10 As 177/2017

Rubrum

10 As 177/2017 - 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. T., zast. Mgr. Jiřím Kuďouskem, advokátem se sídlem Osvoboditelů 2649, Louny, proti žalované: Vězeňská služba ČR, Věznice Pardubice, Husova 194, Pardubice, proti rozhodnutí speciálního pedagoga J. M., kterým byla zamítnuta stížnost žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2015, čj. VS 28/99/004/2015-21/OVT/305, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 5. 2017, čj. 52A 91/2015-137, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jiřímu Kuďouskovi, advokátu, se p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

1. Rozhodnutím ze dne 5. 2. 2015, čj. VS 28/99/004/2015-21/OVT/305, uložila žalovaná žalobci (dále jen „stěžovatel“) kázeňský trest dle § 46 odst. 3 písm. e) a f) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVTOS“). Stěžovatel se dopustil porušení vězeňského řádu, neboť u něj byla nalezena nepovolená věc, a to elektronický přístroj značky OVERMAX (hra tetris), za což mu byl uložen nepodmíněný trest propadnutí této věci [§ 46 odst. 3 písm. e) ZVTOS] a umístění do uzavřeného oddělení na sedm dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů [§ 46 odst. 3 písm. f) ZVTOS]. 10 As 177/2017

2. Ve věci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podal stěžovatel žalobu ke krajskému soudu, ve které uvedl, že proti výše uvedenému rozhodnutí podal ústní stížnost, o které měl rozhodnout speciální pedagog, přičemž stěžovatel dosud toto rozhodnutí neobdržel. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevyčerpal řádné opravné prostředky a žalobu odmítl.

3. Nejvyšší správní soud toto usnesení krajského soudu rozsudem ze dne 30. 11. 2016, čj. 10 As 244/2015 – 81, zrušil, neboť krajský soud se nevypořádal s tvrzením týkajícím se ústního podání opravného prostředku (které zákon v této věci umožňuje), a bez odůvodnění konstatoval, že stěžovatel řádné opravné prostředky nevyčerpal, aniž si vyžádal správní spis. NSS současně poukázal na obecnou povinnost soudů posoudit podání účastníků podle obsahu s tím, že bez znalosti petitu si není možné učinit závěr o tom, o jaký žalobní typ se jedná; v případě nedostatků podání ve smyslu § 37 odst. 3 s. ř. s., má soud povinnost tyto vady odstranit.

4. Krajský soud v dalším řízení vyzval stěžovatele usnesením ze dne 20. 2. 2017, čj. 52A 91/2015-102, k doplnění náležitostí podání, včetně doplnění žalobních bodů a návrhu výroku rozsudku. Stěžovatel v doplnění žaloby uvedl, že stížnost podal ústně, popsal průběh jejího podání a zdůraznil, že speciální pedagog J. M. projednal rozhodnutí o stížnosti se stěžovatelem ústně. Toto rozhodnutí považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné. Současně uvedl, že písemné vyhotovení neobdržel, proto je nemohl soudu předložit ani blíže specifikovat. Uvedl, že rozhodnutí I. stupně ze dne 5. 2. 2015 je jediné rozhodnutí, které má k dispozici. Stěžovatel navrhl provést důkazy k prokázání skutečnosti, že stížnost podal a že o ní ústně rozhodl speciální pedagog, a to výslechem svědků Ing. Š., J. M. a A. M., rozhodnutím správního orgánu I. stupně a spisem správních orgánů. Potvrdil, že se domáhá zrušení rozhodnutí speciálního pedagoga J. M., kterým zamítl stížnost žalobce proti rozhodnutí vydanému v I. stupni ze dne 5. 2. 2015, čj. VS 28/99/004/2015-21/OVT/305.

5. Krajský soud žalobu odmítl v záhlaví označeným usnesením, neboť na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že stěžovatel stížnost nepodal a rozhodnutí, jehož zrušení se stěžovatel domáhá, tudíž neexistuje.

II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti

6. Stěžovatel podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Výpovědi svědků učiněné při jednání u krajského soudu považuje za nedůvěryhodné a účelové, neboť jsou motivovány snahou zakrýt pochybení věznice spočívající v tom, že tyto osoby řádně nezaevidovaly stížnost stěžovatele proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu a nevydaly o této stížnosti písemné rozhodnutí. Tím mu v konečném důsledku odepřely přístup ke spravedlnosti. Popsal průběh podání své stížnosti vychovatelce Ing. Š. a zopakoval tvrzení, že speciální pedagog M. s ním výsledek takto podané stížnosti osobně projednal, písemné rozhodnutí však neobdržel.

7. Žalovaná považuje kasační stížnost za nedůvodnou, upozorňuje na skutečnost, že stěžovatel možnost podání stížnosti nevyužil; závěry krajského soudu považuje za správné a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. 10 As 177/2017 - 47 pokračování III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Nejvyšší správní soud nejprve ověřil, zda kasační stížnost splňuje formální náležitosti a shledal, že je podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.), a stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud následně přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti; neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

9. V projednávané věci je sporné, zda stěžovatel podal proti prvostupňovému rozhodnutí ústně stížnost dle § 52 ZVTOS a zda speciální pedagog o stížnosti vydal rozhodnutí, jehož zrušení se v řízení před krajským soudem domáhal.

10. Krajský soud vyslechl svědky dle návrhu stěžovatele, kteří shodně podání stížnosti popřeli, kladl jim otázky ke skutečnostem tvrzeným stěžovatelem a tuto možnost dával rovněž zástupci stěžovatele. Dále ze správního spisu ověřil, že zde není záznam o ústně podané stížnosti stěžovatele, ani o rozhodnutí speciálního pedagoga. Nejvyšší správní soud neshledává v postupu krajského soudu žádné pochybení, neboť provedl všechny důkazy, které stěžovatel navrhl, řádně je vyhodnotil a závěr, ke kterému dospěl, je v souladu s výsledkem dokazování. Stěžovateli se nepodařilo prokázat tvrzení, že proti prvostupňovému rozhodnutí podal ústní stížnost, ani skutečnost, že by speciální pedagog o stížnosti rozhodl.

11. Nejvyšší správní soud konstatuje, že § 52 ZVTOS ústní podání stížnosti připouští, avšak využití této formy s sebou nese riziko, že v případě vzniku pochybností bude pozdější prokázání podání stížnosti velmi obtížné. Krajský soud neměl jinou možnost, nežli za daných okolností vycházet z výpovědí zaměstnanců žalované, jejichž výslech navrhl sám stěžovatel. Věrohodnost výpovědí zaměstnanců žalované nelze zpochybnit jen pouhým tvrzením, že mají ve věci opačný zájem, nežli stěžovatel.

12. Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře opakovaně věnoval hodnocení důkazů - výpovědí zaměstnanců žalovaného správního orgánu, tedy osob, u kterých lze předpokládat, že budou hájit zájem žalovaného. Uvedl, že výpovědi takových osob nelze hodnotit jako nezpochybnitelný důkaz, nicméně pro založení pochybnosti o pravdivosti jejich tvrzení musí existovat konkrétní důvody (viz rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2014, čj. 10 As 108/2014-25). Pochybnosti o věrohodnosti výpovědí svědků mohou vyvstat zejména tehdy, neshodují-li se jejich výpovědi v podstatných okolnostech, nebo je-li prokázán nestandardní postup při výkonu jejich činnosti vůči účastníku správního řízení (například přílišná horlivost při provádění silniční kontroly, viz rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2011, čj. 7 As 83/2010-63).

13. Další rozhodnutí NSS ukládají správním orgánům i soudům povinnost klást vyšší nároky na přesvědčivost důkazů tohoto typu (např. viz rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2011, čj. 7 As 102/2010, či ze dne 27. 9. 2007, čj. 4 As 19/2007). V projednávané věci však výpovědi svědků netrpí výše uvedenými nedostatky, které by zakládaly důvodné obavy o jejich nestrannosti. Jejich výpovědi jsou konzistentní, bez vzájemných rozporů. Stěžovatel nenavrhl k prokázání svých tvrzení další důkazy, ani z dokumentů založených ve 10 As 177/2017 správním spisu nevyplývají žádné rozpory a nezjištěné skutečnosti, které by krajský soud opomenul vyhodnotit. Stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňuje nedostatečnost či nelogičnost hodnocení důkazů ze strany krajského soudu, pouze konstatuje, že pracovníci žalovaného podali lživá svědectví. Nejvyšší správní soud stejně jako krajský soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno podání stížnosti ani existence rozhodnutí, jehož přezkumu se stěžovatel domáhal.

14. Stěžovatel formuloval svůj žalobní návrh zcela jednoznačně a krajský soud správně uzavřel, že bez existence rozhodnutí, které má být přezkoumáno, nemůže ve věci meritorně rozhodnout. Napadené usnesení o odmítnutí žaloby bylo vydáno v souladu se zákonem.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

15. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti NSS rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

17. Podle § 35 odst. 8 ve spojení s § 120 s. ř. s. zástupci stěžovatele Mgr. Jiřímu Kuďouskovi, advokátu, který byl stěžovateli ustanoven v řízení před NSS, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený zástupce provedl ve věci jeden úkon právní služby, kterým je podání kasační stížnosti včetně jejího doplnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu náleží zástupci stěžovatele za jeden úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč, která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4 114 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci stěžovatele vyplacena z účtu NSS do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 6. září 2017 Daniela Zemanová předsedkyně senátu