10 Afs 336/2022

Rubrum

10 Afs 336/2022 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. K., zast. advokátem Mgr. Jiřím Kokešem, náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 1387/7, Praha 4 – Michle, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 11. 2019, čj. 53306-4/2019-900000-318, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, čj. 3 Af 5/2020-51, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce (stěžovatel) uplatnil v daňových přiznáních za zdaňovací období září a říjen 2018 nárok na vrácení spotřební daně z minerálních olejů. Celní úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) ale platebními výměry ze dne 18. 7. 2019 a ze dne 11. 9. 2019 vyměřil stěžovateli nárok na vrácení spotřební daně ve výši 0 Kč. Stěžovatel totiž nesplnil podmínku pro vrácení spotřební daně v § 56 odst. 7 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Stěžovatel předal správci daně evidenci o nákupu a spotřebě lehkých topných olejů (LTO) vypracovanou třetí osobou. Přes výzvy správce daně však neprokázal, že on sám sledoval spotřebu LTO a že třetí osobě předal podklady k vypracování evidence. Proti platebním výměrům se stěžovatel neúspěšně odvolal, neuspěl ani se žalobou u městského soudu.

2. Stěžovatel proti rozsudku městského soudu podal kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Předložení evidence podle § 56 odst. 7 zákona o spotřebních daních zpracované třetí osobou prý nemůže samo o sobě vést k zamítnutí nároku na vrácení spotřební daně. Stěžovatel porovnává vypracování evidence třetí osobou např. s podáním 10 Afs 336/2022 kontrolního hlášení. Stěžovatel prý prokázal, že spotřebu LTO sledoval a zaznamenané údaje o spotřebě pak předal třetí osobě k formálnímu vypracování evidence. Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. Poukazuje na to, že podobnými námitkami se soud již opakovaně zabýval.

3. Kasační stížnost je sice přípustná, není však důvodná.

4. Aby mohl daňový subjekt dosáhnout na vrácení spotřební daně z minerálních olejů, musí podle § 56 odst. 1 zákona o spotřebních daních mimo jiné minerální oleje nakoupit včetně daně, vyrobit pro vlastní spotřebu nebo přijmout v režimu podmíněného osvobození od daně a rovněž minerální oleje prokazatelně použít pro výrobu tepla. Podle § 56 odst. 5 téhož zákona vzniká nárok dnem jejich spotřeby. Nárok na vrácení daně se prokazuje dokladem o prodeji a evidencí o nákupu a spotřebě vedenou kupujícím (§ 56 odst. 7 zákona o spotřebních daních). Podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 413/2003 Sb. obsahuje tato evidence údaje o množství nakoupených topných olejů a o skutečné spotřebě těchto olejů pro výrobu tepla. Údaje o nákupu se evidují podle jednotlivých dokladů o prodeji, jejichž náležitosti jsou stanoveny zákonem. Evidence o spotřebě se vede zvlášť za každé topné zařízení, ve kterém se topné oleje spotřebovávají.

5. Daňové zvýhodnění, kterého se stěžovatel domáhá, směřuje k využití LTO k výrobě tepla. Jak již NSS vícekrát vysvětlil, tento účel bude naplněn jen tehdy, pokud budou LTO k výrobě tepla skutečně použity. Důkazní břemeno tíží daňový subjekt (srov. např. rozsudky ze dne 19. 8. 2022, čj. 2 Afs 178/2020-53, body 21 a 27, nebo ze dne 11. 6. 2020, čj. 9 Afs 308/2019-38, FILM MAKERS, body 34-35).

6. Skutečnost, že evidenci podle § 56 odst. 7 zákona o spotřebních daních vypracovala třetí osoba (která např. současně zajišťuje dodávky LTO pro daňový subjekt), ještě sama o sobě nebrání úspěšnému uplatnění nároku na vrácení spotřební daně. Podstatné je, aby daňový subjekt prokázal, že údaje o spotřebě LTO sám zaznamenal, případně k tomu někoho pověřil, a že tyto údaje následně předal třetí osobě k formálnímu zpracování do podoby evidence (srov. již cit. rozsudky 2 Afs 178/2020, bod 25, a 9 Afs 308/2019, FILM MAKERS, bod 45).

7. Daňové orgány i krajský soud z výše popsaných závěrů vycházely. Uznaly, že stěžovatel sice předložil evidenci formálně vypracovanou třetí osobou (SILMET Vytápění s.r.o.), ale ani po výzvách k odstranění pochybností nedoložil, že spotřebu LTO sám sledoval, případně k tomu pověřil někoho jiného, a následně údaje o spotřebě předal třetí osobě k vypracování evidence. Třetí osoba tak sice pro stěžovatele zpracovala evidenci, není ale jasné, na základě jakých podkladů (srov. např. bod 23 napadeného rozhodnutí či bod 15 rozsudku městského soudu).

8. Podstatná část kasační stížnosti se tak míjí s podstatou věci. Stěžovateli nebylo vrácení spotřební daně odepřeno jen proto, že evidenci podle § 56 odst. 7 zákona o spotřebních daních formálně zpracovala třetí osoba. Na vrácení spotřební daně stěžovatel nedosáhl právě proto, že nedoložil, že spotřebu zaznamenával a údaje o ní pak předal třetí osobě. Stěžovatel v průběhu celé nynější věci opakovaně tvrdí, že takto postupoval, nic takového však skutečně neprokázal. Ani před správními soudy nešel nad rámec pouhého obecného tvrzení, že spotřebu sledoval a podklady k zpracování evidence dal třetí osobě (v podstatě shodnou 10 Afs 336/2022 - 32 pokračování skutkovou situaci, včetně zapojení společnosti SILMET, a dokonce i právní argumentaci řešil NSS právě ve věci 2 Afs 178/2020).

9. Lze dodat, že situace daňového subjektu, kterému evidenci podle § 56 odst. 7 zákona o spotřebních daních zpracovala třetí osoba, není srovnatelná např. s podáváním kontrolního hlášení. V případě uplatnění nároku na vrácení spotřební daně je požadavek na spolehlivost „informačního řetězce“ mezi daňovým subjektem a osobou zpracovávající evidenci přísnější (srov. opět 2 Afs 178/2020, body 30 a 31). Tím méně je potom současná situace srovnatelná např. s běžným vedením účetnictví, na které rovněž stěžovatel odkazuje.

10. Konečně důvodný není ani odkaz stěžovatele na rozsudek NSS ze dne 18. 3. 2021, čj. 1 Afs 289/2019-41, č. 4192/2021 Sb. NSS. V něm NSS dospěl k závěru, že množství skutečně spotřebovaného minerálního oleje pro výrobu tepla lze prokázat rovněž kvalifikovaným výpočtem. Žádný takový postup však stěžovatel nenavrhoval. Navíc i tento výpočet musí být proveden na základě objektivních a prokazatelných vstupních údajů (srov. body 51 a 54 cit. rozsudku).

11. NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 15. června 2023 Zdeněk Kühn předseda senátu