10 As 62/2017

Rubrum

10 As 62/2017 - 12 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: předseda Krajského soudu v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České Budějovice, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2017, čj. 30 A 123/2016-38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Dne 13. 5. 2016 žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, kterého se měl dopustit žalovaný. Nezákonný zásah dle stěžovatele spočíval v porušení jeho práva na zákonného soudce. Krajský soud vyzval stěžovatele k úhradě soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. Stěžovatel na výzvu reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků, ke které přiložil vlastní prohlášení o majetkových poměrech. Krajský soud vyhodnotil prohlášení jako neurčité a neúplné, a proto stěžovatele dalším usnesením vyzval k doložení v tomto usnesení vyjmenovaných rozhodných skutečností. Poté, co stěžovatel své podání doplnil, krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť neunesl důkazní břemeno týkající se prokázání nedostatečnosti prostředků. V usnesení citovaném v záhlaví tohoto rozhodnutí proto krajský soud výrokem I. zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a výrokem II. zamítl žádost o ustanovení zástupce.

2. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatnil celou řadu tvrzení, kterými označuje jednotlivé úvahy krajského soudu za nesprávné. Upozorňuje na to, že soudce sečetl mzdu a dávku v hmotné nouzi, nezohlednil ale fakt, že tato dávka může být kdykoliv odejmuta či změněna její výše, což se nakonec stalo. Navíc mzda a státní dávky se nevyplácí ve stejném čase, a proto je soud nemohl sčítat. Stěžovatel poukazuje rovněž na to, že dle právního řádu nejsou od soudních poplatků osvobozeny jen osoby s příjmy pod úrovní životního minima, ale též osoby s nedostatkem prostředků. Tou stěžovatel bez pochyby je. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že měl dokládat nedostatečnost příjmů, dle jeho názoru měl pouze uvést jejich výši. Postoj soudu vůči jeho žádosti označuje za šikanózní. 10 As 62/2017

3. NSS dovodil, že stěžovatel zneužil právo podat kasační stížnost.

4. Z obsahu vyžádaného spisu krajského soudu je možno konstatovat, že stěžovatel od počátku řízení nesměřuje k vydání meritorního rozhodnutí, kterým by měla být poskytnuta ochrana jeho veřejnému subjektivnímu právu. Stěžovatel se na soudy dlouhodobě obrací množstvím podání, včetně žádostí o osvobození od soudních poplatků, která mají formální i obsahové vady, přestože byl v minulosti ze strany soudů nesčetněkrát poučen o náležitostech podání a podmínkách jejich věcného projednání (například, že všechny své důvody, pro které žádá o osvobození od soudních poplatků, musí náležitě doložit, viz např. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2014, čj. 7 Aps 10/2012-20). I přesto je činí nesprávně a následně odmítá adekvátně reagovat na výzvy soudu směřující k odstranění vad předložených podání. Aktivita stěžovatele v soudním řízení spočívá ve zpochybňování úkonů a rozhodnutí soudu, jež byla o jeho podáních vydána, aniž by naprostá většina z nich mohla obsahově přinést pro stěžovatele cokoliv věcně významného.

5. Soudy, včetně NSS, které jsou ústavně povolané k ochraně práv, nemohou opakovaně akceptovat procesní aktivity stěžovatele jen proto, aby formálním naplněním litery zákona vydávaly zbytečná rozhodnutí. NSS si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje toto právo, však nelze považovat za výkon subjektivního práva v souladu s právním řádem. Úkony stěžovatele vůči soudu naplňují znaky zneužití práva, které NSS vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, čj. 1 Afs 107/2004 - 48, č. 869/2006 Sb. NSS.

6. NSS pro dokreslení dodává, že v jeho evidenci je vedeno ke dnešnímu dni cca 1400 spisů, v nichž žalobce vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by se jeho návrhy neměl zdejší soud zabývat věcně. Rozhodující pro kvalifikaci jeho podání jako zjevně obstrukčního, a tedy zneužívajícího právo podat kasační stížnost, je početnost, sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů (srov. takto usnesení NSS ze dne 3. 6. 2014, čj. 8 As 77/2014 – 9, v jiné stěžovatelově věci). Ostatně sériovost a stereotypnost podání zakládá zneužití práva podat návrh soudu též dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozhodnutí Anibal Vieira & Filhos LDA a Maria Rosa Ferreira da Costa LDA proti Portugalsku, č. 980/12 and 18385/12, 13. 11. 2012).

7. V tomto řízení projednávaná kasační stížnost neumožňuje z výše uvedených důvodů věcný přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu, je projevem zneužití institutu kasační stížnosti; jde tudíž o návrh nepřípustný. Stěžovatel je veden snahou vést „spor pro spor“, nikoliv snahou o ochranu svých subjektivních veřejných práv. NSS zdůrazňuje výjimečnost nynějšího postupu, který je však opodstatněn naprosto výjimečnými okolnostmi, za kterých stěžovatel již po léta přistupuje k soudnímu řízení správnímu. 10 As 62/2017 - 13 pokračování

8. Kasační stížnost byla proto dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítnuta.

9. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 30. března 2017 Zdeněk Kühn předseda senátu