10 As 30/2022

Rubrum

10 As 30/2022 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: CHAPS spol. s r. o., Bráfova 1617/21, Brno, zastoupená advokátem Mgr. Štěpánem Schenkem, Vodičkova 710/31, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů, Pplk. Sochora 27, Praha 7, proti opatření žalovaného proti nečinnosti ze dne 24. 3. 2021, čj. UOOU-00974/21-11, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, čj. 11 A 112/2021 - 55, takto:

Výrok

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, čj. 11 A 112/2021 - 55, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Pan D. K. (žadatel) požádal dne 21. 12. 2020 žalobkyni o poskytnutí určitých informací o jízdních řádech linkové dopravy. Předmětem sporu je ovšem pouze část požadovaných (dosud neposkytnutých) informací, a to originální ID zastávek a rozlišení označníků. Žalobkyně žádost nevyřídila, ačkoli žadatel podal proti jejímu postupu stížnost. Žadatel se proto domáhal po žalovaném opatření proti nečinnosti. Žalovaný shledal, že žalobkyně byla nečinná, a proto jí napadeným opatřením uložil, aby vyřídila stížnost žadatele (informace poskytla, nebo rozhodla o odmítnutí žádosti), nebo stížnost postoupila žalovanému.

2. Žalobkyně napadla opatření žalovaného žalobou. Domáhala se toho, aby městský soud opatření zrušil. Pokud by městský soud shledal, že opatření není rozhodnutím podle § 65 s. ř. s., měl žalobu projednat jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem podle § 82 s. ř. s. Městský soud dospěl k závěru, že opatření vydané podle § 80 správního řádu není rozhodnutím, a žalobu odmítl. Rozhodnutí městského soudu zrušil NSS 10 As 30/2022 rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, čj. 7 As 239/2021 - 24. Shledal, že městský soud pochybil, neboť nejdříve neposoudil, zda je žalobkyně povinným subjektem ve smyslu § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

3. Městský soud poté v nyní napadeném usnesení dovodil, že žalobkyni je třeba ve vztahu k vedení celostátního informačního systému o jízdních řádech považovat za veřejnou instituci, a tedy povinný subjekt ve smyslu § 2 odst. 1 informačního zákona. Jako povinný subjekt se žalobkyně nemůže domáhat ochrany proti procesním úkonům nadřízeného orgánu v rozsahu, v němž je na ni pro účely informačního zákona nahlíženo jako na správní orgán. Soud proto žalobu odmítl.

II. Kasační stížnost

4. Žalobkyně (stěžovatelka) napadla usnesení městského soudu kasační stížností. Namítla, že závěry městského soudu jsou zjednodušené a nesprávné. Skutková a procesní situace je v této věci odlišná od situace ve věci sp. zn. 62 A 26/2012, na kterou městský soud odkazoval. Stěžovatelka považuje napadené usnesení za nepřezkoumatelné.

5. Stěžovatelka trvá na tom, že v tomto případě není veřejnou institucí ve smyslu informačního zákona. Není zřejmě pochyb o tom, že celostátní informační systém o jízdních řádech (CIS JŘ) slouží veřejnosti. Podstatné však je, že činnost stěžovatelky spočívá pouze v softwarovém a metodickém zabezpečení CIS JŘ – stěžovatelka tedy poskytuje IT služby, které jsou předmětem jejího podnikání. Sporné informace nejsou součástí CIS JŘ, jedná se o informace z databáze, kterou si stěžovatelka vytvořila pro svou vlastní podnikatelskou činnost nezávisle na smluvním vztahu s orgánem veřejné moci. To potvrzuje i skutečnost, že Ministerstvo dopravy poskytlo žadateli jen ty informace, na které se vztahuje smlouva, kterou ministerstvo pověřilo stěžovatelku vedením CIS JŘ. A contrario se zbývající část žádosti o informace (originální ID zastávek a rozlišení označníků) smlouvy netýká.

6. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

7. NSS přezkoumává rozhodnutí městského soudu v této věci již podruhé. Opakovaná kasační stížnost je však přípustná, neboť NSS v předchozím rozsudku (čj. 7 As 239/2021 - 24) neposuzoval, zda je stěžovatelka povinným subjektem podle informačního zákona, ale zavázal městský soud, aby tak učinil v dalším řízení [§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. a související judikatura, např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS, bod 26].

8. Městský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka je povinnou osobou podle § 2 odst. 1 informačního zákona, a její žalobu odmítl, jelikož ji podala osoba k tomu zjevně neoprávněná [§ 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].

9. Nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. může spočívat též v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, zejména skutkových (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2016, čj. 6 As 2/2015 - 128, bod 39). 10 As 30/2022 - 44 pokračování Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že usnesení městského soudu je nepřezkoumatelné. NSS se proto touto námitkou zabýval a shledal ji důvodnou.

10. NSS konstatuje, že Ministerstvo dopravy sdělilo dne 17. 3. 2021 žalovanému, že ministerstvo je nadřízeným orgánem stěžovatelky ve smyslu informačního zákona pouze v rozsahu, ve kterém smlouvou ze dne 27. 7. 2001 pověřilo stěžovatelku vedením CIS JŘ. Učinilo tak v souladu s § 17 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě ve znění účinném do 3. 10. 2017. Proto vyřídilo žádost o informace kromě části týkající se originálních ID zastávek a rozlišení označníků, které nejsou předmětem uvedené smlouvy. Ve zbývající (sporné) části žádosti o informace je nadřízeným orgánem stěžovatelky žalovaný, který má rozhodnout o stížnosti žadatele (§ 20 odst. 5 informačního zákona). Žalovaný pak v napadeném opatření uvedl, že stěžovatelka je „povinným subjektem s ohledem na uzavřenou smlouvu o vedení celostátního informačního systému o jízdních řádech. (…) Zda na povinný subjekt dopadá zákon č. 106/1999 Sb. i v nyní zbývající části žádosti o informace, a je-li tedy v této části povinným subjektem, nebylo v současné chvíli předmětem řízení“.

11. Podle názoru NSS je však právě otázka, zda je stěžovatelka povinným subjektem i ve vztahu ke „zbývající části žádosti o informace“ (tj. k originálním ID zastávek a rozlišení označníků), zásadní. Žádost o informace i napadené opatření totiž směřují k stěžovatelce jako povinnému subjektu. Proto je nutné postavit najisto, zda je stěžovatelka skutečně povinným subjektem také ve vztahu k poskytnutí těchto informací.

12. Stěžovatelka soustavně tvrdí, že nikoli. Městský soud se této otázce výslovně nevěnoval, byť ji stěžovatelka namítla v žalobě (bod 24 či závěr bodu 32). V bodě 12 napadeného usnesení městský soud v podstatě dovodil, že se sporné informace týkají CIS JŘ, k jehož vedení byla stěžovatelka pověřena, neboť tak žadatel formuloval svou žádost o informace. Taková úvaha není podle názoru NSS dostatečná, konkrétní ani přezkoumatelná. Bylo zapotřebí, aby městský soud tuto otázku pečlivě posoudil se všemi hmotněprávními dopady, nikoli pouze s odkazem na znění žádosti o informace; na její správnost totiž není možné spoléhat. Pro tento účel je nutné v prvé řadě posoudit smlouvu, kterou ministerstvo uzavřelo se stěžovatelkou, a učinit z ní skutková zjištění a na to navazující právní závěry. To ovšem městský soud neučinil (smlouva není součástí spisu a soud ji neprovedl k důkazu), nedostatečně zjistil skutkový stav a jeho závěry jsou nepřezkoumatelné a nemají oporu v obsahu správního ani soudního spisu.

13. NSS poznamenává, že si je vědom předchozí judikatury, v níž správní soudy uzavřely, že stěžovatelka je veřejnou institucí, a tedy povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 informačního zákona. Tento závěr však učinily „ve vztahu k vedení celostátního informačního systému o jízdních řádech (…), touto činností vykonává veřejnou správu namísto žalovaného (Ministerstva dopravy – pozn. NSS), kterým je k tomu pověřena, žalovaný na ni při výkonu veřejné správy dohlíží a současně se jedná o činnost vykonávanou ve veřejném zájmu“ (např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 6. 2013, čj. 62 A 26/2012 - 129, č. 2979/2014 Sb. NSS).

14. Nyní projednávaná věc je odlišná v tom, že za stávajícího skutkového stavu nelze posoudit, zda sporné informace mají vztah k předmětu smlouvy, kterou ministerstvo pověřilo stěžovatelku vedením CIS JŘ. Městský soud tuto smlouvu neprovedl k důkazu, 10 As 30/2022 v důsledku toho nedostatečně zjistil skutkový stav a za této situace pochopitelně nelze dospět ani k jakýmkoli právním závěrům.

15. V dalším řízení si proto městský soud opatří danou smlouvu, provede ji k důkazu a učiní z ní příslušné skutkové a právní závěry. Následně pak posoudí, zda stěžovatelka je či není povinným subjektem podle informačního zákona i ve vztahu k informacím ohledně originálních ID zastávek a rozlišení označníků, a své závěry přezkoumatelně zdůvodní.

16. NSS na závěr zdůrazňuje, že pro městský soud jsou i nadále závazné závěry učiněné v prvním rušícím rozsudku čj. 7 As 239/2021 - 24: „Teprve dospěje-li (městský soud – pozn. NSS) k závěru, že stěžovatelka skutečně je povinným subjektem ve smyslu § 2 zákona o informacích, je možné její žalobu odmítnout. V opačném případě je třeba přistoupit k posouzení, zda postup žalovaného představoval nezákonný zásah. S ohledem na to, že žaloba stěžovatelky byla formulována jako žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (především co se týče petitu), bude v tomto případě namístě ji stanoveným procesním postupem poučit a vyzvat k úpravě žaloby (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18, rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015 - 160, či rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 6 As 357/2017 - 26 a ze dne 9. 4. 2020, č. j. 7 As 440/2019 - 18).“

17. S ohledem na to, že NSS rozhodl o kasační stížnosti neprodleně poté, co měl k dispozici veškeré podklady, nerozhodoval již o návrhu na přiznání odkladného účinku.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky je důvodná, a proto napadené usnesení městského soudu zrušil z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (§ 110 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

19. V novém řízení rozhodne městský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 110 odst. 3 s. ř. s.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. dubna 2022 Ondřej Mrákota předseda senátu