10 As 95/2023

Rubrum

10 As 95/2023 - 23 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: P. T., zast. Mgr. Ing. Michalem Hebkým, advokátem, Osiková 137/33, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Žerotínovo nám. 3, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2022, čj. JMK 59144/2022, sp. zn. S-JMK 37781/2022/OD/Kš, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2023, čj. 22 A 36/2022-22, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do rukou jeho zástupce Mgr. Ing. Michala Hebkého, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

1. Městský úřad Židlochovice rozhodnutím ze dne 3. 2. 2022, čj. S/2021/56402-12, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Přestupku se žalobce dopustil tím, že nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, neboť nezjištěný řidič žalobcem provozovaného vozidla dne 4. 4. 2021 v 13:19 hodin na Brněnské ulici v Holasicích překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 10 km/h. Za spáchání přestupku uložil městský úřad žalobci pokutu ve výši 1 500 Kč.

2. Proti rozhodnutí městského úřadu podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 4. 2022 zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. 10 As 95/2023

3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud přisvědčil žalobní námitce, že neobstojí úvaha žalovaného o neprovedení výslechu svědka navrženého žalobcem. Na druhé straně se však v dané věci nejedná o takovou vadu řízení (resp. žalobou napadeného rozhodnutí), která by měla mít vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Z hlediska argumentace žalobce zdůvodňující zvýšení rychlosti jeho vozidla byla důležitá existence pohybujícího se ježka. Z tohoto důvodu totiž měl žalobce zvýšit rychlost vozidla tak, aby projel místem předpokládaného střetu s ježkem dříve, než k němu doběhl ježek. Podle názoru žalobce se proto nejednalo o přestupek, ale o jednání v krajní nouzi. Krajský soud však poukázal ve shodě se žalovaným na to, že zákon o silničním provozu nečiní součástí skutkové podstaty přestupku provozovatele vozidla ty znaky přestupku, které vyplývají až z obecné právní úpravy přestupkové odpovědnosti, a to včetně okolností vylučujících protiprávnost (nutná obrana a krajní nouze). Ty lze hodnotit jen v řízení o přestupku řidiče vozidla, nikoli však v řízení o přestupku provozovatele vozidla. Z hlediska odpovědnosti stěžovatele za přestupek provozovatele vozidla je proto snaha řidiče o záchranu ježka bezpředmětná.

4. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítl, že v projednávané věci se nejednalo o přestupek, protože zvýšením rychlosti vozidla odvrátil nebezpečí srážky s ježkem, který běžel zleva do jízdní dráhy jeho vozidla.

5. Stěžovatel zdůraznil, že nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení proti jeho osobě jako provozovateli vozidla, protože zastavení řízení proti němu jako řidiči vozidla bylo předčasné – městský úřad neučinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku.

6. Stěžovatel konstatoval, že jádrem sporu je, zda byla jeho omluva jako řidiče vozidla z účasti na ústním jednání řádná, či nikoli, zda byla splněna podmínka pro ústní jednání bez jeho přítomnosti a následně pro zastavení řízení o přestupku řidiče vozidla a zahájení řízení o přestupku provozovatele vozidla. Stěžovatel onemocněl nemocí covid-19 a nemohl vyhovět příkazům státu v době pandemie této nemoci a současně splnit požadavky na řádnou omluvu z ústního jednání. Městský úřad však jeho omluvu nepřijal, neboť prý nebyla včasná a průkazná. Žalovaný jeho omluvu také neshledal jako dostatečnou a krajský soud se jeho omluvou již nezabýval vůbec. Ústní jednání v řízení o přestupcích však lze konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti, anebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu.

7. Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

8. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

9. NSS konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná.

10. NSS nejprve připomíná, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.). Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 3. 12. 2020, čj. 7 Afs 251/2020-29, kasačnímu soudu nepřísluší v kasačním řízení přezkoumávat opětovně rozhodnutí žalovaného v rozsahu přezkumu provedeného 10 As 95/2023 - 24 pokračování krajským soudem. Předmětem přezkumu může být toliko to, zda rozhodnutí krajského soudu k námitkám uvedeným v kasační stížnosti obstojí. NSS je přitom povolán pouze k přezkumu v rozsahu vymezeném stěžovatelem. Řízení o kasační stížnosti je totiž ovládáno zásadou dispoziční.

11. V prvé řadě je nepřípustná kasační námitka tvořící dle argumentace stěžovatele „jádro sporu“, podle níž se krajský soud nezabýval námitkou vadného hodnocení omluvy stěžovatele z ústního jednání před městským úřadem. Tuto konkrétní námitku totiž stěžovatel v žalobě vůbec nevznesl a uplatnil ji teprve v kasační stížnosti. Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. ovšem kasační stížnost není přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl.

12. V této souvislosti NSS jen pro úplnost podotýká, že v této souvislosti neobstojí ani odkaz stěžovatele v žalobě na jeho odvolání proti rozhodnutí městského úřadu. Žalobce (nyní stěžovatel) je totiž povinen v žalobě vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti (rozsudky rozšířeného senátu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, a ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78).

13. Dále stěžovatel v kasační stížnosti již jen v obecné rovině namítá, že zvýšením rychlosti řidič jím provozovaného vozidla zabránil srážce s ježkem. S touto otázkou se ovšem vypořádal krajský soud v napadeném rozsudku a stěžovatel v tomto směru s jeho závěry nijak konkrétně nepolemizuje. Kasační stížnost, která nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a je tedy rovněž ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná. V tomto případě není ani namístě vyzývat stěžovatele k odstranění této vady postupem podle § 109 odst. 1 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63, č. 4051/2020 Sb. NSS, nebo rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2023, čj. 8 As 368/2021-51).

14. Jiné námitky kasační stížnost neobsahuje.

15. NSS proto odmítl kasační stížnost jako nepřípustnou [§ 46 odst. 1 písm. d) a § 120 s. ř. s.].

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s.: žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta nebo řízení zastaveno.

17. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek (§ 10 odst. 3 věta třetí zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Proto soud žalobci vrátil soudní poplatek zaplacený za kasační stížnost. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. 10 As 95/2023 V Brně dne 16. dubna 2024 Ondřej Mrákota předseda senátu