10 As 88/2016

Rubrum

10 As 88/2016 - 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: E. L. H., proti žalované: Komora daňových poradců České republiky, se sídlem Kozí 4, Brno, zast. JUDr. Liborem Nedorostem, Ph. D., advokátem se sídlem Malostranské náměstí 265/6, Praha 1, proti rozhodnutí presidia Komory daňových poradců České republiky ze dne 12. 6. 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2016, čj. 62 A 58/2014-83, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozhodnutím disciplinárního senátu č. XXIII disciplinární komise žalované ze dne 28. 3. 2014 byla žalobkyně pro skutek v rozhodnutí specifikovaný uznána vinnou z porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky (dále jen „zákon o daňovém poradenství“), neboť „při výkonu daňového poradenství, kdy v zájmu společníka obchodní společnosti vstoupila do obchodních prostor této společnosti a nakládala s jejími účetními doklady a daty, nejednala svědomitě a čestně“. Žalobkyni byla uložena pokuta ve výši 70 000 Kč jako disciplinární opatření podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona o daňovém poradenství. 10 As 88/2016

2. Jednání žalobkyně, které bylo předmětem disciplinárního řízení, spočívalo – stručně vyjádřeno – v tom, že dne 17. 4. 2013 po příchodu do kanceláře společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o., bez předložení zmocnění, začala provádět v počítači účetní společnosti činnosti, spočívající v nakládání s daty společnosti, a to ve prospěch třetí osoby – společníka společnosti F. E.. Žalobkyně přitom odmítla nahlížet do účetních sestav a dokladů společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o. za roky 2008 až 2012, které jednatel této společnosti Josef Mička, v souladu s ujednáním mimořádné valné hromady společnosti, zajistil a zpřístupnil k nahlédnutí a ke kontrole F. E. a jeho daňovým poradcem dne 17. 4. 2013. Po příchodu jednatele společnosti žalobkyně na jeho výzvu, kdo je, sdělila, že je Mgr. E. L. H., daňový poradce a právní zástupce. Zmocnění k zastupování společníka při výkonu jeho práv podle § 122 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“), přes výzvu jednatele nepředložila a přes výslovný zákaz jednatele pokračovala v práci s počítačem a tiskla pro společníka F. E. účetní sestavy, které v nezjištěném obsahu a rozsahu odnesl ze sídla společnosti. Dne 21. 5. 2013 se žalobkyně znovu dostavila do sídla společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o. a žádala zpřístupnění účetních dokladů společnosti za posledních 10 let. Opět nepředložila zmocnění a jednateli, který jí požadované neumožnil, vyhrožovala podáním trestního oznámení.

3. Rozhodnutí disciplinárního senátu č. XXIII disciplinární komise žalované bylo rozhodnutím presidia žalované potvrzeno. Žaloba proti rozhodnutí presidia žalované byla Krajským soudem v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítnuta.

4. Klíčovou námitkou odvolatelky, resp. žalobkyně byla argumentace, podle které činnost naplňující znaky skutkové podstaty disciplinárního provinění nevykonávala jako daňová poradkyně, ale jako advokátní koncipientka.

5. Krajský soud shledal, že je-li žalobkyně zároveň daňovou poradkyní a advokátní koncipientkou, je pro posouzení jejího jednání vždy rozhodné, jakým oprávněním se prokazuje v průběhu jí prováděných úkonů. Jestliže žalobkyně na prokázání svého oprávnění při provádění úkonu rezignovala, je nutno povahu jejího jednání posuzovat podle vnějších okolností a s přihlédnutím k tomu, jak se žalobkyně představila (uvedla, že je daňová poradkyně a právní zástupkyně). Krajský soud proto tvrzení žalobkyně, ústící v její právní názor o nedostatku disciplinární pravomoci žalované, považoval za čistě účelové.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalované

6. Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).

7. Stěžovatelka v kasační stížnosti znovu uvedla, že nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje v nesprávném právním posouzení otázky věcné příslušnosti žalované k rozhodnutí. Podle stěžovatelky F. E., v jehož prospěch jednala způsobem, pro který byla disciplinárně potrestána, nikdy nepotvrdil, že by mu stěžovatelka poskytovala daňové poradenství; naopak uvedl, že ji požádal o právní pomoc (důkazem čehož je substituční plná moc); i výpovědi dalších přítomných osob potvrzují, že F. E. neposkytovala daňové 10 As 88/2016 - 48 pokračování poradenství. Závěr krajského soudu, podle kterého je v této otázce nutno vycházet z objektivních okolností, označila stěžovatelka za nesprávný.

8. Stěžovatelka namítla, že úkony činila za přítomnosti klienta F. E.. Zákon o daňovém poradenství ani zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii přitom neukládají povinnost, je-li přítomen klient, prokazovat se plnou mocí. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, čj. 2 As 28/2006-49, na nějž krajský soud odkázal, není podle stěžovatelky relevantní, neboť v souzeném případě stěžovatelka nejednala se státním orgánem, nýbrž se soukromoprávním subjektem. Stěžovatelka je přesvědčena, že ji substituční plná moc opravňovala k předmětnému jednání.

9. Důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spatřovala proto stěžovatelka v nedostatku věcné příslušnosti správního orgánu k rozhodnutí, neboť neposkytovala daňové poradenství podle zákona o daňovém poradenství, ale právní pomoc podle zákona o advokacii. Vztahovala se na ni proto disciplinární pravomoc orgánů České advokátní komory, nikoliv žalované.

10. Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, rozhodnutí disciplinárního senátu č. XXIII disciplinární komise žalované ze dne 28. 3. 2014 i rozhodnutí presidia žalované ze dne 12. 6. 2014.

11. Kromě namítané vady disciplinárního řízení „spočívající v absolutním nedostatku věcné příslušnosti k rozhodnutí“, namítla stěžovatelka nezákonnost uložené pokuty. Tu spatřovala v nesprávném zhodnocení kriteria pro její uložení a v porušení zásady přiměřenosti.

12. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že správní orgán druhého stupně reagoval na výtky a důkazní návrhy stěžovatelky; skutkový stav byl podle ní zjištěn správně. Rozhodnutí správního orgánu nemůže být zrušeno jen proto, že stěžovatelka hodnotí tytéž důkazy s jiným výsledkem, pokud správní orgán při hodnocení důkazů postupoval zákonným způsobem.

13. Žalovaná dále uvedla, že „daňové poradenství je podle definice v § 1 písm. a) zákona č. 523/1992 Sb. poradenstvím právním a jeho charakter je tak možné srovnat s výkonem advokacie“. Závěr, podle kterého stěžovatelka poskytovala při úkonech ve společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o. daňové poradenství, žalovaná analogicky opírá zejména o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, čj. 5 As 34/2003-47. Převezme-li daňový poradce zmocnění ke konkrétním úkonům, činí je jako daňový poradce při výkonu daňového poradenství.

14. Požadavek identický s povinností poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu (čl. 4 odst. 1 Etického kodexu advokátů ČR), lze podle žalované ve vztahu k daňovému poradci spatřovat v úpravě vyplývající z § 6 odst. 1 věty druhé zákona o daňovém poradenství. 10 As 88/2016

15. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl a aby stěžovatelce uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

16. Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Nedůvodnou kasační stížnost zamítl na základě úvah dále vyložených.

17. Primárně stěžovatelka brojila proti uplatnění disciplinární pravomoci žalované. Důvod, pro který nemohla být za své jednání žalovanou potrestána, spatřovala v tom, že předmětné úkony nevykonávala jako daňová poradkyně, nýbrž jako advokátní koncipientka.

18. Podle § 1 písm. a) zákona o daňovém poradenství tento zákon upravuje poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, odvodů, poplatků a jiných plateb, jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí. Podle § 6 odst. 1 věty druhé zákona o daňovém poradenství je daňový poradce povinen jednat čestně a svědomitě, důsledně využívat všechny zákonné prostředky a uplatňovat vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník“) mají společníci zejména právo požadovat od jednatelů informace o záležitostech společnosti a nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje nebo k tomu zmocnit auditora nebo daňového poradce.

19. Ústavní soud v usnesení ze dne 24. 4. 2001, sp. zn. II. ÚS 189/01, dospěl k závěru, že „postavení daňového poradce při výkonu daňového poradenství je obdobné a srovnatelné s postavením advokáta při poskytování právní pomoci podle zákona č. 85/1996 Sb.“ a dovodil, že povinnosti advokáta lze analogicky vztáhnout i na daňového poradce. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 12. 2006, čj. 2 As 28/2006-49, uvedl: „Právě vzhledem ke zvláštnímu postavení advokáta a vysoké profesionalitě při poskytování právních služeb, kterou lze po něm oprávněně požadovat, proto mohou státní orgány (tj. zejména správní orgány a soudy), jež vedou řízení o právech a povinnostech, předpokládat, že jedná-li advokát za určitou osobu, je třeba mít v pochybnostech za to, že za ni jedná v rámci zmocnění, jež mu tato osoba udělila, nevyjde-li najevo opak.“ Citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu, na nějž odkázal již krajský soud, se jistě uplatní i za situace, jedná-li advokát se soukromoprávním subjektem. Mohou-li se totiž státní orgány (profesionálové) spolehnout na to, že advokát nepřekročí zmocnění dané mu klientem, tím spíše tak mohou postupovat i soukromoprávní subjekty (mnohdy laikové). S přihlédnutím k citovanému názoru Ústavního soudu (byť uvedenému jen v usnesení a nikoliv v precedenčně závazném nálezovém rozhodnutí) má i Nejvyšší správní soud za to, že také daňový poradce jakožto právní a finančně ekonomický specialista musí své služby poskytovat s vysokou profesionalitou a v souladu se všemi povinnostmi, které na něho klade jak zákon o daňovém poradenství, tak stavovské předpisy přijaté Komorou daňových poradců. Plnění 10 As 88/2016 - 49 pokračování těchto povinností právem mohou orgány a osoby od daňových poradců očekávat. Současně mohou předpokládat, že jedná-li s nimi ten, kdo se jako zástupce a daňový poradce představil, jedná v rozsahu zmocnění.

20. Stěžovatelka nezpochybňuje, že se skutku, za nějž byla disciplinárně potrestána, dopustila, ani to, že je daňovou poradkyní. Z protokolu o průběhu jednání senátu č. XXIII disciplinární komise žalované ze dne 28. 2. 2014 plyne, že sama stěžovatelka se jednateli společnosti představila jako daňová poradkyně a právní zástupkyně. Z kopie stejnopisu notářského zápisu ze dne 15. 4. 2013, NZ 60/2013, je zřejmé, že na mimořádné valné hromadě společnosti PAMEX ŽĎÁR s.r.o. bylo dohodnuto umožnit F. E. za přítomnosti daňového poradce nahlédnout do účetnictví společnosti, a to v termínu 17. 4. – 18. 4. 2013. V první den této lhůty se F. E. spolu se stěžovatelkou dostavili do společnosti, načež, aniž by projevili zájem o nahlédnutí do přichystaných dokladů, počala stěžovatelka jednat způsobem, za který byla následně disciplinárně potrestána.

21. Stěžovatelka je profesionálkou jak v oblasti daňového poradenství, tak v oblasti právní. Měla si proto být vědoma toho, že vnější okolnosti (tak jak byly popsány výše), za kterých předmětnou činnost vykonávala, nezavdávaly žádnou pochybnost ostatních zúčastněných osob o tom, že její jednání je činností vykonávanou daňovou poradkyní a nikoliv advokátní koncipientkou. V této souvislosti nelze přehlédnout, že substituční plnou moc mající potvrdit stěžovatelčinu argumentaci, dle které jednala jako advokátní koncipientka a nikoli jako daňová poradkyně (pročež mělo být její jednání řešeno Českou advokátní komorou a nikoliv Komorou daňových poradců), předložila stěžovatelka žalované až v rámci odvolacího řízení. Chtěla-li stěžovatelka skutečně jednat jako advokátní koncipientka, měla se před inkriminovaným jednáním představit nikoliv jako „daňová poradkyně a právní zástupkyně“, ale právě jako advokátní koncipientka, a to případně při současném předložení plné moci. Je sice pravda, že okamžité předložení plné moci nezbytné nebylo, na druhou stranu je ovšem zřejmé, že její dodatečné „vytažení“ v odvolacím řízení nemohlo nic změnit na vcelku zjevném faktu, že v jednání stěžovatelky, v němž bylo disciplinární provinění spatřováno, všichni zúčastnění a posléze i disciplinární senát bez pochybností spatřovali jednání daňové poradkyně a nikoliv advokátní koncipientky již a právě proto, že se stěžovatelka jako daňová poradkyně představila. Závěr o účelovosti stěžovatelčiny argumentace, obsažený a podrobně zdůvodněný v napadeném rozsudku, je správný.

22. Posouzení, zda může činnosti podle § 122 odst. 2 obchodního zákoníku vykonávat nejen daňový poradce, ale také k tomu zmocněný advokát, případně advokátní koncipient, není, vzhledem k výše uvedeným rozhodným skutečnostem, pro souzený případ relevantní.

23. Námitka nedostatku věcné příslušnosti žalované k projednání stěžovatelčina disciplinárního provinění je proto nedůvodná.

24. Námitku nepřiměřenosti uložené pokuty vznesla stěžovatelka až v kasační stížnosti. V řízení před krajským soudem se uplatnění moderačního práva soudu, uplatňujíc výslovně toliko nedostatek své disciplinární odpovědnosti, nedomáhala; jde proto o 10 As 88/2016 nepřípustnou novotu (§ 104 odst. 4 s. ř. s.), kterou se Nejvyšší správní soud zabývat nemůže.

IV. Závěr a náklady řízení

25. Pro uvedené Nejvyšší správní soud nedůvodnou kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s.

26. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovaná měla v řízení před Nejvyšším správním soudem plný úspěch, nevznikly jí však náklady řízení nad rámec její běžné činnosti, jež by bylo současně možno hodnotit jako náklady účelně vynaložené. S ohledem na povahu věci nebyl podle Nejvyššího správního soudu dán důvod k odbornému zastoupení žalované advokátem. Nejvyšší správní soud k tomu ve svém rozsudku ze dne 26. 4. 2007, čj. 6 As 40/2006-87, č. 1260/2007 Sb. NSS, uvedl: „v případě, že v soudním řízení správním vystupuje jako účastník orgán veřejné správy v oboru své působnosti, není v zásadě důvodně vynaloženým nákladem, pokud se v takovém řízení nechá zastoupit.“ Není přitom pochyb o tom, že v projednávané věci žalovaná jako orgán veřejné správy působila. Žalované proto nebyla náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti přiznána. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 21. července 2016 Zdeněk Kühn předseda senátu