10 As 222/2019

Rubrum

10 As 222/2019 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: STŘECHY P. T. S., s. r. o., se sídlem náměstí J. V. Kamarýta 49, Velešín, zast. Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Pod kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2018, čj. KUJCK 86529/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 5. 2019, čj. 54 A 11/2018-46, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně je provozovatelkou vozidla, jehož řidič dne 9. 12. 2015 kolem 11:15 hodin neoprávněně stál v úseku platnosti dopravní značky IP 25a – zóna s dopravním omezením, na níž bylo dopravní omezení vyjádřeno symbolem dopravní značky B 28 – zákaz zastavení. Magistrátu města České Budějovice se nepodařilo kontaktovat L. H. N., kterého žalobkyně označila jako řidiče vozidla. Magistrát tedy shledal žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). Správní delikt spočíval v tom, že žalobkyně podle § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistila, aby řidič vozidla dodržoval povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný dne 27. 6. 2018 zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí magistrátu, 10 As 222/2019 protože souhlasil s tím, že neznámý řidič vozidla žalobkyně porušil § 4 písm. b) a c) zákona o silničním provozu, a dopustil se tak jednání vykazujícího znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona.

2. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou krajský soud zamítl. Žalobkyně v řízení před krajským soudem vznesla řadu procesních námitek. Soud je však shledal nedůvodnými.

3. Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítala v ní, že: - Žalovaný ve svém rozhodnutí formuloval chybně výrok. - Protiprávní jednání nebylo ve výroku rozhodnutí magistrátu popsáno dostatečně srozumitelně (není zjevné, co bylo myšleno pojmem „odstavení vozidla“). - Ve výroku rozhodnutí není obsažena forma zavinění. - V rozhodnutí magistrátu není uvedeno, podle kterého ustanovení byla stěžovatelce uložena sankce. - Ve výroku rozhodnutí magistrátu chybí odkaz na ustanovení definující skutkovou podstatu přestupku, který řidič spáchal. - Ve věci rozhodovala osoba, o jejíž nepodjatosti panují pochybnosti.

4. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svých závěrech a ztotožnil se s rozsudkem krajského soudu.

5. Kasační stížnost není důvodná.

6. K chybě ve výroku rozhodnutí žalovaného: Žalovaný ve výroku svého rozhodnutí uvedl, že „rozhodnutí magistrátu se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje“. Ve výroku tak zjevně chyběla slova „odvolání proti…“, na která by slova „rozhodnutí magistrátu…“ logicky navázala. NSS souhlasí se závěrem krajského soudu, že jde o zjevnou písařskou chybu, která nemá vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Z výroku je patrné, jak žalovaný rozhodl, a to i díky tomu, že je ve výroku uvedeno, z jakého konkrétního ustanovení výrok vyplývá. Rovněž odůvodnění rozhodnutí nenechává čtenáře na pochybách, k jakému výsledku žalovaný dospěl a co chtěl výrokem svého rozhodnutí říci. Žalovaný tuto chybu navíc odstranil rozhodnutím ze dne 7. 1. 2019, kterým opravil právě tuto neúplnou část výroku. Námitka tak nyní postrádá smysl. Stěžovatelčiny výhrady k postupu, jakým žalovaný tuto chybu odstranil, již nesměřují proti rozhodnutí, které bylo předmětem přezkumu krajského soudu. Ani NSS se jimi proto nebude blíže zabývat.

7. K popisu protiprávního jednání ve výroku rozhodnutí magistrátu Námitkou, že protiprávní jednání nebylo ve výroku rozhodnutí magistrátu dostatečně a srozumitelně popsáno, se krajský soud podrobně zabýval v bodech 18 až 22 odůvodnění svého rozsudku. NSS se s jeho závěry plně ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje právě na tyto body. Nadto podotýká, že slovní spojení „odstavení vozidla“ vskutku nevzbuzuje v kontextu dalších skutečností, popsaných ve výroku, žádné pochyby o tom, v čem spočívalo protiprávní jednání. Stěžovatelčino tvrzení, že tímto slovním spojením bylo nejpravděpodobněji myšleno to, že řidič vozidlo odstavil na pokyn policie, se soudu pokračování 10 As 222/2019 - 38 nejenže nejeví jako nejpravděpodobnější, ale považuje jej spíše za absurdní. Nic takového totiž z popisu protiprávního jednání nevyplývá. NSS proto ani tuto námitku nepovažuje za důvodnou.

8. K formě zavinění ve výroku rozhodnutí magistrátu a žalovaného: Rovněž s námitkou, že rozhodnutí správních orgánů neobsahovala formu zavinění, se již podrobně vypořádal krajský soud. NSS s jeho závěry souhlasí. Podle § 68 odst. 2 správního řádu, který upravuje náležitosti výroku rozhodnutí a který správní orgány správně na tuto věc použily, totiž není forma zavinění nezbytnou součástí výroku rozhodnutí o správním deliktu. Z rozsudku NSS ze dne 7. 11. 2018, čj. 4 As 259/2018-36, navíc výslovně plyne, že „koncepce odpovědnosti provozovatele vozidla za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu ve znění účinném do 30. 6. 2017 byla (a stále je) založena na odpovědnosti objektivní, tj. v případě těchto správních deliktů (nyní přestupků) není namístě se otázkou zavinění zabývat, a výrok rozhodnutí tedy nemusí obsahovat formu zavinění“. Rovněž tato kasační námitka je proto nedůvodná.

9. K usnesení, podle něhož byla uložena sankce: Rozhodnutí magistrátu, kterým byla uložena stěžovatelce sankce, obsahuje odkaz na § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu. U tohoto ustanovení se skutečně předpokládá, že bude konkretizováno dalším ustanovením, obsahujícím (s ohledem na povahu spáchaného přestupku) rozmezí, v němž má být sankce udělena. V tomto případě by tedy šlo o § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu. NSS však souhlasí s krajským soudem, že chybějící odkaz na toto ustanovení nemá vliv na zákonnost rozhodnutí magistrátu ani rozhodnutí žalovaného. Výši sankce totiž magistrát v rozhodnutí dostatečně odůvodnil a vysvětlil. Ani tato námitka proto není důvodná.

10. K odkazu na ustanovení, které definuje skutkovou podstatu spáchaného přestupku ve výroku rozhodnutí: NSS souhlasí s tím, že ve výroku rozhodnutí magistrátu chybí výslovný odkaz na § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Jak již ale krajský soud uvedl v bodě 50 svého rozsudku, magistrát ve výroku přesně citoval znění tohoto ustanovení a v odůvodnění svého rozhodnutí jasně vymezil, v čem spočívalo řidičovo protiprávní jednání. NSS se proto ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že magistrát dostatečně konkrétně vymezil skutek, za který byla stěžovatelka potrestána, a nehrozilo nebezpečí opakovaného postihu za tentýž skutek. Nadto žalovaný ve výroku svého rozhodnutí již na § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu výslovně odkázal. NSS je proto přesvědčen, že tato vada neměla vliv na zákonnost rozhodnutí magistrátu. Názor krajského soudu je tak v souladu s bodem 26 usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 10. 2017, čj. 4 As 165/2016-46, č. 3656/2018 Sb. NSS, podle něhož je třeba posoudit závažnost pochybení správního orgánu při formulaci výroku rozhodnutí a také to, „zda jasné vymezení skutku ve výroku rozhodnutí dovoluje učinit jednoznačný závěr, jakou normu pachatel vlastně porušil“. NSS v podrobnostech odkazuje na body 49 až 51 rozsudku krajského soudu.

11. K námitce podjatosti: Stěžovatelka vznesla námitku podjatosti proti všem zaměstnancům magistrátu dne 22. 6. 2017 (dva dny po vydání rozhodnutí magistrátu o přestupku a více než rok poté, co obdržela příkaz magistrátu ze dne 30. 5. 2016, z něhož se dozvěděla jméno osoby, která bude ve věci rozhodovat). Jejich podjatost spočívala podle 10 As 222/2019 ní v tom, že jsou motivováni nenárokovou složkou mzdy k tomu, aby vydávali rozhodnutí o vině. Primátor, který o námitce rozhodoval, stěžovatelce sdělil, že námitka byla opožděná. V žalobě pak stěžovatelka kromě opožděnosti zpochybňovala i to, zda o námitce podjatosti rozhodovala oprávněná osoba. V kasační stížnosti však již polemizuje pouze se závěrem krajského soudu, že námitka podjatosti byla skutečně opožděná. NSS se opět plně ztotožňuje s právním posouzením krajského soudu, podle nějž námitka podjatosti nebyla podána bez zbytečného odkladu, jak to vyžaduje § 14 odst. 2 správního řádu. Důvody podjatosti, které stěžovatelka formulovala jen velmi obecně a které ani nevztáhla ke konkrétní osobě, očividně nevyvstaly až 22. 6. 2017. NSS navíc souhlasí s krajským soudem, že takto formulovaná námitka podjatosti je účelová a měla patrně za cíl pouze znesnadnit řízení o správním deliktu.

12. NSS se nezabýval nesouhlasem stěžovatelčina zástupce s vyvěšením osobních údajů na webových stránkách soudu, protože se nejedná o kasační námitku.

13. Stěžovatelčiny námitky nebyly důvodné, NSS proto zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

14. Stěžovatelka neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v řízení náklady vymykající se z jeho běžné činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. října 2020 Zdeněk Kühn předseda senátu