10 Azs 199/2016

Rubrum

10 Azs 199/2016 - 32 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Pavla Molka v právní věci žalobce: F. S. F., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, poštovní schránka 21/OAM, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2016, čj. OAM- 459/ZA-ZA11-ZA15-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 8. 2016, čj. 32 Az 29/2016-35, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:

Výrok

Kasační stížnosti s e p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 1. 6. 2016, čj. OAM-459/ZA-ZA11-ZA15-2016.

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 12. 5. 2016 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný řízení o jeho žádosti zastavil podle § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu z důvodu její nepřípustnosti podle § 10a odst. 1 písm. b) téhož zákona, tj. z důvodu, že k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany je podle přímo použitelných předpisů Evropské unie příslušný jiný stát, konkrétně Maďarsko. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného krajský soud zamítl shora označeným rozsudkem jako nedůvodnou.

2. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, s níž spojil i návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V návrhu uvedl, že napadené rozhodnutí krajského soudu i žalovaného trpí závažnými vadami, které blíže rozvádí v samotné kasační stížnosti. Na nabytí právní moci rozhodnutí je pak závislá povinnost stěžovatele opustit území ČR. Stěžovatel k tomu uvádí, že vycestování do Maďarska by v jeho případě ohrozilo samotný proces řádného posouzení důvodnosti udělení mezinárodní ochrany. Bude vystaven extrémně nepřátelskému prostředí, nikdo se o něj nebude skutečně zajímat, tak, jako tomu bylo v případě jeho prvního pobytu v Maďarsku, nikdo nezohlední, že na odpovídající úrovni dokáže komunikovat pouze ve španělštině. Stěžovatel nebude informován o průběhu řízení a o jeho konkrétních právech. Maďarsko naprosto cíleně vytvářelo a nadále vytváří svým přístupem k uprchlíkům překážku dle čl. 3 odst. 2 pododst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (tzv. „nařízení Dublin III“). Má obavy, že s vysokou mírou pravděpodobnosti tam bude podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení, jak vyplývá z maďarské praxe, kterou blíže popsal v kasační stížnosti. 10 Azs 199/2016

3. K tomu stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. III. ÚS 2331/14, z něhož cituje, a který v těchto případech ve vztahu ke správním soudům dovodil povinnost vždy zvažovat nejen vnitrostátní právní úpravu, ale také to, zda v přijímacím členském státě nedochází k systematickým nedostatkům ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Tato povinnost se přitom promítá jak do rozhodování o předmětu žaloby, tak do rozhodování o tom, zda jí má být přiznán odkladný účinek. Jeho nepřiznání by totiž mohlo mít za následek, že dojde k přemístění stěžovatele na základě vykonatelného rozhodnutí Ministerstva vnitra, ačkoliv posléze soud uzná, že situace v určitém členském státě s ohledem na čl. 3 Úmluvy takovéto přemístění neumožňuje. Tím není řečeno, že odkladný účinek má být přiznán vždy, například i v případech, kdy takováto obava zjevně neobstojí. Jestliže ale takováto zjevnost chybí, pak nelze považovat za dostatečný argument pro nepřiznání odkladného účinku pouhou skutečnost, že k přemístění má dojít do jiné členské země Evropské unie, která je povinna v souladu s nařízením Dublin III posoudit žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany v meritu věci objektivně a nestranně v souladu se základními zárukami a zásadami azylového práva. Odůvodnění na základě takového argumentu by dle stěžovatele neobstálo z hlediska požadavku na řádné odůvodnění rozhodnutí dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Podání žádosti o odkladný účinek nemůže bránit ani § 32 odst. 2 poslední věty zákona o azylu.

4. Stěžovatel dále tvrdí, že přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout újma žádné osobě a nemůže být ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Naopak, výkon rozhodnutí, resp. s ním související nucené vycestování z ČR, představuje závažnou újmu pro stěžovatele, přičemž tato újma nemůže být dodatečně odčiněna rozhodnutím o kasační stížnosti. Stěžovatel proto tvrdí, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

5. Žalovaný s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Odkladný účinek je vyhrazen pouze pro ojedinělé případy, v nichž by právní důsledky rozhodnutí pro cizince znamenaly nenahraditelnou újmu. Dle žalovaného přitom není situace stěžovatele ve srovnání s ostatními žadateli výjimečná.

6. Podle § 32 odst. 2 zákona o azylu podání žaloby podle odstavce 1 má odkladný účinek, s výjimkou žaloby proti rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. b), d), f) a g), žaloby proti rozhodnutí o udělení azylu nebo doplňkové ochrany, žaloby proti rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany a rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25, s výjimkou rozhodnutí o zastavení řízení podle § 25 písm. i) z důvodu uvedeného v § 10a odst. 1 písm. g). O přiznání odkladného účinku podle soudního řádu správního lze požádat pouze společně s podáním žaloby. Podle § 32 odst. 5 zákona o azylu podání kasační stížnosti má odkladný účinek, mělo-li jej podání žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany.

7. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo řízení o udělení mezinárodní ochrany zastaveno podle § 25 písm. i) zákona o azylu z důvodu uvedeného v § 10a odst. 1 písm. b) téhož zákona. Z dosud uvedeného vyplývá, že podání žaloby proti takovému rozhodnutí ani následné podání kasační stížnosti nemá odkladný účinek ze zákona. 10 Azs 199/2016 - 33 pokračování

8. Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti zjišťuje splnění zákonných předpokladů (§ 73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výrazné disproporcionality újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze.

9. Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle § 73 odst. 2 ve spojení s § 107 s. ř. s. jsou naplněny. Přihlédl zejména k tomu, že podání kasační stížnosti nemá v této věci odkladný účinek ze zákona a v důsledku nepřiznání odkladného účinku by stěžovateli hrozila bezprostřední a nenahraditelná újma spočívající v tom, že by byl nucen k návratu do země, která mu podle jeho názoru nezajistí plný rozsah procesních práv v azylovém řízení (srov. např. usnesení NSS ze dne 7. 6. 2016, čj. 8 Azs 18/2016-39, a dále přiměřeně též ze dne 23. 6. 2016, čj. 10 Azs 109/2016-65, či ze dne 9. 6. 2016, čj. 9 Azs 111/2016-61, atd.).

10. Soud má dále za to, že pro výkon stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces může být nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační stížnosti. Nutno podotknout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd. (k tomu srov. usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, čj. 5 As 73/2011-100, a na něj navazující usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-25, č. 3169/2015 Sb. NSS).

11. Nejvyšší správní soud posoudil žádost o přiznání odkladného účinku i z hlediska zbývajících podmínek stanovených v § 73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom, že by se přiznání odkladného účinku v daném případě, fakticky tedy umožnění pobytu stěžovatele na území ČR do doby rozhodnutí o jeho kasační stížnosti, jakkoli dotklo práv třetích osob. Odkladný účinek není ani v rozporu s veřejným zájmem. Rozhodování soudu v této věci je zákonem stanoveno jako přednostní (§ 56 s. ř. s.) a lze tedy předpokládat, že soud přistoupí k meritornímu posouzení věci v řádech několika následujících týdnů poté, co budou zhojeny aktuální odstranitelné nedostatky v podmínkách řízení (zejména povinné zastoupení advokátem před NSS). Jinými slovy, ani s ohledem na celkovou dobu řízení před zdejším soudem nemůže být v tomto případě veřejný zájem přiznáním odkladného účinku ohrožen.

12. Z napadeného rozsudku krajského soudu dále vyplývá, že krajský soud odkladný účinek žaloby ve vztahu k rozhodnutí žalovaného nepřiznal. V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek podle § 107 s. ř. s. může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dané řízení před krajským soudem vedlo (viz usnesení NSS ze dne 6. 12. 2005, čj. 2 Afs 77/2005-96, č. 786/2006 Sb. NSS). Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti 10 Azs 199/2016 v této věci se proto až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem pozastavují účinky rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2016, čj. OAM-459/ZA-ZA11-ZA15-2016. Soud však připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku může i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 ve spojení s § 107 odst. 1 s. ř. s.).

13. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. září 2016 Zdeněk Kühn předseda senátu