10 As 107/2026

Rubrum

10 As 107/2026 - 55 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: ALCYONE s.r.o., Křížová 939/12, Brno, zastoupené advokátem JUDr. Mgr. Markem Orságem, Národní třída 300/24, Hodonín, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 7. 2025, čj. 57/2016-150-STK3/45, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2026, čj. 62 A 53/2025-82, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k jejím rukám do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Posuzovaná věc se týká řízení o žádosti o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly (STK).

2. Žalobkyně (stěžovatelka) podala v roce 2014 žádost o udělení oprávnění k provozování STK podle § 54 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (zákon o podmínkách provozu vozidel). Zpochybnila totiž, že provozovatel STK 37.35 splnil zákonnou povinnost podle přechodného ustanovení zákona čl. V zákona č. 103/2004 Sb., který uložil provozovatelům povinnost do dvou let doložit podklady potřebné pro další provozování STKJ, jinak jim dosavadní oprávnění zanikne. Uvedená otázka je přitom klíčová, jelikož správní orgány v posuzovaném případě nevyhověly žádosti stěžovatelky o oprávnění provozovat STK v obvodu Brno-venkov, jelikož vypočítaly, že v obvodu je kapacita pouze pro jedinou STK, kterou je nyní právě STK 37.

35. Existence jejího oprávnění proto má přímý vliv na (ne)vyčerpání kapacity obvodu a rozhodnutí o žádosti stěžovatelky.

3. Krajský úřad Jihomoravského kraje (krajský úřad) žádost zamítl a jeho závěry potvrdilo v následném odvolacím řízení Ministerstvo dopravy (žalovaný). Stěžovatelka se proti rozhodnutí správních orgánů bránila žalobou podanou ke krajskému soudu, který jí vyhověl a rozsudkem ze dne 5. 9. 2018, čj. 62 A 165/2016-37, rozhodnutí žalovaného zrušil. 10 As 107/2026 Konstatoval přitom, že správní orgány vycházely při výpočtu kapacity obvodu z údajů, které neměly oporu ve spise. Uložil proto správním orgánům, aby doplnily skutkový stav tak, že bude zřejmé, zda provozovatel STK 37.35 splnil podmínky přechodného ustanovení.

4. V opakovaném správním řízení krajský úřad doplnil dokazování a poté žádost ze stejných důvodů opět zamítl. Následné odvolání stěžovatelky zamítl žalovaný. Krajský soud poté nyní napadeným rozsudkem žalobu zamítl, když se ztotožnil se závěry žalovaného a nepřisvědčil námitkám, že správní orgány nerespektovaly právní názor vyslovený v předchozím zrušujícím rozsudku.

5. Stěžovatelka napadá rozsudek z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení a pro vady řízení. Setrvává na tvrzení o nesplnění podmínek přechodného zákonného ustanovení a upozorňuje, že se krajský soud touto námitkou nezabýval dostatečně. Správní orgány nerespektovaly závazný právní názor ve zrušujícím rozsudku, jelikož v opakovaném správním řízení nebyl spis doplněn o podklady, které je třeba předložit při žádosti o provozování STK (§ 55 odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel). Stěžovatelka považuje předložené podklady za neprůkazné a upozorňuje, že krajský soud nereagoval na její námitky, zejména na ty, které se týkaly čestného prohlášení. Při výpočtu kapacity správního obvodu postupovaly správní orgány zjevně neústavně a krajský soud se s tím nevypořádal. Stěžovatelka rovněž upozorňuje na porušení zásad správního řízení.

6. Žalovaný ve vyjádření upozornil, že kasační stížnost pouze opakuje argumenty, s nimiž se vypořádal krajský soud. Trvá na pravdivosti osvědčení STK 37.

35. Krajský soud ve zrušujícím rozsudku neuložil správním orgánům doplnit spis o konkrétní listiny, nýbrž ověřit okolnosti splnění povinnosti dle přechodného zákonného ustanovení. Tento pokyn dodržely a jednaly proto v souladu se zrušujícím rozsudkem. Žalovaný navrhuje, aby NSS kasační stížnost zamítl.

7. NSS již v minulosti opakovaně uvedl, že nepřípustná je taková kasační stížnost, která se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103 s. ř. s. Nepřípustné jsou rovněž kasační stížnosti, které neobsahují žádnou skutečnou polemiku se závěry krajského soudu obsaženými v napadeném rozsudku. Kasační stížnost je totiž opravným prostředkem proti pravomocnému rozsudku krajského soudu ve správním soudnictví, čemuž musí odpovídat také formulace kasační argumentace. Kasační stížnosti, které uvedené požadavky nesplňovaly, již NSS v minulosti odmítl a vysvětlil, proč není v takových případech nutné vyzývat účastníka k tomu, aby kasační důvody formuloval znovu a lépe (např. usnesení ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019‑63, č. 4051/2020 Sb. NSS).

8. Po prostudování kasační stížnosti a srovnání jejího obsahu se žalobou NSS konstatuje, že prakticky celá kasační stížnost je doslovně (tedy včetně pravopisných či stylistických chyb) zkopírovaná z žaloby (maximálně s drobnými formulačními úpravami) a použitá argumentace proto ve skutečnosti nesměřuje proti napadenému rozsudku krajského soudu.

9. Stěžovatelka v kasační stížnosti rekapituluje obsah žaloby a napadeného rozsudku (odst. 1–4) a předchozí procesní vývoj (odst. 7–11). Navazuje argumentací k nerespektování závazného právního názoru krajského soudu (odst. 13–16 kasační stížnosti), která je doslovnou kopií žalobní argumentace (odst. 15–19). Kasační argumentace k neprokázání splnění povinností provozovatele dle přechodného ustanovení (odst. 18–25 kasační stížnosti) je taktéž doslovně zkopírovaná z žaloby (odst. 21–27). Pasáž věnovaná kasačním námitkám 10 As 107/2026 - 56 pokračování proti výpočtu kapacity STK ve správním obvodu Brno-venkov (odst. 27–34) je také doslovně převzata z žaloby (odst. 30–39). Totožný přístup zvolila stěžovatelka též u argumentace k tvrzenému porušení zásad správního řízení (odst. 37–44 kasační stížnosti a odst. 41–44 žaloby).

10. Kromě doslovně zkopírovaných pasáží obsahuje kasační stížnost pouze obecný nesouhlas stěžovatelky se závěrem o splnění povinnosti dle přechodného ustanovení (odst. 12) a tvrzení, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s námitkami, které zpochybňovaly kopii osvědčení STK 37.35 (odst. 17). Obdobně stručnou výtku uplatnila stěžovatelka vůči posouzení námitek proti nesplnění zákonného požadavku dle přechodného ustanovení a tvrzení, že závěr krajského soudu o roli pana Blinkala v STK 37.35 nemá oporu ve správním spise (odst. 25). K posouzení výpočtu kapacity správního obvodu stěžovatelka pouze uvedla, že krajský soud nezohlednil, že se v posuzovaném případě jedná o kombinovanou STK (odst. 35).

11. Z uvedeného srovnání kasační stížnosti se žalobou je tedy zjevné, že originální pasáže kasační argumentace jsou velmi stručné a převážně apodikticky formulované. Oproti žalobě doplnila stěžovatelka svou osmistránkovou kasační stížnost o přibližně čtrnáct nových řádků textu. Obsahově se jedná o „představení“ již uplatněné argumentace a obecný nesouhlas se závěry krajského soudu. Stěžovatelka tedy ve skutečnosti nebrojí proti závěrům napadeného rozsudku, jak předpokládá samotný smysl kasační stížnosti jako mimořádného opravného prostředku, podávaného proti rozhodnutím krajského soudu.

12. Se všemi obecně formulovanými nesouhlasy stěžovatelky se přitom napadený rozsudek již vypořádal. Ke splnění podmínek přechodného ustanovení se krajský soud obsáhle vyjádřil, když vysvětlil, že podklady doplněné do správního spisu jsou dostatečné, stěžovatelka relevantním způsobem nezpochybnila jejich obsah a o splnění zákonných podmínek svědčí rovněž přenos oprávnění provozovatele STK 37.35 do informačního systému technických prohlídek (bod 27–30). Napadený rozsudek výslovně uvádí, že i kopie osvědčení je veřejnou listinou, pro kterou platí presumpce správnosti. Stěžovatelka nepřednesla žádné konkrétní a relevantní argumenty, kterými by pravost listiny zpochybnila (bod 27). K argumentaci ohledně pana Blinkala soud konstatoval, že je nevnímá jako oprávněné, a ztotožnil se se závěry správních orgánů. Ty vysvětlily, že čestné prohlášení považují v kombinaci s doloženou kopií za dostatečnou oporu ve spisu s ohledem na uplynutí dlouhé doby, přechod pravomocí a zanesení oprávnění do informačního systému technických prohlídek (bod 28). Námitku kombinované povahy STK vypořádal krajský soud při posuzování výpočtu, když uvedl, že volba vzorce se odvíjí od toho, jakou STK zamýšlí provozovat stěžovatelka (bod 40). Jelikož stěžovatelka většinu argumentace zkopírovala a pouze ji doplnila nekonkrétními nesouhlasy, kasační stížnost uvedené závěry krajského soudu zcela pomíjí.

13. NSS proto uzavírá, že kasační stížnost neobsahuje skutečnou polemiku s rozsudkem krajského soudu, který stěžovatelka napadla. Jak již uvedl výše, taková kasační stížnost je nepřípustná (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Směřuje totiž proti jiným důvodům než vymezeným v § 103 s. ř. s. NSS proto kasační stížnost odmítl.

14. Byla-li kasační stížnost odmítnuta nebo řízení zastaveno, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 s. ř. s.). Současně platí, že byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí ze svého účtu zaplacený poplatek 10 As 107/2026 (§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Proto NSS stěžovatelce vrátil soudní poplatek zaplacený za kasační stížnost. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 4. srpna 2026 Vojtěch Šimíček předseda senátu