10 As 72/2014

Rubrum

10 As 72/2014 - 43 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Office Park Šantovka, s. r. o., se sídlem Washingtonova 1624/5, Praha 1, zast. Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 57, Praha 1, proti žalovanému: Národní památkový ústav, se sídlem Valdštejnské náměstí 162/3, Praha 1, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2014, č. j. 11 A 181/2013-75, takto:

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2014, č. j. 11 A 181/2013 - 75, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci, obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v jeho údajně nezákonném postupu ve vztahu ke stavebnímu záměru s názvem „Šantovka Tower“. V žalobě žalobkyně formulovala žalobní návrh v následujícím znění: „Národnímu památkovému ústavu, Valdštejnské nám 162/3, 118 01 Praha 1 – Malá Strana, a všem jeho územním pracovištím, včetně všech jejich zaměstnanců, se ve věci záměru Šantovka 10 As 72/2014 Tower, který má být realizován mj. na pozemcích parc. č. 109/1, 114/2, 114/3, 114/6, 114/7, 114/18, 114/21, 132/1, 195/2, 550, 554, 575 a 1289, k. ú. Olomouc – město, obec Olomouc: (1) zakazuje realizovat jakékoli úkony, vyjma těch, ke kterým existuje výslovné zákonné zmocnění (jako např. vydání odborného vyjádření dle § 14 odst. 6 zákona o památkové péči), zejména se zakazuje v souvislosti s uvedeným záměrem vydávat tisková prohlášení, pořádat tiskové konference a činit jakákoli veřejná prohlášení či vyjádření; (2) přikazuje postupovat ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, včetně zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a jím definovaných základních zásad, a tudíž mj. projednat námitku podjatosti členů vědecké rady generální ředitelky Národního památkového ústavu postupem dle § 14 správního řádu.“

2. V doplnění žaloby ze dne 29. 11. 2013 (dále jen „doplnění žaloby“) žalobkyně žalobní návrh rozšířila o petit ve znění: „Vyjádření generální ředitelky Národního památkového ústavu dopisem ze dne 24. 9. 2013 a podkladové vyjádření vědecké rady generální ředitelky Národního památkového ústavu jsou úkony učiněné v rozporu s právními předpisy a nelze k nim přihlédnout v jakémkoli řízení ve věci záměru Šantovka Tower.“

3. Městský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl.

4. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku uvedla, že městský soud rozhodl o jí uplatněném žalobním návrhu pouze v rozsahu žaloby, nikoli však již jejího doplnění; stěžovaný rozsudek je proto nepřezkoumatelný.

5. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že mu doplnění žaloby nebylo doručeno a ani mu o tomto dokumentu není nic známo.

II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

6. Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal v záhlaví označený rozsudek městského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či řízení jemu předcházející netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnosti vyhověl na základě úvah dále vyložených.

7. Námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu shledal Nejvyšší správní soud opodstatněnou.

8. Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke své dřívější judikatuře konstatuje, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). V rozsudku rozšířeného senátu ze dne 8. 12. 2009, čj. 8 Afs 73/2007-111, Nejvyšší správní soud v návaznosti na nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08, č. 10 As 72/2014 - 44 pokračování 225/2008 Sb. ÚS, dále uvedl, že krajský soud je povinen se v rozhodnutí o žalobě vypořádat se všemi žalobními námitkami. Zamítne-li žalobu, přičemž se opomene zabývat některou z námitek, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než jeho rozhodnutí zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].

9. Městský soud na stranách 1 až 4 napadeného rozsudku rekapituluje skutkový stav věci a argumentaci stran. Na stranách 5 a 6 dále zkoumá otázku pasivní legitimace žalovaného, přičemž samotnému vypořádání žalobních námitek se věnuje na straně 7 a 8 svého rozsudku. Zabývá se však toliko stěžovatelčinou argumentací uvedenou v žalobě.

10. Nejvyšší správní soud k věci především uvádí, že stěžovaným rozsudkem rozhodl městský soud o celém předmětu řízení. Názor stěžovatelky, dle něhož bylo napadeným rozhodnutím rozhodnuto pouze o žalobním návrhu obsaženém v žalobě, avšak nikoli již o návrhu obsaženém v jejím doplnění, správný není. Formulace enunciátu meritorního výroku rozsudku („Žaloba se zamítá.“) nevzbuzuje žádnou pochybnost o závěru, že žalobní žádání bylo zamítnuto zcela, tj. bez ohledu na to, byl-li petit žaloby obsažen v jejím prvotním znění či až v podání, jímž byla žaloba doplněna.

11. Mylná stěžovatelčina úvaha byla snad ovlivněna neúplným odůvodněním rozsudku. To však nic nemění na závěru, že zamítnuto bylo městským soudem vše, co po soudu bylo stěžovatelkou žádáno.

12. Ve vztahu k námitkám obsaženým v žalobě přitom městský soud odůvodnil zamítavý rozsudečný výrok bezvadně; potud mu nelze nic vytýkat. Námitky uplatněné v doplnění žaloby i v něm uvedené rozšíření žalobního žádání však městský soud zcela přehlédl a nezmiňuje se o nich ani v naraci svého rozhodnutí. Tím, že městský soud doplnění žaloby v důvodech rozsudku nikterak nereflektoval, zatížil své rozhodnutí dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nepřezkoumatelností spočívající v nedostatku důvodů.

13. Ze soudního spisu je dále patrno, a uvádí i to žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti, že doplnění žaloby nebylo žalovanému vůbec komunikováno, a to ačkoli obsahovalo nově uplatněnou argumentaci a další žalobní požadavek. To je však procesní vada, jež by pro svou závažnost sama o sobě postačovala ke zrušení stěžovaného rozsudku, neboť jejím důsledkem bylo porušení práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (k tomu v podrobnostech postačí v nyní projednávané věci odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2007, č. j. 2 Afs 91/2007-90, a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva v něm citovanou). Povinnost soudu seznámit žalovaného s obsahem žaloby (a tedy i s obsahem jejího doplnění) je bezvýjimečná. Nápravu procesního pochybení spočívajícího v nekomunikování žaloby žalovanému nemůže – obecně vzato – nahradit ani soud vyšší instance, neboť by tím popřel devolutivní účinky opravného prostředku. I z tohoto důvodu musí být stěžovaný rozsudek zrušen dle § 109 odst. 4 s. ř. s. pro vadu řízení, která mohla (nikoli nutně musela) mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

14. Nejvyšší správní soud nemohl také přehlédnout skutečnost, že městský soud rozhodl ve věci bez jednání, ačkoli s tímto postupem žalovaný na základě výzvy dle § 51 10 As 72/2014 odst. 1 s. ř. s. obsažené spolu s informací o složení senátu v přípisu městského soudu ze dne 19. 12. 2013 (doručeném žalovanému dne 27. 12. 2013) vyjádřil v podání ze dne 6. 1. 2014 nesouhlas. Ze soudního spisu navíc není patrno, že by výzva dle § 51 odst. 1 s. ř. s. spolu s informací o složení senátu byly doručeny také stěžovatelce. I tato pochybení jsou důvodem pro kasaci stěžovaného rozsudku Nejvyšším správním soudem, a to rovněž pro závažnou vadu řízení dle § 109 odst. 4 s. ř. s.

15. Nad rámec kasační stížnosti považuje Nejvyšší správní soud za vhodné uvést, že se plně ztotožňuje s argumentačně dostatečně podloženým závěrem městského soudu o pasivní legitimaci žalovaného dle § 82 s. ř. s.

III. Závěr a náklady řízení

16. Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto rozsudek městského soudu ze dne 12. 3. 2014, č. j. 11 A 181/2013-75, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s.

17. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí o věci samé (§ 110 odst. 2 a 3 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 29. května 2014 Zdeněk Kühn předseda senátu