10 As 66/2021

Rubrum

10 As 66/2021 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Z. P., proti žalovanému: Úřad práce České republiky, se sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2020, čj. UPCR-2020/104113-20000402, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 3. 2021, čj. 52 A 83/2020-40, takto:

Výrok

I. Výrok I usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2021, čj. 10 As 66/2021-5, jímž byla žalobci uložena poplatková povinnost, s e r u š í .

II. Žalobci s e n e u s t a n o v u j e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

III. Kasační stížnost s e z a m í t á .

Odůvodnění

1. Žalobce dne 21. 5. 2020 podal u žalovaného, respektive u jeho krajské pobočky v Pardubicích, kontaktního pracoviště v Pardubicích, žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Žalovaný dne 5. 6. 2020 vydal oznámení o požadavku úhrady za poskytnutí informací. Proti tomuto oznámení podal žalobce dne 29. 6. 2020 stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace. O té rozhodlo Ministerstvo práce a sociálních věcí dne 31. 7. 2020 tak, že potvrdilo postup žalovaného i výši úhrady za poskytnutí informací. Následně žalovaný vydal dne 9. 11. 2020 sdělení o odložení žádosti o poskytnutí informací, protože žalobce nezaplatil požadovanou úhradu. Proti tomu podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 1. 3. 2021 postoupil Městskému soudu v Praze. Důvodem bylo chybné označení žalovaného, za kterého žalobce považoval Úřad práce České republiky – krajskou pobočku v Pardubicích namísto Úřadu práce České republiky (generálního ředitelství), který sídlí v Praze. 10 As 66/2021

2. Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Uvádí zde, že se příslušnost krajského soudu určí podle sídla krajské pobočky Úřadu práce, u které byla podána žádost o poskytnutí informace. Podle stěžovatele generální ředitelství zastupuje krajské pobočky a jedná jejich jménem, aniž k tomu doložilo oprávnění. Z toho vyplývá, že jednání generálního ředitelství je nutné považovat za jednání jménem každé oslovené krajské pobočky zvlášť. Napadené rozhodnutí tak generální ředitelství vydalo jménem krajské pobočky v Pardubicích, čímž se nemění místní příslušnost krajského soudu k projednání žaloby. Stěžovatel navrhl, aby žalobu projednal Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

3. NSS stěžovatele vyzval usnesením ze dne 8. 3. 2021, aby zaplatil soudní poplatek za podání kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč a doložil splnění podmínky zastoupení podle § 105 odst. 2 s. ř. s. Podáním ze dne 11. 3. 2021 stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Poukázal na svou nemajetnost a podrobně popsal svou finanční situaci. Posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce

4. NSS se před zkoumáním žádosti o osvobození od soudních poplatků zabýval otázkou, zda je stěžovatel skutečně povinen zaplatit soudní poplatek. Podle rozšířeného senátu NSS je stěžovatel povinen zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností (viz usnesení ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Krajský soud v této věci rozhodoval jen o postoupení žaloby, nikoli o věci samé, proto stěžovateli podáním kasační stížnosti proti jeho usnesení nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek. Podle § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vydá-li soud nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit poplatek, toto rozhodnutí zruší nebo změní i bez návrhu. NSS proto zrušil výrok I svého usnesení ze dne 8. 3. 2021, čj. 10 As 66/2021-5, o uložení poplatkové povinnosti stěžovateli.

5. Poté NSS řešil otázku povinného zastoupení stěžovatele. Z citovaného usnesení rozšířeného senátu dále plyne, že v řízení o kasační stížnosti proti procesnímu usnesení krajského soudu nemusí být stěžovatel povinně zastoupen advokátem. I když však není v řízeních o tomto typu kasačních stížností zastoupení stěžovatele povinné, je jistě možné. Stěžovatel o ustanovení advokáta výslovně požádal, NSS se proto jeho návrhem zabýval.

6. Podle § 35 odst. 10 věty první před středníkem s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Účastníkovi tak lze ustanovit zástupce pouze tehdy, jestliže splňuje obě podmínky pro ustanovení zástupce: 1) účastník splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a 2) zastoupení je nezbytné k ochraně jeho práv.

7. Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to 10 As 66/2021 - 37 pokračování zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Soud tedy žádosti vyhoví, pokud jsou splněny oba předpoklady pro osvobození od soudních poplatků: 1) účastník doloží, že nemá dostatečné prostředky, a 2) návrh není zjevně bezúspěšný.

8. První podmínkou pro ustanovení zástupce je splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Ve svém nedávném usnesení ze dne 6. 5. 2021, čj. 10 As 55/2021-44, NSS dospěl k závěru, že stěžovatel pro svou nemajetnost (je-li řádně tvrzena a doložena) obecně splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Advokáta je však třeba účastníkovi ustanovit k ochraně jeho práv tehdy, jde-li o věc skutkově nebo právně složitou a vyjde-li potřeba jeho ochrany najevo např. z nekvalifikovaných podání (srov. rozsudky ze dne 27. 5. 2004, čj. 4 As 21/2004-69, ze dne 18. 1. 2006, čj. 4 Azs 390/2005-98, nebo ze dne 4. 12. 2013, čj. 1 As 117/2013-17). Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí dostatečně jasně důvody, pro které považuje usnesení krajského soudu za nezákonné. NSS proto neshledal, že by stěžovatel potřeboval zástupce pro ochranu svých práv, a zabýval se dále posouzením kasační stížnosti. Posouzení kasační stížnosti

9. Kasační stížnost není důvodná.

10. Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky, je úřad práce správním úřadem s celostátní působností. Podle § 1 odst. 2 tohoto zákona je jeho sídlem Praha.

12. Místní příslušnost úřadu práce řešil NSS už v usnesení ze dne 16. 5. 2012, čj. Nad 5/2012-34, podle nějž se jedná o správní úřad s celostátní působností, který rozhoduje jako celek a jehož vnitřní organizační jednotky nejsou v tomto ohledu samostatné. Jeho sídlo, Praha, „pak určuje místní příslušnost Městského soudu v Praze“. Počínaje lednem 2012 sice zákon o Úřadu práce České republiky nově stanoví v § 5, že úřad práce rozhoduje ve správním řízení v I. stupni „prostřednictvím krajských poboček a generálního ředitelství“, ovšem v této věci vydal napadené rozhodnutí Úřad práce České republiky, generální ředitelství, se sídlem v Praze - a místní příslušnost soudu se řídí sídlem orgánu, který napadené rozhodnutí vydal (§ 7 odst. 6 věta první s. ř. s.), nikoli snad toho orgánu, který je podle stěžovatelovy představy vydat měl. Sídlo orgánu, který napadené rozhodnutí skutečně vydal, je tak i nadále jediným kritériem pro určení místní příslušnosti (bez ohledu na to, zda orgán, který v této věci rozhodl, byl oprávněn tak učinit – srov. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2021, čj. 4 As 3/2021-17, bod 18).

13. Stěžovatelovy námitky nebyly důvodné, NSS proto kasační stížnost zamítl. O náhradě nákladů řízení NSS nerozhodoval: přísluší o nich rozhodnout městskému soudu 10 As 66/2021 podle výsledku řízení ve věci samé v rozhodnutí, jímž se toto řízení končí (§ 61 odst. 1 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. května 2021 Zdeněk Kühn předseda senátu