10 Ads 98/2018

Rubrum

10 Ads 98/2018 - 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: S. G., zast. Mgr. Michaelou Květenskou, advokátkou se sídlem Křižíkova 16, Praha 8, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Sokolovská 855/25, Praha 9, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 1. 2016, čj. X, sp. zn. OSVC/PV/427/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2018, čj. 45 A 23/2016-71, takto:

Výrok

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2018, čj. 45 A 23/2016-71, se ruší.

II. Rozhodnutí žalované ze dne 5. 1. 2016, čj. 42000/013559/15/010/HS, sp. zn. OSVC/PV/427/15, s e r u š í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

III. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti částku 16 500 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Michaely Květenské, advokátky.

Odůvodnění

1. Platebním výměrem ze dne 23. 10. 2015 Okresní správa sociálního zabezpečení Příbram (dále jen „správní orgán I. stupně“) uložila žalobkyni jako osobě samostatně výdělečně činné podle § 104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povinnost uhradit doplatky na pojistném za období 2007 až 2009 a 2012 až 2014 a penále z doplatků na pojistném a ze záloh na pojistné za období 2005 až 2014, v 10 Ads 98/2018 celkové výši 169 671 Kč. Žalobkyně proti platebnímu výměru podala odvolání, v němž argumentovala zejm. nesprávným postupem Okresní správy sociálního zabezpečení Praha 5 (dále jen „OSSZ Praha 5“), která byla místně příslušná pro řešení pojistného žalobkyně až do roku 2012 a podle jejíchž pokynů žalobkyně postupovala. Žalovaná odvolání zamítla a platební výměr potvrdila. Žalobkyně se proti rozhodnutí bránila žalobou, kterou krajský soud zamítl jako nedůvodnou.

2. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Nesouhlasí s tím, jak se krajský soud vypořádal s její námitkou o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované. Dále nesouhlasí se zaúčtováním jednotlivých částek podle § 22a odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném na sociální zabezpečení“), jež v minulosti zaplatila. Nad rámec žalobních námitek uvádí, že takový postup je v rozporu s § 22a odst. 5 zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Namítá, že krajský soud svým výkladem „postuloval a legalizoval institut obnovení dluhu, který zanikl splněním“. V této souvislosti vytýká krajskému soudu, že neprovedl ani nehodnotil navržený důkaz usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2017, čj. 55 E 106/2006-15, jímž bylo zastaveno exekuční řízení vedené proti stěžovatelce z titulu platebního výměru č. 287/2005. Namítá, že měl usnesení reflektovat v otázce zaúčtování stěžovatelkou provedených plateb, a zdůrazňuje z něj pasáž, podle které je mezi účastníky nesporné, že vymáhaná částka byla uhrazena a kdy k této úhradě došlo. Skutkový stav, který vzaly správní orgány za prokázaný, proto nemá oporu ve spisové dokumentaci. Konečně opakovaně vytýká nezákonnost postupu žalované a nesrovnalosti ve spisové dokumentaci. Krajský soud navzdory konstatovanému pochybení žalované tuto skutečnost nevzal v potaz.

3. Žalovaná má za to, že dlužné pojistné i penále bylo stěžovatelce stanoveno a uloženo k úhradě platebním výměrem v souladu s platnými právními předpisy, a námitky stěžovatelky tak nejsou důvodné. Žádosti stěžovatelky o snížení vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné nebylo vyhověno z důvodu nesplnění zákonných podmínek.

4. Kasační stížnost je důvodná.

5. Stěžovatelka především nesouhlasí se způsobem, jakým se krajský soud vypořádal se žalobní námitkou o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalované. Krajský soud k tomu v bodě 18 uvedl: „Byť žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí výslovně nehodnotila postup PSSZ Praha 5 v letech 2005 - 2012, implicitně z jejího rozhodnutí vyplývá, že jej pro vyměření pojistného a penále v případě žalobkyně nepovažuje za relevantní. Napadené rozhodnutí z těchto důvodů není nepřezkoumatelné. Ostatně již v rozhodnutí ze dne 14. 8. 2014, které předcházelo žalobou napadenému rozhodnutí (byl jím zrušen platební výměr č. 147/2014 ze dne 18. 6. 2014 a věc byla OSSZ Příbram vrácena k dalšímu řízení, načež ta vydala platební výměr č. 910/2015, který byl v odvolacím řízení přezkoumán žalobou napadeným rozhodnutím) žalovaná výslovně uvedla, že ze strany PSSZ Praha 5 došlo k pochybení, pokud z její strany nebyla žalobkyně pravdivě informována o povinnosti být zaregistrována jako osoba samostatně výdělečně činná po celou dobu od roku 1996 a pokud žalobkyně nebyla informována o výši dlužného pojistného a penále. Bylo by jistě vhodnější, aby k opakovaným odvolacím námitkám žalovaná toto stanovisko zopakovala, nicméně pokud tak neučinila, nelze s ohledem na shora rekapitulovaný obsah žalobou napadeného rozhodnutí, ze kterého je jednoznačné, že předchozí postup PSSZ Praha 5 považuje žalovaná ve vztahu 10 Ads 98/2018 - 48 pokračování k vyměřenému pojistnému a penále za irelevantní, považovat toto rozhodnutí za nepřezkoumatelné“.

6. S tímto závěrem krajského soudu se však NSS ztotožnit nemůže. Argumentace ohledně pochybení pracovníků OSSZ Praha 5 představovala klíčovou část argumentace stěžovatelky v odvolání. Nelze připustit, aby tuto klíčovou část právní argumentace žalovaná „vymlčela“ a správní soud následně absenci jakéhokoliv odůvodnění správního rozhodnutí napravoval až v odůvodnění rozsudku (podobně viz rozsudek ze dne 10. 9. 2013, čj. 9 As 87/2011-70). V dané věci totiž není po právní stránce sporný vznik samotného dluhu na pojistném. Klíčovou otázkou se jeví, zda již v samotném vyměřovacím řízení neměly správní orgány přihlédnout k důvodu, proč vlastně stěžovatelka zvolila nyní sporný postup. Zdá se totiž, a připouští to jak krajský soud, tak i v některých souvisejících rozhodnutích samotná žalovaná, že tento dluh vznikl mj. v důsledku dysfunkce v činnosti OSSZ Praha 5, která byla až do roku 2012 místně příslušná k řešení otázek pojistného stěžovatelky. Povaha těchto pochybení však zůstává NSS skryta, neboť i odůvodnění krajského soudu je v tomto rozsahu poněkud pythické.

7. Deficity odůvodnění žalované se pak přenášejí i do odůvodnění rozsudku krajského soudu, dle něhož by důvody neplacení měly být zhodnoceny v případné žádosti o prominutí penále podle § 104ch zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nikoliv však již v rámci samotného vyměřovacího řízení. Tento závěr však krajský soud v podstatě formuluje jako zjevenou pravdu, aniž by jej jakkoliv odůvodnil. To v kombinaci s naprostým mlčením žalované (k výslovné a klíčové odvolací námitce) dále zvyšuje závažnost nepřezkoumatelnosti ve vztahu ke klíčové argumentaci stěžovatelky. Nemůže být rolí NSS, aby v podstatě jako první tuto otázku po právní stránce analyzoval.

8. NSS dále nad rámec nezbytného upozorňuje, že shledal důvodnou též výtku vůči postupu krajského soudu, který neprovedl navržený důkaz usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ani se k tomuto důkazu nijak dále nevyjádřil. Tím krajský soud založil pochybení spočívající v tzv. „opomenutém důkazu“. „Právu na spravedlivý proces totiž odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit proč, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal […]; jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami, spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2) Listiny základních práv a svobod.“ Tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost [takto již nález ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94 (N 10/3 SbNU 51)].

9. NSS uzavírá, že nepřezkoumatelností trpí již samotné rozhodnutí žalované. Proto NSS napadený rozsudek podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. S ohledem na důvody zrušení rozsudku zrušil také žalobou napadené rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení 10 Ads 98/2018 [§ 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.]. V něm bude žalovaná postupovat podle závazného právního názoru vysloveného v tomto rozsudku [§ 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 5 s. ř. s.]. Především tedy opětovně vypořádá všechny odvolací námitky a navíc detailně vysvětlí povahu pochybení OSSZ Praha 5 ve vztahu ke stěžovatelce. Dále pak znovu zváží, zda s ohledem na povahu těchto pochybení mohou mít tato pochybení nějaký právní dopad již pro řízení vyměřovací, zejména ve vztahu k vyměření penále. Své závěry žalovaná pečlivě vysvětlí.

10. Podle § 110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. rozhodne NSS v případě, že zruší podle § 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. rozhodnutí žalované, o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení před krajským soudem. Stěžovatelka měla ve věci úspěch, podle § 60 odst. 1 s. ř. s. jí tedy přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná, který ve věci úspěch neměla, toto právo nemá.

11. V řízení o žalobě představovaly náklady řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, odměna a náhrada hotových výdajů advokátky. Podle § 35 odst. 2 s. ř. s. se pro určení výše odměny užije vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna náleží celkem za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, replika, nahlížení do spisu), tedy částku 4 000 Kč. Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 1 200 Kč (4 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy činí náklady řízení před krajským soudem částku 9 200 Kč.

12. V řízení o kasační stížnosti představovaly náklady řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč, odměna a náhrada hotových výdajů advokátky. Odměna náleží celkem za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti), tedy 1 000 Kč. Náhrada hotových výdajů sestává z paušální částky 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy činí náklady stěžovatele v řízení před NSS částku 7 300 Kč.

13. Žalovaná je tedy povinna stěžovatelce k rukám její zástupkyně uhradit do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů soudních řízení ve výši 16 500 Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. července 2018 Zdeněk Kühn předseda senátu