10 Azs 234/2019

Rubrum

10 Azs 234/2019 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. T. B., zast. Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Masarykova 27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 5. 2019, čj. KRPU-33392-54/ČJ- 2019-040022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2019, čj. 75 A 18/2019-38, takto:

Výrok

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která je splatná do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění

1. Žalobce se pokusil přes ČR dostat nelegálně do Německa, byl tam však zadržen a 15. 2. 2019 vrácen zpět do ČR. Dne 16. 2. 2019 Policie ČR zahájila se žalobcem správní řízení ve věci správního vyhoštění. Následujícího dne žalovaná zajistila žalobce dle § 124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dne 10. 5. 2019 žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, a to o 60 dnů. Proti prodloužení 10 Azs 234/2019 zajištění se žalobce bránil žalobou, ve které žalované vytýkal nedostatečné odůvodnění. Žalobu krajský soud zamítl. V rozsudku zdůraznil, že žalovaná uvedla, z jakých důvodů žalobci prodloužila dobu zajištění.

2. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V ní namítá, že „podstatou jeho žalobní námitky nebyla nezákonnost či nepřiměřenost doby prodloužení zajištění, nýbrž nepřezkoumatelnost konkrétní šedesátidenní doby, po kterou bylo zajištění stěžovatele prodlouženo“. Stěžovatel namítá nedostatečné odůvodnění doby, o kterou bylo zajištění cizince prodlouženo, žalovaná se prý dostatečně nevyjádřila k tomu, proč zajištění prodloužila právě o 60 dnů. Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalované.

3. Žalovaná ve vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí, v němž je na straně 8 uveden orientační výčet dob spojených s plánovanými úkony. Zdůrazňuje, že stanovená doba prodloužení ani nedosáhla maximální možné doby zajištění stanovené zákonem. Dobu prodloužení zajištění náležitě odůvodnila odkazem na výčet úkonů nutných k zabezpečení realizace správního vyhoštění. Navrhla NSS, aby vydal rozsudek o zamítnutí kasační stížnosti.

4. NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.

5. Kasační stížnost není důvodná.

6. Jedinou námitkou, kterou kasační stížnost přináší, je, zda byla část výroku rozhodnutí žalované, jíž byla stanovena doba trvání zajištění, řádně a dostatečně odůvodněna.

7. Dle platné právní úpravy je nejdůležitější částí rozhodnutí o zajištění cizince ta část výroku, jíž se vyslovuje samotné zajištění. Délka zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou vzhledem ke sledovanému cíli (viz rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2011, čj. 1 As 93/2011-79, bod 13, srov. rozhodnutí velkého senátu ESLP ze dne 29. 1. 2008 ve věci Saadi proti Velké Británii, stížnost č. 13229/03, § 79). Vedlejší ustanovení výroku rozhodnutí o zajištění cizince, jímž se stanoví doba trvání zajištění (§ 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), musí být proto řádně odůvodněno (§ 68 odst. 3 správního řádu). Hlavním kritériem pro stanovení doby trvání zajištění je předpokládaná složitost přípravy výkonu správního vyhoštění, proto musí být v odůvodnění rozhodnutí o zajištění uveden výčet předpokládaných úkonů potřebných k realizaci vyhoštění s uvedením odhadu jejich časové náročnosti (blíže cit. rozsudek 1 As 93/2011).

8. V odůvodnění rozhodnutí o prodloužení zajištění žalovaná krom jiného uvádí (s. 9 rozhodnutí): „Na základě výše uvedených skutečností se účastníkovi řízení prodlužuje doba trvání zajištění za účelem správního vyhoštění o 60 dnů, k dokončení úkonů vedoucích k realizaci správního vyhoštění účastníka řízení a v daném případě je dán důvod pro vydání rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění účastníka řízení za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., neboť je nezbytně nutné pokračování 10 Azs 234/2019 - 29 v pokračování přípravy realizace správního vyhoštění pokračovat. Prodloužení doby trvání zajištění účastníka řízení je nezbytná k dosažení výkonu správního vyhoštění.“

9. Stěžovatel se v žalobě i kasační stížnosti zaměřil jen na tento jediný odstavec. Právě proto tvrdí, že žalovaná nevysvětlila, proč zvolila zrovna dobu 60 dnů. Jednotlivé pasáže odůvodnění však nelze vytrhávat z jejich kontextu. Žalovaná například na s. 8 dostatečně konkretizuje předpokládané procesní úkony a jejich předpokládanou délku (uvádí zde například, že je nucena vyčkat reakce dožadovaného státu a vydání náhradního cestovního dokladu, tuto dobu odhaduje na 40 až 60 dnů). S ohledem na skutečnost, že vydání náhradního cestovního dokladu již bylo posledním krokem, na nějž čekala žalovaná, což ostatně vyplývá z odstavce, který předchází stěžovatelem citovanému odstavci a Ministerstvo veřejné bezpečnosti Vietnamské socialistické republiky do té doby nezaslalo žádnou odpověď, řídila se žalovaná pouze obvyklou dobou vydání náhradního cestovního dokladu, kterou zná ze své rozhodovací praxe.

10. Názor stěžovatele o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je proto mylný. NSS proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).

11. O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle § 60 odst. 1 za použití § 120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

12. Krajský soud usnesením ze dne 28. 5. 2019 ustanovil stěžovateli zástupcem Mgr. Ladislava Bártu, advokáta. Podle § 35 odst. 10 poslední věty s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. NSS určil odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) částkou za jeden úkon právní služby (podání kasační stížnosti) při sazbě 3 100 Kč za úkon ve výši 3 100 Kč dle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu. Paušální náhrada hotových výdajů pak činí 300 Kč dle § 13 odst.

4. Zástupce není plátcem DPH, proto činí celková částka odměny za zastupování 3 400 Kč. Tato částka bude vyplacena do 30 dnů od právní moci rozsudku z účtu NSS. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 1. října 2019 Zdeněk Kühn předseda senátu