10 As 294/2020

Rubrum

10 As 294/2020 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Zájezdy.cz, a.s., sídlem Na Potoce 468/25, Třebíč, zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti žalované: Česká obchodní inspekce – ústřední inspektorát, sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2019, čj. ČOI 138295/19/O100/2000/19/Bal/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 7. 2020, čj. 51 A 1/2020-39, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně je cestovní agenturou, která nabízí spotřebitelům na internetu zájezdy cestovních kanceláří. Rozhodnutím České obchodní inspekce, inspektorátu Jihočeského a Vysočiny, ze dne 11. 9. 2019 byla žalobkyni uložena pokuta 10 000 Kč za spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění do 15. 7. 2019. Tohoto přestupku se žalobkyně dopustila tím, že v lednu 2019 na internetových stránkách https://www.zajezdy.cz v rámci nabídky zájezdu do hotelu Club Magic Life Kalawy Imperial v Egyptu, v termínu od 27. 7. do 7. 8. 2019, uváděla nepravdivou informaci, že zájezd je pro „dítě zdarma“, čímž vzbuzovala zdání, že pro rodiny s dětmi je zájezd výhodnější, ačkoliv po objednání zájezdu účtovala spotřebiteli poplatek za dítě 4 900 Kč. Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání, jež žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 30. 10. 2019. 10 As 294/2020

2. Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalované žalobou u krajského soudu, který ji zamítl.

3. Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatelka trvá na tom, že není prodávajícím ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele. Dále namítla, že za vadně uvedené ceny zájezdu má odpovědnost osoba, která ceny vytváří (cestovní kancelář), a nikoli stěžovatelka, která je vázána pokyny cestovní kanceláře. Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu i rozhodnutí žalované a správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

4. Žalovaná se ztotožnila s názorem krajského soudu a navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.

5. Kasační stížnost není důvodná.

6. NSS předesílá, že se otázkou nepravdivých informací, které stěžovatelka uváděla na své webové stránce u nabízených zájezdů, již zabýval, a to v rozsudku ze dne 27. 10. 2020 čj. 10 As 253/2020-31, a neshledává důvod se ani v nyní projednávané věci odchýlit od svých předchozích závěrů.

7. Podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele výrobce, dovozce, vývozce, dodavatel, prodávající nebo jiný podnikatel se dopustí přestupku tím, že poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik.

8. Zákon o ochraně spotřebitele v § 4 odst. 4 zakazuje užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí. Nekalou obchodní praktikou zákon rozumí zejména klamavé konání podle § 5 (§ 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele). Dle § 5 odst. 1 téhož zákona se obchodní praktika považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

9. NSS předně konstatuje, že krajský soud se nadbytečně zabýval otázkou, zda stěžovatelka byla či nebyla prodávající ve smyslu výše cit. § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Stěžovatelka nebyla sankcionována za jednání, v němž by vystupovala jako prodávající. Zákaz používání nekalých obchodních praktik zákon adresuje nejen prodávajícímu (respektive též výrobci, dovozci, vývozci apod.), ale též jinému podnikateli [viz shora cit. text § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele]. Podstatné je, že takovýto „jiný podnikatel“ adresuje nepravdivou informaci spotřebiteli, což se v nyní projednávané věci stalo – stěžovatelka nabízela zájezd a v nabídce nepravdivě uvedla, že zájezd je pro dítě zdarma. Odpovědnost stěžovatelky za klamavé sdělení vůči spotřebitelům je dána bez ohledu na to, že při dané nabídce a následné kontraktaci vystupovala jako zástupce cestovní kanceláře pořádající daný zájezd. Jak NSS právě vysvětlil, zákaz nekalých obchodních praktik je adresován podnikatelům jednajícím se spotřebiteli obecně. pokračování 10 As 294/2020 - 28

10. Tento výklad zákona o ochraně spotřebitele je též v souladu s jeho účelem. Jistě platí, že běžný spotřebitel často nerozlišuje komplikované právní nuance smluvních vztahů mezi podnikateli, kteří mu posléze dodají nějakou službu či zboží. Často nerozlišuje ani mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou. Právě proto je sankce za použití nekalých obchodních praktik adresována každému podnikateli, který jedná se spotřebiteli a zajišťuje jim dodání služeb. Přestupek podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele proto mohla spáchat též stěžovatelka jako cestovní agentura, která sama zájezdy neorganizuje (a organizovat nemůže) a smlouvu o zájezdu uzavírá jménem nikoliv vlastním, ale jako zástupce cestovní kanceláře. To, že stěžovatelka sama zájezd neorganizuje, je pro postih dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele bez významu. Stejně tak jsou irelevantní veškeré argumenty stěžovatelky, kterými prokazuje, že nebyla v postavení prodávajícího. Podstatné totiž je to, že spotřebitelům zájezdy nabízela a v nabídce uvedla nepravdivou informaci.

11. V tomto ohledu je třeba korigovat rozhodnutí krajského soudu, který (a v tom má stěžovatelka pravdu) se dopustil několika zavádějících a nepřesných úvah. Důležité však je, že nepřesnost těchto úvah nemá žádný vliv na nynější věc, proto nelze ani argumentovat nepřezkoumatelností rozsudku krajského soudu.

12. Stěžovatelka tvrdí, že nemůže být za přestupek odpovědná, protože byla vázána informacemi, které dostala od cestovní kanceláře. Správnost informací prý nemůže ani efektivně kontrolovat. V tomto ohledu se NSS plně ztotožňuje s argumentací, kterou krajský soud uvedl k srovnatelné žalobní námitce v bodě 25 napadeného rozsudku (není tedy pravda, že by se k této námitce krajský soud nevyjádřil, jak nesprávně tvrdí stěžovatelka; obdobnou odvolací námitku správně shledala jako nedůvodnou též žalovaná). Krajský soud správně upozornil, že za přestupek byla stěžovatelka odpovědná objektivně, zavinění se tedy nezkoumá (viz § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Byla to stěžovatelka, kdo nepravdivé informace o „dítěti zdarma“ zveřejnila na svých webových stránkách. Je nepodstatné, kde, jak nebo od koho tyto informace získala. Pro naplnění daného přestupku je bezvýznamný i obsah soukromoprávního ujednání mezi stěžovatelkou (jako cestovní agenturou) a cestovní kanceláří (stěžovatelka tvrdí, že „soukromoprávně“ nemá povinnost nabídky kontrolovat, nemá ani oprávnění měnit jejich cenové nastavení). Podstatné je naopak to, že stěžovatelka nabízela zájezdy spotřebitelům, a to včetně nepravdivé informace.

13. Lze jen dodat, že judikatura, které se stěžovatelka dovolává (rozsudek ze dne 21. 6. 2018, čj. 2 As 269/2016-36, věc DEKTRADE, respektive rozsudek ze dne 28. 1. 2016, čj. 9 As 55/2015-23, věc ROTO Plzeň), je na nynější věc neaplikovatelná. Týká se totiž jiného správního deliktu (v současné terminologii „přestupku“) – deliktu prodávajícího podle § 24 odst. 7 zákona o ochraně spotřebitele. Všechny přestupky podle § 24 odst. 7 směřují (na rozdíl od mnohem širšího § 24 odst. 1) jen na prodávajícího. NSS opakuje, že § 24 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele se uplatní nejen na prodávajícího, ale v podstatě na jakéhokoliv podnikatele, který přímo či nepřímo vstupuje do jednání se spotřebiteli.

14. NSS proto v souladu s § 110 odst. 1 větou druhou s. ř. s. kasační stížnost zamítl. 10 As 294/2020

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 12. listopadu 2020 Ondřej Mrákota předseda senátu