10 Afs 31/2019

Rubrum

10 Afs 31/2019 - 35 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: VLTAVA HOLDING, a. s., se sídlem U Habrovky 247/11, Praha 4, zast. Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem Lublaňská 507/8, Praha 2, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 11. 2016, čj. 36283-2/2016-900000-302, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2018, čj. 30 Af 6/2017-58, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Celní úřad pro Zlínský kraj provedl dne 5. 4. 2016 v provozovně žalobkyně „Lesní hotel“ na adrese Filmová 4346, Zlín, kontrolu zdanění skladovaných a nabízených lihovin. Jelikož žalobkyně při místním šetření neprokázala zdanění vybraných výrobků a nepředložila doklady podle § 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (a zároveň se neprokázalo, že jde o výrobky určené pro osobní spotřebu ani oprávněně nabyté bez daně), celní úřad tyto vybrané výrobky (celkem 28 ks otevřených i uzavřených láhví lihovin různých druhů o objemu do 1 l) zajistil podle § 42 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních rozhodnutím ze dne 7. 4. 2016 a uskladnil je u sebe.

2. Žalobkyně následně předložila celnímu úřadu daňové doklady k některým zajištěným láhvím s lihovinami, v důsledku čehož správce daně rozhodnutím ze dne 31. 5. 2016 uvolnil ze zajištění celkem 23 kusů láhví a vrátil je žalobkyni. Zbývajících 5 láhví nechal ve smyslu § 42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních propadnout, neboť shledal, že k nim žalobkyně nepředložila příslušné dodavatelské daňové doklady. 10 Afs 31/2019

3. Žalobkyně podala proti rozhodnutí celního úřadu odvolání, k němuž doložila též prodejku za hotové vztahující se k jedné z pěti propadnutých láhví. Žalovaný vyhodnotil, že přiložená prodejka prokazuje zdanění zajištěné láhve, změnil proto rozhodnutí celního úřadu tak, že uvolnil tuto láhev ze zajištění a vrátil ji žalobkyni. Setrval však na tom, že propadnutí zbývajících čtyř láhví bylo oprávněné.

4. Žalobkyně se bránila proti rozhodnutí žalovaného žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně. Tvrdí v ní, že předložila doklady i ke zbývajícím čtyřem zajištěným láhvím, o jejichž propadnutí celní úřad rozhodl, avšak žalovaný tyto doklady přehlédl, případně je zaměnil s jinými doklady. V jednom případě pak žalovaný neupozornil žalobkyni na odlišnou velikost balení, a žalobkyně proto nepředložila správný doklad, ačkoli jím disponovala.

5. Krajský soud v Brně žalobu zamítl. Skutkovou verzi věci, kterou žalobkyně přednesla v žalobě, shledal krajský soud nepřesvědčivou a účelovou. Přiklonil se k závěrům celního úřadu a žalovaného, že doklady, které žalobkyně předložila, zdanění láhví neprokazují.

6. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Podle stěžovatelky se krajský soud nevypořádal s žalobním tvrzením, že měl celní úřad k dispozici doklady prokazující zdanění zajištěných láhví, avšak tyto doklady s láhvemi neztotožnil. Upozornila, že v hotelu při provozu se běžně vyskytuje několik láhví stejného alkoholu zakoupených v různý den od různých prodejců a po daňovém subjektu nelze spravedlivě požadovat, aby měl u každé láhve příslušný doklad a byl okamžitě schopen prokázat zdanění. Aplikace umožňující ztotožnit konkrétní láhev s konkrétním dokladem je neveřejná a mají ji k dispozici pouze celní úřad a žalovaný; stěžovatelka tedy neměla na rozdíl od nich možnost shodu ověřit. Celnímu úřadu nic nebránilo, aby sám ztotožnil zajištěné láhve a vybral z předložených dokladů ten správný.

7. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Setrval na svém závěru, že stěžovatelka v řízení před celním úřadem a žalovaným neunesla důkazní břemeno a neprokázala zdanění zajištěných láhví. Žalovaný se zabýval všemi doklady, které mohly prokázat zdanění konkrétních lihovin. Krajský soud podle žalovaného pečlivě vypořádal všechny žalobní námitky.

8. Kasační stížnost není důvodná.

9. Celní úřad zajistil láhve, o něž je spor, na základě § 42 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebních daních, podle něhož nejedná-li se o vybrané výrobky pro osobní spotřebu nebo není-li prokázáno oprávněné nabytí vybraných výrobků za ceny bez daně, správce daně tyto vybrané výrobky zajistí, jestliže jsou skladovány bez dokladu uvedeného v § 5. Jelikož se ani následně neprokázalo, že byly láhve skladovány s potřebným dokladem, nerozhodl celní úřad o uvolnění láhví [§42c odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních: správce daně rozhodne o uvolnění zajištěných vybraných výrobků, pokud s nimi nebylo nakládáno způsoby uvedenými v § 42 odst. 1 nebo 2], ale rozhodl o jejich propadnutí [§ 42d odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních: pokud správce daně nerozhodne o uvolnění vybraných výrobků 10 Afs 31/2019 - 36 pokračování nebo dopravního prostředku, rozhodne o jejich propadnutí v případě, že je vlastník těchto výrobků nebo dopravního prostředku znám].

10. Spornou otázkou je, zda stěžovatelka předložila celnímu úřadu doklady k propadnutým láhvím, či nikoli.

11. Stěžovatelka předně namítá nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu, neboť se krajský soud nezabýval námitkou, že celnímu úřadu předložila příslušné doklady prokazující zdanění, avšak celní úřad je přehlédl či ignoroval a vybral si z předložených dokladů ten nesprávný. NSS rozsudek krajského soudu za nepřezkoumatelný nepovažuje. Krajský soud se naopak pečlivě vypořádal s žalobní argumentací ke každé ze čtyř zajištěných láhví a vyjádřil se rovněž ke konkrétním dokladům, které stěžovatelka v žalobě zmiňovala (třebaže k některým tak, že vysvětlil, proč k nim celní úřad, žalovaný ani on sám nepřihlédli). Stěžovatelka naproti tomu v kasační stížnosti ani blíže nekonkretizuje, které doklady podle ní krajský soud či celní úřad opominuly.

12. NSS se s rozsudkem krajského soudu ztotožňuje i věcně a dále bude reagovat na kasační argumentaci pouze ve stručnosti. Krajský soud se vyjádřil zvlášť ke každé z propadnutých láhví a rovněž zvlášť posoudil daňové podklady, které mohly prokázat zdanění konkrétních lihovin. Stěžovatelka však v kasační stížnosti mezi jednotlivými láhvemi a doklady nerozlišuje, NSS tedy kasační námitku vypořádá stejně obecným způsobem, jakým byla vznesena, a zároveň podotýká, že kasační stížnost je pro svou nekonkrétnost na samé hraně projednatelnosti.

13. Stěžovatelka namítá, že již celnímu úřadu předložila doklady prokazující zdanění zajištěných láhví a bylo na něm, aby je ztotožnil s láhvemi. Z obsahu správních spisů vyplývá, že stěžovatelka předložila jako důkaz o zdanění zajištěných láhví množství dokladů s různými položkami bez dalšího komentáře, v dokladech zvýraznila některé položky žlutou barvou (přitom ne všechny zažlucené položky se vztahovaly k zajištěným láhvím), k některým lihovinám doložila bez vysvětlení vícero dokladů s různými daty prodeje. Krajský soud správně vyhodnotil, že to ke splnění stěžovatelčiny důkazní povinnosti nepostačuje. Není povinností správce daně pokoušet se ztotožňovat listiny, které mu stěžovatelka předložila bez bližšího popisu, s propadlými lihovinami. Celní úřad a žalovaný tak přesto učinili a pokoušeli se ztotožnit zažlucené položky se zajištěnými láhvemi. Následně podrobně zdůvodnili, proč některé zažlucené položky zdanění konkrétních lihovin neprokazují. Tím méně po nich lze požadovat, aby následně v předložených dokladech hledali ještě další neoznačené položky stejného druhu a jiného data prodeje a pokoušeli se je přiřadit k zajištěným láhvím. Stěžovatelka si má řádně plnit svou evidenční povinnost tak, aby byla schopna jednoznačně prokázat zdanění i druhově určených výrobků. Pokud stěžovatelce znesnadňovala přiřazení dokladů k láhvím skutečnost, že celní úřad láhve odvezl a zajistil, mohla jej požádat o součinnost. Stěžovatelka měla v průběhu řízení před celními orgány dostatek času na to, aby jednoznačně identifikovala a předložila odpovídající doklady k zajištěným láhvím. Pokud tak neučinila, nemůže to klást za vinu celním orgánům. 10 Afs 31/2019

14. Stěžovatelčiny námitky nebyly důvodné, NSS proto kasační stížnost zamítl (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).

15. Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec jeho běžné činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 17. září 2020 Ondřej Mrákota předseda senátu