10 As 275/2016

Rubrum

10 As 275/2016 - 14 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Z. C., zast. JUDr. Karlem Frimlem, CSc., advokátem se sídlem V Sedlci 15, Praha 6, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2016, čj. 4 Ad 30/2016-13, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Okresní správa sociálního zabezpečení (OSSZ) Písek uložila žalobci svým rozhodnutím ze dne 7. 7. 2016 povinnost uhradit regresní náhradu ve výši 75 820 Kč. Žalobce se proti rozhodnutí odvolal k České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ), pracovišti v Českých Budějovicích; žalovaná však jeho odvolání zamítla dne 22. srpna 2016 a potvrdila rozhodnutí vydané v prvním stupni.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou podanou u Městského soudu v Praze. Jako žalovanou označil jednak ČSSZ se sídlem Křížová 25, Praha 5, jednak ČSSZ, pracoviště České Budějovice, se sídlem A. Barcala 1461, České Budějovice. Ani na 10 As 275/2016 pracovišti ČSSZ v Českých Budějovicích nezjistil, zda by měl žalovat přímo ČSSZ v Praze, nebo její pracoviště v Českých Budějovicích; z opatrnosti proto uvedl dvě žalované.

3. Městský soud postoupil věc usnesením ze dne 12. 10. 2016 Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Postupoval podle § 7 odst. 2 soudního řádu správního (s. ř. s.), podle nějž je k řízení o žalobě místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. V projednávané věci byla tímto orgánem OSSZ Písek, jejíž sídlo leží v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích.

II. Kasační stížnost

4. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) trvá na tom, že jeho žalobu by měl projednat Městský soud v Praze. Místní příslušnost soudu podle § 7 odst. 2 s. ř. s. se totiž uplatní jen tehdy, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Stěžovatel zde odkázal na svou žalobu, kde vysvětlil, proč volil jako pasivně legitimovanou nejen ČSSZ se sídlem v Praze, ale i ČSSZ, pracoviště v Českých Budějovicích. Zvláštním zákonem je podle něj v tomto případě zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, jehož § 85 odst. 1 písm. b) určuje právě ČSSZ se sídlem v Praze jako orgán příslušný rozhodnout o odvolání. Pasivně legitimována podle zvláštního zákona je tedy ČSSZ v Praze a o žalobě by měl rozhodnout místně příslušný Krajský (pozn.: stěžovatel zjevně mínil „Městský“) soud v Praze.

5. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

6. Kasační stížnost není důvodná.

7. Stěžovatel v kasační stížnosti zpochybnil důvod, pro který Městský soud v Praze postoupil jeho věc místně příslušnému Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Jeho argumentace však nemůže obstát, protože stěžovatel zaměňuje kritéria pro stanovení místní příslušnosti soudu a pravidlo pro určení pasivní legitimace v řízení o správní žalobě.

8. Jak je zřejmé z obsahu soudního spisu, stěžovatel při podání žaloby váhal nad označením pasivně legitimovaného subjektu. Ačkoli totiž podle obecného zákonného pravidla [§ 85 odst. 1 písm. b) zákona o nemocenském pojištění] rozhoduje o odvoláních ve věcech pojištění, v nichž v prvním stupni rozhodla okresní správa sociálního zabezpečení, ČSSZ (tedy orgán se sídlem v Praze), ve stěžovatelově věci rozhodla o odvolání ČSSZ, pracoviště v Českých Budějovicích. Stěžovatel proto označil jako pasivně legitimované oba tyto subjekty.

9. Ve skutečnosti je pasivně legitimována jen ČSSZ se sídlem v Praze. Její pracoviště v Českých Budějovicích je jen jedním z řady regionálních pracovišť, která sama o sobě nejsou správními orgány. K tomu soud odkazuje na § 3a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, který označuje jako „správní úřady“ pouze Českou správu sociálního zabezpečení (její sídlo v Praze nestanoví zákon, ale statut ředitele ČSSZ, jehož současná verze je účinná od 1. 1. 2011) a okresní správy sociálního zabezpečení. Regionální pracoviště slouží pouze k lepšímu plnění pravomocí ČSSZ na celém území státu; nejde o subjekty, které by měly procesní způsobilost v řízení před správním soudem, a které by tedy mohly vystupovat samostatně vedle „ústřední“ ČSSZ se sídlem v Praze. 10 As 275/2016 - 15 pokračování

10. Kdo je žalovaným, určuje v řízení před správním soudem zákon – konkrétně § 69 s. ř. s., podle nějž je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni. Stěžovatel tedy správně považoval za pasivně legitimovanou ČSSZ, protože ta rozhodla o odvolání proti rozhodnutí OSSZ. To, že stěžovatel vedle ČSSZ se sídlem v Praze (která je správním orgánem) označil nadbytečně i její pracoviště v Českých Budějovicích (které správním orgánem není), není v dalším řízení na závadu: krajský soud bude zkrátka jednat jen s tím subjektem, který je žalovaným podle zákona, tedy s ČSSZ se sídlem v Praze.

11. Skutečnost, že žalovaná jako orgán, který rozhodl v posledním stupni, sídlí v Praze, však není určující pro stanovení místně příslušného soudu. Místní příslušnost soudu se primárně řídí sídlem správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni, ve zvláštních případech pak bydlištěm nebo sídlem navrhovatele (§ 7 odst. 2, 3 s. ř. s.). Sídlem OSSZ, která ve věci rozhodla v prvním stupni, je Písek, a ten spadá do soudního obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích; místní příslušnost Městského soudu v Praze (ani žádného jiného pražského soudu) tedy není dána. Před tzv. velkou novelou soudního řádu správního (zákon č. 303/2011 Sb. účinný od 1. 1. 2012) platilo jiné pravidlo: tehdy byl zásadně místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni. Kdyby tedy stěžovatel v obdobné procesní situaci podával žalobu před pěti lety, byl by místně příslušným soudem opravdu Městský soud v Praze; současná úprava je však jiná a městský soud ji v této věci užil správně.

IV. Závěr a náklady řízení

12. Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou podle § 110 odst. 1 s. ř. s.

13. Stěžovatel, který neměl v soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalované, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly, Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 7. prosince 2016 Daniela Zemanová předsedkyně senátu