10 Azs 109/2020

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: V. L., zast. Mgr. Alenou Holubkovou, advokátkou se sídlem Revoluční 762/13, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2019, čj. OAM-431/ZA-ZA11-LE26-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2020, čj. 4 Az 13/2019-55, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Dne 20. 5. 2018 žalobce, státní příslušník Ukrajiny, požádal o mezinárodní ochranu. Ještě před podáním této žádosti vydala Policie ČR žalobci výjezdní příkaz platný od dne 23. 4. 2018 do 1. 6. 2018. V ČR totiž žalobce pobýval bez platného víza. Před podáním žádosti o mezinárodní ochranu v rámci řízení o správním vyhoštění vypověděl, že z ČR nevycestoval, protože je na Ukrajině válka. K dotazu policisty pak potvrdil, že kromě války mu na Ukrajině nehrozí žádné nebezpečí. Vrátil by se k rodině (protokol ze dne 23. 4. 2018).

2. V žádosti a během navazujícího pohovoru žalobce mj. uvedl, že pochází ze Z., je zdravý, rozvedený, vyznává pravoslaví. V ČR byl dosud asi sedmkrát, poprvé v roce 2016, zpočátku jako turista, pak na návštěvě. Na Ukrajině podniká, ale obchod předal sestře, která mu nyní posílá peníze. V letech 2013 až 2016 pracoval pro spolek Slovanská garda jako ochranka na mítincích. Dostal obušek a slzný plyn, s nimi chránil účastníky Antimajdanu. V roce 2016 lidi, s nimiž pracoval jako ochranka, začala sledovat Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU). V dubnu 2017 ho prý pozvali na SBU. Nazvali ho ruským separatistou, začali ho vyslýchat mj. ohledně V. R., lídra spolku Slovanská garda, který utekl do Ruska a vystupuje tam i v televizi. Nejvíce je zajímal seznam členů spolku. Byl tam asi 3 hodiny; násilí proti němu nepoužili. Podepsal doklad o tom, že nevycestuje. V květnu 2017 si ho pozvali na prokuraturu. Prokuratura proti němu údajně zahájila trestní řízení „za separatizmus a proruské názory“. Žalobce si je jist, že jej chtějí „dostat“, že na něj vytvoří kompromitující materiály. Tehdy pochopil, že jeho život je v ohrožení. Nevěří na objektivitu vyšetřování ani soudů. Na hranicích při odjezdu z Ukrajiny neměl žádné problémy. O mezinárodní ochranu nepožádal hned po příjezdu, neboť o této možnosti nevěděl.

3. Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Konstatoval, že žalobcem uplatněné skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Městský soud názoru žalovaného přisvědčil a napadeným rozsudkem žalobu zamítl.

4. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností. Namítá, že žalovaný a soud řádně nezjistili skutkový stav věci, což dílem dále konkretizuje.

5. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

6. Kasační stížnost je nepřijatelná.

7. Stěžovatel tvrdí, že jeho kasační stížnost by měla být přijatelná (§ 104a s. ř. s.). To však nijak nekonkretizuje a zůstává jen u obecných frází o „pochybení při výkladu práva“ (není jasné jakého), nerespektování judikatury NSS (není jasno jaké judikatury a v čem nebyla městským soudem respektována apod.).

8. NSS předesílá, že stěžovatel podal jen velmi jednoduchou žalobu, která se zčásti míjela s rozhodovacími důvody žalovaného. Vedle slabé žaloby a jen o málo kvalitnější kasační stížnosti stojí precizně zpracované rozhodnutí žalovaného. Žalovaný si obstaral o zemi původu dostatek aktuálních podkladů, aby o skutkovém stavu v této konkrétní věci neměl důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Shromážděné podklady věrně (a mnohdy v souladu s tvrzením stěžovatele) popisovaly nepříznivou situaci v regionech na východě Ukrajiny, ale také otázku separatizmu.

9. Žalovaný neměl povinnost skutkové okolnosti tohoto případu podrobněji prokazovat. Zejména ne za situace, kdy vyslovil, že z řady informací, které uvedl sám stěžovatel, vyplývá, že některá jeho tvrzení jsou rozporná a proto nevěrohodná. Například při výslechu dne 23. 4. 2018 stěžovatel vůbec nezmínil, že by měl potíže se státními orgány. Tehdy se bál jen války, avšak jen o měsíc později žalovanému předestřel poutavý příběh o tom, jak jej pronásleduje SBU a prokuratura (podrobně s. 7 a s. 13 rozhodnutí žalovaného). Pokud by byl stěžovatel skutečně obviněn ze závažných trestných činů (separatizmus a porušování územní celistvosti), je s podivem, že jej ukrajinské orgány nechaly bez jediného problému opustit zemi (s. 15 rozhodnutí). Žalovaný také trefně poukázal na rozsudek ze dne 15. 10. 2015, čj. 9 Azs 196/2015-25, bod 19, dle něhož jsou irelevantní obecná tvrzení o zkorumpovanosti a neobjektivitě trestního stíhání na Ukrajině. To platí tím více, že podle posledních zpráv Ukrajina provedla řadu ambiciózních změn v oblasti justice a zpřísnila protikorupční pravidla (s. 9 rozhodnutí).

10. NSS opakuje, že cizinec se nesmí pokoušet o legalizaci svého pobytu prostřednictvím institutů azylového práva (viz např. rozsudek ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004-44, č. 397/2004 Sb. NSS, a další). I z toho, že stěžovatel s žádostí o mezinárodní ochranu otálel až do momentu zahájení řízení o správním vyhoštění, plyne zjevná účelovost žádosti.

11. NSS proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 9. června 2020 Zdeněk Kühn předseda senátu