10 As 118/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: L. D., zastoupený advokátem Mgr. Jakubem Robenkem, LL.M., Nádražní 879/27, Ostrava, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Heřmanice, Orlovská 670/35, Ostrava, o žalobě proti nezákonnému zásahu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 6. 2026, čj. 25 A 23/2026-10, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jakubu Robenkovi, LL.M., advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 5 070 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u krajského soudu dne 5. 5. 2026 žalobu, v níž se domáhal určení, že dva postupy žalované byly nezákonným zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. Tyto postupy popsal takto: 1) poté, co byl žalobce přemístěn z Věznice Vinařice do Věznice Heřmanice, mu žalovaná po dobu přibližně dvou týdnů fakticky znemožnila realizovat telefonické kontakty s dříve schválenými osobami, a to tím, že umožnění těchto kontaktů podmínila předložením písemného vyhotovení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2025, čj. 37 A 2/2025-59; a 2) v období od 31. 12. 2024 do začátku března 2026 ponechávala žalovaná žalobce ve III. prostupné skupině vnitřní diferenciace (dále jen „PSVD“), ačkoli již uplynula více než dvě hodnotící období programu zacházení, žalobce plnil stanovené povinnosti, neměl další kázeňské přestupky a byly mu uděleny kázeňské odměny.

2. Usnesením označeným v záhlaví krajský soud žalobu odmítl, neboť byla podána po uplynutí dvouměsíční lhůty k jejímu podání ve smyslu § 84 odst. 1 s. ř. s.

3. Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností.

4. Stěžovatel uvedl, že ve vztahu k prvnímu tvrzenému nezákonnému zásahu (telefonické kontakty) vyšel krajský soud z toho, že tento zásah skončil dne 16. 7. 2025 a poslední den pro podání žaloby připadl na den 16. 9. 2025. Pokud jde o druhý tvrzený nezákonný zásah (ponechání stěžovatele ve III. PSVD), dovodil krajský soud, že zásah byl ukončen dne 4. 3. 2026 a poslední den lhůty pro podání žaloby tak připadl na den 4. 5. 2026. Krajský soud podle stěžovatele pochybil, pokud své závěry redukoval jen na prosté odečtení dvou měsíců od data, které mu sdělila žalovaná (bez uvědomění stěžovatele, kterému tak nebylo umožněno se vyjádřit), aniž by se zabýval podstatnou otázkou, jaký význam má pro běh lhůty skutečnost, že se stěžovatel v obou případech v souladu s judikaturou domáhal ochrany prostředky dle § 16a zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2021, čj. 10 As 350/2020-36), což stěžovatel blíže popsal.

5. Stěžovatel dále namítl, že soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba směřuje proti zásahu dosud trvajícímu, anebo proti zásahu již ukončenému. Teprve poté se může zabývat otázkou její včasnosti. Soud přitom není v otázce povahy zásahu vázán čistě mechanickým označením, ale musí vyjít z objektivních skutečností a v pochybnostech si povahu zásahu ujasnit (rozsudky NSS ze dne 21. 2. 2025, čj. 5 As 312/2024-42, a ze dne 29. 5. 2026, čj. 5 As 254/2025-85). Takto však krajský soud v nynější věci nepostupoval.

6. Postup krajského soudu dle stěžovatele neobstojí ani z hlediska § 84 odst. 1 s. ř. s., podle něhož musí být žaloba podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce o nezákonném zásahu dozvěděl. Rozhodující tedy není jen to, kdy měl zásah objektivně skončit, ale rovněž to, kdy se informace rozhodná pro posouzení věci dostala „do sféry“ stěžovatele. Krajský soud však v obou případech bez dalšího nepřípustně ztotožnil datum objektivního ukončení zásahu s okamžikem, kdy se o něm stěžovatel dozvěděl.

7. Stěžovatel zdůraznil, že uvedené platí tím spíše za jeho situace, neboť po svém přemístění do II. PSVD nemohl bezprostředně informovat svého zástupce (byl dočasně přemístěn do jiné věznice, kde mu opětovně nebylo umožněno zástupce kontaktovat). Přitom současně pokračoval v zákonem předpokládaném postupu, tedy v uplatňování prostředků ochrany u dozorových orgánů.

8. V neposlední řadě stěžovatel krajskému soudu vytkl, že při stanovení doby okamžiku uplynutí lhůt k podání nečinnostní žaloby pominul to, že stěžovatel podal u Krajského soudu v Ostravě dne 31. 8. 2025 návrh na ustanovení zástupce a usnesením ze dne 11. 9. 2025, čj. 22 Na 14/2025-4, mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Po dobu od podání tohoto návrhu do právní moci uvedeného usnesení tedy neběžela lhůta pro podání nečinnostní žaloby (§ 35 odst. 10 s. ř. s.).

9. Stěžovatel navrhl, aby NSS usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

10. Žalovaný se ztotožnil s usnesením krajského soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

11. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

12. Podle § 84 odst. 1 s. ř. s. žaloba musí být podána do dvou měsíců ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o nezákonném zásahu. Nejpozději lze žalobu podat do dvou let od okamžiku, kdy k němu došlo.

13. Podle § 84 odst. 2 s. ř. s. zmeškání lhůty nelze prominout.

14. Podle § 85 s. ř. s. žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.

15. Kasačním námitkám nemůže NSS přisvědčit.

16. Stěžovatel žalobu podal v době, kdy veškeré jím tvrzené nezákonné zásahy byly dle jeho vlastních žalobních (i kasačních) tvrzení již ukončeny. Sám stěžovatel uvedl, že odepření telefonického kontaktu bylo ukončeno ke dni 16. 7. 2025 (bod 8 žaloby) a přeřazení stěžovatele z III. PSVD do II. PSVD proběhlo „počátkem března 2026“ (body 18 a 28 žaloby).

17. Sdělení žalovaného ze dne 21. 5. 2026, že stěžovatel byl do II. PSVD přeřazen dne 4. 3. 2026, není vyjádřením žalovaného k žalobě, ale pouze odpovědí na dotaz krajského soudu ze dne 15. 5. 2026, kdy byl stěžovatel přeřazen z III. PSVD do II. PSVD. Tento dotaz je naprosto logický za účelem ověření, kterého konkrétního dne tento stěžovatelem tvrzený nezákonný zásah skončil, protože v žalobě je uvedeno pouze to, že se tak stalo „počátkem března 2026“. Krajský soud při formulaci tohoto dotazu postupoval ve shodě s rozsudky čj. 5 As 254/2025-85 a čj. 5 As 312/2024-42, neboť si nejprve ujasnil, zda projednávaná žaloba směřuje proti zásahům dosud trvajícím, anebo proti zásahům již ukončeným. To, že se jedná o zásahy ukončené, je zřejmé již ze žalobních tvrzení. Poté se krajský soud správně zabýval otázkou včasnosti žaloby ve vztahu k jednotlivým žalovaným zásahům.

18. Vzhledem k tomu, že přípis žalovaného ze dne 21. 5. 2026 nebyl vyjádřením procesního stanoviska k žalobě, ale pouhým sdělením, kdy byl stěžovatel přeřazen z III. PSVD do II. PSVD (den 4. 3. 2026 je přitom v souladu s žalobním tvrzením, že se tak stalo „počátkem března 2026“), nebylo ani povinností krajského soudu toto sdělení zasílat stěžovateli (jeho zástupci) k vyjádření.

19. V této souvislosti je rovněž třeba zdůraznit, že stěžovatel ani v kasační stížnosti nijak nezpochybňuje závěr, že k ukončení žalovaných zásahů došlo v prvém případě dne 16. 7. 2025 a ve druhém dne 4. 3. 2026 (stěžovatel neuvádí jiný konkrétní den, kdy mělo k přeřazení dojít).

20. Pro úplnost NSS uvádí, že jako obecná a účelová se jeví argumentace ohledně nemožnosti telefonického kontaktu mezi stěžovatelem a jeho zástupcem. V žalobě samotné se tato námitka neobjevuje, ačkoli uplatněna být nepochybně mohla, a stěžovatel ji nijak nedokládá ani v řízení o kasační stížnosti.

21. Rovněž další argumentace stěžovatele týkající se vyčerpání právních prostředků ochrany nebo nápravy (stěžovatelem uplatněné podněty k dohledu státního zastupitelství) není přiléhavá. Stěžovatel totiž v ní nerozlišuje mezi zápůrčí zásahovou žalobou a deklaratorní zásahovou žalobou, o kterou se jedná v nynější věci.

22. V nynější věci totiž stěžovatel podal žalobu po ukončení jím tvrzených nezákonných zásahů a jedná se tedy o deklaratorní zásahovou žalobu, u níž neplatí potřebnost vyčerpání prostředků ochrany nebo nápravy uvnitř veřejné správy. Stěžovatel tedy nemusel a neměl v případě podání takovéto žaloby vyčkávat ukončení řízení, která se vedla o jeho podnětech. Nic mu přitom nebránilo tento typ žaloby podat ihned, resp. v dané dvouměsíční lhůtě od ukončení dotčených zásahů. To ostatně stěžovateli vysvětlil již krajský soud v bodu 5 napadeného usnesení. Odkaz stěžovatele na rozsudek NSS čj. 10 As 350/2020-36 není přiléhavý, neboť tento rozsudek se týká zápůrčí zásahové žaloby.

23. Ve vztahu k ponechání stěžovatele ve III. PSVD tak NSS konstatuje, že tento tvrzený zásah byl ukončen dne 4. 3. 2026 a lhůta k podání zásahové žaloby marně uplynula dne 4. 5. 2026, neboť žaloba byla podána 5. 5. 2026. Včasnému podání žaloby ve vztahu k tomuto tvrzenému zásahu přitom nic nebránilo, protože stěžovatel v ní nezákonnost tohoto zásahu popsal již dne 30. 4. 2026, kdy byla sepsána – datována (viz její první strana).

24. Z hlediska marného uplynutí lhůty k podání žaloby ve vztahu k odepření telefonického kontaktu je bez významu též námitka, že krajský soud stanovil poslední den lhůty k jejímu podání na den 16. 9. 2025, přestože stěžovatel podal dne 2. 9. 2025 (tohoto dne bylo podání doručeno soudu, byť k poštovní přepravě bylo podáno již dne 31. 8. 2025 - KÜHN, Z. KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, komentář k § 35 s. ř. s.) návrh na ustanovení zástupce a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2025, čj. 22 Na 14/2025-4, mu byl zástupce ustanoven. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 22. 9. 2025, jak NSS ověřil z příslušného spisu. Stěžovatel má pravdu v tom, že krajský soud poslední den lhůty k podání žaloby v nynější věci určil nesprávně na den 16. 9. 2025, neboť nezohlednil, že podle § 35 odst. 10 s. ř. s. platí, že požádá-li navrhovatel o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení. Zákon přitom připouští podání žádosti o ustanovení zástupce jak po zahájení řízení, tak i před jeho zahájením, tedy před podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení (rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2006, čj. 2 As 2/2006-50). Lhůta pro podání nečinnostní žaloby tedy neběžela ode dne podání návrhu stěžovatele až do dne 22. 9. 2025, kdy nabylo právní moci usnesení čj. 22 Na 14/2025-4, tj. po dobu 20 dnů. Posledním dnem lhůty k podání žaloby ve vztahu k tomuto žalovanému zásahu tedy byl den 6. 10. 2025 (16. 9. 2025 + 20 dnů). Z uvedeného je však také zřejmé, že omyl krajského soudu nic nemění na jeho jinak správném závěru o opožděnosti žaloby i ve vztahu k odpíranému telefonickému kontaktu, neboť tu stěžovatel podal až dne 5. 5. 2026, tedy více než půl roku po uplynutí lhůty k jejímu podání.

25. Kasační stížnost stěžovatele je tedy nedůvodná, proto ji NSS v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, náhrada nákladů řízení mu nepřísluší. Žalovanému nevznikly náklady řízení vymykající se z běžné úřední činnosti.

27. Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2025, čj. 22 Na 14/2025-4, ustanoven zástupce, advokát Mgr. Jakub Robenek, LL.M. Jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování hradí stát. Zástupci se s přihlédnutím k § 7 bodu 5, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování 4 620 Kč za jeden úkon právní služby (sepis kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč. Za tyto úkony advokátovi náleží celkem 5 070 Kč. Tuto částku NSS vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. srpna 2026 Ondřej Mrákota předseda senátu