10 As 45/2025

Rubrum

10 As 45/2025 - 21 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Ondřeje Mrákoty a Vojtěcha Šimíčka ve věci žalobkyně: AUTODROM MOST a. s., Tvrzova 5, Most, zastoupené advokátem Mgr. Petrem Zachem, Na Petřinách 82, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 11. 3. 2024, čj. MV-53142-16/SO-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 2. 2025, čj. 15 A 9/2024-40, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni s e v r a c í soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta Mgr. Petra Zacha.

Odůvodnění

1. Magistrát města Most uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku a uložil jí pokutu ve výši 80 000 Kč. Žalobkyně se odvolala u Krajského úřadu Ústeckého kraje; ten odvolání vyhověl, rozhodnutí magistrátu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

2. Ministerstvo vnitra ovšem v přezkumném řízení shledalo, že rozhodnutí krajského úřadu bylo vydáno v rozporu s právními předpisy. Podle § 97 odst. 3 správního řádu rozhodlo tak, že rušící výrok krajského úřadu nahradilo svým výrokem, podle něhož se snižuje uložená pokuta (na 30 000 Kč) a ve zbytku se odvolání zamítá. Proti tomu podala žalobkyně rozklad, který ministr vnitra zamítl.

3. Právě proti rozhodnutí ministra se žalobkyně bránila žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Ten však o žalobě nerozhodl. Věc postoupil Městskému soudu v Praze, 10 As 45/2025 který je podle § 7 odst. 2 s. ř. s. místně příslušný k přezkumu napadeného rozhodnutí. Krajský soud si byl vědom toho, že v minulosti už v obdobných věcech žalobkyně rozhodoval a že jeho místní příslušnost v těchto věcech potvrdil i NSS rozsudkem ze dne 30. 4. 2019, čj. 2 As 106/2019-15. Zásadní změnu při posuzování místní příslušnosti však přinesl rozsudek ze dne 29. 11. 2023, čj. 5 As 84/2022-30 (č. 4554/2024 Sb. NSS), ve kterém se rozšířený senát výslovně neztotožnil s právním názorem druhého senátu ve věci 2 As 106/2019. Protože v prvním stupni samostatného přezkumného řízení rozhodovalo ministerstvo, které sídlí v Praze, místně příslušný je pražský soud.

4. Proti usnesení o postoupení věci se žalobkyně (stěžovatelka) brání kasační stížností. Krajský soud podle ní nesprávně vyložil § 7 odst. 2 s. ř. s. Sám přitom uvedl, že v minulosti v obdobných stěžovatelčiných věcech rozhodoval, tedy že je nepostoupil jinému soudu. Už proto stěžovatelka důvodně očekává, že v této věci bude opět rozhodovat ústecký soud. Na tomto názoru nemůže nic změnit ani rozsudek rozšířeného senátu ve věci 5 As 84/2022, který se navíc týká rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení podle § 123 odst. 5 daňového řádu.

5. Kasační stížnost není důvodná.

6. Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. platí, že k řízení je místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni.

7. Judikatura NSS k otázce místní příslušnosti soudů v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení nebyla jednotná. Podle některých rozhodnutí byl místně příslušný soud, v jehož obvodu sídlí správní orgán, který rozhodl v prvním stupni přezkumného řízení. Jindy naopak NSS vycházel z kritéria úzké souvislosti s původním řízením. Posuzuje-li se v přezkumném řízení soulad původního rozhodnutí s právními předpisy, úzká souvislost je dána. Místně příslušný je tedy soud, v jehož obvodu sídlí správní orgán, který rozhodl v prvním stupni původního řízení. Tento právní názor vyslovil mj. druhý senát ve věci 2 As 106/2019, ve které – stejně jako v této věci – rozhodoval v původním řízení (o přestupku) Magistrát města Most, v přezkumném řízení pak rozhodovalo Ministerstvo vnitra. Tehdy druhý senát rozhodl, že příslušný je Krajský soud v Ústí nad Labem.

8. Ve věci 5 As 84/2022 ale rozšířený senát dospěl k závěru, že k řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení je podle § 7 odst. 2 s. ř. s. místně příslušný soud, v jehož obvodu sídlí správní orgán, který rozhodl v prvním stupni přezkumného řízení. Odmítl tak pro určování místní příslušnosti použít judikaturou vytvořené kritérium úzké souvislosti. Jediným kritériem, které má mít na toto určování vliv a je stanoveno přímo v zákoně, je kritérium „věci“. Ta je v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení vymezena předmětem soudního řízení, kterým je dané rozhodnutí, a jeho účastníky. Užití kritéria úzké souvislosti s původním řízením, z něhož vyplývá, že by za „věc“ měl být považován předmět původního řízení, vybočuje z toho, jak se pojem „věci“ běžně vykládá. Ke zvláštnímu výkladu tohoto pojmu nenašel rozšířený senát srovnatelně důležité důvody, jaké byly v judikatuře shledány v některých jiných případech. 10 As 45/2025 - 22 pokračování

9. Rozsudek rozšířeného senátu sice byl vydán ve věci, ve které šlo o žalobu proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení podle § 123 odst. 5 daňového řádu, ale jeho závěr se plně uplatní i při určování místní příslušnosti v řízení o žalobě proti rozhodnutí vydanému v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu. Z hlediska vymezení „věci“, což je jediné rozhodné kritérium pro určení místní příslušnosti soudů, není mezi rozhodnutím vydaným v přezkumném řízení podle daňového řádu a podle správního řádu žádný rozdíl. Rozšířený senát se ostatně ve svém rozsudku výslovně vymezil proti právnímu názoru, k němuž dospěl druhý senát ve věci 2 As 106/2019 v případě rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení podle správního řádu. Kdyby teď desátý senát rozhodl jinak, nutně by popřel úvahy, které rozšířený senát k jeho závěru vedly.

10. Krajský soud v Ústí nad Labem tedy správně postoupil věc Městskému soudu v Praze. Ten je místně příslušný, protože v Praze sídlí ministerstvo, tedy správní orgán, který ve věci (tj. ve věci přezkumu konečného rozhodnutí vydaného v původním řízení) vydal rozhodnutí v prvním stupni.

11. Stěžovatelka se svými námitkami neuspěla. NSS proto její kasační stížnost zamítl. Neúspěšná stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ministerstvu, které by jinak toto právo mělo, žádné náklady nevznikly.

12. NSS také rozhodl o vrácení soudního poplatku (na základě § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), který stěžovatelka na jeho výzvu zaplatila. Povinnost zaplatit soudní poplatek totiž vzniká jen tehdy, směřuje-li kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé, tedy rozhodnutí o žalobě či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). V případě kasační stížnosti směřující proti usnesení o postoupení věci místně příslušnému soudu tedy povinnost zaplatit soudní poplatek nevzniká. NSS si svou chybu sám uvědomil před vydáním rozhodnutí o kasační stížnosti, a tak ji teď napravuje. Zároveň se stěžovatelce omlouvá. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. května 2025 Michaela Bejčková předsedkyně senátu