10 As 299/2022 – 56

Rubrum

Mezi hlavní účastníky společného územního a stavebního řízení podle § 94k písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, jimž má být doručováno jednotlivě (a ne veřejnou vyhláškou), patří nejen vlastník takové stávající stavby, do níž stavební činnost přímo konstrukčně zasáhne, ale i vlastník jakékoli jiné stavby na pozemku, na kterém má vzniknout stavba nová, mohou-li být jeho práva prováděním nové stavby přímo dotčena. Z okruhu hlavních účastníků společného řízení totiž nelze vynechat ty, kteří by jinak byli hlavními účastníky buď územního, nebo stavebního řízení [zde konkrétně účastníky podle § 109 písm. d) téhož zákona]. Mezi hlavní účastníky společného územního a stavebního řízení podle § 94k písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, jimž má být doručováno jednotlivě (a ne veřejnou vyhláškou), patří nejen vlastník takové stávající stavby, do níž stavební činnost přímo konstrukčně zasáhne, ale i vlastník jakékoli jiné stavby na pozemku, na kterém má vzniknout stavba nová, mohou-li být jeho práva prováděním nové stavby přímo dotčena. Z okruhu hlavních účastníků společného řízení totiž nelze vynechat ty, kteří by jinak byli hlavními účastníky buď územního, nebo stavebního řízení [zde konkrétně účastníky podle § 109 písm. d) stavebního zákona].

Výrok

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: AW Point s. r. o., třída Tomáše Bati 5636, Zlín, zastoupené advokátem JUDr. Radkem Židlíkem, třída Tomáše Bati 1560, Zlín, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti osoby zúčastněné na řízení: GEFEST REAL, s. r. o., Hložkova 1882, Otrokovice, zastoupené advokátkou Mgr. Lenkou Mitáčkovou, Štefánikova 2529, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2022, čj. 33547/2022, sp. zn. 32728/2022 ÚP–IS, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2022, čj. 29 A 62/2022–56, takto:

Odůvodnění

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2022, čj. 29 A 62/2022–56, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2022, čj. 33547/2022, sp. zn. 32728/2022 ÚP–IS, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 22 342 Kč do rukou jejího advokáta, JUDr. Radka Židlíka, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

1. V této věci se vede spor o to, zda se žalobkyně včas odvolala proti společnému povolení. Není totiž jasné, z jakého titulu byla žalobkyně účastníkem společného územního a stavebního řízení, a zda jí tedy bylo společné povolení doručeno řádně.

1. Popis věci

2. Magistrát města Zlín vydal v lednu 2022 společné povolení pro stavební záměr bytového komplexu ARDEA, jehož stavebníkem je společnost GEFEST REAL (osoba zúčastněná na řízení). Bytový komplex má vzniknout na pozemku, který sousedí s penzionem žalobkyně – nyní stěžovatelky. Magistrát proto se stěžovatelkou jednal jako s účastníkem řízení, jehož vlastnické právo k sousední stavbě nebo pozemku může být společným povolením přímo dotčeno [§ 94k písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. Protože šlo o řízení s velkým počtem účastníků, doručil jí společné povolení veřejnou vyhláškou (§ 94m odst. 2 stavebního zákona). Stěžovatelka se proti tomuto rozhodnutí mohla odvolat do 24. 2. 2022, odvolala se však až o měsíc později dne 25. 3. 2022. Krajský úřad Zlínského kraje tak odvolání zamítl jako opožděné.

3. Stěžovatelka se bránila u Krajského soudu v Brně, i ten ale její žalobu zamítl. Stěžovatelčiny stavby či pozemky sice mohly být společným povolením dotčeny, ale stavební záměr se na nich neuskutečňoval. Nezasahoval totiž ani do stěžovatelčina pozemku, ani do staveb na jejím pozemku (vodovodních, plynovodních či kanalizačních přípojek, případně plotu). Stěžovatelka proto byla „obyčejným“ účastníkem z řad sousedů podle písm. e) paragrafu 94k (vlastník dotčeného sousedního pozemku), nikoli „kvalifikovaným“ účastníkem podle jeho písm. c) (vlastník přímo zasažené stavby), jak tvrdí v žalobě. Magistrát jí proto nemusel doručovat společné povolení jednotlivě, správně je doručil jen veřejnou vyhláškou. Pokud se stěžovatelka neodvolala ve lhůtě, která plynula od doručení veřejné vyhlášky, bylo její odvolání opožděné.

2. Kasační řízení

4. Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Krajský soud podle ní nevzal v úvahu, že stavební záměr zasáhne i do staveb ve stěžovatelčině vlastnictví: při výstavbě nové opěrné zdi vykope stavebník její vodovodní a plynovodní přípojku a vloží je do chrániček; u její kanalizační přípojky pak sníží krytí a zkrátí kanalizační šachtu. Na tom nic nemění ani to, že stavebník zasáhne do přípojek mimo stěžovatelčin pozemek. Stěžovatelka je totiž vlastníkem přípojek nejen na svém, ale i na sousedním pozemku, kde má být uskutečněn stavební záměr. Má tedy právo, aby jí úřad doručoval jednotlivě. Krom toho stavebník zasáhne i do stěžovatelčina plotu. Závěr krajského úřadu a krajského soudu, že stavební záměr nezasáhne do staveb ve stěžovatelčině vlastnictví, je proto nepřezkoumatelný.

5. Krajský úřad souhlasí s krajským soudem. Stavební záměr do přípojek nijak nezasáhne, vložení přípojek do chráničky totiž nelze považovat za zásah. Případný zásah do plotu nemá na stěžovatelčino postavení žádný vliv, neboť plot se nachází na sousedním pozemku, a patří tedy stavebníkovi.

6. Stavebník ke kasační stížnosti uvedl, že samotné vlastnictví sítí (přípojek) nezakládá účastenství podle § 94k písm. c) stavebního zákona. Podle projektové dokumentace navíc nebude do přípojek nijak zasaženo.

3. Právní hodnocení

7. Kasační stížnost je důvodná. 3.1 Právní úprava a skutkový stav

8. Podle § 94k stavebního zákona je účastníkem společného územního a stavebního řízení a) stavebník, b) obec, na jejímž území má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, c) vlastník stavby, na které má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, není–li sám stavebníkem, nebo ten, kdo má ke stavbě jiné věcné právo, není–li sám stavebníkem, d) vlastník pozemku, na kterém má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, není–li sám stavebníkem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku, e) osoba, jejíž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno.

9. Stavební úřad doručuje oznámení o zahájení společného územního a stavebního řízení a další úkony v řízení účastníkům řízení a dotčeným orgánům jednotlivě. Pokud však jde o řízení s velkým počtem účastníků, úřad doručuje jednotlivě jen účastníkům řízení podle § 94k písm. a) až d) a dotčeným orgánům; naopak účastníkům řízení podle § 94k písm. e) doručuje veřejnou vyhláškou (§ 94m odst. 2 stavebního zákona).

10. Vodovodní i kanalizační přípojka jsou samostatnými stavbami (§ 3 odst. 1 a 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích). Jejich vlastníkem je osoba, která přípojku na své náklady pořídila; přípojku pořizuje odběratel, není–li dohodnuto jinak (§ 3 odst. 6 téhož zákona). Podobně vlastníkem plynovodní přípojky je ten, kdo uhradil náklady na její zřízení. Tyto náklady hradí ten, v jehož prospěch byla přípojka zřízena (§ 66 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona).

11. Podle správního spisu je stěžovatelčin penzion připojen k ústřednímu vodovodu, plynovodu a kanalizaci z ulice Díly II. Vodovodní a plynovodní přípojky vedou přes pozemek statutárního města Zlín (parcelní č. X1). Kanalizační přípojka vede také přes pozemek statutárního města Zlín (parcelní č. X2). Na těchto pozemcích se má uskutečnit stavební záměr. Přípojky tedy vedou přes pozemky, na kterých se má uskutečnit stavební záměr.

12. Není tak pochyb o tom, že přípojky jsou samostatnými stavbami a leží na pozemcích (resp. pod pozemky), na nichž se má uskutečnit stavební záměr. Otázkou však je, zda se stavební záměr uskuteční i na těchto přípojkách a zda je stěžovatelka vlastníkem těchto přípojek. 3.2 Uskuteční se stavební záměr na přípojkách?

13. Z projektové dokumentace ke stavebnímu záměru plyne, že vodovodní a plynovodní přípojky budou při výstavbě nové opěrné zdi vykopány a vloženy do chrániček. Nad kanalizační přípojkou bude zbudován sjezd do podzemní garáže, čímž se sníží krytí kanalizace. Ve výsledku nebude provedena na žádné z přípojek změna: přípojky zůstanou tam, kde jsou, a budou sloužit tak jako dosud. Nelze však pominout, že výstavba bytového domu si vyžádá přímou manipulaci s vodovodní a plynovodní přípojkou (i když nebudou přemisťovány). Nad kanalizační přípojkou bude zase sníženo krytí. Proto je třeba zabývat se tím, nakolik se tyto stavební postupy mohou dotknout stěžovatelčiných práv.

14. Je pravda, že ve stěžovatelčině případě se může kategorie kvalifikovaných účastníků vymezená ustanovením § 94k písm. c) jevit na první pohled jako příliš úzká. Formulace „vlastník stavby, na které má být uskutečněn stavební záměr“, se zdá mířit především k těm vlastníkům, jejichž stavba bude přímo měněna (tj. bude na ní prováděna nástavba, přístavba nebo jiná stavební úprava ve smyslu § 2 odst. 5 stavebního zákona) nebo do jejíž konstrukce nová stavba alespoň přímo zasáhne[1]. Skutečný rozsah účastenství ve společném územním a stavebním řízení zde však nelze zjistit pouhým jazykovým výkladem, ale je nutné použít i výklad systematický.[2]

15. Úprava společného územního a stavebního řízení byla do stavebního zákona vložena zákonem č. 225/2017 Sb. (jako součást velké novelizace) s účinností k 1. 1. 2018. Podle důvodové zprávy nahrazuje tento nový institut dvě samostatná řízení, a to územní řízení a stavební řízení. Investor však i nadále může zvolit tradiční cestu – tedy nejdříve projít územním řízením a následně samostatně stavebním řízením.

16. Přesto tyto dvě procesní cesty vedou ke stejnému hmotněprávnímu cíli, a v důsledku tak budou přinášet stejné hmotněprávní dopady nejen pro investora, ale i pro další osoby, jichž se může dotknout jak samotná výstavba, tak i provoz dokončené stavby. Společné řízení má šetřit investorovi čas a zjednodušovat mu administrativu, ale nemůže stavět do méně výhodného postavení jiné osoby. Obecně formulovaná ustanovení o účastenství ve společném řízení proto nemohou být vykládána úzce: z okruhu jeho kvalifikovaných účastníků totiž nelze vylučovat osoby, které by jinak byly kvalifikovanými účastníky buď samostatného územního, nebo samostatného stavebního řízení (tedy takovými účastníky, kterým by bylo doručováno jednotlivě).

17. Z ničeho ostatně neplyne, že by zákonodárce zamýšlel pojmout účastenství ve společném řízení úžeji (oproti územnímu a stavebnímu řízení). Naopak tomu, že společné řízení v sobě integruje územní a stavební řízení, odpovídá podle důvodové zprávy „též vymezení účastníků řízení. Okruh účastníků společného řízení představuje integraci § 85 (účastníci územního řízení) a § 109 (účastníci stavebního řízení)“. Při úvaze, jakou kvalitu mělo mít stěžovatelčino účastenství ve společném řízení, je proto třeba zaměřit se na to, do jaké skupiny účastníků by stěžovatelka patřila, pokud by bylo vedeno samostatné územní a zejména pak samostatné stavební řízení.

18. Podle § 85 odst. 1 a 2 stavebního zákona jsou účastníky územního řízení 1. žadatel, 2. obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn, 3. vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není–li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, 4. osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Oznámení o zahájení územního řízení a územní rozhodnutí se doručují jednotlivě účastníkům pod body 1 až 3, tj. žadateli, obci i vlastníku pozemku nebo stavby, na kterých má být uskutečněn stavební záměr (případně tomu, kdo k nim má jiné věcné právo). Sousedům (bod 4) se doručuje jen veřejnou vyhláškou (stejně jako je tomu ve společném řízení; § 87 odst. 1 a § 92 odst. 3 stavebního zákona).

19. Podle § 109 stavebního zákona jsou účastníky stavebního řízení 1. stavebník, 2. vlastník stavby, na níž má být provedena změna, není–li stavebníkem, 3. vlastník pozemku, na kterém má být stavba prováděna, není–li stavebníkem, může–li být jeho vlastnické právo k pozemku prováděním stavby přímo dotčeno, 4. vlastník stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna, a ten, kdo má k tomuto pozemku nebo stavbě právo odpovídající věcnému břemenu, mohou–li být jejich práva prováděním stavby přímo dotčena [zde jde o § 109 písm. d) stavebního zákona], 5. vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může–li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno, 6. ten, kdo má k sousednímu pozemku nebo stavbě na něm právo odpovídající věcnému břemenu, může–li být toto právo prováděním stavby přímo dotčeno. Oznámení o zahájení stavebního řízení a stavební povolení se doručují jednotlivě účastníkům pod body 1 až 4, tj. kromě stavebníka i vlastníku stavby, na níž má být provedena změna; vlastníku pozemku, na kterém má být stavba prováděna; a vlastníku stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna (resp. držiteli věcného práva k této stavbě nebo pozemku). U těchto tří kategorií vlastníků je ovšem podmínkou to, že jejich práva by mohla být přímo dotčena prováděním stavby (tedy stavební činností). Sousedům (body 5 a 6) se doručuje jen veřejnou vyhláškou (stejně jako je tomu ve společném řízení), i u nich platí podmínka možného dotčení na právech prováděním stavby (§ 112 odst. 1 a § 115 odst. 5 stavebního zákona).

20. Kdyby v této věci nebylo vedeno společné řízení, ale nejprve územní a poté stavební řízení, musel by stavební úřad zvažovat (pokud by mu stěžovatelka doložila vlastnictví přípojek – k tomu níže), zda stěžovatelka není účastníkem stavebního řízení z titulu vlastnictví stavby na pozemku, na kterém má být stavba prováděna [§ 109 písm. d) stavebního zákona]. Zkoumal by, zda její práva mohou být prováděním stavby (zde bytového domu) přímo dotčena. Ve vztahu k vodovodní a plynovodní přípojce by podle soudu musel dospět k závěru, že její práva dotčena být mohou (což nutně neznamená, že budou). Možnost přímého dotčení zpravidla zakládají různé imise, které výstavbu provázejí a mohou pronikat na sousední pozemky (§ 1013 občanského zákoníku). Ve stěžovatelčině věci bude vliv vznikající stavby ještě bezprostřednější: její přípojky budou přímo a bezprostředně vystaveny stavební činnosti. Tuto úvahu nemohl stavební úřad vypustit jen proto, že tu nebylo vedeno stavební řízení, ale řízení společné.

21. Správci sítí ve svých stanoviscích ke společnému povolení žádali, aby stavebník dodržoval ochranné pásmo plynovodů a plynovodních přípojek, resp. vodovodního zařízení. V ochranném pásmu požadovali postupovat opatrně a používat jen vhodné nářadí, resp. přímo vyloučili používání jiného než ručního nářadí. I pokud ale stavebník dodrží tyto požadavky, zůstává faktem, že bude muset stěžovatelčinu vodovodní a plynovodní přípojku vykopat, opatřit chráničkou a opět zakopat – tj. nejen že bude provádět stavební činnost v ochranném pásmu přípojek, ale bude s přípojkami přímo manipulovat. Možnost, že stavebník tím zasáhne do stěžovatelčiných práv (a třeba při neopatrném zacházení přípojky poškodí), je tedy výraznější než v případě pouhého souseda podle § 94 písm. e) stavebního zákona: nemovité věci takového souseda totiž leží za hranicí stavebního pozemku a stavebník s nimi přímo nemanipuluje.

22. Pro úvahu o stěžovatelčině kvalifikovaném účastenství není důležité, že stavební činnost přímo nezasáhne do tělesa přípojek, jak uvedl krajský úřad ve svém rozhodnutí. Tím asi úřad mínil, že se nepočítá s přerušením přípojek, jejich přemístěním apod. – jinými slovy výstavba bytového domu nepřivodí změnu dosavadního stavu. To však pro účastenství není podstatné: ustanovení § 94k písm. c) stavebního zákona je nutno vykládat šířeji. Okruh účastníků společného řízení, jimž bude stavební úřad doručovat jednotlivě, tak musí zahrnout i ty, jimž by jinak bylo jednotlivě doručováno ve stavebním řízení. Budou sem tak patřit nejen vlastníci staveb, na nichž stavba přímo probíhá [jak to odpovídá doslovnému znění § 94k písm. c) stavebního zákona], ale i vlastníci staveb na pozemku, na němž stavba probíhá [jako podle § 109 písm. d) stavebního zákona], pokud mohou být jejich práva prováděním stavby přímo dotčena.

23. Judikatura NSS ostatně dlouhodobě varuje před příliš úzkým výkladem účastenství v řízeních podle stavebního zákona).

3. Zákon neočekává, že by stavební úřad už při stanovení okruhu účastníků podle § 94k písm. c) zkoumal, jak konkrétně a jak intenzivně se stavební záměr dotkne práv jednotlivých vlastníků. Naopak možné dotčení práv se v pochybnostech předpokládá.

24. Vždy je však třeba zvažovat jak konkrétní stavebně–technické okolnosti věci, tak podstatu účastníkovy argumentace. Právě proto hodnotí soud odlišně – oproti manipulaci s vodovodní a plynovodní přípojkou – dopady stavební činnosti týkající se kanalizační přípojky. Z rozhodnutí i z vyjádření krajského úřadu plyne, že nad kanalizační přípojkou bude jen sníženo krytí (z asi 2,2 metru na 1,5 metru). Samotná přípojka zůstane v podzemí, nikdo se k ní prokopávat nebude (ani jinak s ní nebude manipulovat) a stavba nebude mít žádný vliv na podobu kanalizační šachty. Proti těmto závěrům nepostavila stěžovatelka žádné argumenty. I v kasační stížnosti nadále jen stručně tvrdí (a nijak soudu nevysvětluje), že kanalizační šachta se zkrátí a že snížení krytí by se mohlo dotknout jejích práv. Na rozdíl od manipulace s vodovodní a plynovodní přípojkou, u nichž je zásah do práv myslitelný, zde soud nevidí jakýkoli potenciál zásahu do práv (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2006, čj. 9 Ca 198/2004–52).

25. Celkově krajský úřad dospěl k nesprávnému závěru o dotčení na právech. Nehodnotil, nakolik se mohou jednotlivé stavební činnosti dotknout stěžovatelky na právech, ale zkoumal jen to, zda se stav přípojek po provedení stavby nějak změní. Toto hledisko však neobstojí.

26. Úsudek krajského úřadu nenapravil ani krajský soud. Ve svém rozsudku (bod 16) sice připustil, že ve vztahu k vodovodní a plynovodní přípojce by mohla být stěžovatelka dotčena na právech, ale protože pracoval jen s jazykovým výkladem § 94k písm. c) stavebního zákona, nepřiznal stěžovatelce kvalifikovanější účastenství. Krajský soud nejspíš i nesprávně pochopil stěžovatelčinu námitku: zkoumal totiž jen to, zda stavební záměr zasáhne stěžovatelčin pozemek, případně stavby na něm. Tyto stavby (včetně přípojek) nebudou podle krajského soudu dotčeny, protože se stavební záměr neuskuteční na stěžovatelčiných pozemcích. Tomuto závěru však nelze přisvědčit. Krajský soud opomněl, že přípojky jsou samostatnými stavbami, a nejsou tedy součástí pozemku. Mají samostatného vlastníka, nezávislého na vlastníku stavebního pozemku. To, jak se stavební záměr může dotknout stěžovatelčiných práv, proto nelze zkoumat jen na jejím pozemku, ale po celé délce přípojek – obzvlášť za situace, kdy stavební záměr výslovně počítá s tím, že se s vodovodní a plynovodní přípojkou bude při stavbě manipulovat

27. Soud shrnuje, že vlastník vodovodní a plynovodní přípojky, které leží na stavebním pozemku a které budou muset být při výstavbě vykopány (i když jen kvůli umístění chrániček), bude účastníkem řízení podle § 94k písm. c) stavebního zákona. Otázkou však zůstává, kdo je tímto vlastníkem. 3.3 Je vlastníkem přípojek stěžovatelka?

28. Ze správního spisu není vlastník přípojek jasně patrný: sám stavební úřad v předkládací zprávě k odvolání uvádí, že vlastníka přípojek nezjišťoval, jen vycházel z mapového pokladu (v němž byli u přípojek uvedeni správci sítí). Naproti tomu stěžovatelka tvrdí, že všechny přípojky, které vedou do jejího penzionu, jsou její, protože je při výstavbě penzionu nechala zřídit na své náklady (viz zákonná ustanovení v bodě [10] výše). Toto tvrzení, byť zní pravděpodobně, však dosud není podloženo.

29. Ani krajský úřad, ani krajský soud totiž nezkoumaly, kdo je vlastníkem přípojek. NSS rozumí tomu, že pro ně při jejich právních východiscích nebyl vlastník přípojek podstatný. Protože však jejich argumentace nebyla správná a stavební záměr se může dotknout práv vlastníka vodovodní a plynovodní přípojky, je nyní nezbytné zjistit vlastníka přípojek. Bez toho nelze dospět k závěru, zda je tímto vlastníkem právě stěžovatelka, a zda je tedy i účastníkem řízení podle § 94k písm. c) stavebního zákona. 3.4 Může stěžovatelce založit účastenství podle § 96k písm. c) stavebního zákona i to, že postavila plot, který dělí její pozemek od pozemků stavby?

30. Stěžovatelka se domáhala kvalifikovaného účastenství i s poukazem na plot, který u svého penzionu postavila na hranici mezi pozemkem svým a stavebníkovým. V této otázce se však soud připojuje k závěrům všech předešlých orgánů. Důvodem není ani tak propracovanost těchto závěrů jako fakt, že stěžovatelka neposkytla v dosavadních řízeních žádné věrohodné skutkové informace ani právní argumenty, které by mohly podpořit její verzi. I kdyby soud přijal, že plot postavila stěžovatelka (nikdo to nezpochybnil, ale doloženo to také nebylo), z projektové dokumentace založené ve správním spisu plyne, že plot ve skutečnosti stojí na pozemku stavebníka, tj. vně hranice stěžovatelčina vlastního pozemku. Stěžovatelka jen tvrdí, že je to jinak, a přikládá k tomu fotografie místa, z nichž ale pochopitelně není zřejmý průběh katastrální hranice, a rukou upravený obrázek z katastrální mapy, z nějž soud nemůže nijak vycházet. Krom toho není stěžovatelka ve své argumentaci důsledná: jednou uvádí, že plot postavila na svém pozemku, jindy připouští, že plot stojí (převážně?) na pozemku cizím, ale trvá na tom, že jí patří, protože jej postavila. V kasační stížnosti stěžovatelka k plotu jen lakonicky sděluje, že je jeho vlastníkem.

31. Krajský úřad komentoval ve svém rozhodnutí otázku vlastnictví plotu odkazem na § 506 odst. 1 občanského zákoníku, podle nějž není plot samostatnou stavbou, ale součástí pozemku. Na to stěžovatelka nereagovala žádným právním argumentem, který by jí třeba mohl prospět (například tvrzením, že plot byl postaven před účinností občanského zákoníku, tj. před 1. 1. 2014, a jako takový zůstal samostatnou stavbou podle § 3054 a násl. občanského zákoníku).

32. Soud se proto nebude otázkou plotu a jejím vlivem na kvalitu stěžovatelčina účastenství zabývat, a to právě pro její nedostatečnou argumentaci. Vždyť stěžovatelka – kromě chybějících úvah o vlastnictví – v kasační stížnosti ani nenaznačila, co konkrétně se s plotem má dít, a proč by to tedy mohlo představovat dotčení na jejích právech.

4. Závěr a náklady řízení

33. Protože krajský soud a před ním krajský úřad nesprávně posoudily okolnosti rozhodné pro kvalitu stěžovatelčina účastenství ve společném územním a stavebním řízení, NSS zrušil jejich rozhodnutí a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení. Krajský úřad je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.

34. NSS dospěl k závěru, že vlastník vodovodní a plynovodní přípojky na pozemku bytového domu by mohl být výstavbou dotčen na právech; na krajském úřadu teď bude, aby zjistil, kdo tímto vlastníkem je. Pokud bude vlastníkem alespoň jedné z přípojek stěžovatelka, musí ji krajský úřad považovat za účastníka řízení podle § 94k písm. c) stavebního zákona. V takovém případě jí měl stavební úřad doručit společné povolení jednotlivě, nikoliv veřejnou vyhláškou. Protože to neudělal, nebylo stěžovatelce společné povolení řádně doručeno. Stěžovatelka coby účastník řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu (viz § 94m odst. 2 stavebního zákona, věta druhá na konci) se pak mohla odvolat kdykoli poté, co se o vydání společného rozhodnutí dozvěděla (§ 84 odst. 1 správního řádu, věta poslední). Její odvolání by v takovém případě bylo nejen včasné, ale i důvodné. Stěžovatelce totiž nebylo řádně doručeno ani oznámení o zahájení společného řízení, a nemohla tak uplatnit svá účastnická práva.

35. Neprokáže–li ovšem stěžovatelka své vlastnické právo k vodovodní a plynovodní přípojce, zůstane účastníkem řízení podle § 94k písm. e) stavebního zákona. Společné povolení jí potom bylo správně doručeno veřejnou vyhláškou, a její odvolání tak bylo opožděné.

36. Při zrušení nejen soudního, ale i správního rozhodnutí je NSS povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§ 110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a NSS rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vychází soudní řád správní z celkového úspěchu ve věci, který přísluší stěžovatelce (§ 60 odst. 1 s. ř. s.).

37. Stěžovatelka tak obdrží celkovou náhradu nákladů řízení ve výši 22 342 Kč tvořené těmito částkami: * soudními poplatky ve výši 10 000 Kč (3 000 Kč za žalobu, 5 000 Kč za kasační stížnost, 2 000 Kč za úspěšné návrhy na přiznání odkladného účinku žaloby a kasační stížnosti); * odměnou advokátovi za zastupování v řízení o žalobě, tj. za dva úkony právní služby – převzetí věci a žalobu. Odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) činí 2 x 3 100 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu]. Ke každému úkonu právní služby je třeba připočíst 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Advokát je plátcem DPH, a částku odměny (6 800 Kč) je třeba zvýšit o daň (1 428 Kč). Celkem tedy odměna činí 8 228 Kč; * odměnou advokátovi za zastupování v řízení o kasační stížnosti, tj. za jeden úkon právní služby – kasační stížnost. Odměna činí 3 100 Kč, náhrada hotových výdajů činí 300 Kč, daň 714 Kč, dohromady 4 114 Kč.

38. Stavebník jako osoba zúčastněná na řízení by měl právo na náhradu jen těch nákladů řízení, které mu vznikly při plnění povinnosti uložené soudem (§ 60 odst. 5 s. ř. s.); to ale v této věci nenastalo.

Rubrum

1. Popis věci 2. Kasační řízení 3. Právní hodnocení 3.1 Právní úprava a skutkový stav 3.2 Uskuteční se stavební záměr na přípojkách? 3.3 Je vlastníkem přípojek stěžovatelka? 3.4 Může stěžovatelce založit účastenství podle § 96k písm. c) stavebního zákona i to, že postavila plot, který dělí její pozemek od pozemků stavby?

4. Závěr a náklady řízení