10 As 82/2016

Rubrum

10 As 82/2016 - 16 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Petra Mikeše v právní věci žalobkyně V. S., zast. Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Jugoslávských partyzánů 1603/23, Praha 6 – Dejvice, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, poštovní schránka 155/SO, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 10. 2015, čj. MV-30076-3/SO-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2016, čj. 11 A 190/2015-38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, rozhodnutím ze dne 18. 12. 2014 zastavilo řízení o žádosti žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podle § 68 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, o povolení k trvalému pobytu, neboť na území ČR pobývala na základě uděleného výjezdního příkazu s platností od 8. 12. 2014 do 21. 12. 2014. Nebyla tak podle § 69 odst. 5 cit. zákona oprávněna k podání žádosti. Žalovaná odvolání stěžovatelky zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.

2. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí žalované žalobu k městskému soudu. Usnesením ze dne 24. 11. 2015, čj. 11 A 190/2015-11, městský soud žalobkyni vyzval k uhrazení soudního poplatku za podání žaloby a stanovil jí k tomu přiměřenou lhůtu 10 dnů. Současně žalobkyni poučil o následcích nevyhovění této výzvě. Výzva byla zástupci žalobkyně doručena dne 25. 11. 2015. Městský soud následně řízení o žalobě zastavil podle § 47 písm. c) s. ř. s. usnesením ze dne 15. 12. 2015, čj. 11 A 190/2015-14, které nabylo právní moci dne 16. 12. 2015. Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka předchozí kasační stížností. Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil usnesením ze dne 3. 2. 2016, čj. 5 Azs 268/2015-16, z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podání kasační stížnosti.

3. Usnesením ze dne 14. 3. 2016, čj. 11 A 190/2015-38, vrátil městský soud zaplacený soudní poplatek stěžovatelce a poučil ji o možnosti podání kasační stížnosti. Právě proti tomuto usnesení směřuje nyní podaná kasační stížnost. 10 As 82/2016

4. V kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že zastavení řízení o žalobě neproběhlo v souladu se zákonem. Městský soud byl povinen usnesení o zastavení řízení v souladu s § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích zrušit, nikoliv vracet zaplacený soudní poplatek, protože ten byl jednou zaplacen a týkal se určité platby označené variabilním symbolem. Soudní poplatek tak byl zaplacen dříve, než usnesení o zastavení nabylo právní moci. Stěžovatelka dále namítá, že městský soud neměl vracet soudní poplatek.

5. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je proti napadenému usnesení městského soudu kasační stížnost přípustná. Dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřípustná.

6. Podle § 104 odst. 2 s. ř. s. kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení, je nepřípustná. Nejvyšší správní soud ve své konstantní rozhodovací praxi judikuje, že„mezi náklady řízení spadají i soudní poplatky. Rozhodnutí o soudních poplatcích, v daném případě rozhodnutí o vrácení soudního poplatku, je tedy rozhodnutím o nákladech řízení. Protože rozhodnutí městského soudu má toliko jediný výrok - o vrácení poplatku - proti kterému směřuje kasační stížnost, je tato stížnost podle § 104 odst. 2 s. ř. s. nepřípustná.“ (viz usnesení NSS ze dne 23. 2. 2007, čj. 8 As 25/2006-144, srov. též usnesení ze dne 23. 11. 2011, čj. 6 Ads 133/2011-67).

7. Na nepřípustnosti kasační stížnosti nic nemění ani nesprávné poučení městského soudu, že proti jeho rozhodnutí je kasační stížnost přípustná; nesprávné poučení přípustnost nezakládá (srov. usnesení NSS ze dne 25. 11. 2004, čj. 3 Ads 37/2004-36, č. 737/2006 Sb. NSS).

8. K tomu zdejší soud na okraj dodává, že uplatňuje-li stěžovatelka své námitky až nyní, nelze jejich důvodnost v tomto řízení posoudit, i kdyby snad byly důvodné. Tyto námitky měla uplatnit v kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení.

9. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s.

10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení

Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. dubna 2016 Zdeněk Kühn předseda senátu