do právního základu v podstatě shodnou kasační stížnost téže stěžovatelky posuzoval Nejvyšší správní soud již v řízení vedeném pod sp. zn. 10 Ads 55/2014 zakončeném rozsudkem ze dne 25. 6. 2014. Od závěrů v tomto rozsudku vyjádřených neshledává Nejvyšší správní soud důvod jakkoliv se odklánět; důvody pro kasaci naříkaného usnesení již dříve formulované proto následně pouze opakuje.

5. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů; neshledal přitom, že by napadený rozsudek trpěl vadami, k nimž je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).

6. Kasační stížnost je důvodná.

7. Přechod hmotných (nárok na příspěvek) a v důsledku toho i procesních (nárok na procesní nástupnictví) práv v řízení o příspěvku na péči v případě smrti žadatele upravuje § 16 odst. 1 zákona o sociálních službách, který stanoví: „Zemřel-li žadatel o příspěvek před pravomocným rozhodnutím o příspěvku, vstupuje do dalšího řízení a nabývá nárok na částky splatné do dne jeho smrti osoba blízká [...], pokud byla uvedena v žádosti o příspěvek, popřípadě v průběhu řízení ohlášena podle § 21 odst. 1 písm. d), jako osoba, která poskytuje žadateli o příspěvek pomoc. Účastníky řízení se stávají všechny fyzické nebo právnické osoby uvedené ve větě první, které se od zahájení řízení podílely na pomoci žadateli o příspěvek do dne jeho smrti. Tyto osoby pokračování 10 Ads 56/2014 - 49 nabývají nárok na částky příspěvku splatné do dne smrti žadatele o příspěvek za kalendářní měsíc, ve kterém poskytovaly pomoc.“

8. Podstatou případu je spor o výklad předmětného ustanovení. Z argumentace krajského soudu vyplývá, že přechod nároku na příspěvek a tedy i procesního nástupnictví může nastat toliko v průběhu správního řízení o příspěvku. Přechod naopak není možný, pokud k úmrtí oprávněné osoby dojde až v průběhu řízení před správními soudy ve věci přezkumu správního rozhodnutí o nepřiznání příspěvku. Stěžovatelka je naopak přesvědčena, že takový výklad je přepjatým formalismem a jde proti účelu zákona.

9. Dřívější judikatura Nejvyššího správního soudu zastávala k problematice přechodu nároku na příspěvek na péči v případě smrti žadatele stejný postoj jako krajský soud v nyní posuzovaném případě (viz např. rozsudek ze dne 7. 4. 2011, č. j. 3 Ads 20/2011-64, resp. usnesení ze dne 7. 3. 2012, čj. 6 Ads 25/2012-24). Přechod byl tedy možný pouze do okamžiku pravomocného skončení správního řízení. Naopak v případném navazujícím soudním řízení správním se smrtí nositele nároku zanikl bez dalšího i nárok samotný.

10. V usnesení ze dne 1. 4. 2014, č. j. 4 Ads 32/2012-50 (Centrum Rožmitál pod Třemšínem), se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu odchýlil od dosavadní judikatury vycházející z doslovného výkladu § 16 odst. 1 zákona o sociálních službách. Podle rozšířeného senátu zemře-li fyzická osoba po právní moci rozhodnutí správního orgánu o příspěvku na péči, přechází její tvrzený nárok, a s tím i účastenství v řízení ve správním soudnictví na osoby uvedené v § 16 odst. 1 zákona o sociálních službách. Soud ve správním soudnictví posoudí a za přiměřeného použití § 107 o. s. ř. rozhodne o tom, zda a kdo je právním nástupcem zemřelého žalobce podle § 16 odst. 1 zákona o sociálních službách a s kým bude pokračovat v řízení.

11. Rozšířený senát v případu Centrum Rožmitál pod Třemšínem především zdůraznil, že na situace, kdy již bylo o žádosti o příspěvek pravomocně rozhodnuto a kdy ve věci tohoto rozhodnutí probíhá řízení před správním soudem, se § 16 odst. 1 zákona o sociálních službách vztahuje pouze v tom smyslu, že stanoví okruh osob, které s ohledem na jejich hmotněprávní pozici připadají v úvahu jako procesní nástupci žalobce podle § 107 odst. 2 o. s. ř. (toho je v řízení ve správním soudnictví nutno použít „přiměřeně“, jak přikazuje § 64 s. ř. s., a nikoli „obdobně“). Povaha věci zjevně v řízení pokračovat umožňuje, neboť předmětem sporu je zákonnost rozhodnutí ve věci žádosti o příspěvek na péči, tedy v posledku otázka, zda a případně v jaké výši měla určitá osoba, která v průběhu soudního řízení správního zemřela, nárok na příspěvek na péči. Existují i osoby, které v případě, že jim svědčí rozhodné právo, tedy ustanovení zákona o sociálních službách a dalších předpisů o podmínkách nároku a výplaty příspěvku na péči, jsou těmi, na něž nárok na příspěvek smrtí žadatele ex lege přešel. Proto je na místě rozhodnout podle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 107 odst. 5 o. s. ř., že procesním nástupcem zemřelého žalobce je ta osoba, eventuelně ty osoby z katalogu osob uvedeného v § 16 odst. 1 větě první zákona o sociálních službách, které se v době, za niž žalobci měl být podle jeho tvrzení v žalobě příspěvek na péči poskytován, měly podílet na pomoci žalobci (bod 71 cit. usnesení).

12. Z výše uvedených důvodů proto výklad krajského soudu v nyní posuzovaném případě neobstojí. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se stěžovatelkou mělo být v řízení o 10 Ads 56/2014 nepřiznání příspěvku na péči zacházeno jako s procesní nástupkyní zemřelé žalobkyně, jelikož splňuje podmínky vymezené v § 16 odst. 1 zákona o sociální péči. Namísto zastavení řízení tak měl krajský soud přiměřeně použít § 107 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s., tedy pokračovat v řízení se stěžovatelkou jako procesním nástupcem žalobkyně.

IV. Závěr a náklady řízení

13. Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů posoudil kasační stížnost jako důvodnou a usnesení krajského soudu podle § 110 odst. 1 s. ř. s., věty první, zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V novém řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

14. Stěžovatelce byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát Mgr. Robert Šup. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta částkou 2000 Kč za dva úkony právní služby (převzetí věci a podání doplnění kasační stížnosti) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále náhrady hotových výdajů v částce 600 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a částku 546 Kč jako 21 % daň z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, tedy celkem 3 146 Kč. Tato částka bude vyplacena zástupci stěžovatelky z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. července 2014 Zdeněk Kühn předseda senátu