10 As 232/2016

Rubrum

10 As 232/2016 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: A. P. C., zast. doc. JUDr. Miroslavem Černým, Ph.D., JU. D., advokátem se sídlem U Teplárny 1212/9, Praha 5, proti odpůrci: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 – Žižkov, ve věci návrhu na obnovu řízení proti rozhodnutí odpůrce ze dne 6. 1. 1997, čj. OPÚ 550/93-13, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 9. 2016, čj. 57 A 87/2016-32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Stručné vymezení věci

1. Projednávaná věc se týká restitučních nároků navrhovatelova právního předchůdce z 90. let 20. století. Tehdejší Okresní pozemkový úřad v Rakovníku dne 6. 1. 1997 rozhodl podle § 9 odst. 4 zákona č. 195/1993 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, resp. úplného znění tohoto zákona vydaného zákonem č. 229/1991 Sb. (dále jen „zákon o půdě“), o tom, že původní navrhovatel A. C. (předek nynějšího navrhovatele) není vlastníkem specifikovaných nemovitostí. Navrhovatelův předek nebyl úspěšný ani v soudním řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, které bylo vedeno podle tehdejší části páté občanského soudního řádu: 10 As 232/2016 Krajský soud v Plzni tehdy rozhodnutí okresního pozemkového úřadu potvrdil rozsudkem ze dne 9. 12. 1997, čj. 30 Ca 56/97-30. Ve věci následně rozhodoval i Ústavní soud, který odmítl ústavní stížnost proti tomuto rozsudku pro zjevnou neopodstatněnost (usnesení ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. III. ÚS 188/98). Odpůrcem je nyní Státní pozemkový úřad, neboť působnost pozemkových úřadů ve vztahu k zákonu č. 229/1991 Sb. na něj s účinností od 1. 1. 2013 přešla na základě § 3 odst. 1 původního znění zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu.

2. Nyní navrhovatel tvrdí, že vyšly najevo nové důkazy a skutečnosti, které bez jeho viny nemohly být v původním řízení uplatněny. Předku navrhovatele (zemřelému dne 21. 8. 2002) bylo totiž v roce 2016 uděleno in memoriam čestné občanství městyse Slabce za bezúhonnost a zásluhy v době nacistické okupace. Proto navrhovatel žádá o obnovu řízení před krajským soudem. Krajský soud tento návrh odmítl jako nepřípustný usnesením označeným v záhlaví podle § 111 a § 114 ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť původní řízení směřovalo proti rozhodnutí správního orgánu.

II. Kasační stížnost

3. Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) podal dne 2. 11. 2016 kasační stížnost, kterou se domáhá zrušení usnesení krajského soudu. V kasační stížnosti tvrdí, že byl nucen se obrátit na soud s návrhem na obnovu řízení, protože ve věci jeho předka bylo již jednou pravomocně rozhodnuto a veškeré další lhůty restitučních zákonů dávno uplynuly. Je přesvědčen, že jsou u něj beze zbytku splněny podmínky pro obnovu řízení. Nelze podle něj na jedné straně uznávat, že byla spáchána nespravedlnost (dodatečným udělením čestného občanství jeho předkovi), a na straně druhé dále vydávat soudní rozhodnutí, kterými je stejná nespravedlnost potvrzována. Stěžovatel dodává, že pokud současný zákon skutečně neumožňuje zjednat v daném případě nápravu, jak tvrdí v odůvodnění napadeného usnesení krajský soud, pak může soud věc předložit k Ústavnímu soudu.

4. Odpůrce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

5. V posuzované věci odmítl krajský soud návrh jako nepřípustný a věcně se jeho obsahem nezabýval. V takovém případě lze kasační stížností logicky napadat pouze zákonnost samotného odmítnutí [kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.], nikoliv věcnou stránku případu. Proto NSS hodnotil, zda krajský soud správně odmítl návrh a zda odmítnutí odůvodnil přezkoumatelným způsobem.

6. Kasační stížnost je nedůvodná.

7. Podle § 111 s. ř. s. řízení ukončené pravomocným rozsudkem se na návrh účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce, jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější.

8. Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud měl obnovit řízení, které jeho předek vedl proti rozhodnutí tehdejšího okresního pozemkového úřadu a které krajský soud ukončil rozsudkem z 9. 12. 1997, a to proto, že jeho předku bylo posmrtně uděleno čestné občanství české obce a historici zjistili, že se aktivně zúčastnil boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky v době druhé světové války. Podle názoru stěžovatele jde o skutečnosti, které bez své viny nemohl v původním řízení uplatnit a které jsou důvodem obnovy řízení podle § 111 s. ř. s. Tyto úvahy stěžovatele nejsou správné. 10 As 232/2016 - 22 pokračování

9. Stěžovatel sice správně cituje základní podmínky řízení o obnově řízení podle soudního řádu správního, opomíjí však další ustanovení, která toto řízení upravují. Ustanovení § 114 s. ř. s. totiž upřesňuje, kdy je takový návrh přípustný. Jde o typově vymezený okruh původních řízení, která lze obnovit. Podle § 114 odst. 1 až 3 obnova řízení je přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a politických hnutí. Obnova řízení není přípustná proti rozhodnutí o kasační stížnosti. Obnova řízení není dále přípustná, směřuje-li návrh jen proti důvodům rozhodnutí nebo proti výroku o nákladech řízení. Na základě metody logického výkladu (tzv. důkaz z opaku) není v jiných typech řízení obnova řízení možná. Takovým jiným typem řízení je i řízení proti rozhodnutí správního orgánu (tedy obnova řízení proti rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Rakovníku). Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, nejsou-li splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný. Krajský soud své usnesení založil právě na všech těchto shora citovaných a zcela jasných ustanoveních zákona; k tomu citoval i z judikatury NSS. Důvody svého rozhodnutí srozumitelně a přezkoumatelným způsobem formuloval, stěžovatel s těmito závěry ostatně sám polemizuje. Proto NSS neshledal pochybení krajského soudu či nezákonnost napadeného usnesení.

10. Ačkoliv NSS nijak nezpochybňuje skutečnosti, které stěžovatel v souvislosti se svým předkem uvádí s odkazem na zjištění historiků, tyto skutečnosti nemůžou být bez dalšího důvodem pro aplikaci – svou povahou mimořádného – institutu obnovy řízení podle soudního řádu správního v situaci, kdy nejsou splněny další nezbytné podmínky pro jeho užití. NSS si je vědom, že s ohledem na rozhodnutí pozemkového úřadu a krajského soudu z roku 1997 se stěžovatel nemůže dále domáhat původních restitučních nároků. Zákonodárce však upravil obnovu řízení v soudním řádu správním tak, aby se do jinak pravomocně nastolené právní jistoty vztahů zasahovalo pouze ve zcela ojedinělých případech, které vymezil v § 114 odst. 1 s. ř. s. O takový případ nejde ve věci stěžovatele.

11. Stěžovatel naznačil, že obecný soud může předložit věc Ústavnímu soudu; tuto svou poznámku však nijak nekonkretizoval, takže není ani zřejmé, které konkrétní ustanovení (soudního řádu správního) pokládá za neústavní a v jakém rozsahu. Sám NSS neshledal, že by užitá ustanovení byla v rozporu s ústavním pořádkem, a že by proto bylo namístě předložit věc Ústavnímu soudu.

IV. Závěr a náklady řízení

12. Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 a 5 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně 4. května 2017 10 As 232/2016 Zdeněk Kühn předseda senátu