10 As 54/2016

Rubrum

10 As 54/2016 - 11 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. 6 A 154/2015-26, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřuje v tom, že žalovaný nerozhodl o její žádosti ze dne 14. 4. 2015 podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně žalovaného žádala o poskytnutí kopie zprávy Obvodního soudu pro Prahu 1, ve které měla být obsažena informace, že soudkyně Mgr. Jana Jurečková má velmi dobrou úroveň znalostí hmotného i procesního práva.

2. Žalobkyně městský soud následně požádala o osvobození od soudních poplatků. 10 As 54/2016

3. Městský soud žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že jsou v daném případě splněny podmínky pro odepření dobrodiní osvobození od soudních poplatků. Informace, kterou žalobkyně požaduje, se nevztahuje k její životní sféře, nedotýká se jejích práv ani povinností a nemůže žádným způsobem ovlivnit její právní ani jiné postavení. Současně městský soud upozornil na množství a charakter sporů vedených žalobkyní.

II. Kasační stížnost

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost.

5. Předně s odkazem na znění § 36 odst. 3 s. ř. s. namítla, že výrok městského soudu měl být formulován tak, že se žádost o osvobození od soudních poplatků zamítá, nikoli že se osvobození od soudních poplatků nepřiznává.

6. Dále stěžovatelka rozhodujícímu senátu městského soudu vytkla zaujatý poměr k její osobě, neboť nadržuje žalovanému, kterému svým postupem záměrně vytváří prostor k porušování zákona. Tento senát ji dlouhodobě a cíleně šikanuje a šíří o ní nepravdivá tvrzení. Ochranou žalovaného je stěžovatelce odpíráno právo na spravedlnost, neboť se nikdy nedomůže soudní ochrany.

7. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

8. Kasační stížnost je podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí a zmatečnost řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.

9. Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku ani na splnění podmínky povinného zastoupení vzhledem k závěrům usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19.

10. Stěžovatelka městskému soudu vytýká nesprávnou podobu výroku, kterým nebylo vyhověno její žádosti o osvobození od soudního poplatku. Vychází přitom z § 36 odst. 3 s. ř. s., který stanoví, že pokud dospěje soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, žádost o osvobození od soudních poplatků zamítne. Městský soud naproti tomu stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal.

11. Nejvyšší správní soud pochybení městského soudu neshledal. Soud rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků stěžovatelce neodůvodnil zjevnou neúspěšností jejího návrhu (tj. podané žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného), přičemž pouze pro tento případ § 36 odst. 3 s. ř. s. výslovně stanoví podobu výroku 10 As 54/2016 - 12 pokračování rozhodnutí o žádosti. Pro případ nevyhovění žádosti o osvobození od soudních poplatků z jiných důvodů soudní řád správní obligatorní znění výroku neupravuje. Důvod pro nepřiznání osvobození byl spatřován v charakteru informace, kterou stěžovatelka po žalovaném požaduje. Městský soud v žádném případě neučil závěr, že stěžovatelka nemůže být ve věci samé úspěšná.

12. Nicméně i v případě, že by městský soud skutečně použil jinou podobu výroku, než zákon předpokládá, neznamenalo by takové pochybení automaticky nezákonnost jeho rozhodnutí, jestliže by takový výrok byl jednoznačný, určitý a nevzbuzoval pochybnosti o tom, jak soud o žádosti o osvobození od soudních poplatků rozhodl.

13. V daném případě je navíc nutné konstatovat, že stěžovatelka se ani nedomáhá výroku, který by jí zajistil lepší právní postavení, neboť výsledek by byl v obou případech stejný, tedy konečný neúspěch v řízení o žádosti o osvobození od soudních poplatků.

14. Stěžovatelka dále namítala, že městský soud vůči ní postupuje zaujatě, jestliže nadržuje žalovanému a šíří o ní nepravdivá tvrzení, čímž jí odpírá právo na spravedlnost. Nejvyšší správní soud uvedené výhrady stěžovatelky vůči postupu senátu 6A městského soudu vyhodnotil jako námitku zmatečnosti řízení spočívající v tom, že ve věci rozhodovali soudci, kteří měli být pro svůj poměr ke stěžovatelce z rozhodování vyloučeni.

15. Nejvyšší správní soud stěžovatelce nepřisvědčil. Stěžovatelka podjatost soudců spatřuje ve výsledku jejich rozhodovací činnosti a postupu v jiných jejích věcech. Zákon však výslovně stanoví, že [d]ůvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. § 8 odst. 1, věta poslední, s. ř. s.). Rozhodovací činnost, respektive právní názory soudců na určitou otázku, nemohou samy o sobě zakládat důvod k jejich podjatosti. Pokud stěžovatelka namítá, že ji soudci rozhodujícího senátu šikanují a šíří o ní pomluvy, je nutno konstatovat, že tato tvrzení jsou pouze obecná. Dle § 8 odst. 5 s. ř. s. totiž musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti, které podjatost soudce zakládají. Tvrzení stěžovatelky tyto skutečnosti neobsahují, jsou pouze obecné povahy a neumožňují soudu se takto vznesenou námitkou věcně zabývat. Namítanou podjatost soudců proto Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou.

IV. Závěr a náklady řízení

16. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10 As 54/2016 Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 13. dubna 2016 Daniela Zemanová předsedkyně senátu