10 Azs 114/2026

Rubrum

USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: B. B., zastoupen advokátkou JUDr. Annou Pavlíkovou, Varšavská 38, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2026, čj. OAM-1117/BA-BA01-LE24-2025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2026, čj. 36 Az 2/2026-32, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 1. 10. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (zákon o azylu), z důvodu, že mu v zemi původu hrozí pronásledování pro podporu hnutí Ennahda a s tím spojený výkon trestu odnětí svobody. Stěžovatel dále uvedl, že má strach ze svého strýce, který mu opakovaně vyhrožoval ublížením na zdraví a smrtí, nevezme-li si za ženu jeho dceru. Žalovaný však dospěl k závěru, že žalobcem předestřený azylový příběh není hodnověrný, pročež jeho žádost zamítl. Žalobce se následně obrátil na Městský soud v Praze, který rozhodnutí co do zamítnutí žádosti o udělení doplňkové ochrany podle § 14a a 14b zákona o azylu zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Ve zbývající části žalobu zamítl.

2. Žalobce (stěžovatel) rozsudek městského soudu napadl kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.

3. Stěžovatel namítá, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo do jeho hmotněprávního postavení, protože městský soud pochybil při hodnocení věrohodnosti stěžovatelova azylového příběhu, nevypořádal se se všemi žalobními námitkami a zároveň přijal za své názory žalovaného, aniž by se blíže zabýval stěžovatelem tvrzenými poměry v zemi původu. Městský soud dále dospěl k nesprávnému závěru, že byl skutkový stav zjištěn dostatečně, byť sám připustil, že žalovaným obstarané podklady jsou pouze obecné a podrobně se nezaměřují na stěžovatelův příběh spojený s represí hnutí Ennahda. Dále stěžovatel uvádí, že z Tunisu uprchl primárně ze strachu ze svého strýce, který mu po odmítnutí sňatku s jeho dcerou vyhrožoval ublížením na zdraví a smrtí. Z tohoto důvodu byl rovněž napaden ve Francii, a to svým bratrancem, což prokazoval předložením fotografií. Ve Francii se účastnil tuniských voleb, avšak vzhledem k tomu, že v zemi původu vykonával pouze manuální profesi (prodavač zeleniny), nemá vyšší vzdělání, a protože se neorientuje v politickém systému své vlasti, nebyl schopen přesně určit, kterých voleb se účastnil.

4. K podpoře opozičního hnutí Ennahda stěžovatel tvrdí, že jej v L. přátelé požádali, aby se zúčastnil tuniských voleb. Jak ale již stěžovatel uvedl, neorientuje se v politickém systému země původu, proto při výslechu uvedl nesprávné datum voleb, nesprávný rok nástupu současného tuniského prezidenta či argumentoval podporou hnutí Ennahda ve volbách v roce, ve kterém toto hnutí volby bojkotovalo. Stěžovatel chtěl hnutí Ennahda přesto podpořit, a proto ho vepsal na volební lístek. Ten též v důsledku své neznalosti podepsal a vhodil do volební urny, pročež byl v Tunisu odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. O odsouzení se dozvěděl od své matky, která však není schopna mu obsah rozhodnutí poskytnout, neboť je negramotná. Stěžovatel má za to, že se městský soud jeho azylovým příběhem dostatečně nezabýval a že bez bližšího posouzení přijal závěry žalovaného o rozporuplnosti jeho tvrzení, přestože připustil, že k nesrovnalostem mohlo dojít v důsledku nesprávného překladu tlumočníkem.

5. Žalovaný ve vyjádření uvádí, že stěžovatel ve správním řízení neposkytl úplná tvrzení a svůj příběh navíc následně opakovaně měnil. Namítaný strach z pronásledování pro podporu hnutí Ennahda působí nevěrohodně, neboť stěžovatel nebyl schopen přesně určit rok voleb, zda se jednalo o volby prezidentské, parlamentní, či dokonce komunální, ani jakým způsobem měl hnutí volit, a to zejména s ohledem na skutečnost, že v roce 2022 se toto hnutí voleb neúčastnilo. Stěžovatel navíc nedoložil ani rozhodnutí o nepodmíněném odnětí svobody, na které v souvislosti s případnou možností pronásledování odkazuje. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že by k pochybení mělo dojít při tlumočení, neboť tuto skutečnost mohl stěžovatel namítat již při seznámení s protokolem, což však neučinil. Podle žalovaného pak pro udělení mezinárodní ochrany není relevantní ani skutečnost, že stěžovatel na území ČR pobýval bez jakýchkoli problémů několik měsíců, neboť tato námitka společně se skutečností, že žádost podal až po zajištění, naopak vypovídá o účelovosti žádosti. Žalovaný proto považuje stěžovatelem předestřený azylový příběh za nevěrohodný a vnitřně rozporný.

6. Nejvyšší správní soud připomíná, že v řízení před městským soudem rozhodoval samosoudce, takže se musí podle § 104a odst. 1 s. ř. s. nejprve zabývat tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. V souladu s ustálenou judikaturou se o přijatelnou kasační stížnosti může jednat tehdy, 1) dotýká-li se právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou zdejšího soudu řešeny; 2) jedná-li se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existuje-li důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) bylo-li v rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Stěžovatel spatřuje přijatelnost kasační stížnosti právě v dopadu do jeho hmotněprávního postavení, a to v důsledku hodnocení nevěrohodnosti jeho azylového příběhu.

7. Přijatelnost kasační stížnosti je třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Proto platí, že teprve je-li kasační stížnost přípustná i přijatelná, NSS posoudí její důvodnost.

8. NSS se nejdříve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Byla-li by totiž tato námitka důvodná, NSS by napadený rozsudek zrušil, aniž by zkoumal důvodnost dalších kasačních námitek. V posuzované věci však shledal, že z napadeného rozsudku je zřejmé, jakými úvahami se městský soud řídil při posuzování věrohodnosti stěžovatelových tvrzení a jaké skutečnosti považoval za rozhodné. Se stěžovatelem nelze souhlasit, že by se městský soud dostatečně nevypořádal se žalobní argumentací nebo že by své závěry o stěžovatelově nevěrohodnosti dostatečně neodůvodnil.

9. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že se městský soud otázkou hodnověrnosti azylového příběhu zabýval v souladu s úpravou o předkládání informací a posuzování skutečností a okolností podle čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (kvalifikační směrnice), a v souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu dovodil, že pro posouzení věrohodnosti azylového příběhu je zásadní konzistence výpovědí učiněných žadatelem. V této návaznosti pak podrobně vysvětlil, proč dospěl k závěru, že tvrzení předestřená stěžovatelem nejsou věrohodná.

10. Pochybení městského soudu nelze shledat ani v tom, že přijal některé závěry žalovaného za své. Z ustálené judikatury zdejšího soudu totiž vyplývá, že „je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil“ (srov. rozsudek ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130). Je přitom zřejmé, že se městský soud se stěžovatelem předestřenou argumentací vypořádal a sám hodnotil, zda se žalovaný dostatečně zabýval jeho azylovým příběhem a důvody, proč dospěl k závěru o jeho nevěrohodnosti. Lze tedy učinit dílčí závěr, že napadený rozsudek je přezkoumatelný.

11. NSS se dále zabýval tvrzeným zásahem do hmotněprávního postavení stěžovatele, ke kterému mělo dojít v důsledku nesprávného vyhodnocení věrohodnosti jeho azylového příběhu. Podle ustálené judikatury platí, že žalovaný je povinen přezkoumat hodnověrnost výpovědi žadatele a že pohovor žadatele a jeho výpověď by měly být řádně posouzeny dle obecně uznávaných indikátorů hodnověrnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2021, čj. 5 Azs 19/2020-45). Tyto indikátory věrohodnosti jsou shrnuty v čl. 4 odst. 5 kvalifikační směrnice, podle níž platí: a) žadatel vynaložil skutečné úsilí, aby svou žádost odůvodnil; b) žadatel předložil všechny náležitosti, které měl k dispozici, a podal uspokojivé vysvětlení ohledně jiných chybějících náležitostí; c) prohlášení žadatele byla shledána souvislými a hodnověrnými a nejsou v rozporu s dostupnými zvláštními i obecnými informacemi o případu žadatele ; d) žadatel požádal o mezinárodní ochranu v nejkratší možné době, ledaže může prokázat dobrý důvod, proč tak neučinil; a dále e) byla zjištěna celková hodnověrnost žadatele. Pro posouzení věrohodnosti azylového příběhu je proto nezbytné, aby žadatelova výpověď byla konzistentní, dostatečně konkrétní a plausibilní ve světle relevantních informací o zemi původu (rozsudek NSS ze dne 12. 4. 2021, čj. 5 Azs 97/2019-41).

12. Ze spisového materiálu je přitom zřejmé, že stěžovatel opakovaně měnil svá tvrzení ohledně podpory hnutí Ennahda ve volbách, když si nebyl jistý, v kterém konkrétním roce se voleb účastnil, nebo o jaké volby se jednalo. Stěžovatel nejprve tvrdil, že toto hnutí volil již v roce 2020, přičemž žalovaný upozornil, že se tehdy žádné volby nekonaly, a vyzval stěžovatele, aby se k této skutečnosti vyjádřil. Přesto stěžovatel trval na tom, že volby proběhly v roce 2020 (viz protokol z doplňujícího pohovoru ze dne 23. 10. 2025). Stěžovatel též opakovaně měnil druh voleb, kterých se měl zúčastnit. Nejprve prohlásil, že se jednalo o prezidentské volby, poté uvedl, že si není jistý a že se mohlo jednat o komunální volby a závěrem svá tvrzení změnil na volby parlamentní. Poté tvrdil, že hnutí Ennahda podpořil v roce 2022 s tím, že na volební lístek připsal své jméno. Jelikož se ale toto hnutí parlamentních voleb neúčastnilo, stěžovatel svou argumentaci v žalobě upravil tak, že hnutí na volební lístek vepsal a současně se podepsal. Tuto skutečnost pak spojuje rovněž s důvodem odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce půl roku, kterou však žádným způsobem neprokazuje a odkazuje pouze na to, že mu tuto skutečnost sdělila jeho matka. Podle stěžovatele je však jeho matka negramotná, a proto není sama schopna mu obsah rozhodnutí reprodukovat ani jiným způsobem zprostředkovat. V tomto důsledku tedy stěžovatel není schopen rozhodnutí předložit.

13. Městský soud se věrohodností stěžovatelových tvrzení podrobně zabýval v bodech 28 až 40 rozsudku. Shrnul podstatné závěry žalovaného a sám posoudil, zda se žalovaný dostatečně zabýval hodnověrností stěžovatele a zda přihlédl k podstatným okolnostem nynější věci. Zdejší soud shodně s městský soudem nepopírá, že rozporuplnost azylového příběhu lze do jisté míry vysvětlit stěžovatelovou neznalostí volebního systému či neinformovaností o průběhu a podmínkách účasti na volbách v zahraničí. Stěžovatelova tvrzení jsou však natolik nekonzistentní, že lze pochybovat jak o jeho volební účasti a podpoře opozičního hnutí, tak o odsouzení k trestu odnětí svobody právě za podporu hnutí Ennahda. V souladu s ustálenou judikaturou zdejšího soudu proto městský soud dospěl ke správnému závěru o nevěrohodnosti výpovědí učiněných stěžovatelem, který se v zásadních otázkách nedržel stejné dějové linie.

14. NSS konečně vyhodnotil, že městský soud nepochybil ani při posuzování, zda žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav. Městský soud v souladu s ustálenou judikaturou připomněl, že v řízení o žádosti o mezinárodní ochranu je důkazní břemeno rozděleno mezi žadatele a správní orgán a že po žadateli nelze zpravidla požadovat jiné důkazní prostředky než jeho vlastní věrohodnou výpověď (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 12. 2005, čj. 6 Azs 235/2004-57). Konstatoval, že v případě namítané existence hrozby pronásledování správní orgán konfrontuje tvrzení žadatele s reáliemi v zemi původu, přičemž je za tímto účelem povinen opatřit si relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální, transparentní a dohledatelné informace o této zemi. V pochybnostech je pak povinností správního orgánu obstarat si dostupné důkazy, které buď potvrzují, nebo vyvracejí hodnověrnost výpovědi žadatele. Rozsah této povinnosti je ale ovlivněn konkrétností tvrzení žadatele či případnou rozporuplností při líčení podstatných okolností (srov. usnesení NSS ze dne 30. 4. 2026, čj. 2 Azs 270/2025-36). Jelikož stěžovatelova tvrzení co do volby a podpory hnutí Ennahda byla vyhodnocena jako nevěrohodná z důvodu opakovaného pozměňování rozhodných skutečností, dospěl městský soud ke správnému závěru, že by podrobné zjišťování informací o pronásledování příznivců tohoto hnutí nemělo vliv na posouzení stěžovatelovy žádosti.

15. NSS proto uzavírá, že kasační stížnost je nepřijatelná. V této věci nevyvstala žádná otázka, která by doposud nebyla judikaturou jednotně řešena, ani taková, kterou by bylo třeba řešit odlišně, a městský soud se současně nedopustil ani hrubého pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, NSS ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 20. srpna 2026 Vojtěch Šimíček předseda senátu