10 As 64/2020

Rubrum

10 As 64/2020 - 26 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: L. K., t zast. JUDr. Radimem Hanákem, advokátem se sídlem Lublaňská 507/8, Praha 2, proti žalovanému: Finanční úřad pro kraj Vysočina, se sídlem Tolstého 2, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2019, čj. 1746406/19/2910-00540-107861, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2020, čj. 62 Af 95/2019-36, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost proti výroku II usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2020, čj. 62 Af 95/2019-36, s e o d m í t á .

II. Ve zbytku s e kasační stížnost z a m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobce podal žalobu proti shora označenému exekučnímu příkazu na prodej spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech k vymožení daňového nedoplatku včetně úroku z prodlení. V žalobě dovozuje, že daňový nedoplatek nelze vymáhat ve smyslu § 732 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jelikož pohledávka má podklad v trestné činnosti (související s kauzou tzv. „lihové mafie“). Žalobce též požádal o osvobození od soudních poplatků s tím, že se od roku 2017 nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, kde vykonává zaměstnání. Ze mzdy jsou mu strhávány splátky na dlužnou spotřební daň a výživné na dvě nezletilé děti. K výzvě soudu doložil potvrzení věznice o vyplacené pracovní odměně (mzdě) a provedených srážkách za období říjen až prosinec 2019. Jeho měsíční výdělek činil v říjnu 6 982 Kč, v listopadu 5 791 Kč a v prosinci 7 041 Kč. Z těchto částek mu po stržení výživného, splátky dluhu a náhrady výkonu trestu každý měsíc zbývalo v průměru cca 1 800 Kč. Soudní poplatek za žalobu činí částku 3 000 Kč. V záhlaví specifikovaným usnesením krajský soud zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků (výrok I) a žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku (výrok II). 10 As 64/2020

2. Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Má za to, že jeho poměry jsou nedostatečné. Krajský soud mu nemohl při rozhodování o osvobození od soudních poplatků klást k tíži trestnou činnost, které se dopustil v minulosti.

3. Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení ve věci žádosti o osvobození od soudních poplatků nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost.

4. Část kasační stížnosti, která napadá výrok II usnesení krajského soudu, je nepřípustná. Tato výzva je jen konstatováním zákonné povinnosti [§ 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]. Upravuje se jí vedení řízení. Kasační stížnost v této části proto NSS odmítl dle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) a § 120 s. ř. s. (srov. rozsudek ze dne 16. 4. 2008, čj. 1 As 2/2008-47; nebo usnesení ze dne 27. 2. 2006, čj. 5 As 15/2005-47).

5. Důvodnost zbylé části kasační stížnosti NSS posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. Ve zbytku kasační stížnost není důvodná.

6. NSS předesílá, že řízení před soudem je zásadně zpoplatněno. S podáním návrhu na zahájení řízení ve správním soudnictví je spjata povinnost zaplatit soudní poplatek. Nezaplacený soudní poplatek může vést k zastavení řízení. Smyslem osvobození od soudních poplatků je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu zakotveným v čl. 36 Listiny základních práv a svobod [např. nález ÚS ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. II. ÚS 2432/08 (N 49/52 SbNU 491)].

7. Právní řád rozlišuje dvě základní varianty osvobození od soudních poplatků – paušální osvobození stanovené zákonem (podle typu věcí či osob obracejících se na soud; § 11 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a individuální osvobození závislé na posouzení soudu v projednávané věci (§ 36 odst. 3 s. ř. s.). Nynějšího stěžovatele před placením soudních poplatků nechrání § 11 zákona o soudních poplatcích. Proto požádal o individuální osvobození.

8. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

9. Základní podmínkou pro individuální osvobození od soudních poplatků je nedostatečnost prostředků žadatele. Osvobození má za cíl ochránit účastníky řízení, 10 As 64/2020 - 27 pokračování kteří jsou v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích, tzn. zajistit nemajetným osobám možnost uplatnit práva v řízení před soudem.

10. Jádrem tohoto sporu není otázka, zda stěžovatel aktuálně disponuje finančními prostředky k zaplacení soudního poplatku. S výší stěžovatelových příjmů krajský soud nijak nepolemizoval. Klíčovou otázkou je, zda krajský soud při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků dle § 36 odst. 3 s. ř. s. mohl zohlednit i příčiny stěžovatelovy špatné finanční situace.

11. Stěžovatel sám přiznává, že výjimečně lze při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků zvažovat i excesy v chování stěžovatele. V kasační stížnosti nezpochybňuje závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 27. 5. 2010, čj. 1 As 70/2008-74, č. 2099/2010 Sb. NSS, Ateliér pro životní prostředí. Rozšířený senát v bodech 20 a 21 usnesení sice na jedné straně uvedl, že příčiny nemajetnosti jsou pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků zpravidla irelevantní, neboť zákonodárce je jako kritérium pro posouzení nestanoví. Přesto rozšířený senát nevyloučil ve výjimečných situacích zohlednit chování jednotlivce v minulosti (což by mělo být výjimkou, neboť příliš silný důraz na „subjektivní stránku“ jednání účastníka by vedl „ke znemožnění přístupu k soudu lidem v životě či podnikání neúspěšným“, viz bod 20 tamtéž).

12. Na právě citované závěry pamatoval krajský soud při rozhodování o stěžovatelově žádosti. Navíc přímo navázal na rozsudek ze dne 1. 9. 2004, čj. 2 Afs 28/2004-40, č. 423/2005 Sb. NSS, z něhož při formulovaní právě cit. úvah vycházel rozšířený senát. NSS v rozsudku 2 Afs 28/2004 – navzdory tomu, co tvrdí stěžovatel – umožnil zohlednit důvody nepříznivých poměrů žadatele o individuální osvobození od soudních poplatků, byť půjde o situace výjimečné: „Příčiny, z jakých se žadatel dostal do situace znemožňující mu úhradu soudních poplatků, lze v neprospěch žadatele vážit jen tam, kde se jeho podnikání zřejmě vymykalo řádnému podnikání a nakládání s majetkem.“ Tyto závěry jsou stále aktuální, judikatura s nimi pracuje (srov. rozsudky ze dne 27. 7. 2017, čj. 4 As 89/2017-39, bod 15; ze dne 17. 2. 2017, čj. 3 As 241/2016-34; či ze dne 31. 5. 2017, čj. 7 As 109/2017-21, bod 11). Stěžovatele v této věci nelze např. srovnávat s invalidním důchodcem, na jehož majetek je mj. pro neopatrné hospodaření vedena exekuce (v rozsudku ze dne 19. 9. 2019, čj. 1 As 298/2019-18, body 10 a 11, odmítl NSS zohlednit příčiny nemajetnosti takového účastníka řízení).

13. Nynější spor patří mezi výjimečné případy. Daňový nedoplatek, na jehož úhradu byl vydán žalobou napadený exekuční příkaz, totiž vznikl v souvislosti s pohledávkou, která má původ v trestné činnosti stěžovatele, konkrétně souvisela s tzv. lihovou mafií. Jelikož stěžovatel usiluje o zrušení exekučního příkazu, který přímo souvisí se závažnou trestnou činností, bylo namístě, aby krajský soud zohlednil i příčiny stěžovatelovy majetkové nedostatečnosti. Krajský soud tedy nepochybil, pokud nevycházel jen z prostých údajů o majetku stěžovatele, výši jeho aktuálního příjmu a částky, která mu každý měsíc ve výkonu trestu odnětí svobody „zůstává k dobru“.

14. Lichá je výtka, že posuzování žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků je řízení s jasně vymezenými limity, do něhož nelze promítat kriminální minulost 10 As 64/2020 účastníka řízení. Posuzování žádosti dle § 36 odst. 3 s. ř. s. není žádným „svébytným“ a plnohodnotným řízením, ale jen rozhodováním o návrhu účastníka řízení, který se v rámci řízení o žalobě domnívá, že splňuje podmínky osvobození dle § 36 odst. 3 s. ř. s. NSS již výše vyložil, že soud v naprosté většině případů nebude (a ani nemůže) přihlížet k příčinám špatných majetkových poměrů navrhovatele. Avšak ve výjimečných případech tak učinit může, pokud takové rozhodnutí řádně odůvodní (viz bod [11] shora). Krajský soud napadené usnesení neopomněl pečlivě odůvodnit (viz body 6 a 7).

15. Stěžovateli nepomůže jeho tvrzení, že se cítí dostatečně potrestán prostředky trestního a daňového práva. Nezáleží na tom, že stěžovateli – dle jeho tvrzení – celní úřad stanovil daňovou povinnost v řádu stovek milionů korun, v důsledku čehož byly prodány jeho nemovitosti. Netřeba nutně přihlížet ani k tomu, že stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře přes devět let, který nyní vykonává. Aktivace výjimečných kritérií dle § 36 odst. 3 s. ř. s., tzn. zohlednění příčin stěžovatelových poměrů, není žádnou „sankcí“ ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Individuální osvobození od soudních poplatků totiž v konečném důsledku není bezbřehou povinností státu, ale dobrodiním ve vztahu k těm, kteří si jej skutečně zaslouží. S ohledem na stěžovatelovu kriminální minulost a bezprostřední vztah jeho trestné činnosti k předmětu řízení o žalobě nelze rozhodně říci, že by si stěžovatel jakékoliv dobrodiní zasloužil.

16. Stěžovatelova bývalá manželka – pokud měla za to, že ji exekuční příkaz zkrátil na jejích právech – mohla také podat proti tomuto rozhodnutí žalobu. Pokud podala žalobu, mohla rovněž požádat soud o osvobození od soudních poplatků. Jestli se jí stěžovatelova trestná činnost netýká, jak tvrdí stěžovatel, krajský soud by jistě nemohl při posuzování její (eventuální) žádosti vycházet z týchž premis, které mu posloužily v tomto případě.

17. Nejde ani o překvapivé rozhodnutí. Stěžovatel nemůže spoléhat na to, že jej soud od soudních poplatků osvobodí jen na základě toho, že v minulosti, v jiném řízení, již na osvobození dle § 36 odst. 3 s. ř. s. dosáhl. Vede-li účastník více řízení, musí si v každém řízení o osvobození od soudních poplatků požádat zvlášť. A o samostatných žádostech soud také rozhoduje zvlášť. Jakkoli soud může využít závěry, které předtím přijal v jiné stěžovatelově věci, není jimi bez dalšího vázán. Nelze totiž nikdy rezignovat na „esenciální předpoklad soudcovského rozhodování, totiž snahu každého jednotlivého soudce o nalezení správného výkladu práva“ (rozsudek ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009-88, bod 20).

18. Pokud stěžovatel odkazuje na usnesení NS ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, a ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 23 Cdo 4993/2014, lze jen dodat, že Nejvyšší soud se v právě cit. judikátech vůbec nevěnoval stěžejní otázce tohoto sporu (bod [10] shora), ale osvobození od soudních poplatků řešil pouze z pohledu nepříznivé majetkové situace žadatele. Pro úplnost lze poukázat, že v usnesení 23 Cdo 4993/2014 vyslovil názor, že u některých osob „lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody“. Tento závěr se závěru NSS nijak nepříčí. Naopak, v obecné rovině podporuje myšlenku, že na 10 As 64/2020 - 28 pokračování majetkové poměry žadatele nelze nahlížet jako na nic neříkající čísla, ale je třeba zohlednit, byť spíše výjimečně, proč a jak se žadatel dostal do majetkově nepříznivé situace.

19. Závěrem nad rámec nezbytného nutno dodat, že stěžovatel se domáhá osvobození od soudního poplatku za situace, kdy jej v řízení zastupuje advokát. Jakkoli NSS nechce nijak paušalizovat, že zastoupení účastníci nemají právo na osvobození od soudních poplatků (srov. rozsudek ze dne 25. 3. 2009, čj. 1 As 15/2009-43, body 8 a násl.), v tomto specifickém případě jde jen o další vedlejší okolnost, která podporuje závěr krajského soudu, že stěžovateli nenáleží benefit individuálního osvobození od soudních poplatků.

20. NSS proto zamítl kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení NSS nerozhodoval, jelikož o nich přísluší rozhodnout krajskému soudu podle výsledku řízení ve věci samé, tzn. v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 61 odst. 1 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 3. června 2020 Zdeněk Kühn předseda senátu