10 As 209/2025

Rubrum

10 As 209/2025 - 84 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobce: Non-Profit Pharmatest, z. s., 1. máje 13, Liberec, zastoupeného advokátem JUDr. Vítem Kučerou, MBA, Obrovského 2407, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, Palackého náměstí 4, Praha 2, proti rozhodnutí ze dne 19. 10. 2023, čj. MZDR 24932/2023-3/OLZP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2025, čj. 17 Ad 19/2023-128, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do rukou jeho advokáta JUDr. Víta Kučery, MBA, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Ve věci jde o přestupek, který může spáchat jen šiřitel reklamy. Ačkoli žalobce tvrdí, že sdělení, která šířil, nebyla reklamou, mýlí se. O reklamní povaze šířených sdělení svědčila řada okolností, zejména pak jejich grafická a slovní formulace, která vyzdvihovala konkrétní léčivý přípravek nad jiné a doporučovala jej při určitých zdravotních obtížích.

1. Popis věci

2. Žalobcem je zapsaný spolek, který provozuje webové stránky pharmatest.cz. Žalobce v roce 2022 dostal pokutu za to, že jako šiřitel reklamy umístěné na zmíněném webu 10 As 209/2025 neposkytl součinnost Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Konkrétně byl žalobce potrestán, protože jako šiřitel reklamy poté, co ho k tomu SÚKL vyzval, nesdělil údaje o zadavateli a zpracovateli reklamy nebo o osobě, která u něj šíření reklamy objednala; tím porušil § 7a odst. 4 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. SÚKL vysvětlil, proč považuje sdělení zveřejněná na žalobcových webových stránkách za reklamu: srovnání léčivých přípravků v kategoriích podle indikace (léky na žíly, rýmu, bolest, poševní záněty, pálení žáhy) bylo sestaveno tak, aby vedlo k nákupu vítězného léčivého přípravku. Za přestupek podle § 8a odst. 1 písm. p) zákona o regulaci reklamy byla žalobci uložena pokuta 100 000 Kč. Žalobce se proti rozhodnutí SÚKL odvolal, Ministerstvo zdravotnictví ho však v zásadě potvrdilo (opravilo jen zjevné chyby ve výrocích).

3. Rozhodnutí ministerstva napadl žalobce u Městského soudu v Praze a se svou žalobou neuspěl. Rozsudek městského soudu však zrušil NSS, a to rozsudkem ze dne 11. 6. 2025, čj. 10 As 174/2024-41. Městský soud se totiž vůbec nezabýval povahou šířených sdělení a nepostavil najisto, zda byl žalobce skutečně šiřitelem reklamy, ačkoli žaloba namítala, že šířená sdělení reklamou nebyla.

4. Podruhé městský soud ve věci rozhodl nyní napadeným rozsudkem. Dospěl k závěru, že žalobcovy webové stránky obsahovaly reklamu. Představovaly totiž konkrétní léčivé přípravky, srovnávaly je, hodnotily a doporučovaly k užívání, což mohlo vést ke zvýšení jejich spotřeby. Sedm jiných webových stránek, na které žalobce ke své obraně odkazoval, neobsahovalo hodnoticí ani srovnávací výroky vztažené k jednotlivým léčivým přípravkům. Žalobce šířil reklamu, a proto byl povinen poskytnout Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv součinnost. Za její neposkytnutí byl tedy správně potrestán.

5. Proti opětovně zamítavému rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.

2. Argumenty stran v kasačním řízení

6. Stěžovatel tvrdí, že se městský soud neřídil závazným právním názorem uvedeným v rušícím rozsudku NSS. Nevypořádal se totiž se žalobními argumenty, které vyvracely závěry Státního ústavu pro kontrolu léčiv o reklamní povaze sdělení uveřejněných na webových stránkách stěžovatele. Městský soud sice označil obsah webových stránek za reklamu, své hodnocení však neodůvodnil dostatečně a tato jeho nedostatečně odůvodněná právní úvaha ani není správná. Při hodnocení obsahu webových stránek vyšel městský soud ze závěrů SÚKL, aniž vyvrátil jednotlivé argumenty, kterými stěžovatel závěry SÚKL zpochybňoval.

7. Městský soud podle stěžovatele nereagoval na následující žalobní námitky. Z rozsudku Soudního dvora EU ve věci C-316/09, MSD Sharp & Dohme GmbH, vyplývá, že účel sdělení je rozhodujícím kritériem pro odlišení reklamy od prosté informace. Sdělení na webových stránkách stěžovatele neměla za cíl podpořit podnikatelskou činnost stěžovatele ani některého výrobce léčivých přípravků, šlo o nezávislé spotřebitelské testy. Opak nebyl ve správním řízení nijak prokázán. Sporná sdělení obsahovala superlativy a vizuální prvky nikoli za účelem propagace léčivých přípravků, ale za účelem propagace samotného spotřebitelského testu. Jiné dvě webové stránky obsahují – ve srovnání se stránkami stěžovatele – spotřebitelské testy s rozhodně méně decentními grafickými prvky. Ve 10 As 209/2025 - 85 pokračování správním řízení byla za reklamní označena jen některá sdělení zveřejněná na stěžovatelových webových stránkách, SÚKL však toto rozdělení nijak neodůvodnil. Za reklamní sdělení bylo označeno spojení „volte Nasivin“, avšak tento výrobek ve spotřebitelském testu nezvítězil.

8. Na titulní stránce stěžovatelova webu nebyl uveden žádný výrobce léčivých přípravků. Nezávislé spotřebitelské testy byly dohledatelné podle jednotlivých zdravotních obtíží, nikoli podle konkrétního výrobce. Webové stránky nebyly vystavěny tak, aby se uživatel vždy dostal ke konkrétnímu názvu léčivého přípravku (krom spotřebitelských testů obsahovaly i články, slovník pojmů atp.). V každém spotřebitelském testu byly uvedeny léčivé přípravky od více výrobců, u všech přípravků byly zmíněny klady i zápory, v různých kategoriích zvítězily přípravky od různých výrobců. Jednotlivé testy nadto krom vítězného léčivého přípravku doporučovaly i další přípravek, který postrádal zápory vítězného. Webové stránky tedy nenabádaly ke koupi jediného léčiva či léčiv od jediného výrobce. Stěžovatel na webových stránkách uváděl způsob provedení spotřebitelských testů i seznam použité odborné literatury.

9. Podle stěžovatele městský soud nedostatečně odůvodnil následující závěry. Stěžovatel prý není nezávislý, protože je propojen s obchodní korporací Pharma News, s. r. o. Zjištěná shoda v osobě jednatele ovšem nestačí ke zpochybnění stěžovatelovy nezávislosti. Stěžovatelem provedené testy léčivých přípravků prý nejsou objektivní, protože berou v úvahu i tzv. pomocné látky (tj. látky, které ve schváleném souhrnu údajů o přípravku nejsou uvedeny jako účinné). Uvážení i jiných látek je ale u spotřebitelských testů nutností (spotřebitele nezajímají jen účinné látky, ale i chuť, vůně, cena či jiné vlastnosti léčivých přípravků) a nebylo nijak prokázáno, že by stěžovatel do výsledků testů subjektivně zasahoval.

10. Konečně městský soud podle stěžovatele učinil nesprávný právní závěr, podle nějž reklamní povaha sdělení vyplývá z toho, že jde o hodnoticí žebříček konkrétních léčivých přípravků. Takový závěr nemůže obstát, protože sestavení hodnoticího žebříčku je podstatou nezávislého spotřebitelského testu. Je logické, že vítězství produktu ve spotřebitelském testu může vzbudit zvýšený zájem o koupi produktu; to však ze spotřebitelského testu nedělá reklamu. Nesprávný je i závěr městského soudu, že skutkovou podstatu přestupku podle § 8a odst. 1 písm. p) zákona o regulaci reklamy naplňuje už samo neposkytnutí údajů na výzvu SÚKL, respektive že není třeba prokazovat povahu šířených sdělení. S tímto závěrem stěžovatel nesouhlasí, protože zatímco vyzývat lze i na základě předběžného hodnocení povahy sdělení, ukládat pokutu až po prokázání toho, že šlo o reklamu.

11. Ministerstvo zdravotnictví zřejmě považuje kasační stížnost za nepřípustnou, protože ve svém vyjádření uvedlo, že „nesplňuje požadavky § 103 odst. 1 soudního řádu správního“. Městský soud se podle ministerstva řádně zabýval povahou sdělení zveřejněných na webových stránkách provozovaných stěžovatelem a vysvětlil, proč šlo o reklamu. Není nezákonné, že městský soud odkázal na argumentaci správních orgánů. Ostatně SÚKL ve svém rozhodnutí uvedl řadu argumentů, které svědčily o tom, že záměrem sdělení bylo podpořit podnikatelskou činnost výrobců léčivých přípravků.

12. Stěžovatelův odkaz na dva jiné weby nebyl relevantní, nemohl totiž zvrátit ucelenou argumentaci správních orgánů, respektive závěr, že jsou sporná sdělení reklamou. Není 10 As 209/2025 podstatné, že v různých testech zvítězily přípravky od různých výrobců; tato skutečnost nevylučuje, že se jednalo o reklamu. Naopak klíčové je, že i informace šířené nezávisle na výrobcích či dovozcích léčivých přípravků, tj. z vlastního rozhodnutí, mohou být považovány za reklamu (srov. a contrario definici reklamy v zákoně o regulaci reklamy či rozsudek Soudního dvora ve věci C-421/07, Damgaard).

13. Stěžovatel není nezávislý. Ministerstvo odkazuje na rozhodnutí SÚKL, ve kterém se vysvětluje, že stěžovatelem provozovaný web je internetovou platformou časopisu PharmaNews a že tento časopis obsahuje i placenou reklamu na léčivé přípravky. Provedené testy nebyly objektivní. Ministerstvo připomíná, že u vítěze testu „rýma a ucpaný nos“, přípravku Sinex Vicks, bylo uvedeno i tvrzení, že obsahuje látky na ochranu nosní sliznice či že aloe má lubrikační efekt. Tato tvrzení ovšem nemají oporu ve schváleném souhrnu údajů o přípravku, a jsou tedy subjektivní, nezaložená na objektivních informacích (nadto v reklamě na léčivé přípravky jsou tvrzení nevycházející ze souhrnu údajů o přípravku výslovně zakázaná, viz § 5 odst. 4 zákona o regulaci reklamy).

14. Právní závěr, že stěžovatel šířil reklamu, je správný. Už ze sdělení na úvodní stránce webu – „Mějte v přípravcích jasno, srovnejte si jejich účinky i cenu a ušetřete“ – bylo zřejmé, že účelem sestavených žebříčků bylo podpořit nákup některých léčivých přípravků. Je pravda, že za neposkytnutí součinnosti lze potrestat jen šiřitele reklamy. Nic jiného městský soud ani netvrdil, a právě proto se podrobně zabýval tím, zda mají sdělení reklamní povahu. V této věci postačuje, že přinejmenším část webových stránek provozovaných stěžovatelem obsahovala reklamu.

15. Stěžovatel v replice zdůrazňuje, že správní rozhodnutí nevysvětlovala, které části webových stránek jsou považovány za reklamu a které nikoli, respektive neuvedla, kterého výrobce stěžovatel svými tvrzeními podporoval. Stěžovatel tyto skutečnosti v žalobě namítal, ale městský soud jeho námitky nevypořádal. Co se týče použití i jiných informací než těch, které byly obsaženy v souhrnu údajů o přípravku, stěžovatel připomíná, že i reklama – a tím spíše nezávislý spotřebitelský test – může obsahovat zpřesňující údaje (srov. čl. III odst. 3 pokynu Státního ústavu pro kontrolu léčiv UST-27, verze 4, platného od 1. 1. 2025). Stěžovatel konečně nesouhlasí s tím, že by propagační povaha sdělení mohla vyplývat z toho, že je v nich zohledněna cena srovnávaných léčivých přípravků (a v této souvislosti odkazuje na pět jiných spotřebitelských testů, které srovnávaly různé kategorie výrobků mj. i na základě ceny). Upozorňuje na to, že v testu „poševní záněty“ zvítězil přípravek s nejvyšší cenou, což dokládá, že přípravky byly hodnoceny na základě vícero kritérií.

3. Posouzení věci

16. NSS se nejprve vyjádří k přípustnosti kasační stížnosti (část 3.1) a shrne právní východiska a skutkový stav (část 3.2). Poté se bude zabývat jednotlivými kasačními námitkami týkajícími se nevypořádání žalobních námitek ze strany městského soudu (část 3.3), nedostatečnosti odůvodnění napadeného rozsudku (část 3.4) a konečně i samotného právního závěru, že sporná sdělení byla reklamou (část 3.5). Poslední část (3.6) obsahuje jen krátké shrnutí. 10 As 209/2025 - 86 pokračování 3.1 Kasační stížnost je přípustná

17. Stěžovatel se na NSS obrací v téže věci podruhé. Zákon přitom stanoví, že kasační stížnost proti rozhodnutí, kterým soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí NSS zrušil, není přípustná [§ 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního]. To neplatí ve dvou situacích: pokud je jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem NSS (tamtéž), nebo pokud jsou namítány skutečnosti, kterými se NSS dosud nezabýval, tj. ve vztahu ke kterým nevyslovil (protože dosud nemohl) svůj závazný právní názor (nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05; usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009-165, bod 26).

18. NSS svým předchozím rozsudkem vyslovil tento závazný právní názor. Přestupku podle § 8a odst. 1 písm. p) zákona o regulaci reklamy, který spočívá v neposkytnutí součinnosti na výzvu orgánu dozoru, se může dopustit jen šiřitel reklamy; v řízení o přestupku je proto třeba nejprve postavit najisto, že jsou šířená sdělení reklamou. NSS tedy městský soud zavázal, aby se zabýval tím, zda stěžovatel šířil sdělení, která splňovala zákonnou definici reklamy, respektive aby zjistil, zda správní orgány tuto skutečnost řádně posoudily (10 As 174/2024, bod 30). NSS se naopak vůbec nevyjádřil k tomu, zda stěžovatelem šířená sdělení byla, či nebyla reklamou, respektive zda správní orgány na tuto otázku odpověděly přezkoumatelně a zákonně. V dané fázi řízení mu to totiž ještě nepříslušelo (10 As 174/2024, bod 28).

19. Ve vztahu k přípustnosti nynější, tj. opakované kasační stížnosti, je tedy třeba zodpovědět dvě otázky: zda se městský soud – v souladu se závazným právním názorem NSS – řádně zabýval žalobními námitkami vztahujícími se k povaze sporných sdělení; a zda nynější kasační stížnost napadá ty závěry městského soudu, kterými se NSS dosud nezabýval. Odpověď na první otázku je kladná (podrobně k tomu viz část 3.3 tohoto rozsudku) a přípustnost kasační stížnosti se tedy nezakládá na tom, že by městský soud nedodržel závazný právní názor NSS. Kasační stížnost je však přípustná proto, že napadá závěr městského soudu, kterým se NSS dosud nezabýval – tvrdí se v ní, že stěžovatelem šířená sdělená nebyla reklamou, ačkoli je tak městský soud právně posoudil. 3.2 NSS nadále trvá na svých právních východiscích a shrnuje skutkový stav

20. Před vypořádáním jednotlivých kasačních námitek připomíná NSS právní souvislosti věci (viz též body 11 až 15 předchozího rozsudku NSS, sp. zn. 10 As 174/2024). Pro reklamu na léčivé přípravky určené lidem existují určitá zákonná pravidla. Obsahuje je zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, který v tomto směru zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/83/ES, o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků. Jedním z těchto pravidel je, že se u humánních léčivých přípravků obecně zakazuje srovnávací reklama; přípustná je jen tehdy, pokud je zaměřena výhradně na odborníky (osoby oprávněné léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat), nikoli na širokou veřejnost (§ 2a zmíněného zákona). Pro širokou veřejnost tak sice může být určena reklama na tzv. volně prodejné léky (srov. § 5a odst. 1 zákona), nesmí však mít srovnávací povahu, tj. nesmí přímo nebo nepřímo označovat jiného soutěžitele nebo jeho zboží či službu (§ 2980 občanského zákoníku). Za porušení zákazu srovnávací reklamy určené veřejnosti jsou přestupkově odpovědní zadavatel a zpracovatel reklamy, nikoli její šiřitel. 10 As 209/2025

21. Aby bylo možné zjistit, kdo je zadavatelem či zpracovatelem reklamy, stanoví zákon šiřiteli reklamy povinnost součinnosti – ten, kdo reklamu veřejně šíří, je povinen na výzvu orgánů dozoru pro účely správního řízení sdělit ve stanovené lhůtě údaje o osobě zadavatele a zpracovatele reklamy a údaje o osobě, která u něj šíření reklamy objednala (§ 7a odst. 4 zákona o regulaci reklamy). Pokud šiřitel povinnou součinnost neposkytne, dopustí se přestupku; u právnických osob jde o přestupek podle § 8a odst. 1 písm. p) zákona o regulaci reklamy.

22. Konečně je třeba dodat, že reklamou se rozumí veřejné oznámení, předvedení či jiná prezentace, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti (§ 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy). Za reklamu na humánní léčivé přípravky se pak považují také všechny informace, přesvědčování nebo pobídky určené k podpoře předepisování, dodávání, prodeje, výdeje nebo spotřeby humánních léčivých přípravků (§ 5 odst. 1 zákona o regulaci reklamy).

23. Namístě je také stručně popsat webové stránky, o které ve věci jde (printscreeny těchto stránek jsou součástí správního spisu). V době správního řízení (nyní už obsah stránek není dostupný, pozn. NSS) sestávaly webové stránky pharmatest.cz z těchto částí: Pharmatesty, e-Magazín, Slovníček, Kdo jsme a Kontakt. V části Pharmatesty byla komukoli na internetu zpřístupněna srovnání volně prodejných humánních léčivých přípravků v pěti kategoriích: léky na žíly, léky na rýmu a ucpaný nos, lokální léky na bolest, léky na poševní záněty, léky na pálení žáhy. U léčivých přípravků byla zobrazena fotografie jejich obalu a dále byly zpravidla uvedeny název, grafické znázornění účinnosti (pomocí vybarvení pěti koleček), cena za balení, cena za denní dávku, slovní hodnocení o rozsahu několika vět, krátké vyjádření jednotlivých kladů a krátké vyjádření jednotlivých záporů. V každé kategorii byl jeden z léčivých přípravků označen jako vítězný – přípravky byly seřazeny od nejlépe hodnoceného po nejhůře hodnocený a u vítězného přípravku byla zobrazena zlatá medaile (zlatě vybarvený kruh s vepsaným textem „Pharmatest N°1“). V části Kdo jsme bylo uvedeno, že stěžovatel je nezisková organizace založená skupinou lidí s blízkým vztahem k farmacii ve spolupráci s časopisem PharmaNews a že Pharmatest je internetovou platformou zavedeného českého časopisu PharmaNews. 3.3 Městský soud řádně vypořádal žalobní námitky

24. Stěžovatel tvrdí, že městský soud nevypořádal některé námitky vznesené v žalobě. NSS k tomu připomíná, že soud je sice povinen správní rozhodnutí přezkoumat v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 soudního řádu správního), avšak není povinen poskytnout podrobnou odpověď na každý dílčí argument, který se k vymezeným žalobním bodům váže. Úkolem soudu je odůvodnit rozsudek tak, aby nebylo pochyb, že ani vypořádání dílčích argumentů by na výsledku věci – posouzení žalobního bodu – nemohlo nic změnit (např. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 221/2014-43, bod 41).

25. Stěžovatel ve lhůtě k tomu určené vznesl tyto žalobní body: - rozhodnutí o odvolání je nepřezkoumatelné, nereaguje na odvolací námitky; - správní rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná; nevysvětlují, proč jsou webové stránky reklamou právě jen ve vztahu k vyjmenovaným léčivým přípravkům, a nikoli ve vztahu k ostatním, na stránkách zmíněným léčivům, ani které části webových stránek jsou považovány za reklamu; - SÚKL stěžovatele nemohl vyzvat k součinnosti, aniž ve výzvě prokázal, že stěžovatel šíří reklamu; - stěžovatel nešířil reklamu, účelem sdělení zveřejněných na jím provozovaných webových stránkách nebylo podpořit spotřebu nebo prodej léčivých přípravků; 10 As 209/2025 - 87 pokračování - správní orgány porušily základní právo stěžovatele na svobodu projevu.

26. Městský soud strukturoval odůvodnění rozsudku takto. Nejprve popsal, co bylo předmětem sporu, a shrnul stanoviska účastníků řízení a průběh řízení (body 1 až 28 napadeného rozsudku). Dále odcitoval související právní předpisy (body 30 až 36), zrekapituloval obsah rozhodnutí SÚKL (body 37 až 42) a vymezil, co se – obecně i konkrétněji ve vztahu k humánním léčivým přípravkům – rozumí reklamou (body 43 a 44). Vlastní argumentace městského soudu začíná bodem 45 napadeného rozsudku a na jednotlivé žalobní body reaguje takto: - rozhodnutí o odvolání je přezkoumatelné, ministerstvo na odvolací námitky vzhledem k jejich repetitivní povaze reagovalo tak, že se ztotožnilo s argumentací SÚKL, a takový postup nebyl nezákonný (body 54 až 57); - správní rozhodnutí jsou přezkoumatelná, správní orgány podrobně popsaly konkrétní sdělení, která považují za reklamní (bod 46); - SÚKL splnil náležitosti výzvy, a stěžovateli tak vznikla povinnost poskytnout součinnost; výzvu nebylo třeba podrobněji odůvodňovat, což ostatně konstatoval i NSS (bod 52); - stěžovatel šířil reklamu, obsah webových stránek pharmatest.cz byl objektivně způsobilý vést ke zvýšení spotřeby konkrétních léčivých přípravků (body 45 až 52, a 58 až 62); - správní orgány neporušily základní právo stěžovatele na svobodu projevu, omezily jej na základě zákona, což ústavní pořádek připouští (body 65 až 68).

27. Na jednotlivé žalobní body tedy městský soud reagoval. Otázkou je, zda přitom vypořádal veškeré stěžovatelovy žalobní argumenty, případně zda k jednotlivým žalobním bodům poskytl natolik ucelenou argumentaci, že vypořádání dílčích žalobních argumentů pozbylo smyslu.

28. Stěžovatel tvrdí, že městský soud vůbec neodpověděl na několik žalobních argumentů. Městský soud se podle stěžovatele nezabýval tím, zda správní orgány vysvětlily, které části webových stránek byly reklamou a proč za reklamu považovaly jen sdělení o některých léčivých přípravcích, zatímco o jiných nikoli. Stěžovatel má pravdu v tom, že městský soud na tuto žalobní námitku neposkytl vyčerpávající odpověď. Městský soud jen uvedl, že správní orgány popsaly sdělení, která považují za reklamu (viz bod 46 napadeného rozsudku). V tomto směru je tedy třeba odůvodnění napadeného rozsudku doplnit. Naopak není třeba pro nedopovězené odůvodnění rozsudek městského soudu rušit – kasační zásah ústící jen ve změnu odůvodnění, nikoli ve změnu výroku, by stěžovateli nijak neprospěl. Podstatné totiž je, že už SÚKL ve svém rozhodnutí označil pět konkrétních léčivých přípravků, kterým stěžovatel takříkajíc dělal reklamu – šlo o vítěze v jednotlivých kategoriích vyjmenovaných v bodu 20 tohoto rozsudku (že zvítězily právě tyto přípravky, SÚKL výslovně uvádí na str. 4 svého rozhodnutí). Ministerstvo pak stěžovateli vysvětlilo, že za reklamu byly považovány ty části webových stránek, které obsahovaly srovnání léčivých přípravků a které propagovaly pět konkrétně vyjmenovaných vítězných přípravků (str. 25 rozhodnutí ministerstva). Správní orgány tedy řádně odůvodnily, která sdělení mají za reklamu. Vysvětlovat, proč za reklamu nemají ostatní sdělení zveřejněná na webových stránkách, přitom nebylo jejich úkolem. Rozhodovaly totiž v řízení o přestupku šiřitele reklamy, a proto stačilo, že tento status u stěžovatele zjistily, byť třeba ve vztahu jen k části jím zveřejňovaných sdělení. (I pokud by stěžovatel propagoval reklamním způsobem také ostatní jím uváděné léčivé přípravky, neměnilo by to nic na podstatě věci – tedy neposkytnutí součinnosti orgánu dozoru.) 10 As 209/2025

29. Městský soud se podle stěžovatele nezabýval ani argumenty, které upozorňovaly na rozsudek Soudního dvora ve věci MSD Sharp & Dohme GmbH a zpochybňovaly, že by účelem sdělení šířených stěžovatelem byla podpora podnikatelské činnosti stěžovatele či jiných osob. Je pravda, že městský soud na zmíněný rozsudek, který stěžovatel uvedl v žalobě, neodkázal. V souladu se závěry tohoto rozsudku (viz jeho bod 31) však městský soud zjišťoval, co bylo účelem sdělení, respektive zda šlo o sdělení informativní, či propagační. Dospěl k závěru, že u žebříčků léčivých přípravků šlo o sdělení propagační, protože neustala u zveřejnění objektivních informací o přípravcích, ale nabádala ke koupi konkrétních léčivých přípravků. Byť tedy městský soud podrobně nerozebral všechny žalobní argumenty vztahující se k účelu (povaze) sdělení, vyslovil jednoznačný právní závěr. Na řadu argumentů přitom reagoval.

30. Stěžovatel v žalobě zdůraznil, že webové stránky nebyly koncipovány tak, aby v nich bylo možné vyhledávat konkrétní výrobce léčivých přípravků nebo konkrétní léčivo, že obsahovaly i články, slovník pojmů či seznam použité literatury; stěžovatel v žalobě také připomněl, že v různých kategoriích (testech) zvítězila léčiva od různých výrobců. Na to městský soud reagoval – ztotožnil se s argumentací SÚKL, tedy označil za podstatné, že webové stránky obsahují srovnání léčivých přípravků a vítězná léčiva slovně i graficky vyzdvihují a doporučují je k nákupu (viz body 46 a 48 napadeného rozsudku).

31. Dále stěžovatel v žalobě odkázal na několik jiných webových stránek s cílem doložit, že jím zveřejněná sdělení jsou v praxi běžná (bod 47 žaloby) a že jiná sdělení jsou graficky i co do užitých superlativů ještě důraznější (bod 90 žaloby). Také s touto argumentací se městský soud vypořádal, byť jen částečně. Webovými stránkami citovanými u prvého tvrzení provedl důkaz a vysvětlil, že ve věci stěžovatele nejsou nijak relevantní, protože se na nich léčiva nesrovnávají, respektive se na nich nevyzdvihuje léčivo nejlepší. A ani v opačném případě by to neprokazovalo, že žalobcem šířená sdělení nejsou reklamou (body 59 až 62 napadeného rozsudku). Webovými stránkami citovanými u druhého tvrzení – že jiná sdělení jsou graficky i co do užitých superlativů ještě důraznější – se městský soud nezabýval. Už z jejich adresy je však zřejmé, že se týkají aut a výrobků obecně, tedy nikoli léčivých přípravků. NSS proto jen dodává, že zatímco obecně srovnávací reklama zakázaná není, u léčivých přípravků je tomu jinak – veřejně šířená srovnávací reklama na léčiva je zakázaná, i kdyby nebyla klamavá a objektivně srovnávala léčiva se stejným účelem použití.

32. Konečně stěžovatel v žalobě tvrdil, že superlativy a vizuální prvky měly za cíl přitáhnout pozornost k samotným webovým stránkám, nikoli k jednotlivým léčivým přípravkům, a že spojení „volte Nasivin“ nemohlo mít reklamní povahu. Na tuto argumentaci městský soud výslovně nereagoval. Co se týče spojení „volte Nasivin“, šlo však o argumentaci v podstatě mimoběžnou, protože tento přípravek nebyl jedním z těch, které stěžovatel podle správních rozhodnutí propagoval (SÚKL toto spojení zmínil jen jako doplňující – nikoli jediný a nijak zásadní – argument poukazující na propagační charakter webových stránek). K jádru věci pak nemířilo ani tvrzení, že předmětem propagace byly webové stránky, nikoli jednotlivá léčiva na webu hodnocená. To, že vyzdvihovány byly jednotlivé léčivé přípravky, totiž městský soud vysvětlil, a není rozhodující, zda k jejich propagaci docházelo mimoděk, v důsledku propagace samotných webových stránek, nebo to bylo naopak. 10 As 209/2025 - 88 pokračování

33. NSS shrnuje, že městský soud se vypořádal se všemi žalobními body. Dílčí nedostatky ve vypořádání žalobní argumentace pak neodůvodňují zrušení napadeného rozsudku. Rozsudek městského soudu je totiž i navzdory nim přezkoumatelný a napravení těchto dílčích nedostatků v dalším řízení před městským soudem by na výsledku věci nic nezměnilo. 3.4 Městský soud své rozhodnutí řádně odůvodnil

34. Městský soud podle stěžovatele své rozhodnutí neodůvodnil dostatečně. NSS v souvislosti s touto skupinou kasačních námitek zdůrazňuje, že úkolem soudů není odůvodnit svá rozhodnutí tak, aby to odpovídalo představám účastníků řízení. Soudní rozhodnutí však musejí být přezkoumatelná, tj. srozumitelná a založená na dostatečných skutkových zjištěních. Současně platí, že pro nepřezkoumatelnost by měl NSS rušit rozsudky správních soudů spíše výjimečně, protože se tím oddaluje okamžik, kdy bude spor s konečnou platností vyřešen, což není ani v zájmu účastníků řízení, ani ve veřejném zájmu (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2013, čj. 6 Ads 17/2013-25, bod 19).

35. Stěžovatel tvrdí, že městský soud zpochybnil nezávislost a objektivitu spotřebitelských testů zveřejněných na stránkách pharmatest.cz, aniž pro takové zpochybnění poskytl dostatek důvodů. Konkrétně stěžovateli vadí, že ho městský soud spojoval s obchodní společností PharmaNews a že mu vyčetl hodnocení léčivých přípravků na základě pomocných (nikoli jen účinných) látek. Městský soud se však propojením stěžovatele a jmenované obchodní společnosti vůbec nezabýval. Název společnosti zazněl jen v části, kde městský soud rekapituloval obsah rozhodnutí SÚKL (bod 41 napadeného rozsudku), aniž se s ním ztotožnil. Co se týče hodnocení léčiv na základě skutečností, které nebyly obsaženy ve schváleném souhrnu údajů k jednotlivým přípravkům, zde městský soud se SÚKL souhlasil – výběr a ohodnocení těchto jiných skutečností zpochybňují objektivitu (informační povahu) sdělení a podporují závěr, že šlo o sdělení propagační (viz body 47 a 48 napadeného rozsudku).

36. Ostatně ve věci bylo podstatné to, zda stěžovatel šířil reklamu, a zda byl tedy povinen poskytnout součinnost, nikoli zda léčiva na svých stránkách srovnával objektivně a nezávisle. V tomto směru přitom městský soud své rozhodnutí řádně odůvodnil: stěžovatelem šířená sdělení byla reklamou, protože doporučovala konkrétní léčivé přípravky a slovně, řazením i grafikou je vyzdvihávala nad jiné, což nevyhnutelně mělo propagační povahu a objektivně to podporovalo podnikatelskou činnost jednotlivých výrobců propagovaných léčiv. 3.5 Právní závěr, že webové stránky provozované stěžovatelem obsahovaly reklamu, byl správný

37. Stěžovatel nesouhlasí s právním závěrem městského soudu, že sdělení zveřejněná na stránkách pharmatest.cz byla reklamou. NSS připomíná, že zákon reklamu vymezuje jako veřejnou prezentaci mající za cíl podporu podnikatelské činnosti (§ 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy) a že za reklamu na humánní léčivé přípravky označuje také všechny informace, přesvědčování nebo pobídky určené k podpoře předepisování, dodávání, prodeje, výdeje nebo spotřeby humánních léčivých přípravků (§ 5 odst. 1 zákona o regulaci reklamy). Zákonná definice neobsahuje požadavky na subjekt, který sdělení vytváří či šíří, ani na 10 As 209/2025 pohnutky tohoto subjektu. Jinak řečeno – pro naplnění zákonné definice reklamy není podstatné, kdo a proč reklamu vytváří či šíří. Totéž zdůrazňuje i judikatura. Reklamou mohou být i sdělení, která jsou šířena bez vědomí toho, jehož podnikatelskou činnost propagují (rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2010, čj. 5 As 48/2009-76). Reklamou na humánní léčivé přípravky mohou být i sdělení pocházející od osoby právně a fakticky nezávislé na výrobci či prodejci léčiva, a to i když taková osoba jedná z vlastního podnětu (Damgaard, body 21 a 29). Naopak ani sdělení šířená samotným výrobcem léčiva nemusejí být reklamou (MSD Sharp & Dohme GmbH, bod 34). Zásadním kritériem, které slouží pro odlišení reklamy od jiných sdělení, je tak jen účel sdělení. Vybízí-li sdělení ke koupi určitého výrobku konkrétního podnikatele, jde o reklamu (srov. rozsudek NSS ze dne 9. 11. 2006, čj. 7 As 81/2005-79, č. 1063/2007 Sb. NSS). Je-li cílem sdělení podpořit předepisování, výdej, prodej nebo spotřebu léčivých přípravků, jde o reklamu (MSD Sharp & Dohme GmbH, bod 32). Na takový cíl lze usuzovat z toho, že sdělení obsahuje informace o léčivém přípravku, které prošly úpravami, respektive které nejsou jen doslovným a úplným převzetím údajů obsažených v příbalové informaci nebo schváleném souhrnu údajů o přípravku (tamtéž, body 43 a 44). Na propagační cíl sdělení poukazuje i to, že se s ním může setkat široká veřejnost, a to aniž by měla zájem o informace týkající se konkrétního léčiva (tamtéž, body 46 a 47).

38. Nynější věc se týká sdělení zveřejněných na webových stránkách pharmatest.cz, které provozuje stěžovatel. Sdělení na těchto stránkách byla přístupná široké veřejnosti. V jedné části stránek byla komukoli zpřístupněna srovnání volně prodejných humánních léčivých přípravků v pěti kategoriích (léky na žíly, léky na rýmu a ucpaný nos, lokální léky na bolest, léky na poševní záněty, léky na pálení žáhy). U jednotlivých léčivých přípravků nebyly uvedeny doslovně a úplně převzaté údaje obsažené v příbalové informaci nebo schváleném souhrnu údajů o přípravku, ale informace vybrané a upravené tak, aby bylo přípravky možné navzájem srovnat a seřadit od nejlepšího po nejhůře hodnocený (podrobnější popis stránek viz [23]). Se sdělením týkajícím se konkrétního léčiva se pak návštěvník stránek setkal při rozkliknutí jednotlivých kategorií hodnocených přípravků, tj. aniž by aktivně vyhledával informace týkající se konkrétního léčiva. Konečně označení určitého léčiva za vítěze v dané kategorii ve svém důsledku vybízelo návštěvníky stránek, kteří trpěli danými zdravotními obtížemi, aby je řešili za pomoci konkrétního léčiva. Sdělení na webových stránkách tedy podporovala prodej a spotřebu konkrétních léčivých přípravků, a tím i podnikatelskou činnost jejich výrobců. Ze všech těchto důvodů NSS souhlasí s právním závěrem městského soudu, že (přinejmenším některá) sdělení zveřejněná na stránkách pharmatest.cz byla reklamou.

39. Stěžovatel se tento právní závěr snažil zpochybnit argumentem, že vítězství produktu ve spotřebitelském testu může vzbudit zvýšený zájem o koupi produktu, to že však ze spotřebitelského testu nedělá reklamu. Jinak řečeno tvrdil, že spotřebitelský test není reklamou, ani označuje-li konkrétní výrobek za nejlepší a vzbuzuje-li tak zvýšený zájem o jeho koupi. NSS neví, na čem stěžovatel zakládá své přesvědčení, že spotřebitelské testy nemohou být reklamou, respektive že sporná sdělení nebyla reklamou, protože šlo o spotřebitelské testy. Co je a co není reklamou – jak obecně, tak konkrétně ve vztahu k humánním léčivým přípravkům – vymezuje zákon o regulaci reklamy. Pro rozpoznání reklamy stanoví určitá kritéria. Neuvádí však, že spotřebitelské testy nejsou reklamou, i kdyby jinak splňovaly zákonem stanovená kritéria. Zda je určité sdělení reklamou, je tak třeba posoudit na základě jeho obsahu a okolností zveřejnění, nikoli na základě toho, zda je 10 As 209/2025 - 89 pokračování označeno za spotřebitelský test. Sdělení řešená v nynější věci byla šířena veřejně prostřednictvím internetu a byla formulována jako doporučení konkrétních léčivých přípravků při určitých zdravotních obtížích. Podporovala tedy prodej a spotřebu konkrétních léčiv a podnikatelskou činnost jejich výrobců.

40. Městský soud podle stěžovatele vyslovil také další nesprávný právní závěr, a to že skutkovou podstatu přestupku podle § 8a odst. 1 písm. p) zákona o regulaci reklamy naplňuje už samo neposkytnutí údajů na výzvu SÚKL, respektive že v řízení o přestupku není třeba prokazovat povahu šířených sdělení. Stěžovatel má za to, že městský soud zaměňuje požadavky na výzvu k součinnosti – u ní postačí jen předběžné hodnocení šířených sdělení – s požadavky na rozhodování o přestupku. NSS právě popsaný právní závěr v odůvodnění napadeného rozsudku nenašel. Městský soud v bodě 52, na který stěžovatel v kasační stížnosti odkazuje, označil za prokázané, že webové stránky stěžovatele obsahovaly reklamu, a dodal, že výzva k součinnosti tedy nutně musela být vydána v rámci zákonné pravomoci orgánu dozoru nad reklamou. Takový důsledek je logický. Bylo-li později prokázáno, že sporná sdělení byla reklamou, nemůže být z tohoto zpětného pohledu pochyb o tom, že předběžné hodnocení obsažené ve výzvě nebylo svévolné a že stěžovatel byl k součinnosti vyzván oprávněně. Touto úvahou ale městský soud nenaznačil, že už ve výzvě bylo třeba povahu sdělení jednoznačně prokazovat, ani že v řízení o přestupku takové prokazování nebylo třeba. 3.6 Shrnutí

41. NSS shrnuje, že napadený rozsudek městského soudu je přezkoumatelný a právní závěr městského soudu správný. Sdělení, která stěžovatel coby provozovatel webových stránek pharmatest.cz veřejně šířil, byla reklamou. Stěžovatel tedy byl šiřitelem reklamy, a mohl se tak dopustit přestupku, jehož subjektem je šiřitel reklamy. Takového přestupku se dopustil. Neposkytl součinnost Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv – přestože jej k tomu ústav vyzval, stěžovatel nesdělil údaje o zadavateli a zpracovateli reklamy nebo o osobě, která u něj šíření reklamy objednala. Stěžovatel přestupek spáchal, a správní orgány mu tak za něj správně uložily pokutu. Proto nebyl důvod, aby městský soud vyhověl stěžovatelově žalobě, respektive aby NSS zrušil zamítavý rozsudek městského soudu.

4. Závěr a náklady řízení

42. Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. NSS proto jeho kasační stížnost zamítl. Neúspěšný stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení; Ministerstvu zdravotnictví pak nevznikly žádné náklady, které by se vymykaly z běžné úřední činnosti.

43. Na výzvu NSS zaplatil stěžovatel poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč. NSS jej však k zaplacení vyzval nesprávně (to plyne z usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, čj. 10 Afs 186/2014-60, č. 3396/2016 Sb. NSS), protože šlo o druhou kasační stížnost v téže věci a stěžovatel zaplatil soudní poplatek už za kasační stížnost první, kterou úspěšně napadl první rozsudek městského soudu. Proto NSS tento druhý soudní poplatek nyní stěžovateli vrací (§ 10 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. 10 As 209/2025 V Brně dne 4. srpna 2026 Michaela Bejčková předsedkyně senátu