10 Azs 184/2021

Rubrum

10 Azs 184/2021 - 36 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: R. T., zast. JUDr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2020, čj. OAM-481/ZA-ZA11-ZA10-R3-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 5. 5. 2021, čj. 50 Az 3/2020-73, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Filipu Rigelovi, Ph.D., advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 8 228Kč, která je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

1. Žalobce je státní příslušník Ukrajiny. Po dvou letech pobytu v ČR dne 14. 6. 2017 požádal v ČR o mezinárodní ochranu. V žádosti mj. uvedl, že je ukrajinské státní příslušnosti i národnosti, pravoslavného vyznání a dorozumí se rusky a česky. Nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem politické strany a nebyl politicky aktivní. Z Ukrajiny odcestoval 19. 6. 2015 na polské vízum. Do ČR přicestoval 28. 8. 2015. Žalobce nikdy v minulosti nežádal o udělení mezinárodní ochrany. Jako důvod nynější žádosti označil strach o svůj život kvůli válce v oblasti, ze které pochází.

2. Prvním rozhodnutím v této věci ze dne 20. 10. 2017 žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu. Toto rozhodnutí ovšem správní soudy zrušily pro nedostatek podkladů k otázce možnosti vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny (rozsudek NSS ze dne 16. 8. 2018, čj. 9 Azs 86/2018-52, a na něj navazující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 3. 4. 2019, čj. 61 Az 2/2017-122). V dalším pohovoru dne 15. 10. 2019 žalobce uvedl, že v případě návratu do Mariupolu se obává o 10 Azs 184/2021 život kvůli tamní bezpečnostní situaci. Nikdy neměl žádné potíže se státními orgány. O legalizaci pobytu v ČR zatím nepřemýšlel.

3. Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobcem namítané skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Na základě nově zjištěných skutečností žalovaný uzavřel, že v Mariupolu se neválčí, v případě návratu do města stěžovatel nebude mít žádné existenční potíže. Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a shora specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.

4. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností. Domnívá se, že mu žalovaný měl udělit minimálně doplňkovou ochranu. Žalovaný dostatečně neosvětlil, proč oproti prvnímu rozhodnutí v této věci změnil názor na bezpečnostní situaci v Mariupolu. Stěžejní část námitek směřuje proti závěru soudu, že žalobní body, které doplnil stěžovatelův zástupce, jsou rozšířením původní žaloby oproti včas uplatněným žalobním bodům.

5. Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).

6. Kasační stížnost je nepřijatelná.

7. NSS předesílá, že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav a posoudil individuální situaci stěžovatele v kontextu zpráv o Ukrajině, konkrétně v Mariupolu. V napadeném rozhodnutí srozumitelně vysvětlil, že před vydáním prvního rozhodnutí ze dne 20. 10. 2017 nebyl schopen předvídat vývoj v Doněcké oblasti – z podkladů rozhodnutí tehdy „vyplývala obecně špatná situace podél tzv. linie dotyku, avšak přímo o bezpečnostní situaci v Mariupolu zprávy neprojednávaly“ (s. 12 rozhodnutí). V dalším řízení si žalovaný opatřil nové podklady, z nichž mj. vyplývá, že situace v Mariupolu je od ledna 2015 relativně klidná a nebyly tam hlášeny žádné střety mezi armádou a separatisty.

8. Na tom nic nemění ani stěžovatelův nesouhlas s tím, jak krajský soud naložil s doplněním žaloby. Krajský soud totiž vyhodnotil, že původní „laická“ žaloba ze dne 18. 11. 2020 obsahovala řádné, byť stručně formulované žalobní body, a to jak skutkové, tak právní. Žalobní body, které advokát uplatnil v doplnění žaloby ze dne 25. 2. 2021, krajský soud vyhodnotil jako podané po lhůtě k podání žaloby. Přesto však všechny tyto žalobní body soud přezkoumal, byť nad rámec nezbytně nutného. Pak ale dle NSS ztrácí význam polemika stěžovatele o včasnosti všech žalobních bodů, neboť se stěžovateli dostalo věcného přezkumu žaloby včetně doplnění. I kdyby tedy snad soud vyhodnotil opožděnost žalobních bodů nesprávně, nemá to pro rozsudek samotný význam.

9. Se stěžovatelem nelze souhlasit v tom, že ho krajský soud dostal do procesní pasti, neboť se proti části argumentace rozsudku, která je uvedena jako „obiter dictum“, nemohl bránit v kasační stížnosti. Judikatura, kterou stěžovatel cituje, se totiž týká kasační stížnosti podané žalovaným správním orgánem v situaci, kdy jeho rozhodnutí bylo zrušeno. Pak pro správní orgán závaznou částí rozsudku ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. vskutku není obiter dictum (viz stěžovatelem citované usnesení ze dne 21. 11. 2007, čj. 8 As 52/2006-74, č. 1655/2008 Sb. NSS). Rozhodně však neplatí, že s částí uvozenou jako obiter dictum (zde „nad rámec nutného“) nemohl stěžovatel účinně polemizovat v kasační 10 Azs 184/2021 - 37 pokračování stížnosti [k tomu srov. již rozsudek ze dne 24. 7. 2008, čj. 2 Afs 67/2008-112, č. 1697/2008 Sb. NSS, NICO Trading, část IV.a), kde NSS nadto upozornil, že „vzájemné odlišování nosných důvodů rozhodnutí (ratio decidendi) a vyslovení se k některým právním či skutkovým otázkám nad jejich rámec (obiter dictum) nelze nazírat příliš schématicky a určitě je nelze jakkoliv přeceňovat.“].

10. Stěžovatel se tedy mohl bránit též proti úvahám soudu uvozeným jako obiter dictum. Protože však s pečlivě odůvodněným rozsudkem krajského soudu v této části věcně nepolemizoval, nemůže se těmito otázkami zabývat ani NSS.

11. NSS proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, část III.4.). Stěžovatel ve věci neměl úspěch, žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

13. Krajský soud ustanovil zástupcem stěžovatele JUDr. Rigela, advokáta (usnesení ze dne 16. 2. 2021). Ustanovenému zástupci stěžovatele NSS přiznal odměnu za dva úkony právní služby – další porada se stěžovatelem a podání kasační stížnosti [§ 11 odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] ve výši 2 × 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) a § 7 bod 5. advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 × 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož je ustanovený zástupce registrovaným plátcem DPH, zvýšil soud přiznanou odměnu o částku 1 428 Kč, která odpovídá 21% sazbě této daně. Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 8 228 Kč. Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. července 2021 Zdeněk Kühn předseda senátu