10 As 26/2016

Rubrum

10 As 26/2016 - 46 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: D. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, čj. OAM-844/ZA-ZA02-ZA15-2015, v řízení o kasačních stížnostech žalobce proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 18, a ze dne 21. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 22, takto:

Výrok

I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 10 As 26/2016 a 10 As 27/2016 s e s p o j u j í ke společnému projednání. Nadále budou vedeny pod sp. zn. 10 As 26/2016.

II. Kasační stížnosti s e z a m í t a j í .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Důvody spojení věcí a předmět řízení

1. Nejvyšší správní soud vede pod sp. zn. 10 As 26/2016 a sp. zn. 10 As 27/2016 řízení o kasačních stížnostech žalobce (dále jen „stěžovatel“), jimiž jsou napadena skutkově i právně spolu související rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě týkajících se otázky zastupování stěžovatele v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu. Kasační stížnosti jsou v obou případech shodné. S ohledem na jejich vzájemnou souvislost a 10 As 26/2016 na zásadu procesní ekonomie spojil Nejvyšší správní soud shoda uvedené samostatné kasační stížnosti ke společnému projednání ve smyslu ustanovení § 39 odst. 1 s. ř. s.

2. Stěžovatel včasnými kasačními stížnostmi napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 18, kterým mu byl k jeho žádosti ustanoven zástupcem pro řízení o žalobě JUDr. F. K., advokát, a dále usnesení ze dne 21. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 22, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení Mgr. P. K., advokáta.

II. Řízení před krajským soudem

3. Žalobou podanou dne 15. 12. 2015 se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2015, čj. OAM-844/ZA-ZA02-ZA15-2015, kterým bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany stěžovateli dle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc, pro nepřípustnost žádosti ve smyslu § 10a písm. b) téhož zákona. Součástí žaloby byla žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů za účelem doplnění žaloby a z důvodu nedostatečné znalosti češtiny a nedostatečné orientace v právních předpisech. Krajský soud posoudil majetkové poměry stěžovatele a dospěl k závěru, že stěžovatel splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že stěžovatel je cizinec, neovládá dostatečně český jazyk a neorientuje se v českém právním řádu, ustanovil mu krajský soud usnesením ze dne 12. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 18, zástupce z řad advokátů se sídlem v místě současného pobytu žalobce. Toto rozhodnutí bylo vypraveno k přepravě 19. 1. 2016.

4. Téhož dne obdržel krajský soud podání stěžovatele, v němž požádal o ustanovení konkrétního zástupce, a to Mgr. P. K., advokáta. Žádost odůvodnil tím, že jmenovaný advokát pravidelně poskytuje právní služby klientům ubytovaným v Pobytovém středisku, předmětné problematice se věnuje a je stěžovateli schopen poskytnout účelné právní služby. Krajský soud usnesením ze dne 21. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 22, tuto žádost stěžovatele zamítl. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel v prvotní žádosti o ustanovení konkrétního advokáta nežádal, a byl mu proto již ustanoven zástupcem JUDr. F. K., advokát, se sídlem v místě pobytu stěžovatele. Podle krajského soudu nebyly dány důvody pro zproštění JUDr. K. zastupování stěžovatele. Stěžovatelem namítané důvody neshledal krajský soud natolik závažnými, aby přistoupil k záměně zástupců. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu krajský soud uzavřel, že upřednostnil zásadu rychlosti a hospodárnosti soudního řízení.

III. Kasační stížnosti

5. Stěžovatel napadl obě usnesení krajského soudu kasačními stížnostmi, v nichž namítal, že svůj návrh na ustanovení Mgr. P. K. zástupcem pro řízení o žalobě považuje za doplnění svého původního návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů. Stěžovatel uvedl, že v době podání návrhu na konkrétního zástupce mu ještě usnesení o ustanovení zástupce nebylo doručeno. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu stěžovatel argumentoval, že návrhu na ustanovení konkrétního zástupce nemohl krajský soud nevyhovět, neboť ustanovený advokát ve věci ještě nekonal (ani nemohl) a existují 10 As 26/2016 - 47 pokračování důvody pro ustanovení stěžovatelem konkrétně navrženého zástupce. Důvody pro ustanovení Mgr. P. K. namísto JUDr. F. K. spatřoval stěžovatel v tom, že mu JUDr. K. sdělil, že ve věci nemůže být úspěšný. Naproti tomu Mgr. K. podle tvrzení v kasační stížnosti navrhl konkrétní kroky k řešení situace stěžovatele. Stěžovatel proto nemá v zastoupení JUDr. K. důvěru. Na základě uvedených skutečností vyjádřil stěžovatel přesvědčení, že jeho návrh na ustanovení Mgr. K. byl opřen o rozumné a věcně oprávněné důvody, a mělo mu proto být vyhověno. Takový postup by přitom nebyl v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení a nejedná se ani o zneužívání práva na právní pomoc.

IV. Posouzení důvodnosti kasačních stížností

6. Kasační stížnosti jsou dle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. přípustné a podle jejich obsahu je v nich namítán důvod dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

7. Na základě ustanovení § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti. Neshledal přitom žádné z pochybení krajského soudu, na jejich základě by bylo ve smyslu výše uvedených ustanovení nutné napadená usnesení krajského soudu zrušit z úřední povinnosti.

8. Právní rámec ustanovování zástupců žalobcům poskytuje ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s., z něhož je patrné, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

9. Stěžovatel v žalobě proti rozhodnutí žalovaného požádal o ustanovení advokáta, protože neovládá český jazyk a neorientuje se v právních předpisech. Za podstatnou je nutné považovat skutečnost, že stěžovatel nepožádal o ustanovení konkrétního advokáta. Krajský soud se proto zabýval touto obecnou žádostí o ustanovení zástupce. Vyhodnotil, že majetkové poměry stěžovatele by odůvodňovaly případné osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že se jedná o cizince, který se neorientuje v právním řádu a neovládá dostatečně češtinu, ustanovil krajský soud stěžovateli zástupcem JUDr. F. K.. Uvedený advokát byl stěžovateli ustanoven v souladu se zásadou hospodárnosti řízení též proto, že má sídlo v místě pobytu stěžovatele. Nejvyšší správní soud na základě těchto skutečností přisvědčil postupu krajského soudu, neboť ten věcně správně posoudil majetkové poměry stěžovatele i nezbytnou potřebu jeho zastoupení advokátem. Bez návrhu na ustanovení konkrétního advokáta bylo zcela na úvaze krajského soudu, kterého advokáta stěžovateli pro řízení o žalobě ustanoví. Nejvyšší správní soud proto s ohledem na tyto skutečnosti uzavřel, že krajský soud postupoval správně, pokud stěžovateli ustanovil jako zástupce JUDr. F. K.. Usnesení krajského soudu ze dne 12. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 18, je náležitě odůvodněno a odpovídá všem zákonným požadavkům. 10 As 26/2016

10. Žádost stěžovatele o ustanovení Mgr. P. K. obdržel krajský soud až 19. 1. 2016, tj. až po rozhodnutí o ustanovení JUDr. K. a v den, kdy bylo toto usnesení vypraveno. Předně je třeba konstatovat, že na ustanovení konkrétního zástupce nemá stěžovatel právní nárok. Není-li však takovému jeho návrhu vyhověno, musí soud tento postup odůvodnit (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2009, čj. 7 Azs 24/2008-141, dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).

11. V situaci, kdy stěžovatel požádal o ustanovení Mgr. P. K., tedy bylo již zákonným způsobem (viz výše) rozhodnuto o tom, že se stěžovateli ustanovuje jako zástupce JUDr. K.. Prvotnímu obecnému návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů tedy bylo v tomto okamžiku vyhověno. Nejvyšší správní soud se neztotožnil se závěrem stěžovatele, že byly dány důvody pro záměnu zástupců. Stěžovatel předně ještě nevěděl, který zástupce mu byl v době podání žádosti o ustanovení Mgr. K. ustanoven, neměl ještě ani teoretickou možnost se s ustanoveným zástupcem setkat a zjistit, zda je mu schopen poskytnout dostatečnou právní podporu. Namítá-li tedy v kasační stížnosti, že k němu nemá důvěru, nelze takovému tvrzení přisvědčit. V žádosti o ustanovení Mgr. P. K. stěžovatel uvedl pouze, že tento advokát pravidelně poskytuje právní služby v Pobytovém středisku, věnuje se dané problematice a ke schopen poskytnout stěžovateli právní služby. Jedná se přitom o zcela obecné důvody, které se nezakládají na konkrétních okolnostech či na vztahu stěžovatele k navrhovanému advokátovi. Nejedná se například ani o případ, kdy již navrhovaný zástupce stěžovateli poskytoval právní služby třeba ve správním řízení. Ve smyslu již citovaného rozsudku rozšířeného senátu tyto skutečnosti nezakládají právo stěžovatele na ustanovení konkrétního advokáta.

12. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné zdůraznit, že veškeré konkrétní důvody pro ustanovení Mgr. P. K. stěžovatel uvedl až v kasační stížnosti; krajskému soudu tedy při rozhodování o návrhu stěžovatele na ustanovení Mgr. K. ani nemohly být známy. Upřednostnil-li proto za této skutkové situace krajský soud již ustanoveného zástupce v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení a usnesením ze dne 21. 1. 2016, čj. 62 Az 10/2015 – 22, zamítl návrh stěžovatele na ustanovení Mgr. P. K. zástupcem stěžovatele, nelze jeho rozhodnutí nic vytknout.

13. Argumentaci stěžovatele založenou na jazykovém (až textualistickém) rozboru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2010, čj. 3 Azs 28/2010 – 43, neshledal zdejší soud důvodnou, neboť ustanovený zástupce stěžovatele ještě v řízení ani nemohl konat a stěžovatel svůj pozdější návrh na ustanovení konkrétního advokáta dostatečně konkrétně neodůvodnil. Za této situace nebylo na místě se zabývat dalšími podmínkami nastíněnými citovaným rozhodnutím a nezbytnými pro zproštění již soudem ustanoveného advokáta a ustanovení nového konkrétně požadovaného zástupce.

V. Závěr a náklady řízení

14. Kasační stížnosti uplatněné stěžovatele neshledal Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného důvodnými a ani z přezkumu dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadených 10 As 26/2016 - 48 pokračování usnesení krajského soudu. Kasační stížnosti proto byly v souladu s ustanovením § 110 odst. 1 s. ř. s. větou poslední zamítnuty.

15. O nákladech řízení o kasační stížnost rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. března 2016 Daniela Zemanová předsedkyně senátu