10 As 89/2016

Rubrum

10 As 89/2016 - 19 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 2, se sídlem Francouzská 808/19, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 4. 2016, čj. 22 A 24/2016-57, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobou podanou dne 29. 10. 2014 k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) napadla žalobkyně přípis Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 40 Si 78/2013, kterým jí tehdejší předseda soudu Mgr. Aleš Sabol sdělil, že podle § 17 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, odložil její žádost o poskytnutí informací. Žalobkyně po Obvodním soudu pro Prahu 2 požadovala kopie všech jeho pravomocných rozsudků z let 2011 až 2012 vydaných v řízeních o odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., kterými soud žalobám (byť zčásti) vyhověl, s výjimkou odškodnění za škodu (újmu) v řízeních trestních. 10 As 89/2016

2. Žalobkyně současně požádala soud o osvobození od soudních poplatků. Ke své žádosti připojila spolu s dalšími dokumenty vyplněné prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech.

3. Senát 9 A Městského soudu v Praze, kterému věc napadla, podal Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému než místně příslušného soudu s odůvodněním, že Mgr. Aleš Sabol byl v minulosti dlouholetým soudcem správního úseku tohoto soudu a téměř všichni stávající soudci jej osobně velmi dobře znají.

4. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 23. 1. 2015, čj. Nad 28/2015-27, návrh Městského soudu v Praze zamítl. V dané věci konkrétní pochybnosti o nepodjatosti vyjádřila pouze předsedkyně senátu 9 A, která návrh předložila, ostatní soudci se k této otázce nevyjádřili. Nebyla tedy ověřena podmínka, že ani z ostatních soudců správního úseku Městského soudu v Praze nelze sestavit senát.

5. S ohledem na skutečnost, že se Mgr. Aleš Sabol stal v mezičase místopředsedou Městského soudu v Praze pro správní úsek, přikázal Nejvyšší správní soud na základě opakovaného návrhu Městského soudu v Praze věc k dalšímu projednávání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě, a to usnesením ze dne 3. 2. 2016, čj. Nad 6/2016-48.

6. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobkyni pro účely posouzení její žádosti o osvobození od soudních poplatků vyzval k vyplnění formuláře prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, k čemuž jí stanovil lhůtu 14 dnů. Písemnost byla žalobkyni doručena dne 10. 3. 2016.

7. Žalobkyně na výzvu soudu nijak nereagovala, krajský soud proto usnesením ze dne 5. 4. 2016, čj. 22 A 24/2016-57, žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal. V odůvodnění soud uvedl, že žalobkyně nedoložila své aktuální osobní a majetkové poměry. Prohlášení ze dne 29. 10. 2014 připojené k žalobě nevypovídá o jejích majetkových poměrech v současnosti.

II. Kasační stížnost

8. Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.

9. Připustila, že nereagovala na výzvu soudu k vyplnění prohlášení o majetkových poměrech, neboť si přípis soudu založila do jiné složky. Stalo se tak nicméně neúmyslně v důsledku jejího špatného zdravotního stavu.

10. Namítla, že výzva soudu neobsahovala žádný důvod, proč má prohlášení o majetkových poměrech předkládat znovu, jestliže již bylo součástí spisu a bylo tedy vyžadováno duplicitně. Teprve z odůvodnění usnesení krajského soudu se dozvěděla, že důvodem měla být časová prodleva od podání žaloby. Délka řízení však nebyla způsobena její vinou, nýbrž opakovaným řešením otázky příslušnosti soudu.

11. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. 10 As 89/2016 - 20 pokračování III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

12. Kasační stížnost je podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí soudu. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.

13. Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že podání kasační stížnosti proti rozhodnutí o neosvobození od soudního poplatku není spojeno s poplatkovou povinností ani podmínkou povinného zastoupení (srov. závěry usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19).

14. Osvobození od soudních poplatků je zákonem stanovenou úlevou pro účastníky, kterým by jejich nepříznivé majetkové poměry zamezovaly potřebný přístup k soudu. Náklady zastoupení osvobozených účastníků nese plnou měrou stát, který však prostřednictvím platných zákonů zavazuje soudy, aby pečlivě ověřovaly splnění zákonem stanovených podmínek pro osvobození od soudních poplatků u každého žadatele. Ve správním soudnictví soud postupuje podle § 36 odst. 3 s. ř. s., podle něhož může být účastník osvobozen od soudních poplatků tehdy, pokud doloží, že nemá dostatečné prostředky. Přiznané osvobození soud kdykoliv za řízení odejme, pokud by poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňovaly.

15. Soud je tedy v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona povinen pro účely svých úvah o přiznání či nepřiznání osvobození (event. v jaké výši) požadovat po účastníkovi doložení jím tvrzených majetkových poměrů. Je též logické, že své rozhodnutí může učinit pouze na základě aktuálních údajů, neboť poměry účastníka se mohou v průběhu času měnit. Pokud tedy chce být účastník ohledně své žádosti úspěšný, je v jeho zájmu, aby se soudem v nejvyšší možné míře spolupracoval, v poskytnutých lhůtách náležitě reagoval a v případě jakýchkoli nejasností se na soud včas obrátil, aby odstranil své pochybnosti ohledně uložených povinností.

16. Na základě shora uvedeného je nutno konstatovat, že krajský soud, který stěžovatelku po uplynutí určité doby znovu vyzval k doložení majetkových poměrů, postupoval v souladu se zákonem. Stěžovatelka své majetkové poměry soudu dokládala spolu s podáním žaloby dne 29. 10. 2014. Krajskému soudu v Ostravě byla věc po několika procesních rozhodnutích postoupena k rozhodnutí 2. 3. 2016, tedy s více než ročním časovým odstupem od zahájení řízení. Krajský soud jistě mohl stěžovatelce blíže vysvětlit, že nová výzva k prokázání majetkových poměrů je nutná z důvodu uplynutí delší doby od jejího původního prohlášení, ale pokud tak neučinil, neporušil žádnou zákonem stanovenou povinnost. Výzva k vyplnění potvrzení o majetkových poměrech ze dne 4. 3. 2016, doručená stěžovatelce dne 10. 3. 2016, byla srozumitelná, ani stěžovatelka netvrdí, že by z jejího obsahu získala pochybnost o tom, že soud ji vyzývá k doložení majetkových poměrů v souvislosti s její žádostí o osvobození od soudních poplatků v projednávané věci (nesrovnalost z její strany nastala chybným přiřazením výzvy do jiné složky vzhledem ke 10 As 89/2016 zdravotní indispozici). Soud stěžovatelce stanovil k odpovědi lhůtu 14 dnů, o žádosti však rozhodl až dne 5. 4. 2016. Stěžovatelka tedy měla téměř 4 týdny prostor na to, aby výzvě soudu vyhověla, popřípadě kontaktovala soud s případnými dotazy ohledně její povinnosti.

17. Přestože nastalou situaci lze i s ohledem na časově náročné řešení příslušnosti soudu považovat za nešťastnou a lidsky pochopitelnou, krajský soud postupoval v souladu se zákonem. Stěžovatelka může požádat o osvobození od soudních poplatků znovu, byť si je Nejvyšší správní soud vědom limitů pro opakované rozhodování o této žádosti. Stěžovatelka by musela prokázat, že se od posledního rozhodnutí soudu změnily její osobní (tedy i zdravotní), majetkové či výdělkové poměry.

IV. Závěr a náklady řízení

18. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle § 110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 11. května 2016 Daniela Zemanová předsedkyně senátu