10 Azs 117/2017

Rubrum

10 Azs 117/2017 - 42 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: T. X. T., zast. Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 820/45, Praha 4, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 7. 2015, čj. MV-159357-4/SO/sen- 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2017, čj. 57 A 99/2015-62, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 14. 10. 2014, čj. OAM-88317-54/DP-2011, ve spojení s rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 27. 7. 2015, čj. MV-159357-4/SO/sen-2014.

Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 14. 10. 2014 zamítlo Ministerstvo vnitra žádost žalobce prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání. Správní orgán neprodloužil žalobci dlouhodobý pobyt z důvodu, že nesplnil podmínku zákonem požadované výše úhrnného měsíčního příjmu. Žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 7. 2015 zamítla žalobcovo odvolání a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

2. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni. Současně požádal, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek. Tomuto návrhu krajský soud usnesením ze dne 23. 9. 2015 vyhověl. Následně žalobu rozsudkem ze dne 31. 3. 2017 zamítl jako nedůvodnou.

3. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, se kterou spojil návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu poukázal na skutečnost, že na území České republiky žije ve společné domácnosti s celou svojí rodinou, v domovském státě již nemá žádné sociální, materiální ani rodinné zázemí. Všichni jeho rodinné příslušníci, tedy rodiče a dva bratři, mají v České republice povolen trvalý pobyt. Nucené vycestování, a tedy odloučení od jeho rodiny, by pro něj i celou jeho rodinu 10 Azs 117/2017 znamenalo nenahraditelnou újmu. Ke svému tvrzení doložil prohlášení obou rodičů, kteří potvrdili, že s nimi žalobce žije ve společné domácnosti, a shodně uvedli, že s ohledem na jejich věk a zdravotní stav se o ně stěžovatel stará, stejně jako o jejich rodinný podnik. Rodiče jeho přítomnost a péči považují za nenahraditelnou. S odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100, stěžovatel dále poukázal na své právo na spravedlivý proces, tedy možnost osobně vystupovat v řízení a být v kontaktu se svým zástupcem.

4. Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasila. Konstatovala, že platnost povolení k dlouhodobému pobytu nebyla stěžovateli prodloužena a skončila uplynutím času. Stěžovatel tedy není k pobytu oprávněn a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by na tom nemohlo nic změnit. Poukázala na mimořádný charakter institutu odkladného účinku, který by měl být vyhrazen pro ojedinělé a výjimečné případy. Zdůraznila, že se nejedná o správní vyhoštění, které by již skutečně mohlo zasáhnout do soukromého a rodinného života stěžovatele. Nelze přitom předpokládat ani zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces; v řízení před Nejvyšším správním soudem nebývá nařizováno jednání ani doplňováno dokazování, procesní aktivita stěžovatele se tedy vyčerpala podáním kasační stížnosti.

5. Před samotným posouzením tohoto návrhu Nejvyšší správní soud k institutu odkladného účinku uvádí následující. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti soud zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů uvedených v ustanovení § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí.

6. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci jsou zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti splněny. Přihlédl přitom zejména k rodinným vazbám stěžovatele. V České republice pobývají oba rodiče stěžovatele a jeho bratři, tedy jeho nejbližší příbuzní. Rodiče stěžovatele současně prohlásili, že jsou s ohledem na svůj věk a zdravotní stav závislí na péči svého syna, dále zajišťuje chod jejich rodinného podniku.

7. Nejvyšší správní soud dále zohlednil skutečnost, že správní rozhodnutí byla založena na závěru, že stěžovatel pro prodloužení pobytu nesplnil podmínku zákonem požadované výše úhrnného měsíčního příjmu. V důvodech rozhodnutí tak Nejvyšší správní soud neshledal žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by samotné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo kolidovat s důležitým veřejným zájmem. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se účinky napadeného rozhodnutí pouze odkládají. I v případě, že je správní rozhodnutí vydáno ve veřejném zájmu, neznamená nutně odklad jeho účinků rozpor s tímto veřejným zájmem. K naplnění veřejného zájmu může postačovat i pozdější nastoupení účinků správního rozhodnutí. 10 Azs 117/2017 - 43 pokračování Nejvyšší správní soud současně nezjistil, že by přiznáním odkladného účinku potenciálně hrozila jakákoli újma jiným osobám.

8. V návaznosti na námitku žalované, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by nemohlo na situaci stěžovatele nic změnit, poukazuje Nejvyšší správní soud na § 47 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, podle kterého se povolení k dlouhodobému pobytu považuje za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti o jeho prodloužení. Nejvyšší správní soud současně ověřil, že stěžovatel v souladu s § 47 odst. 1 zákona o pobytu cizinců podal žádost o prodloužení pobytu před uplynutím platnosti povolení. Do rozhodnutí o kasační stížnosti tedy stěžovatel bude na území České republiky pobývat legálně na základě shora nastíněné zákonem konstruované fikce platného povolení k pobytu.

9. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozhodnutí žalované ze dne ze dne 27. 7. 2015, čj. MV-159357-4/SO/sen-2014, i rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 14. 10. 2014, čj. OAM- 88317-54/DP-2011.

10. Současně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 4. května 2017 Daniela Zemanová předsedkyně senátu