10 As 254/2021

Rubrum

10 As 254/2021 - 10 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovanému: město Ždár nad Sázavou, se sídlem Žižkova 227/1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2021, čj. 62 A 56/2021-9, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce (stěžovatel) se u krajského soudu domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného ve věci své žádosti o poskytnutí informace. Společně s žalobou podal také návrh na ustanovení zástupce. Shora označeným usnesením krajský soud tento návrh zamítl. Stěžovatel podal proti usnesení kasační stížnost. Postup krajského soudu označil za projev soudní arogance, diskriminace a porušování principů právního státu.

2. NSS předesílá, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení, jímž krajský soud zamítl návrh na ustanovení zástupce, nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. Obdobný závěr platí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem.

3. Kasační stížnost není důvodná.

4. V posuzované kauze se stěžovatel domáhal poskytnutí souboru informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Požadované informace – jak 10 As 254/2021 je stěžovatel označil v žalobě – se měly týkat legislativy v oblasti veřejné správy a samosprávy.

5. Za této situace NSS odkazuje na rozsudek ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, který řešil obdobný případ. „I když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§ 36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí)“ (podtržení doplněno).

6. Stejně jako v jiných již vyřešených sporech téhož stěžovatele (u NSS např. vedených pod sp. zn. 10 As 86/2019, 10 As 88/2019 či 5 As 112/2021) NSS souhlasí s krajským soudem, že požadované informace nemají jakýkoli vztah k podstatným okolnostem jeho života. Nadto je NSS z úřední činnosti známo, že stěžovatel vede množství „sporů“ týkajících se poskytování informací, které často pokračují před soudy. Taková řízení má stěžovatel právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků či hrazením odměny a nákladů ustanoveného zástupce. Osvobození od soudních poplatků ani na to navazující ustanovení zástupce nemá sloužit osobám s nízkými příjmy k bezplatnému vedení řízení dle jejich libosti. Stěžovatel „vrší“ správní a soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí soudů či postup správních orgánů, přestože v podobných věcech stěžovatele již byl pravomocně vysloven závazný názor NSS). Je proto správné, aby stěžovatel vedl soudní řízení s vědomím jeho nákladů a aby uhradil soudní poplatek, resp. hradil náklady spojené se zastoupením (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2012, čj. 6 Ans 14/2012-11, bod 31).

7. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě (§ 35 odst. 10 věta první s. ř. s.).

8. Co se týče návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému senátu téhož krajského soudu, NSS stěžovatele odkazuje na rozsudek ze dne 28. 5. 2021, čj. 5 As 112/2021-19, bod 17. V právě cit. rozsudku mu soud srozumitelně vysvětlil, že této jeho námitce, resp. kasačnímu důvodu dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., nelze vyhovět. Podle § 8 odst. 1 věty třetí s. ř. s. nemohou být důvodem k vyloučení soudce okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o dané věci, tj. ani to, že krajský soud zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků či návrh na ustanovení zástupce.

9. NSS proto zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. pokračování 10 Ads 14/2014 - 10

10. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.); žalovanému žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. srpna 2021 Zdeněk Kühn předseda senátu