10 As 92/2025

Rubrum

10 As 92/2025 - 90 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: ALPA, a.s., Hornoměstská 378/74, Velké Meziříčí, zastoupena advokátkou Mgr. Simonou Hejdovou, Přízova 285/3, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: VŘÍDLO, výrobní družstvo, Kamenického 98/8, Karlovy Vary, zastoupeno advokátem JUDr. Josefem Kašparem, Jáchymovská 27/114, Karlovy Vary, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 27. 3. 2024, čj. O- 133427/D22107897/2022/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, čj. 9 A 44/2024-88, takto:

Výrok

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2025, čj. 9 A 44/2024-88, se ruší.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 3. 2024, čj. O-133427/D22107897/2022/ÚPV, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti částku 38 746,10 Kč k rukám advokátky Mgr. Simony Hejdové do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Vymezení věci

1. Osoba zúčastněná na řízení je vlastníkem slovní ochranné známky č. zápisu 219231 ve znění ARNIKA (OZ) pro výrobky a služby zařazené do tříd Mezinárodního třídění výrobků a služeb č. 3, 5 a 35 [tj. pro kosmetické výrobky všeho druhu, jako například krémy, gely, emulze, pleťové vody, parfémy, kolínské vody, koupelové soli, koupelové přísady, 10 As 92/2025 šampóny, zubní pasty, prášky, mýdla, vody a laky, krémy, gely a emulze ochranné (třída č. 3), dietetické výrobky, fototerapeutické výrobky, léčebné a masážní prostředky, jako například krémy, gely, emulze, roztoky, soli vřídelní a zřídelní, soli do koupelí, léčebné i letní (třída č. 5) a zprostředkování obchodů výrobky uvedenými v seznamu ve třídách 3 a 5 (třída číslo 35)].

2. Žalobkyně podala návrh na zrušení OZ podle § 31 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (ZOZ). Úřad návrh zamítl. Proti rozhodnutí úřadu podala žalobkyně rozklad, jenž předseda úřadu shora označeným rozhodnutím zamítl a potvrdil tak napadené rozhodnutí. Městský soud zamítl následně podanou žalobu.

2. Kasační stížnost, vyjádření úřadu a vlastníka OZ, replika stěžovatelky 2.1 Kasační stížnost

3. Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.

4. Namítá, že úřad ani městský soud nevypořádaly její argument, že měla být zohledněna velmi nízká počáteční rozlišovací způsobilost OZ. Stěžovatelka namítala, že označení ARNIKA lze ve vztahu k zapsaným kosmetickým výrobkům a léčivým přípravkům užívat pouze v případě, obsahují-li skutečně bylinu arniku či její výtažek. Jinak by se jednalo o klamavé jednání ve vztahu ke spotřebitelům. Tento veřejnoprávní imperativ výrazně omezuje vlastníka v možnosti užívat OZ, a to směrem vedoucím ke ztrátě již tak nízké rozlišovací způsobilosti.

5. Stěžovatelka namítá také nedůvodnou „dvojkolejnost“ v přístupu městského soudu. Ten přisvědčuje úřadu, že spotřebitelé, kteří jsou obeznámeni s významem slova ARNIKA, si pod ním vybaví rostlinu a budou očekávat, že výtažky z ní jsou součástí nabízeného produktu. Pro ostatní se bude jednat o fantazijní výraz. Městský soud ani úřad však stejným způsobem nenazíraly na užití slova ARNIKA při označování výrobků třetích osob, u nichž jednoznačně označily užití slova za popisné, informující spotřebitele o složení výrobků.

6. Městský soud nevypořádal ani to, jak se do závěru o udržení rozlišovací způsobilosti OZ promítla skutečnost, že význam slova ARNIKA jako léčivé byliny zná nejen odborná veřejnost, nýbrž i část laické veřejnosti, mající alespoň základní znalost či zájem o léčivé byliny.

7. Stěžovatelka zopakovala výtky proti způsobu, jakým úřad hodnotil předložené důkazy. Ten se zaměřil na podrobný rozbor etiket a obalů výrobků třetích osob, aniž vzal dostatečně v úvahu, že na webových stránkách e-shopů jsou kosmetické výrobky nabízeny nejen prostřednictvím svého vyobrazení, ale především pod slovním označením ve formě dominantního krátkého názvu (např. Arnika 50 ml). Úřad ignoroval hledisko vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem, založené na celkovém dojmu.

8. Městský soud odkázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (SDEU) a povinnosti kladené na prodejce zákonem o ochraně spotřebitele, aniž uvedl, o jakou konkrétní judikaturu jde a jak to souvisí s posuzovanou věcí.

9. Městský soud převzal od úřadu posouzení známkoprávního a popisného užití označení ARNIKA na výrobcích třetích osob, aniž blíže vymezil konkrétní důvody 10 As 92/2025 - 91 pokračování vzhledem k uplatněným žalobním námitkám. Podle úřadu jsou výrobky dále opatřeny výrobní značkou či pojmenováním výrobce. V důsledku toho je slovní prvek ARNIKA užit k popisu složení či přísady obsažené v nabízeném výrobku. Tomu stěžovatelka v žalobě oponovala. Také vlastník OZ ji totiž užívá pouze ve vztahu k výrobkům obsahujícím arniku a ve spojení s jinými svými ochrannými známkami či dalšími označeními, jež jsou pro něj příznačné.

10. Podle stěžovatelky je obvyklé, zachycuje-li etiketa či obal výrobků vyobrazení byliny arniky. Argument úřadu ohledně přítomnosti jiných prvků je relevantní při posuzování otázky zaměnitelnosti dvou označení, nikoli pro hodnocení, zda je slovní prvek ARNIKA běžně užíván jinými subjekty k označení výrobků a služeb, pro něž je OZ zapsána.

11. Stěžovatelka zpochybňovala také závěry týkající se požadavku na uvedení složení výrobku, plynoucího z právních předpisů. Složení se totiž obvykle uvádí na zadní straně etikety drobným písmem či samostatně na webových stránkách. V takové situaci je slovo ARNIKA popisné, nelze mu bránit a nemůže vést ke zdruhovění OZ. O takové případy se však u doložených případů nejednalo, neboť slovo bylo uvedeno na přední straně obalu výrobku, a to samostatně nebo ve spojení s jiným, pro kosmetické výrobky nedistinktivním slovním prvkem (např. olej, krém, tinktura). Provedení bylo vizuálně či foneticky významné či dokonce dominantní. Užití tedy bylo totožné s tím, jak je OZ vlastníkem zapsána a užívána. Ani s touto argumentací se městský soud nevypořádal.

12. Stěžovatelka se domnívá, že je-li slovní prvek ARNIKA, představující název léčivé byliny, stejně jako názvy ostatních léčivých bylin běžně užíván při označování kosmetických výrobků, pak to svědčí o ztrátě rozlišovací způsobilosti OZ zapsané právě pro kosmetické výrobky a léčivé přípravky. Úřad složitě a nelogicky dovozoval, že spotřebitelé budou informace plynoucí z označení výrobků dále analyzovat a vyvozovat z nich popisný charakter označení ARNIKA. Stěžovatelka poznamenala, že v souběžném řízení o prohlášení OZ za neplatnou úřad „kategoricky tvrdil“, že o popisném významu ve vztahu k zapsaným výrobkům a službám lze uvažovat jen v případě jeho užití ve tvaru „s arnikou, z arniky, arnikový apod.“. Jediný, pro spotřebitele seznatelný rozdíl spočívá v tom, že vlastník používá symbol ®. Úřad však pouze proto nemůže rozlišovat mezi známkoprávním a popisným užitím označení. Sám úřad uvedl, že slovo ARNIKA je vůči kosmetickým výrobkům a léčebným přípravkům užitím evokativním a sugestivním ve vztahu k předpokládaným vlastnostem a účinkům.

13. Městský soud se s námitkami stěžovatelky ohledně výrobků třetích osob nevypořádal řádně, neboť pouze uvedl, že postup úřadu je v pořádku. Zároveň v řízení činil závěry, které nejsou předmětem tohoto řízení a vůbec mu nepřísluší. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem úřadu a městského soudu, že užití slovního prvku ARNIKA na obalu jejího výrobku je natolik samostatné a bez užší vazby na svůj původní význam, že porušuje práva k OZ a bylo vedeno záměrem docílit jejího zrušení. Toto hodnocení je v přímém rozporu s tím, jak úřad a městský soud dovozovaly popisné označení slova u výrobků třetích osob. V tomto řízení se nemá posuzovat, zda užitím označení ARNIKA stěžovatelka zasahuje do práv k OZ a její jednání je nekalé. Výrobek uvedla na trh dávno před podáním návrhu na zrušení OZ a je součástí celé výrobkové řady s typickými stěžovatelčinými ochrannými známkami. Spotřebitelé se nemohou domnívat, že výrobek má cokoliv společného s vlastníkem a jeho OZ. 10 As 92/2025

14. Stěžovatelka opakuje, že neexistuje jiný případ, kdy by byl název léčivé rostliny, běžně užívané jako součást kosmetických výrobků a léčivých přípravků, chráněn jako slovní ochranná známka. Jediný pokus o přihlášku slovní ochranné známky BAZALKA pro kosmetické a léčivé přípravky úřad odmítl, protože označení je tvořené pouze jedním slovem představujícím název léčivé byliny, a proto není schopné plnit základní funkci ochranné známky.

15. V důsledku prokázání rozsahu běžného užívání slovního prvku ARNIKA třetími osobami při označování kosmetických a léčebných přípravků ztratila OZ svoji rozlišovací způsobilost a neplní svoji základní funkci. Spotřebitelská veřejnost nechápe použití slova ARNIKA tak, že výrobky mají stejný obchodní původ. Označení se stalo v obchodě obvyklým, neboť slovní prvek je běžně užíván pro označení výrobků obsahujících arniku. Objektivní podmínka nezbytná pro zrušení OZ podle § 31 odst. 1 písm. b) ZOZ je splněna.

16. Z důvodu nesprávného posouzení objektivní podmínky neobstojí ani závěr týkající se subjektivní podmínky. Městský soud a úřad sice uváděly, že tuto podmínku neřešily, přesto uzavřely, že v důsledku činnosti vlastníka OZ nebyla podmínka naplněna. Následkem je, že ani městský soud nevypořádal námitky stěžovatelky ve vztahu k subjektivní podmínce. Vlastník OZ netvrdil ani neprokázal, že by zakročil proti tomu, že třetí osoby dlouhodobě a masivně užívají v obchodním styku označení ARNIKA v případě kosmetických a léčivých přípravků. Byla tedy naplněna rovněž subjektivní podmínka podle § 31 odst. 1 písm. b) ZOZ.

17. Stěžovatelka namítá také nesprávné posouzení procesní námitky, tj. že úřad odmítl provést jako důkazy odkazy na obsah konkrétních webových stránek, k nimž nebyl předložen jejich výtisk v listinné podobě.

18. Městský soud bez vyjádření akceptoval postup úřadu, který návrh zcela zamítl, aniž se zabýval tím, zda není uplatněný důvod naplněn aspoň k některým z výrobků a služeb, pro které je OZ zapsána (§ 31a odst. 4 ZOZ).

19. Stěžovatelka navrhla, aby NSS zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby zrušil také rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 2.2 Vyjádření předsedy úřadu 10 As 92/2025 - 92 pokračování

20. Předseda úřadu se ve vyjádření ztotožňuje s názorem městského soudu. Naopak nesouhlasí se stěžovatelkou, že je relevantní, jakou míru rozlišovací způsobilosti měla OZ v době svého zápisu. Vždy je třeba prokázat zdruhovění příslušnými důkazy. Ke zrušení OZ podle § 31 odst. 1 písm. b) ZOZ lze přistoupit jen v případě, je-li z předložených důkazů nepochybné, že relevantní veřejnost považuje tuto ochrannou známku za označení v obchodě obvyklé pro dotčené výrobky a služby (je-li současně splněna podmínka, že se tak stalo v důsledku činnosti či nečinnosti vlastníka známky). Tak tomu musí být především u konečných spotřebitelů.

21. Žádný z důkazů předložených stěžovatelkou nesvědčí o skutečnosti, že by koneční spotřebitelé či jakákoli jiná část spotřebitelské veřejnosti obvykle užívali a vnímali označení ARNIKA jako označení, jímž je v obchodě referováno o dotčených výrobcích (mastech, gelech, emulzích, solích apod.) a s nimi souvisejících službách. Užívání OZ by se muselo ve vnímání konečných spotřebitelů stát obvyklým pro dané výrobky a služby, obdobně jako se v minulosti stala obvyklými např. označení (původně ochranné/obchodní známky či značky) cellophane pro celulózové fólie, escalator pro pohyblivé schody, thermos pro nádobu udržující teplotu nápoje nebo kornspitz pro specifický typ pečiva.

22. Stěžovatelka nedoložila např. průzkumy veřejného mínění, články v médiích, reklamní sdělení či letáky, v nichž by se výraz ARNIKA objevoval jako druhové označení. Doklady a argumenty stěžovatelky se vztahují toliko k chování výrobců a obchodníků, z nichž někteří používají výraz ARNIKA na obalech či v popisu nabídek svých internetových obchodů, a to k vyjádření skutečnosti, že dané výrobky obsahují výtažek z rostliny arnika. Užití výrazu ARNIKA spolu s obchodní značkou výrobce nevyvolává u spotřebitelů domněnku, že daný slovní prvek označuje výrobky určitého konkrétního výrobce a odlišuje je od obdobných výrobků ostatních podnikatelů. Označení tedy není užito jako OZ, ale jako označení jedné ze složek.

23. Úřad zohlednil nejen údaje na etiketách výrobků, ale i samotné slovní označení a popis daného produktu v jednotlivých nabídkách. Z důkazů předložených stěžovatelkou neplyne, jak velká část spotřebitelské veřejnosti se s nabídkami jednotlivých e-shopů seznámila. O užití výrazu ARNIKA známkoprávním způsobem lze uvažovat u výrobků „Arnika bylinná mast 50ml Herbal Harmony“ a „CANNABIS Arnika byl. balz.s kašt.koň.a kost. 300 ml“. První z nich je v popisu nabídky specifikován jako „Herbal Harmony arniková bylinná mast“ a druhý jako „(b)ylinný balzám Cannabis s Arnikou a Kaštanem koňským“ a „lehký balzám pro unavené tělo“. Ani zde nelze uvažovat, že by se označení stalo druhovým.

24. Městský soud posoudil správně také otázky naplnění subjektivní podmínky a neprovedení navrhovaných důkazů. Úřad navrhl, aby NSS kasační stížnost zamítl. 2.3 Vyjádření vlastníka OZ

25. Vlastník OZ (osoba zúčastněná na řízení) uvádí, že kasační stížnost není důvodná. Rozhodnutí úřadu i napadený rozsudek vychází ze správného a úplného právního posouzení věci. Návrh na zrušení OZ může být založen pouze na okolnostech vzniklých po zápisu OZ. Argumenty týkající se okamžiku zápisu OZ nejsou relevantní. Vlastník navrhl, aby byla kasační stížnost zamítnuta. 2.4 Replika stěžovatelky 10 As 92/2025

26. Stěžovatelka v replice odkazuje na kasační stížnost a uvádí, že u nižší míry distinktivity je snazší prokázat ztrátu rozlišovací způsobilosti.

27. Názor úřadu ohledně předložených důkazů je v rozporu s judikaturou NSS. Není zásadně třeba pořizovat znalecké posudky či sociologické výzkumy reálných názorů spotřebitelů. Stěžovatelka prokazovala situaci na trhu v době předcházející podání návrhu ohledně výrobků nesoucích označení ARNIKA. Takto zjištěný skutkový stav je východiskem pro závěr, zda je označení v obchodě obvyklé.

28. Úřad nedokázal logicky a objektivně vymezit hranici mezi známkoprávním a popisným užitím označení (což ani v této věci nelze). OZ vlastníkovi neumožňuje libovolné užití při označení jakýchkoliv výrobků a služeb, nýbrž pouze u těch, jež obsahují bylinu arniku. Plyne to ze zákonné povinnosti označovat pravdivé, neklamavé složení. OZ tedy nelze užít známkoprávním způsobem, tj. bez toho, aby u spotřebitelů současně neevokovala složení a účinky výrobků. Úřad přehlíží, že na trhu je obvyklé označit výrobky jednak popisným označením, jednak jinou obchodní značkou (názvem výrobce).

29. Sám vlastník užívá OZ ve spojení s jinými svými ochrannými známkami či dalšími označeními. Stěžovatelce není jasný důvod, pro který by měl průměrný spotřebitel vnímat užití OZ známkoprávním způsobem, může-li být využita pouze k označení kosmetických výrobků a léčebných přípravků obsahujících arniku (rozhodný je celkový dojem).

30. Stěžovatelka prokázala existenci desítek výrobků a přípravků, u nichž je užití slova ARNIKA totožné s užíváním OZ vlastníkem. Reálná ekonomická hodnota OZ, pro jejíž užití ve vztahu k zapsaným výrobkům a službám nemá vlastník fakticky zajištěnu exkluzivitu, není významná.

31. I po případném zrušení OZ nebude vlastník omezen v tom, aby při označování svých výrobků obsahující arniku dále tento slovní prvek užíval. Naopak je nežádoucí stav, je-li zapsána OZ, která neplní svou funkci a slouží k účelovému užívání v neprospěch tržních konkurentů. Neexistuje žádný logicky obhajitelný důvod k tomu, aby spotřebitel vnímal rozdílně význam užití slova ARNIKA, užije-li jej vlastník OZ, oproti třetím osobám, jedná-li se o užití u kosmetického výrobku či léčebného přípravku obsahujícího arniku.

3. Přerušení řízení a pokračování v něm

32. Usnesením ze dne 30. 10. 2025, čj. 10 As 92/2025-65, předseda senátu přerušil řízení o kasační stížnosti, neboť považoval za vhodné vyčkat rozhodnutí devátého senátu ve věci vedené u NSS pod sp. zn. 9 As 91/2025. V řízení o zrušení OZ se sice zásadně presumuje minimální rozlišovací způsobilost, tuto domněnku lze ovšem vyvrátit (například tehdy, rozhodne-li úřad v řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou, že označení nemělo od počátku rozlišovací způsobilost a ani ji nezískalo).

33. Usnesením ze dne 12. 6. 2026, čj. 10 As 92/2025-67, předseda senátu rozhodl, že se v řízení pokračuje. Devátý senát totiž rozhodl ve své věci rozsudkem ze dne 26. 5. 2026, čj. 9 As 91/2025-39.

34. NSS zvažoval další postup v řízení, neboť devátý senát věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení, aniž se jí meritorně zabýval. Podle devátého senátu je přezkoumávaný rozsudek městského soudu vnitřně rozporný. 10 As 92/2025 - 93 pokračování

35. Za této situace desátý senát posuzoval, zda je vhodné věc opětovně přerušit až do doby, než městský soud, resp. následně NSS, meritorně vyřeší řízení týkající se prohlášení zpochybněné OZ za neplatnou. Dokud u NSS běželo řízení, v němž byla řešena otázka prohlášení OZ za neplatnou s účinky ex tunc, bylo podle předsedy senátu přerušení žádoucí. To se však změnilo, neboť uvedené řízení v „druhé větvi“ týkající se téže OZ se nyní ocitlo opět u městského soudu. Aktuálně lze stěží odhadovat, jak městský soud ve věci rozhodne, popř. zda bude opět podána kasační stížnost. V důsledku nelze odhadovat ani délku uvedeného řízení.

36. Vzhledem k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení již další přerušení neshledal NSS žádoucím (přestože si byl vědom návrhu stěžovatelky na opětovné přerušení řízení). Proto se rozhodl v tomto řízení presumovat minimální rozlišovací způsobilost (srov. rozsudek SDEU ze dne 24. 5. 2012, Formula One Licensing v. OHIM, C-196/11 P, body 47 a 50-52), jakkoliv si je vědom, že se jedná o spornou otázku řešenou v dosud neskončeném soudním řízení.

4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

37. Kasační stížnost je důvodná. 4.1 Napadený rozsudek je přezkoumatelný

38. Stěžovatelka namítla, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť městský soud postavil rozsudek jen na obecných frázích a odkazech na rozhodnutí úřadu. Uplatnila také dílčí vady odůvodnění, neboť městský soud se podle ní dostatečně nevypořádal s některými jejími argumenty.

39. NSS připomíná, že soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví ucelený právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud v nálezu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, v němž uvedl, že „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná.“ Rovněž je třeba poznamenat, že je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou, a soud nedochází k jiným závěrům, je přípustné, aby si správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130, č. 1350/2007 Sb. NSS).

40. NSS neshledal napadený rozsudek nepřezkoumatelným. Městský soud totiž dostatečně vysvětlil, jak na věc nahlížel, které skutkové závěry pro něj byly podstatné a jaký právní názor zaujal. Jakkoliv se plně ztotožnil s názorem úřadu, který přejal, neučinil tak nepřezkoumatelným způsobem. Z odůvodnění rozsudku je dostatečně zřetelné, že se městský soud se souhlasnou poznámkou přiklonil k právnímu náhledu úřadu, nikoliv stěžovatelky. Námitky stěžovatelky v uvedeném ohledu tak nejsou důvodné. K zákonnosti závěrů úřadu a městského soudu se NSS vyjadřuje níže. 4.2 Městský soud i úřad chybně posoudily otázku ztráty rozlišovací způsobilosti (zdruhovění) OZ 10 As 92/2025

41. Stěžovatelka uplatnila vícero dílčích argumentů, které měly podpořit její názor, že zpochybněná OZ ztratila svou rozlišovací způsobilost. NSS považuje za vhodné nejprve shrnout obecná východiska relevantní právní úpravy. 4.2.1 Obecná východiska

42. Podle § 31 odst. 1 písm. b) ZOZ úřad zruší ochrannou známku v řízení zahájeném na návrh třetí osoby, jestliže se ochranná známka stala pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, v důsledku činnosti nebo nečinnosti svého vlastníka, označením, které je v obchodě obvyklé. Podle odst. 3 musí být návrh na zrušení ochranné známky odůvodněn a v případě návrhu podle odstavce 1 písm. b) doložen důkazy umožňujícími projednání návrhu.

43. Podle přílohy 1 ZOZ bodu 1 slovní ochranná známka, která je tvořena výlučně slovy nebo písmeny v latince, arabskými nebo římskými číslicemi, dalšími obvyklými typografickými znaky nebo jejich kombinací, se vyjádří předložením reprodukce označení s obvyklým písmem a v obvyklém rozvržení bez jakýchkoli grafických prvků nebo barev.

44. Podle § 31a odst. 4 zákona o OZ zjistí-li úřad, že existuje důvod zrušení uvedený v § 31, ochrannou známku zruší. Je-li důvod zrušení pouze ve vztahu k některým z výrobků nebo služeb, pro které je ochranná známka zapsána, Úřad ochrannou známku zruší v rozsahu těchto výrobků nebo služeb. Podle odst. 5 v rozsahu, v jakém byla práva vlastníka zrušena, se zapsaná ochranná známka považuje za známku, která nemá ode dne podání návrhu na zrušení účinky stanovené tímto zákonem. Úřad na žádost účastníka řízení může v rozhodnutí o návrhu na zrušení ochranné známky uvést jiný dřívější den, ke kterému nastal důvod zrušení.

45. Citovaná ustanovení transponují unijní právo, konkrétně směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. 12. 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (směrnice o OZ).

46. Podle čl. 20 písm. a) směrnice o OZ může být ochranná známka zrušena, pokud známka po dni, ke kterému byla zapsána, se v důsledku činnosti nebo nečinnosti vlastníka stala v oblasti obchodu označením obvyklým pro výrobky nebo služby, pro které byla zapsána.

47. Podle čl. 21 směrnice o OZ existují-li důvody zrušení ochranné známky jen pro část výrobků nebo služeb, pro něž byla ochranná známka zapsána, týká se zrušení ochranné známky pouze těchto výrobků nebo služeb.

48. Podle čl. 45 odst. 1 směrnice o OZ, aniž je dotčeno právo stran na podání opravného prostředku k soudu, členské státy zajistí účinné a rychlé správní řízení, které umožní podat u jejich úřadu návrh na zrušení ochranné známky nebo návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou. Podle odst. 2 se ve správním řízení o návrhu na zrušení ochranné známky ochranná známka zruší z důvodů uvedených v článcích 19 a 20.

49. Podle čl. 47 odst. 1 směrnice o OZ v rozsahu, v jakém byla práva vlastníka zrušena, se zapsaná ochranná známka považuje za známku, která nemá ode dne podání návrhu na zrušení účinky stanovené v této směrnici. Na žádost účastníka může být v rozhodnutí o návrhu na zrušení ochranné známky uveden jiný dřívější den, ke kterému nastal důvod zrušení.

50. K obecným východiskům NSS pro srovnání odkazuje na: 10 As 92/2025 - 94 pokračování - rozsudky NSS ze dne 5. 12. 2007, čj. 3 As 29/2007-95, ze dne 23. 7. 2008, čj. 4 As 90/2006-123, č. 1714/2008 Sb. NSS, ze dne 11. 11. 2010, čj. 7 As 85/2010-147, ze dne 22. 1. 2014, čj. 2 As 127/2012-43, ze dne 21. 6. 2017, čj. 4 As 75/2017-133, bod 26, ze dne 17. 5. 2024, čj. 7 As 2/2023-57, body 40, 44-46, 53; - rozsudky SDEU ze dne 16. 7. 1998, Gut Springenheide und Tusky, C-210/96, ze dne 29. 9. 1998, body 31 a 37, Canon Kabushiki Kaishav. Metro-Goldwyn-Mayer Inc., C- 39/97, bod 18, ze dne 29. 4. 2004, Björnekulla Fruktindustrier AB, C-371/02 (věc Bostongurka), body 20, 23-25, ze dne 6. 3. 2014, Backaldrin Österreich The Kornspitz Company GmbH, C-409/12 (věc Kornspitz), body 19-22 a 28; - rozsudky Tribunálu ze dne 18. 5. 2018, Mendes SA, T-419/17 (věc VSL#3), body 31- 35 a 37-40, ze dne 8. 11. 2018, Mad Dogg Athletics, Inc., T-718/16 (věc SPINNING), body 53-54; - KOUKAL, P., CHARVÁT, R., HEJDOVÁ, S., ČERNÝ, M. Zákon o ochranných známkách: Komentář. Wolters Kluwer, 2017. Dostupné z: www.aspi.cz. K § 31.

51. Soudy se opakovaně zabývaly výkladem ustanovení týkajících se známkoprávní ochrany. Vždy přitom rozlišovaly předmět řízení, který má nutně vliv na to, z jakého pohledu je ochranná známka zkoumána. Jiné aspekty se posuzují při zápisu ochranné známky, řízení o jejím zrušení či prohlášení za neplatnou. Zohlednit je třeba také obsah a rozsah daného návrhu, na jehož základě se řízení zahajuje, tj. namítané důvody, resp. tvrzení navrhovatele). NSS vyšel z bohaté judikatury, jež se týká nejen řízení o návrhu na zrušení ochranné známky, ale i jiných typů správních řízení. Byl si však vědom uvedených interpretačních i aplikačních limitů.

52. Smyslem a účelem známkoprávní ochrany je rozlišit výrobky a služby různých výrobců. Základní funkcí ochranné známky je tak zaručit spotřebiteli či koncovému uživateli totožnost výrobku označeného ochrannou známkou tím, že jim umožní tento výrobek nebo službu odlišit od výrobku nebo služby, jež mají jiný původ.

53. Značky a údaje, které mohou sloužit pro určení vlastností zboží (výrobků) či služeb, by měly zůstat volně k dispozici všem podnikatelům, aby mohly být použity při popisu stejných vlastností jejich vlastního zboží [srov. § 1a odst. 1, § 4 písm. a) až d) ZOZ]. Ochranná známka nesmí klamavě informovat spotřebitelskou veřejnost ohledně daného výrobku či služby [srov. § 4 písm. g) ZOZ].

54. Se známkoprávní ochranou je pojmově spjato, že různé ochranné známky mají různý stupeň rozlišovací způsobilosti, v důsledku čehož se nutně různí i úroveň ochrany, které se jednotlivé ochranné známky těší. Známky, jež mají vysoký stupeň rozlišovací způsobilosti ať už samy o sobě nebo v důsledku dobrého jména, které mají na trhu, požívají větší ochrany než známky s menší rozlišovací způsobilostí.

55. Ochranná známka je jedním z účinných prostředků, jak dostat do povědomí co největšího okruhu lidí výrobky či služby daného podnikatele. Proto je třeba pojem spotřebitel ve známkovém právu vnímat tak, aby zahrnoval co nejvíce osob, odpovídající relevantní veřejnosti (tj. osobám, kterým jsou určité výrobky či služby určeny).

56. Průměrný spotřebitel pro účely známkového práva má průměrné vědomosti a je běžně informovaný, přiměřeně pozorný a obezřetný. Má toliko průměrný smysl pro detail, a proto v jeho paměti zpravidla utkví pouze všeobecné znaky označení a jeho celkový dojem. 10 As 92/2025 U průměrného spotřebitele a priori nelze předpokládat odborné (např. zoologické či botanické) znalosti. Ne všechny znalosti ohledně zvířat či rostlin lze ovšem považovat za odborné. Například povědomost o tom, jaké druhy zvířat či rostlin jsou vhodné ke konzumaci, nemusí představovat odbornou znalost.

57. Řízení o zrušení ochranné známky podle § 31 odst. 1 písm. b) ZOZ se vztahuje k případům, v nichž se ochranná známka stala obvyklým označením a není nadále způsobilá plnit svou základní funkci označení původu (tedy určit, že výrobek označený ochrannou známkou pochází z určitého podniku, a tudíž ho odlišit od výrobků jiných podniků). Jde o situaci, ve které se užívání ochranné známky stalo natolik rozšířeným, že označení, které ji tvoří, označuje spíše kategorii, druh nebo povahu výrobků nebo služeb, na které se vztahuje její zápis, a nikoliv specifické výrobky a služby pocházející z určitého podniku. Jinak řečeno, stane-li se ochranná známka označením v obchodě obvyklým, pak již není způsobilá rozlišit výrobky nebo služby různých osob ve smyslu § 1a písm. a) ZOZ. Zdruhovění ochranné známky tedy znamená ztrátu její rozlišovací způsobilosti. Zásadní je přitom vnímání spotřebitelů.

58. NSS již výše uvedl, že v řízení o zrušení ochranné známky se zásadně presumuje její minimální rozlišovací způsobilost (jež může mít různou intenzitu, jak je nastíněno výše).

59. Řízení o zrušení ochranné známky je řízením návrhovým, v němž se důsledně uplatní zásady dispoziční a projednací. Ke zrušení ochranné známky podle § 31 odst. 1 písm. b) ZOZ lze přistoupit jen tehdy, je-li z předložených důkazů nepochybné, že relevantní veřejnost považuje tuto ochrannou známku za označení v obchodě obvyklé (a současně je splněna podmínka, že se tak stalo v důsledku činnosti či nečinnosti vlastníka známky). Osoba zpochybňující ochrannou známku tak musí předložit takové důkazy, z nichž plyne, že známka se ve vztahu k vymezeným výrobkům a službám stala označením natolik obvyklým, že přestala být způsobilá spojit výrobky s jejím vlastníkem.

60. Relevantní veřejnost, jejíž vnímání je rozhodné pro posouzení, zda ochranná známka zdruhověla, se skládá ze spotřebitelů a konečných uživatelů a v závislosti na povaze konkrétního trhu také z osob podílejících se na prodeji výrobků. V odůvodněných případech je tedy třeba vzít v úvahu rovněž vnímání profesionálů – prodejců.

61. Jakkoliv je třeba prokázat, že ochranná známka zdruhověla, nelze trvat na tom, aby navrhovatel (osoba zpochybňující OZ) prokázal názor konkrétních spotřebitelů (např. pořízením znaleckého posudku či sociologického výzkumu reálných názorů spotřebitelů). Jinak řečeno, úřad je povinen posoudit, zda předložené důkazy prokazují, že označení se stalo v obchodě obvyklým. V rámci toho zhodnotí předložené důkazy a zjistí skutkový stav, na jehož základě pak založí své vlastní správní uvážení o tom, jaký je názor průměrného spotřebitele (resp. relevantní veřejnosti).

62. Zdruhovění ochranné známky je ze své povahy určitým procesem, jehož délku může ovlivňovat řada faktorů (například i to, jaký stupeň rozlišovací způsobilosti ochranná známka má či měla, popř. o jaké druhy výrobků se jedná). Každý případ je třeba hodnotit přísně individuálně.

63. Jak již bylo uvedeno, ochranná známka může být zrušena pouze tehdy, je-li její zdruhovění zapříčiněno činností či nečinností jejího vlastníka (například pokud ji sám užívá jako druhové označení). Pojem nečinnost zahrnuje veškerá opomenutí, u nichž vlastník 10 As 92/2025 - 95 pokračování neprokáže dostatečnou obezřetnost s ohledem na zachování rozlišovací způsobilosti své ochranné známky. Zdruhovění lze zabránit například tím, že vlastník užívá ochrannou známku vedle druhového označení výrobků a služeb takovým způsobem, aby vynikl rozdíl mezi jeho ochrannou známkou a druhovým označením. Vlastník také musí zasahovat proti neoprávněnému užívání ochranné známky v obchodním styku (tj. bránit třetím osobám v užívání jeho ochranné známky obecně a zejména jako druhového označení). 4.2.2 Podstatné skutečnosti plynoucí ze správního spisu

64. Stěžovatelka podala návrh na zrušení OZ podle § 31 odst. 1 písm. b) ZOZ, v němž uvedla, že OZ ztratila svou rozlišovací způsobilost a spotřebitelská veřejnost si ji nespojuje s jejím vlastníkem, nýbrž ji vnímá a užívá jako obvyklé označení ve vztahu k výrobkům, jejichž vlastnosti evokuje. Označení ARNIKA je na trhu dlouhodobě běžně užíváno různými podnikatelskými subjekty ve vztahu ke kosmetickým a léčebným výrobkům, neboť se jedná o název chráněné a ceněné léčivé rostliny, používané zevně na poranění a záněty. Průměrný spotřebitel si tak označení bude spojovat s druhem výrobků, jež mají léčivé účinky na rány či ulevují při bolestech, nikoliv s konkrétním podnikatelským subjektem. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka předložila výtisky internetových stránek – nabídky výrobků obsahujících slovní prvek ARNIKA a sjetiny slovníků, encyklopedií a článků.

65. Vlastník OZ uvedl, že pokud zjistí porušení práv k jeho OZ, řeší zpravidla konflikt smírně. S dodavateli, na jejichž výrobky stěžovatelka odkazovala, se dosud nesetkal nebo je ještě nestihl oslovit. O nápravě jedná vlastník OZ osobně a bezprostředně na každoročních výstavách a veletrzích kosmetických výrobků. Na podporu svých tvrzení o obraně OZ doložil dvě výzvy z února a dubna 2019, adresované společnosti For Beauty s.r.o. a ROSMANN spol. s r.o., dále pak korespondenci se stěžovatelkou. Dále doplnil, že v oboru výroby kosmetiky působí firmy, jejichž představitelé se vzájemně znají a setkávají se na řadě akcí. Kolizi práv tak řeší neformálně. Ve vyjádření k replice vlastník doplnil tvrzení, že jednal se společností RYOR a telefonicky oslovil společnost Herbal Harmony s.r.o.

66. Úřad návrh zamítl. Uvedl, že OZ je tvořena slovním prvkem ARNIKA, což je běžné slovo české slovní zásoby, označující léčivou bylinu. Její léčivé účinky jsou známy již po staletí a odedávna se z ní připravují masti a tinktury. V současnosti se přidává do léčivých a kosmetických přípravků a používá se i jako homeopatikum. Podklady stěžovatelky prokazují, že kromě výrobků vlastníka OZ se na trhu minimálně od roku 2010 vyskytovaly i další kosmetické a léčivé výrobky jiných subjektů, jejichž název či obal obsahoval slovní prvek ARNIKA. Zpochybněná OZ je zapsána pro výrobky a služby přímo nekorespondující s významem slova ARNIKA, a tedy OZ nelze považovat za označení, které označuje druh, jakost, množství, účel nebo vlastnosti výrobků. Jedná se o obecný název druhu rostliny. Do jisté míry se podle úřadu jedná o výraz sugestivní, který napovídá, jaké vlastnosti výrobky mohou mít, resp. jaké může být jejich složení. Není to však výraz popisný či druhový, neboť pouze nepřímo naznačuje přítomnost určité složky v nich. Spotřebitelé si pod výrazem ARNIKA představí rostlinu, nikoliv konkrétní výrobek (mast, tinkturu atd.). Na základě samotné skutečnosti, že v současnosti se na trhu kromě výrobků vlastníka vyskytují i další výrobky jiných podnikatelských subjektů, jež rovněž užívají označení ARNIKA, nelze vyvodit, že výraz je v daném segmentu trhu popisný či druhový či že je v obchodě běžně užíván jako výraz bez rozlišovací způsobilosti. Slovo ARNIKA je sice výrazem druhovým, nikoliv však pro kosmetické či léčebné výrobky, ale jako označení 10 As 92/2025 rostliny s léčivými vlastnostmi. „Fakt, že se na trhu kromě výrobků vlastníka začaly objevovat i další konkrétní kosmetické a léčebné výrobky jiných výrobců s obsahem arniky jako léčivé složky, jež její přítomnost deklarovaly uvedením této složky v názvu či na obalu výrobku, popř. i ve vizuálně dominantním postavení, nelze interpretovat tím způsobem, že se označení ARNIKA stalo obvyklým pro tento typ výrobků nebo služeb, ale spíše svědčí o rostoucí oblibě výrobků na přírodní bázi či s obsahem léčivých bylin“. V daném případě také chybí nezájem vlastníka či nedbání jeho práv. Korespondence se stěžovatelkou a některými dalšími potenciálními porušovateli indikují, že vlastník se snaží svá práva k OZ aktivně bránit.

67. Proti rozhodnutí úřadu podala stěžovatelka rozklad, který předseda úřadu zamítl. Uvedl, že u OZ je dána presumpce distinktivity, neboť je zapsána v rejstříku ochranných známek. Slovo ARNIKA je sice obecné označení léčivé byliny užívané v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu, avšak je třeba ho chápat jako druhové označení pouze k rostlinám. Vůči výrobkům se jedná pouze o evokativní či sugestivní označení ve vztahu k jejich složení a účinkům. Spotřebitelé, kteří jsou s významem slova ARNIKA obeznámeni, budou očekávat, že výtažky této léčivé rostliny jsou součástí takto označených výrobků. Pro ostatní spotřebitele se jedná o fantazijní výraz a nebudou si s ním spojovat žádné vlastnosti nabízeného produktu. Žalobkyně dokládala existenci výrobků třetích osob nesoucích označení ARNIKA, podle předsedy úřadu však jen ve dvou případech mohl spotřebitel vnímat označení jako název výrobku či jeho druhu (známkoprávní užití). V ostatních případech byl slovní prvek ARNIKA užit k popisu složení či přísady obsažené v nabízeném produktu. Navíc jsou výrobky opatřeny dalšími prvky, které vedou k jejich odlišení od ostatních, ať už grafickým zpracováním (vyobrazením byliny arniky) či odkazem na značku výrobku nebo jeho výrobce. To u spotřebitelů nevede k domněnce, že slovo ARNIKA je ekvivalentem pro určitý druh kosmetických a léčivých výrobků. Výrobci mají u kosmetických výrobků povinnost uvést na obale jejich složení. Popsané užití nevede ke zdruhovění OZ, neboť slovní prvek je užit ve svém původním významu a stejně je spotřebitelskou veřejností také vnímán. Bezpochyby si jej neztotožní s nabízeným produktem, ale vztahují jej k přísadě obsažené v konkrétním druhu výrobku, který se nadále označuje obecnými výrazy jako krém, tonikum, emulze apod., aniž jim přisuzují název ARNIKA. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nebyla naplněna objektivní podmínka pro úspěšné uplatnění návrhu na zrušení OZ podle výše citovaného ustanovení. Lze sice připustit, že OZ vykazuje nižší míru rozlišovací způsobilosti, potřebná míra rozlišovací způsobilosti je však zachována. Ačkoliv nebylo třeba zkoumat subjektivní podmínku, předseda úřadu uvedl, že vlastník užívá OZ na svých výrobcích se značkou ®, aby dal zřetelně najevo, že se jedná o chráněné označení. Také apeluje na ostatní výrobce a dodavatele, aby se zdrželi užívání slovního prvku ARNIKA, jestliže má za to, že by takové užívání mohlo poškodit OZ. 4.2.3 Aplikace obecných východisek na nyní posuzovanou věc

68. NSS úvodem poznamenává, že zpochybněná OZ je slovní ochrannou známkou bez jakýchkoliv jiných rozlišovacích, např. grafických, prvků. Od počátku přitom měla nízkou rozlišovací způsobilost, což uvedl i předseda úřadu v napadeném rozhodnutí. Slovní ochranná známka odpovídající názvu byliny již ze své podstaty přirozeně nebude příliš distinktivní (pokud vůbec nějakou rozlišovací způsobilost má) u výrobků, jejichž běžnou složkou jsou léčivé byliny. 10 As 92/2025 - 96 pokračování

69. NSS dále podotýká, že vlastník OZ ani úřad nijak nezpochybňovali, že výrobky, na které stěžovatelka poukázala, se na trhu skutečně nabízejí. Jejich názor byl založen na hodnocení způsobu použití výrazu ARNIKA u jednotlivých výrobků.

70. Názor úřadu vyznívá tak, že výraz ARNIKA má pro spotřebitele dva významy. Jeden odpovídá názvu výrobků vlastníka OZ, druhý je popisný, tedy že se jedná o bylinu, kterou výrobek obsahuje. Tuto svou „dvojkolejnost“ úvah ovšem úřad nijak přesvědčivě neobjasnil a podle NSS jeho posouzení ani neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu. Zdejšímu soudu není jasné, kde přesně se podle úřadu nachází pomyslná dělicí čára toho, kdy je užití slova ARNIKA na etiketě výrobku třetí osoby v pořádku, neboť přípustným způsobem popisuje složení výrobku, a v jaké situaci se již jedná o protiprávní zásah do známkoprávní ochrany. Již vůbec pak z posouzení neplyne žádná logická úvaha o tom, proč by nastíněným způsobem měla uvažovat relevantní spotřebitelská veřejnost.

71. NSS opětovně zdůrazňuje, že zpochybněná známka se týká kosmetických a léčivých přípravků, jejichž běžnou složkou jsou léčivé byliny (což NSS považuje za notorietu). Právě proto je problematické stavět obranu zpochybněné OZ (resp. jejího „nezdruhovění“) na tvrzení, že zatímco vlastník OZ (a třeba i někteří jeho zákazníci) vnímají označení ARNIKA jako název svého výrobku, jiní výrobci uvedením tohoto slova toliko informují, že jejich výrobek obsahuje bylinu arniku.

72. Názor úřadu tak v důsledku může znamenat, že někteří výrobci mohou zákazníky informovat o tom, že (významnou) složkou jejich výrobku je bylina arnika, zatímco u jiných – z nejasně definovaných důvodů – to možné není, protože existuje zpochybněná OZ. Takový názor je jednak nepřesvědčivý, jednak je v rozporu se základní funkcí a účelem známkoprávní ochrany, jak jsou vymezeny výše. Úřad svým názorem de facto zakazuje, aby výrobci sdělovali cílové veřejnosti údaj o jedné z podstatných vlastností výrobku (tj. přítomnost byliny arniky), resp. aby tak činili jen způsobem nezasahujícím do práv plynoucích z OZ, který však není jasně vymezen. Takový přístup bezpochyby neodpovídá smyslu a účelu známkového práva, a proto je neakceptovatelný.

73. Zpochybněná OZ by měla být vlastníkem užívána na výrobcích obsahujících bylinu arniku (jinak by byla klamavá), což vlastník v průběhu řízení nezpochybňoval. Je tedy používána obdobným způsobem, jako to činí ostatní výrobci. Z doložených důkazů plyne, že také vlastník – stejně jako jiní výrobci – používá slovní OZ v kombinaci s charakteristikou výrobku (na obrázku předloženém ve správním řízení se jedná o „bylinný krém“) a na obale rovněž vyobrazuje bylinu arniku a uvádí logo „Karlovarské vřídlo“. V takovém případě není udržitelný názor předsedy úřadu na jiné výrobky, tedy že „v ostatních případech byl slovní prvek ARNIKA užit k popisu složení či přísady obsažené v nabízeném produktu. Navíc jsou výrobky opatřeny dalšími prvky, které vedou k jejich odlišení od ostatních, ať už grafickým zpracováním (vyobrazením byliny arniky) či odkazem na značku výrobku nebo jeho výrobce.“ Přesně tímto způsobem totiž OZ užívá i její vlastník. Nelze tedy tvrdit, že vlastník OZ užívá slovní prvek ARNIKA (především) jako ochrannou známku, zatímco ostatní výrobci tím myslí popis svého výrobku.

74. Jinými slovy, i kdyby označení ARNIKA vůbec kdy mělo rozlišovací způsobilost, jeho užívání se stalo natolik rozšířeným, že označuje spíše kategorii, druh, a především povahu výrobků, na které se vztahuje její zápis, tedy kosmetické a léčivé výrobky obsahující bylinu arniku, nikoliv specifické výrobky a služby pocházející z podniku vlastníka OZ. NSS 10 As 92/2025 si neumí představit, jak jinak nazírat na výrobky, jejichž existenci na trhu stěžovatelka doložila a které (stejně jako vlastník OZ) na etiketě používají výraznějším způsobem slovo ARNIKA, byť v kombinaci s další specifikací výrobku či jejího výrobce. NSS souhlasí se stěžovatelkou, že úřad i městský soud ignorovaly hledisko vnímání ochranných známek průměrným spotřebitelem, založené na celkovém dojmu. Sám předseda úřadu v napadeném rozhodnutí konstatoval, že označení ARNIKA je vůči výrobkům (pouze) evokativní či sugestivní ve vztahu k jejich složení a účinkům. S tím se NSS ztotožňuje a podotýká, že popsaný aspekt je jen dalším důvodem, který ve spojení s ostatními skutečnostmi vede k závěru o zdruhovění zpochybněné OZ.

75. NSS na základě obsahu správního spisu příkladmo opětovně uvádí vyobrazení OZ na výrobku jejího vlastníka (viz první výrobek v horní řadě zleva) a několik dalších výrobků, u nichž shledává obdobné použití.

76. V řízení tedy podle NSS vyplynulo, že označení ARNIKA samo o sobě nadále neplní (pokud ji vůbec kdy plnilo, což ale není předmětem tohoto řízení) základní funkci známkového práva, spočívající v označení původu. Jedná se o název byliny, který je u kategorie zapsaných výrobků (kosmetických a léčivých přípravků) užíván řadou výrobců tehdy, pokud jejich zboží obsahuje významnější množství byliny arniky.

77. Označení zcela totožné se zpochybněnou slovní OZ tedy zjevně slouží k označení povahy výrobků v kategorii, pro něž je OZ zapsána, i u jiných výrobců. OZ tudíž nadále neposkytuje spotřebitelům záruku, že výrobky se slovním označením ARNIKA byly vyrobeny pod kontrolou jediného výrobce, a sice vlastníka OZ. 10 As 92/2025 - 97 pokračování

78. Vzhledem k tomu, že první podmínka § 31 odst. 1 písm. b) ZPZ byla splněna, byl úřad povinen zabývat se druhou podmínkou, tedy tím, zda se tak stalo v důsledku (ne)činnosti vlastníka OZ.

79. Úřad a městský soud se k druhé podmínce vyjádřily ne zcela konzistentně. Na jednu stranu uvedly, že ji nebylo třeba řešit, zároveň ji však věcně hodnotily. NSS tedy jejich posouzení přezkoumal a dospěl k závěru, že posouzení druhé podmínky je chybné.

80. Ohledně aktivity vlastníka stěžovatelka předložila důkazy o množství výrobků, na nichž je uvedeno označení totožné s OZ v rámci etikety. Za takové situace podle NSS k prokázání „aktivního bránění OZ“ nepostačuje, pokud vlastník předložil korespondenci se stěžovatelkou a dvěma potenciálními porušovateli. Takové marginální hájení práv neprokazuje – vzhledem k doloženému rozsahu užívání OZ třetími osobami – že vlastník svá práva aktivně hájil. Spíše to svědčí o jeho liknavosti a neaktivitě vůči množství výrobců či distributorů, kteří označení ARNIKA na svých výrobcích používali obdobně jako sám vlastník OZ.

81. Skutečnost, že na trhu existuje řada výrobků různých výrobců a distributorů s totožným označením ARNIKA, nevyvrací ani (ničím nedoložené) tvrzení vlastníka, že svou OZ bránil ústně, telefonicky či smírně na setkáních výrobců kosmetiky a léčivých přípravků či na veletrzích. I kdyby tomu tak bylo, z důkazů předložených stěžovatelkou plyne, že takto zvolená obrana nevedla k tomu, aby ostatní výrobci či distributoři označení ARNIKA přestali používat. NSS připouští, že vlastníkovi ochranné známky nelze obecně vyčítat, není-li zcela úspěšný při zabránění nevhodného užívání označení třetími osobami. I v takovém případě (resp. tím spíše) je ale namístě, aby v řízení bylo zjištěno, že se vlastník aktivně bránil. Obecné (a nedoložené) tvrzení vlastníka, že OZ hájí neformálně na veletrzích apod., za situace, v níž je totožné označení prokazatelně užíváno řadou třetích subjektů, potřebné intenzity aktivního bránění práv ve smyslu § 31 odst. 1 písm. b) ZOZ nedosahuje.

82. Skutečnost, že vlastník používal OZ s pojmenováním druhu výrobků ve spojení se značkou ®, sama o sobě na uvedeném závěru nic nemění. Symbol ® sice signalizuje existenci ochranné známky, avšak sám o sobě nemůže za daných okolností vést k závěru, že vlastník OZ aktivně svá práva bránil. Jestliže na trhu bylo nabízeno množství výrobků, na jejichž etiketě byl uveden výraz ARNIKA (tedy slovní označení shodné se zpochybněnou OZ), pak podle NSS nelze dospět k závěru, že k nezdruhovění OZ postačilo užívání symbolu ®.

83. Ze všech výše uvedených skutečností je zřejmé, že slovní označení ARNIKA samo o sobě není způsobilé rozlišit výrobky vlastníka OZ od výrobků jiných osob ve smyslu § 1a ZOZ. V řízení bylo prokázáno, že řada výrobců používá slovo ARNIKA jako výrazný prvek přední strany etikety (shodně jako činí vlastník OZ), neboť tím dávají najevo, že výrobek obsahuje bylinu arniku. Naopak v řízení nebylo prokázáno, že by se tomu vlastník OZ dostatečně bránil. Podle NSS tedy byly splněny podmínky § 31 odst. 1 písm. b) ZOZ, a proto měl úřad zpochybněnou OZ zrušit.

84. K dílčí námitce, že úřad odmítl provést jako důkazy odkazy na obsah webových stránek, k nimž nebyl předložen jejich výtisk v listinné podobě, NSS především uvádí, že tato námitka nemohla mít na výsledek řízení žádný vliv. Výše je podrobně vysvětleno, že 10 As 92/2025 byly splněny obě podmínky § 31 odst. 1 písm. b) ZOZ (bez ohledu na další „sporný důkazní materiál“, který stěžovatelka navrhovala k prokázání zdruhovění OZ).

85. Nad rámec nezbytného NSS uvádí, že předseda úřadu na str. 52 napadeného rozhodnutí uvedl, že se s webovými stránkami, na něž stěžovatelka odkazovala, seznámil (a v odůvodnění napadeného rozhodnutí jejich obsah také zhodnotil). Správnost jeho úvahy ovšem NSS nemohl přezkoumat, neboť obsah webových stránek k okamžiku rozhodnutí předsedy úřadu nebyl ve spise zachycen. V obecné rovině tak NSS poznamenává, že to byla stěžovatelka, kdo měl nejen označit, ale také doložit důkazy umožňující projednání návrhu (§ 31 odst. 3 ZOZ). Pokud ovšem úřad vyšel z určitých důkazů, pak je pochybením i na jeho straně, jestliže takové důkazy hodnotil, aniž je učinil součástí správního spisu (resp. zachytil jejich obsah přezkoumatelným způsobem).

86. NSS uzavírá, že kasační námitka nesprávného posouzení zdruhovění OZ je důvodná.

87. Na okraj NSS poznamenává, že městský soud vybočil z předmětu tohoto řízení, jestliže v bodě 49 napadeného rozsudku hodnotil, že úřad „důvodně zpochybnil, zda grafické provedení obalů výrobků [stěžovatelky] v tomto kontextu obstojí, tedy zda v nich prvek „arnika“ nevystupuje natolik samostatně a bez užší vazby na svůj původní význam, aby neporušoval práva z napadené OZ“. Městskému soudu nepříslušelo, aby v této věci činil jakékoliv závěry ve vztahu k údajnému porušování práv vlastníka OZ stěžovatelkou.

5. Závěr a náklady řízení

88. NSS tedy napadený rozsudek z důvodů popsaných výše podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. Vzhledem k tomu, že pro takový postup byly důvody již v řízení před městským soudem, NSS zrušil také žalobou napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení [§ 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025], ve kterém bude žalovaný povinen respektovat vyslovený závazný právní názor NSS.

89. Podle § 110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. NSS rozhodne v případě, že zruší rozhodnutí žalovaného, o nákladech řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení před krajským soudem.

90. O náhradě nákladů řízení rozhodl NSS v souladu s § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka měla úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení o žalobě i kasační stížnosti. NSS je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí určit náhradu nákladů celého soudního řízení.

91. V řízení o žalobě u městského soudu tak představují náklady řízení následující částky: - soudní poplatek ve výši 3 000 Kč; - odměna a hotové výdaje zástupkyně stěžovatelky [k vyčíslení viz § 1 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024], konkrétně 1. převzetí zastoupení, 2. podání žaloby a 3. podání repliky k vyjádření žalovaného, tj. tři uznatelné úkony právní služby v hodnotě 3 100 Kč, celkem tedy 9 300 Kč; - náhrada hotových výdajů v paušální částce 900 Kč (3 × 300 Kč); 10 As 92/2025 - 98 pokračování - advokátka je plátkyní DPH, a proto se její odměna a hotové výdaje zvyšují o částku odpovídající této dani (tj. 21 %), celkem tedy o 2 142 Kč; - celková náhrada nákladů řízení před městským soudem činí 15 342 Kč.

92. V řízení vedeném u NSS představují stěžovatelčiny náklady řízení následující částky: - soudní poplatek ve výši 5 000 Kč; - odměna a hotové výdaje zástupkyně stěžovatelky [k vyčíslení viz § 1 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025], konkrétně 1. podání kasační stížnosti, 2. podání repliky k vyjádření žalovaného a 3. podání návrhu na opětovné přerušení řízení, tj. tři uznatelné úkony právní služby v hodnotě 4 620 Kč, celkem 13 860 Kč. - náhrada hotových výdajů v paušální částce 1 350 Kč (3 × 450 Kč); - zástupkyně je plátkyní DPH, a proto se její odměna a hotové výdaje zvyšují o částku odpovídající této dani (tj. 21 %), celkem tedy o 3 194,10 Kč; - celková náhrada nákladů řízení vedeného u NSS činí 23 404,10 Kč.

93. Žalovaný je tedy povinen uhradit stěžovatelce k rukám její zástupkyně náhradu nákladů soudních řízení v celkové výši 38 746,10 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

94. Osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. NSS osobě zúčastněné na řízení žádnou takovou povinnost neuložil (vyjádření ke kasační stížnosti i k usnesení o pokračování v řízení bylo toliko jejím právem, nikoliv povinností), proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 5 ve spojení s § 120 s. ř. s. a čl. XI bod 2 zákona č. 314/2025 Sb.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 6. srpna 2026 Ondřej Mrákota předseda senátu