10 As 111/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: Bělecký Mlýn s. r. o., Šemberova 9, Olomouc, zastoupené advokátem Mgr. Markem Gocmanem, 28. října 219, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, Na Františku 32, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) ČEPS, a. s., Elektrárenská 2, Praha 10, II) EG.D, s. r. o., Lidická 36, Brno, proti rozhodnutí ze dne 3. 11. 2025, čj. MPO 106084/2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2026, čj. 39 A 17/2025-63, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků ani osob zúčastněných na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Dopravní a energetický stavební úřad (DESÚ) rozhodnutím ze dne 27. 5. 2025 omezil vlastnické právo žalobkyně ve prospěch dvou elektroenergetických společností tím, že zřídil věcné břemeno. Na jeho základě měla žalobkyně strpět zřízení a provozování vedení přenosové a distribuční soustavy „V 416 – sdružené vedení s V 5592/3“, a to v rozsahu 2275 m² na pozemku parc. č. XA v k. ú. S.. Žalobkyni a dalším spoluvlastníkům pozemku (vyvlastňovaným) byla určena náhrada ve výši 48 220 Kč; vyvlastnitelům pak byla stanovena čtyřletá lhůta k tomu, aby zahájili uskutečnění účelu vyvlastnění.

2. Žalobkyně se proti rozhodnutí DESÚ odvolala, ministerstvo však její odvolání zamítlo. Ani Krajský soud v Ostravě nevyhověl žalobě proti rozhodnutí ministerstva.

3. Stěžovatelka podává proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nejdříve namítá, že je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Krajský soud prý totiž v bodech 10 a 11 odůvodnění jen nekriticky odkázal na rozhodnutí ministerstva a nevypořádal žalobní body vlastní úvahou. Nezákonnost napadeného rozsudku pak spatřuje stěžovatelka ve vadě zastoupení a nedostatku zmocnění společnosti Proofest International k zastupování vyvlastnitele. Dále má za to, že nebyly splněny zákonné podmínky vyvlastnění, protože vyvlastnitelé neprojevili před podáním návrhu na vyvlastnění skutečnou snahu se s ní dohodnout. K tomu DESÚ opomněl provést výslech svědkyně, která by pasivitu vyvlastnitelů mohla potvrdit. Správní orgány konečně nevzaly v potaz přeměnu jednoho z vyvlastnitelů a s tím související nutnost změny okruhu účastníků.

4. NSS se téměř totožnou věcí už zabýval v rozsudku ze dne 24. 8. 2026, čj. 10 As 110/2026-57 (mezi týmiž účastníky, kteří argumentují shodně jako v citovaném rozsudku, jde jen o jiný dotčený pozemek). Na svých závěrech proto trvá a v podrobnostech na ně odkazuje; není účelné, aby doslova opakoval argumentaci, kterou účastníci znají.

5. Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že jen odkázal na rozhodnutí ministerstva, místo aby sám posoudil žalobní námitky. Rozsudek však není nepřezkoumatelný jen proto, že se v něm soud obecně ztotožní se závěry správních orgánů. Ministerstvo se s podobnými stěžovatelčinými námitkami podrobně vypořádalo už ve svém rozhodnutí; žaloba pak byla v podstatě totožná s námitkami odvolacími. Krajský soud se k žalobním námitkám neopomněl vyjádřit; vedle toho odkázal na konkrétní body, ve kterých se ministerstvo totožným námitkám věnovalo. To pro přezkoumatelnost rozsudku v této věci stačí.

6. Dále stěžovatelka v kasační stížnosti z podstatné části jen opakuje svou žalobní argumentaci. To platí jak pro námitku nesprávného právního posouzení vady zastoupení, tak pro výhrady vůči jednání o uzavření dohody (včetně opomenutého důkazu výslechem svědkyně). Stěžovatelka zde přitom nezpochybňuje (jak to žádá § 103 s. ř. s.) důvody krajského soudu ani s nimi nijak nepolemizuje, ostatně její výtky směřují jen proti rozhodnutím správních orgánů a jsou doslova převzaty ze žaloby. V takovém případě není úlohou NSS znovu reagovat na námitky, které už byly dostatečně vypořádány v předchozím řízení. Tyto kasační námitky jsou tedy nepřípustné (§ 104 odst. 4 s. ř. s. – jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103). Protože se k nim NSS přece jen vstřícně vyjádřil v rozsudku 10 As 110/2026, lze na jeho odůvodnění odkázat i v této věci.

7. Stěžovatelka namítá také to, že se jedna z původních žadatelek o vyvlastnění v průběhu správního řízení účastnila přeměny a že to mělo vliv na účastenství v řízení. Nedostatek aktivní legitimace přeměněné společnosti přitom správní orgány nenapravily. NSS posoudil i tuto námitku jako nepřípustnou (§ 104 odst. 4 s. ř. s. – důvody, které stěžovatel neuplatnil dříve). Námitka totiž vůbec nezazněla v řízení před krajským soudem. Ze spisu a veřejného rejstříku přitom vyplývá, že stěžovatelce nic nebránilo v tom, aby námitku uplatnila už v odvolacím řízení a v žalobě. Protože to stěžovatelka neudělala, nemůže tuto námitku vznášet až nyní v kasačním řízení.

8. Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla, NSS proto její kasační stížnost zamítl. Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení; ministerstvu pak nevznikly žádné náklady, které by se vymykaly z běžné úřední činnosti. Žádné náklady v tomto řízení nevznikly ani osobám zúčastněným na řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. srpna 2026 Michaela Bejčková předsedkyně senátu