10 As 52/2015

Rubrum

10 As 52/2015 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: J. C., zast. JUDr. Vladimírem Doleželem, advokátem se sídlem Matouškova 264, Rovensko pod Troskami, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2014, čj. 8656-15/2013-900000-304.8, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 16. 2. 2015, čj. 58 A 2/2014 – 105, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 9. 11. 2012 kontrolovala hlídka Celního úřadu Liberec vozidlo Mercedes s nákladním návěsem, které řídil žalobce. Hlídka při provedeném nízkorychlostním vážení zjistila, že největší povolená hmotnost na dvou dvojnápravách 4,5 a 5,6 kontrolovaného přípojného vozidla překročila limity stanovené vyhláškou č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Rozhodnutím ze dne 30. 1. 2013 správní orgán prvního stupně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 42a odst. 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o 10 As 52/2015 pozemních komunikacích, za což mu byla uložena pokuta ve výši 3 500 Kč a povinnost uhradit náklady přestupkového řízení ve výši 1 000 Kč.

2. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání; žalovaný odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného krajský soud nyní napadeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že pokud žalobce spoléhal jen na to, že celková hmotnost vozidla nepřesahuje povolenou maximální hmotnost, aniž by využil elektronického systému nainstalovaného v kontrolovaném vozidle a zkontroloval skutečné zatížení náprav kontrolovaného přípojného vozidla, nebo toto zatížení zkontroloval chybně, naplnil první znak zavinění z nevědomé nedbalosti, tedy že nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Ohledně druhého znaku nevědomé nedbalosti krajský soud konstatoval, že žalobce mohl a měl vědět, zda kontrolované přípojné vozidlo zatížené nákladem překračuje nejvyšší povolené hmotnosti. Žalobce je profesionální řidič, který měl věnovat mimořádnou pozornost vhodnému rozložení nákladu, který vezl.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

4. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní krajskému soudu vytýkal, že provedl neúplné dokazování a na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k chybnému závěru, podle kterého stěžovatel věděl, že svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Podle stěžovatele nebyla tato zákonem stanovená podmínka „rozhodně splněna tím, že žalobce věděl o tom, že v průběhu jízdy může dojít k posunu materiálu.“.

5. Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že nepřihlédl ke kontrolnímu vážení, které řidič provedl postupným najížděním na mostovou váhu. Znovu zopakoval základní skutkový děj, popsal postup při vážení a došel k závěru, že součet nápravových tlaků plynoucích z potenciálních maximálních hodnot převyšuje maximální povolenou hmotnost vozidla. Z toho vyplývá, že vozidlo má k celkové hmotnosti naddimenzované nápravy. Stěžovatel také uvedl, že si podruhé zkontroloval nápravové zatížení vozidla diagnostickým systémem, kterým byl použitý nákladní automobil vybaven. Ani v jednom případě neshledal přetížení vozidla. Dále odkázal na fotodokumentaci celního úřadu, z které je patrné umístění nákladu v okamžiku kontroly. Stěžovatel nevěděl o tom, že během jízdy může dojít k přesunu materiálu, a tím i k překročení limitu zatížení na jednotlivé nápravy.

6. Stěžovatel dále poukázal na nedostatečné dokazování stran možného posunu nákladu (betonového asfaltu) na přípojném vozidle během přepravy při závěru žalovaného o pravděpodobném přetížení náprav přípojného vozidla již od samotné nákladky.

7. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 10 As 52/2015 - 44 pokračování

8. Žalovaný ve vyjádření ze dne 25. 3. 2015 odkázal na své vyjádření k žalobě a na odůvodnění napadeného rozsudku. K námitce týkající se najetí na mostovou dráhu v místě expedice žalovaný uvedl, že tuto námitku stěžovatel uplatnil poprvé v žalobě; v řízení před správními orgány se tak nestalo; o tomto vážení stěžovatel navíc nepředložil žádný doklad. Tvrzení stran umístění nákladu v okamžiku kontroly – konkrétně, že vrchol naložené fůry není plynulý, ale je sesutý dozadu – žalovaný považuje za spekulativní, jelikož z fotodokumentace nic takového zřejmé není. K formě zavinění žalovaný uvádí, že v projednávaném případě shledal zavinění z nedbalosti nevědomé, nikoliv z nedbalosti vědomé, jak opakovaně namítá stěžovatel. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

III. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem

9. Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná, má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

10. Kasační stížnost není důvodná.

11. Stěžovatel namítal neúplné dokazování a v jeho důsledku chybný závěr soudu o jeho nevědomosti, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem. Tato námitka není důvodná. Nejvyšší správní soud má ve shodě s krajským soudem za to, že tvrzení žalobce týkající se vážení na mostové váze při nakládce (expedici) materiálu je účelové. Toto tvrzení se objevilo poprvé až v žalobě, v průběhu správního řízení stěžovatel tuto námitku neuplatnil. O vážení na mostové váze stěžovatel nadto nepředložil žádný doklad. Tato skutečnost ani nevyplývá ze správního spisu, jedná se tedy o ničím nepodložené tvrzení stěžovatele. Rovněž stěžovatelem uváděné maximální hodnoty, jaké by měla mostová váha uvádět, nejsou v daném případě relevantní; nevypovídají totiž nic o skutečných hodnotách nápravových tlaků v den kontroly.

12. Stěžovatel dále uvedl, že si zkontroloval nápravové zatížení vozidla diagnostickým systémem. K této námitce soud uvádí, že v případě naplnění skutkové podstaty přestupku z nevědomé nedbalosti postačí, spoléhal-li stěžovatel jen na to, že celková hmotnost vozidla nepřesahuje povolenou maximální hmotnost, aniž by využil elektronického systému ke změření nápravových tlaků, kterým je kontrolované vozidlo vybaveno, případně, ověřil-li toto zatížení chybně. Stěžovatel uvedl, že nápravové tlaky zkontroloval, nicméně již nespecifikoval, jakým způsobem.

13. K námitce ohledně umístění, resp. posunu nákladu v okamžiku kontroly, Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem, že k posunu nákladu nemohlo dojít během přepravy. Sám stěžovatel uvedl, že si v průběhu jízdy žádných extrémních situací, které by způsobily přesun nákladu (betonového asfaltu), nevšiml. Správní orgány i soud 10 As 52/2015 konstatovaly, že celistvost nákladu nebyla v průběhu kontrolního nízkorychlostního vážení porušena, což vyplývá i z pořízené fotodokumentace; uvedenému závěru Nejvyšší správní soud přisvědčuje.

14. Postačující formou zavinění ke vzniku odpovědnosti za přestupek je nedbalost, v daném případě nedbalost nevědomá [srov. § 3 a § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích]. Krajský soud dostatečně osvětlil, z jakých důvodů má za to, že stěžovatel přestupek spáchal z nevědomé nedbalosti. Ve shodě se správním orgánem dospěl k závěru, že stěžovatel je profesionální řidič, který s ohledem na to, že celková hmotnost soupravy kontrolovaného vozidla, přípojného vozidla a nákladu byla oproti horní hranici povolené celkové hmotnosti pro jízdní soupravu dle vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, pouze o 80 kg nižší – jinými slovy byla zde již jen malá hmotnostní rezerva – měl věnovat zvýšenou pozornost vhodnému rozložení nákladu na ložné ploše přípojného vozidla. Nejvyšší správní soud souhlasí se závěry krajského soudu, že o možném přetížení tak vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Nadto konstatuje, že správní orgány ani krajský soud nedospěly k závěru, dle něhož by stěžovatel měl spáchat přestupek z nedbalosti vědomé.

15. K námitce týkající se nedostatečného dokazování stran možného posunu nákladu na přípojném vozidle během přepravy a závěru, že nápravy přípojného vozidla byly pravděpodobně přetíženy již od samotné nákladky, Nejvyšší správní soud na základě okolností případu (jednání a tvrzení stěžovatele, kontrolní vážení, videodokumentace pořízená během vážení) konstatuje, že uvedené závěry správního řízení i krajského soudu netrpí žádnou vadou, jež by je měla zatížit nezákonností. Stěžovatel neuvedl nic, co by tyto závěry mohlo významněji zpochybnit či oslabit.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení mu však nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 18. února 2016 Zdeněk Kühn předseda senátu