10 As 86/2025

Rubrum

10 As 86/2025 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: CD Trade Group s.r.o., Malostranské náměstí 36/22, Praha, proti žalované: Česká obchodní inspekce, Gorazdova 1969/24, Praha, o návrhu na vydání opravného usnesení v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 2. 2020, čj. ČOI 29017/20/O100/1000/Kra/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, čj. 15 A 45/2020-110, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Vymezení věci

1. Rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, čj. 15 A 45/2020-68, městský soud zamítl žalobu žalobkyně ve shora označené věci. Podáním ze dne 26. 6. 2024 žalobkyně navrhla, aby městský soud vydal opravné usnesení, neboť v rozsudku označil neexistujícího účastníka v podobě „Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát“. Jedná se pouze o vnitřní orgán žalované. Podle žalobkyně jde o zjevnou nesprávnost v písemném vyhotovení rozsudku, která se týká označení účastníka v záhlaví. Městský soud zamítl návrh žalobkyně shora označeným usnesením.

2. Kasační stížnost, vyjádření žalované

2. Žalobkyně (stěžovatelka) napadla usnesení městského soudu kasační stížností. Uvedla, že žádný účastník „Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát“ neexistuje. Jedná 10 As 86/2025 se pouze o vnitřní orgán žalovaného. Žalovanou je pouze Česká obchodní inspekce (ČOI), a proto je v záhlaví rozsudku zjevná nesprávnost, kterou je nutno odstranit opravným usnesením. Sám městský soud v opravném usnesení již správně označuje jako žalovanou ČOI (bez označení jejího orgánu). Městský soud nepoužil k označení žalované IČO, a to ani v původním rozsudku, ani v napadeném usnesení. Proto měl zjevně na mysli vnitřní orgán žalované (tedy „nonsubjekt“). Uvedená adresa je sídlem žalované i jejích vnitřních orgánů. Proto je třeba provést opravu, protože zjevná nesprávnost činí rozhodnutí nevykonatelným. Stěžovatelka navrhla, aby NSS změnil napadené usnesení a vyhověl jejímu návrhu, popř. aby usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se ztotožnila se závěry městského soudu a navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.

4. V replice stěžovatelka setrvala na svých námitkách a zdůraznila, že odhadování procesních záměrů žalobce a případné hodnocení jejich úspěšnosti nemůže být důvodem rozhodování o opravě zjevných nesprávností v rozhodnutí. Ty buď dány jsou, nebo ne. Nelze se ani zabývat pouze tím, zda se jedná pouze o chybu v psaní, protože důvodem vydání opravného usnesení je rovněž odstranění jiných zjevných nesprávností. Za takovou nesprávnost je dle názoru stěžovatelky považována i situace, v níž soud nesprávně označí účastníka řízení.

3. Právní hodnocení

5. NSS nejprve posoudil formální náležitosti. Shledal, že kasační stížnost byla podána včas (§ 40 odst. 4, § 106 odst. 4 věta za středníkem s. ř. s.) a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2006, čj. 6 Ads 99/2005-203).

6. Návrh na vydání opravného usnesení je procesním návrhem stěžovatelky, který nepodléhá poplatkové povinnosti. Soudnímu poplatku tak nepodléhá ani kasační stížnost směřující proti usnesení o zamítnutí takového návrhu, a proto NSS nepožadoval jeho zaplacení (srov. body 10-11 rozsudku NSS ze dne 22. 4. 2022, čj. 5 As 262/2021-26). Ze stejného důvodu se zde neuplatní podmínka povinného zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s.; stěžovatelka tedy nemusí být v tomto řízení zastoupena advokátem.

7. Kasační stížnost není důvodná.

8. Podstatou kasační stížnosti proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání opravného usnesení je toliko otázka, zda městský soud postupoval správně, jestliže návrh stěžovatelky zamítl – tj. zda namítané chyby skutečně (ne)odpovídají chybám, které je možné opravným usnesením napravit (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 2. 2007, čj. 4 Ans 3/2006-123, č. 1177/2007 Sb. NSS).

9. Podle § 54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. 10 As 86/2025 - 25 pokračování K výkladu citovaného ustanovení městský soud přiléhavě poukázal např. na rozsudek NSS ze dne 3. 11. 2011, čj. 4 Ads 139/2011-400. Odkázat lze rovněž na bod 17 rozsudku NSS čj. 5 As 262/2021-26, podle něhož oprava výroku, resp. záhlaví rozhodnutí, přichází v úvahu pouze tam, kde je uveden údaj zjevně chybný a již na první pohled je zřejmé, že tato chyba byla způsobena např. nepozorností autora, aniž je nutné tuto chybu komplikovaně vyvracet či ji dokládat dalšími listinami apod.

10. NSS souhlasí s městským soudem, že záhlaví rozsudku čj. 15 A 45/2020-68 žádnou namítanou nesprávnost neobsahuje. Označení žalované je srozumitelné a soudy jej takto používají (srov. např. rozsudky NSS ze dne 19. 10. 2021, čj. 6 As 81/2020-32, ze dne 31. 3. 2023, čj. 8 As 166/2021-41, či ze dne 12. 12. 2023, čj. 10 As 120/2022-31). Sama stěžovatelka v podané žalobě označila žalovanou jako „Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát“.

11. Takové označení není chybné, neboť ČOI se člení na Ústřední inspektorát a jemu podřízené inspektoráty mající územní působnost. Ústřední inspektorát rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí inspektorátu územního, jako tomu bylo i v nyní posuzované věci (srov. § 1 odst. 3, 5 zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci). Přitom podle § 69 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla (k tomu srov. též rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2008, čj. 1 As 45/2008-56).

12. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 s. ř. s.) není osoba žalovaného určena tvrzením žalobce, ale určuje ji zákon. Je tedy věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být. Zvláštní usnesení o tom soud nevydává (§ 53 odst. 2 s. ř. s. a contrario; srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS). Podstatné tedy je, aby v průběhu řízení bylo zřejmé, který správní orgán je žalovaný a s kým soud jedná.

13. Proto nemůže být chybou, je-li žalovaný označen jako „Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát“. Jinými slovy, označení žalovaného, z něhož plyne, že o odvolání stěžovatelky rozhodoval Ústřední inspektorát ČOI, je správné (a stejně tak postačí, je-li žalovaná označena pouze jako ČOI; podle NSS tím žádné pochybnosti o žalovaném správním orgánu – v kontextu dalších okolností této věci – nevznikají). Naopak v žádném případě nezpůsobuje vadu „neexistujícího účastníka řízení“, jak namítala stěžovatelka. Z odůvodnění rozsudku čj. 15 A 45/2020-68 je zřejmé, že o odvolání stěžovatelky rozhodl Ústřední inspektorát, který je funkční složkou ČOI. V průběhu řízení před městským soudem (až do podání návrhu stěžovatelky) nebyly vznášeny žádné pochyby o tom, které rozhodnutí a jakého správního orgánu je předmětem soudního přezkumu. Stěžovatelka ani nenamítala, že by byla v daném ohledu jakkoliv zkrácena na svých procesních právech. Pochybnosti o tom, kdo je žalovaným a s kým má soud jednat, nevznikly ani v řízení před NSS či Ústavním soudem (viz řízení vedené u NSS pod sp. zn. 2 As 262/2022 a u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 2510/23).

14. Také zdejšímu soudu se argumentace stěžovatelky jeví jako účelová, resp. směřující k pokračování a prodlužování řízení před správními soudy. Tomu nasvědčuje i městským soudem zmíněná skutečnost, že stěžovatelka navrhla vydání opravného usnesení téměř dva 10 As 86/2025 roky po pravomocném rozhodnutí soudu (a poté, kdy byla zamítnuta její kasační stížnost a odmítnuta ústavní stížnost).

15. Lze tedy uzavřít, že městský soud jednal v řízení se správným žalovaným ve smyslu § 69 s. ř. s. a tomu odpovídalo i jeho označení v záhlaví. Městský soud postupoval správně, jestliže návrh stěžovatelky zamítl. Kasační námitka nesprávného postupu městského soudu není důvodná.

16. Pro úplnost NSS poznamenává, že argument o tom, že městský soud v záhlaví rozsudku neuvedl IČO (a tedy měl zjevně na mysli vnitřní orgán ČOI), stejně jako argumenty o nevykonatelnosti správního rozhodnutí a adrese sídla stěžovatelka uplatnila poprvé až v kasační stížnosti, ačkoliv jí nic nebránilo uvést je již v řízení před městským soudem. Proto je NSS posoudil jako nepřípustné ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s.

4. Závěr a náklady řízení

17. Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.

18. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalované nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec její běžné činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. června 2025 Ondřej Mrákota předseda senátu