10 As 271/2018

Rubrum

10 As 271/2018 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Ing. J. J., zastoupený Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem se sídlem Pod Beránkou 2469/1, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2018, čj. KUJCK 76115/2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 2018, čj. 39 A 2/2018-28, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 20. 6. 2017 zahájil stavební úřad Magistrátu města Českých Budějovic územní řízení na základě žádosti o změnu územního rozhodnutí o umístění stavby „Dálnice D3 - 0310/I Úsilné - Hodějovice, změna č. 3“.

2. V přípise ze dne 21. 1. 2018 žalobce stavebnímu úřadu sdělil, že se přihlašuje k řízení „jako účastník v pozici veřejnosti“.

3. Stavební úřad zaslal žalobci sdělení ze dne 29. 1. 2018, podle něhož stavební úřad nemá důvodné pochybnosti o tom, že žalobce není účastníkem řízení. Jeho účastenství neplyne z obsahu jeho podání ani z dostupných podkladů založených ve správním spise. 10 As 271/2018

4. Dne 26. 4. 2018 vydal stavební úřad rozhodnutí o změně územního rozhodnutí o umístění dotčené stavby.

5. Proti rozhodnutí stavebního úřadu podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 6. 2018 zamítl pro nepřípustnost. Žalovaný se ztotožnil s názorem stavebního úřadu, že žalobce nemá postavení účastníka územního řízení ani podle stavebního zákona, ani podle zvláštních předpisů, a proto je jeho odvolání nepřípustné. Odvolacími námitkami se zabýval jen z toho hlediska, zda nemají vliv na posouzení přípustnosti odvolání.

6. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud výše uvedeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Podle názoru krajského soudu žalobce nebyl účastníkem územního řízení [ani podle § 85 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ani podle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a odvolání nemohl podat ani podle § 9c odst. 3 a 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí]; správní orgány postupovaly správně, jestliže nevypořádaly žalobcovy věcné námitky.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

7. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Uvedl, že si je vědom svého procesního postavení, avšak podle svého názoru poukázal na celou řadu důvodů prokazujících nezákonnost rozhodnutí stavebního úřadu, které je v rozporu s veřejným zájmem a přesahuje i případnou ochranu stěžovatelova veřejného subjektivního práva. Stavební úřad s ním zpočátku jednal jako s účastníkem řízení. Stěžovatel dále obsáhle pojednal o nesplnění zákonných podmínek pro prioritní dopravní záměr, o nesrovnalostech týkajících se platnosti územního rozhodnutí, o výtkách ke zpracování tzv. stanoviska EIA, manipulaci s počty aut na dálnici ve vztahu k výpočtu hluku, o překračování hygienických limitů - hodnot benzo(a)pyrenů, o nesprávném umístění dálnice blízko města České Budějovice a o její neestetičnosti. Navrhl, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalovaný se ztotožnil s názorem krajského soudu a navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

9. Kasační stížnost není důvodná.

10. NSS úvodem konstatuje, že pokud krajský soud přezkoumával rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání pro nepřípustnost, mohl se zabývat pouze otázkou, zda existoval důvod nepřípustnosti odvolání, a s tím souvisejícím posouzením (ne)účastenství stěžovatele v územním řízení ze strany správních orgánů. Žalobními námitkami, jež se týkají věcných vad rozhodnutí stavebního úřadu, se krajský soud zabývat nemohl a nemůže tak učinit ani NSS v řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2018, čj. 5 As 228/2017-32).

11. Podle názoru stěžovatele se stavební úřad a žalovaný měli zabývat jeho věcnými námitkami proti změně územního rozhodnutí dotčené stavby, protože je stěžovatel uplatnil „v postavení a v zájmu veřejnosti“. 10 As 271/2018 - 34 pokračování

12. Již správní orgány a krajský soud obsáhle a přesvědčivě vysvětlily, že stěžovatel nemohl podat odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu, neboť odvolání může podat pouze účastník řízení (viz § 81 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), kterým stěžovatel není ani podle § 85 stavebního zákona, ani podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny. Naplnění podmínek účastenství dle citovaných ustanovení stěžovatel ostatně od počátku netvrdil a tento závěr správních orgánů a krajského soudu nijak nerozporoval. V dané věci stavební úřad postupoval v souladu s právními předpisy, pokud na přípis stěžovatele ze dne 21. 1. 2018, kterým se chtěl stěžovatel přihlásit jako účastník do územního řízení, reagoval sdělením ze dne 29. 1. 2018. O tom, že stěžovatel nesplňuje žádnou z podmínek účastenství dle uvedených ustanovení, neměl stavební úřad pochybnosti, a tedy nebylo třeba postupovat podle § 28 odst. 1 správního řádu a o účastenství stěžovatele rozhodovat usnesením (k citovanému ustanovení srov. rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2008, čj. 2 As 8/2008-39, č. 1657/2008 Sb. NSS).

13. Dále žalovaný a krajský soud správně konstatovali, že právo podat odvolání stěžovatel neměl ani podle § 9c odst. 3 a 4 ve spojení s § 3 písm. i) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, protože není dotčenou veřejností ve smyslu posledně citovaného ustanovení. Dotčenou veřejností podle § 3 písm. i) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí není každý subjekt, který se za takovou osobu sám prohlásí. Jedná se buď o tzv. přímo dotčené osoby, které jsou příslušnými právními předpisy (správním řádem, stavebním zákonem, zákonem o ochraně přírody a krajiny) výslovně vymezeny jako účastníci řízení, nebo o tzv. environmentální právnické osoby [blíže viz Dvořák, L. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, k § 3 odst. 1 písm. i)]. Ani do jedné z vymezených kategorií stěžovatel zjevně nespadá.

14. Nad rámec nezbytného posouzení NSS konstatuje, že stěžovatel měl v územním řízení právo podat připomínky (viz § 89 odst. 1 stavebního zákona, § 9c odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí), se kterými se stavební úřad musí v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat. Stavební úřad své povinnosti dostál a připomínky stěžovatele velmi podrobně vypořádal na str. 29 až 32 rozhodnutí o změně územního rozhodnutí dotčené stavby. Žádný právní předpis však stěžovateli neumožňuje, aby podal (přípustné) odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu toliko v návaznosti na vypořádání jeho připomínek uplatněných z pozice veřejnosti.

15. Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žalovaný postupoval správně, pokud odvolání stěžovatele zamítl jako nepřípustné a nezabýval se stěžovatelovými námitkami věcných vad rozhodnutí stavebního úřadu a procesu jeho vydání. Rovněž krajský soud posoudil věc zákonným způsobem, když žalobu stěžovatele zamítl.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti úspěch neměl a žalovanému, který měl ve věci úspěch a měl by právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady s tímto řízením nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. 10 As 271/2018 P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 10. ledna 2019 Ondřej Mrákota předseda senátu